NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 4886
.
Dávka z přírůstku hodnoty: * Osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti podle odst. 1 §u 3 zákona ze dne 21. prosince 1922 č. 403 Sb. z. a n. nepožívá převod stavby, která byla dokončena v roce 1921.
(Nález ze dne 10. září 1925 č. 16718.)
Věc: Firma H. a spol. v R. a firma České akciové sklárny v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost firmy České akciové sklárny v P. odmítá se jako nepřípustná, stížnost firmy H. a spol., sklárny v R., zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Trhovou smlouvou z 29. prosince 1921 prodala fa. H. a spol., sklárny v R., fě. České akciové sklárny v P. nemovitosti ve Sv. a R. s příslušenstvím. Z tohoto převodu byla fě. H. a spol. zem. inspektorátem pro zem. dávky v Praze platebním rozkazem z 19. února 1922 předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí v částce 52.241 K 46 h. Rozklad proti platebnímu rozkazu byl inspektorátem výměrem z 2. března 1923 zamítnut. Odvolání z tohoto výměru podanému a uplatňujícímu osvobození od dávky podle § 3, odst. 1 zák. č. 403/1922 nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, poněvadž osvobození podle uvedeného zákonného ustanovení přísluší pouze stavbám, s nimiž bylo započato v roce 1923, nikoliv však stavbám již dříve ukončeným.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: —
Na sporu jest otázka, které stavby má na mysli § 3 zák., mluvě o stavbách v § 1 tohoto zákona uvedených. Nař. rozhodnutí vykládá ustanovení toto v ten smysl, že stavbami těmi se rozumějí toliko stavby, s nimiž bude v roce 1923 započato a které budou v tomto roce buď dokončeny, nebo v nichž bude po roce 1923 náležitě pokračováno, kdežto st-lka hájí názor, že stavbami těmi sluší rozuměti i stavby z let dřívějších, zejména i stavba její, která byla skončena již v roce 1921.
Nss se přiklonil k názoru žal. úřadu a to na základě těchto úvah:
Již sám doslov zákona svědčí pro tento názor. § 1 zákona jedná o stavbách, s nimiž bude v roce 1923 započato, rozšiřuje na ně předpisy zákona z 3. března 1921 č. 102 Sb. s odchylkou, že daně prostá mimořádná amortisace činí u budov obytných 50% a u budov provozních 35%. Již tato odchylka nemůže býti vztahována na stavby dříve provedené, nýbrž jediné na stavby v roce 1923 započaté, neboť zákon sám o sobě nepůsobí zpět, výslovné ustanovení pak o zpětné působnosti zákon neobsahuje. Poskytuje-li pak zákon v § 2 osvobození od poplatku převodního prvému převodu staveb, pro které platí daňová výhoda podle předcházejícího paragrafu, a osvobozuje-li dále v § 3 od dávky z přírůstku hodnoty první převody staveb uvedených v § 1 — jenž jest paragrafem §u 2 předcházejícím, jest z textování toho zřejmo, že ve všech těchto paragrafech (1, 2 i 3) jedná se o tytéž stavby t. j. o stavby, s nimiž bude v roce 1923 započato, nikoliv o stavby, před tímto rokem započaté nebo skončené.
Že tento výklad z doslovu zákona se podávající jest správný, tomu nasvědčuje i účel a úmysl zákona. Důvodová zpráva vlády, návrh zákona provázející praví: »Poněvadž se cenové poměry ve prospěch stavebníků změnily, snižuje § 1 osnovy posavadní mimořádnou daněprostou amortisaci ze 70% u budov obytných na 50% a u budov provozních z 50% na 35%. Za to však poskytuje nynější osnova také ještě jiné výhody co do dávek veřejných a sice v § 2 osvobození z prvního převodu budovy od poplatku nemovitostního a v § 3 od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.«
Má tedy z důvodu, že se poměry pro stavebníky zlepšily, dosavadní určitá daňová výhoda býti snížena, ale za to mají býti stavebníkovi poskytnuty výhody nové. Nemůže tudíž v § 1 uvedené zhoršení dosavadní výhody vztahováno býti na stavby započaté před rokem 1923, kdy ještě neexistovalo zlepšení poměrů stavebníků, které k vydání zákona vedlo, a důsledkem toho nemůže se takovým stavbám také dostati nových výhod dle §§ 2 a 3, které zákon poskytuje za to, že jim v § 1 bývalou výhodu ztenčil a zhoršil.
To vystihlo nař. rozhodnutí správně ve svých důvodech a proto právem odepřelo převodu stavby v roce 1921 skončené osvobození od dávky z přírůstku hodnoty.
Že stavba, o kterou jde, byla dokončena v r. 1921, není sporno, a poněvadž, jak bylo vyloženo, rozhodným jest pouze, jde-li o stavbu v roce 1923 započatou, tedy o časový moment započetí resp. ukončení stavby, nikoli však o druh její, nebylo zapotřebí, aby úřad konal šetření o tom, jakého druhu jest stavba st-lkou provedená. V neprovedení tohoto šetření nelze proto shledati podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 4886. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 88-90.