Čís. 9310.
Odpůrčí nárok.
Výjimka z náležitostí odpůrčího nároku týká se při odporu námitkou jen toho, že se nevyžaduje vykonatelnost pohledávky, jinak jsou podmínky odporu tytéž, jako když se uplatňuje žalobou. Ani k odporu námitkou není tudíž oprávněn věřitel, jemuž přísluší nárok jen na určité jednání, v každém případě musí býti splněna podmínka nedobytností věřitelovy pohledávky.
(Rozh. ze dne 25. října 1929, Rv I 1416/29.)
Žalobci domáhali se na žalovaném, by byl uznán povinným, zdržeti se užívání nemovitosti, ji vykliditi a žalobcům odevzdati. Žalobu opírali žalobci o své vlastnické právo. Žalovaný namítl najmě, že žalobci nabyli vlastnictví k nemovitosti odporovatelným právním jednáním, dále vznesl námitku obmysl,nosti. Oba nižší soudy uznaly podíle ža- loby, odvolací soud z těchto důvodů: Podle skutkových údajů a žalobního žádání jde o žalobu na vyklizení z důvodu vlastnického práva žalobců. Žalovaný doznal, že žalobci koupili nemovitost od Heleny H-ové a že jsou jejími knihovními vlastníky a že nechce nemovitost vykliditi, pročež napadený rozsudek žalobě vyhověl. Námitky žalovaného zabývaly se odporovatelností převodu nemovitosti z Heleny H-ové na žalobce a dále námitkou obmyslnosti (excepio doli), kterýmžto námitkám soud prvé stolice nevyhověl. I odvolání opírá se o tyto námitky, avšak neprávem. Odvolatel nemůže proti žalobnímu žádání namítati odpůrci právo. Možno pokládati za doznané (§ 266 c. ř. s.), že odvolatel zažaloval Helenu H-ovou o náhradu škody, kterýžto spor není dosud skončen. Odvolateli nepřísluší tudíž proti Heleně H-ové vykonatelná pohledávka. Důsledkem toho jest i uplatňování odpůrčího nároku námitkou toho času vyloučeno, nehledíc k otázce, proti komu by bylo odpůrčí nárok uplatniti. Ani námitce obmyslnosti nelze přiznali úspěch. Tuto námitku nemůže odvolatel proti žalobcům vznésti, dokud není zjištěna neplatnost koupě. Soud prvé stolice posoudil tudíž věc potud správně, že uznal podle žaloby, ač odvolací soud nemá za to, že by vyhovění žalobě mělo právní základ v § 523. obč. zák., nýbrž spíše v § 354 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle doslovu § 10 odp. ř. lze odpor vykonati obranou dříve, než se věřitelova pohledávka stala vykonatelnou, a jest proto zřejmě mylným názor odvolacího soudu, že i v tomto případě předpokládá výkon odporu pohledávku vykonatelnou. Ale mylným jest i názor dovolání, že výkon odporu námitkou vůbec není omezen, neboť výjimka § 10 odp. ř. platí jen, pokud jde o vykonatelnost, jinak jsou podmínky odporu tytéž, ať se výkon děje žalobou podle § 8 odp. ř., neb obranou podle § 10 odp. ř. Ani k odporu obranou není tudíž oprávněn věřitel, jemuž přísluší jen nárok na určité jednání, na př. nárok ,na převod knihovního vlastnictví k nemovitosti, jejž tvrdí žalovaný (srovnej rozh. uveřejněné ve sb. n. s. pod, číslem 7598 a 8725), a v každém případě musí býti splněna podmínka nedobytnosti věřitelovy pohledávky, což žalovaný o svém domnělém peněžním nároku netvrdil. Opak nelze vyvozovati z jeho zcela povšechného přednesu, že žalobci kupní smlouvu dojednali, by zmařili jeho práva. Odvolací soud proto nepochybil, když s prvým soudem nevyhověl námitce žalovaného, že vlastnictví k nemovitostem, které mu prý slibovala Helena H-ová, žalobci nabyli odporovatelným právním jednáním. Námitka obmyslnosti (exceptio doli), o niž žalovaný uvedl v prvé stolici, že ji uplatňuje jen z opatrnosti, byla, jak patrno z protokolu o ústním sporném jednání, provedena tvrzením, že mu jeho matka slibovala, že mu dům předá za života, poněvadž mu beztak patří, že tam může bydleti do smrti a že i jeho dědici tam mohou bydleti, že žalobci o tom věděli a že proto se nemohou dovolávat! důvěry v pozemkovou knihu. Nebylo by tudíž vyloučeno, že žalovaný touto námitkou měl na mysli věcné právo k nemovitostem, jež by bránilo žalobnímu nároku na jejich vyklizení a odevzdání žalovaným. Než, nehledíc k tomu, že takové právo v prvé stolici výslovně nebylo namítáno, neprovádí žalovaný v tomto smyslu dovolání, nýbrž na opodstatnění této námitky jen tvrdí, že bylo povinností soudu, vyšetřiti a v rozsudkových důvodech zjistiti, zda důvod, o nějž žalobci opírají žalobu, jest platný či neplatný. Tímto důvodem jest však právo vlastnické (§ 354 obč. zák.), jehož žalobci nabyli i tehdy, kdyby v pravdě šlo o darování, jak tvrdil žalovaný, jelikož podle § 1461 obč. zák. i darování jest právním důvodem pro nabytí vlastnického práva. Nebyla tudíž věc odvolacím soudem mylně posouzena po stránce právní.