NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11157.

Pro nárok na náhradu škody proti obci v Čechách, jež byla pověřena správní exekucí nuceným vyklizením z bytu, nařízenou správním úřadem, ježto dům hrozil sesutím, není přípustný pořad práva, a to ani proti obci, ani proti jejímu starostovi, pokud tento nepřekročil svou úřední činnost.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1931, Rv I 1421/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalované obci V. a na jejím starostovi náhrady škody z vyklizení bytu. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením jako zmatečné a odmítl žalobu.
Důvody:
Podle obsahu žaloby a přednesu žalobkyně v první stolici domáhá se žalobkyně na žalovaných náhrady škody z vyklizení z bytu. Uvádí, že škoda spočívá v tom, že byvší vyklizena z bytu, musila se stravovati a bydleti u cizích osob, že musila prodat část svých svršků pod cenou a posléze, že vyklizená část jejích svršků nebyla žalovanými řádně a bedlivě v uschování opatrována, takže část jich se ztratila, část jich byla poškozena. Napadený rozsudek v souhlasu s rozsudkem prvé stolice zjišťuje, že šlo o nucené vyklizení bytu, žalobkyní obývaného, nařízené žalované obci úředně, t. j. podle obsahu spisů okresním úřadem (okresní správou politickou) v M., poněvadž domek byl, jak rovněž z obsahu spisů vyplývá, ve smyslu § 125 zák. ze dne 8. ledna 1889 čís. 5. z. zák. pro Čechy prohlášen za hrozící sesutím. Jak z řečeného patrno, šlo o správní exekuci nuceným vyklizením z bytu, nařízenou okresním úřadem, jejímž výkonem byla pověřena žalovaná obec. Šlo o výkon veřejné moci v zájmu veřejném a z důvodů bezpečnostních, jenž je upraven
Civilní rozhodnuti XIII. 85 předpisy veřejného práva. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou obcí založený tímto výkonem veřejné moci jest proto povahy veřejnoprávní a neřídí se právem soukromým, nýbrž veřejným. Nemůže se proto žalobkyně domáhati náhrady škody před řádnými soudy civilními z důvodu, že tímto opatřením úřadu utrpěla majetkovou újmu, ana musila prodati pod cenou některé svršky a bydleti u cizích osob, poněvadž rozhodování o těchto věcech jest odňato řádným soudům (§ 1 j. n.). Tomu jest však tak i potud, pokud žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody z poškození a ze ztráty věcí, které následkem jejího vyklizení z bytu vzala žalovaná obec do opatrování. Povinnost obce, vyklizené věci neprodleně řádně uložiti, pokud s nimi oprávněný jinak nenaloží, nevyvěrá ze soukromoprávního poměru, nýbrž z poměru veřejnoprávního (chudinská péče, uliční policie). Stanovisko toto sdílí i nauka na př. Walker: Exekutionssystem str. 288, Neumann: Kommentar zur Exekutionsordnung str. 1890. Obec vystupuje tu jako podmět veřejnoprávních povinností, uložených jí § 28 čís. 3 a 8 zák. ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. pro Čechy. Proto ani v souzeném případě žalovaná obec nevystupovala jako soukromoprávní podmět proti žalobkyni, nýbrž jako nadřízený svaz k podřízenému členu, jenž jen z důvodů bezpečnostní silniční policie a tudíž veřejného zájmu svou činnost v naznačeném směru vyvinul. O tom, zda žalovaná obec tuto svou povinnost vykonala řádně, lze rozhodovati jen se stanoviska veřejnoprávního. I žalovaný Ludvík S. jednal ve všech zde uvedených směrech jen jako vrchnostenský orgán jednak z příkazu nadřízeného úřadu jednak jako starosta žalované obce v oboru její působnosti. Že tuto svou úřední činnost překročil, nebylo vůbec tvrzeno, a jako osoba vrchnostenská nemůže za své vrchnostenské úkony býti činěn civilněprávně zodpovědným. Poněvadž nižší soudy, neodmítnuvše ihned žalobu, jednaly a rozhodly o věci, z jich rozhodování odňaté, jsou rozsudky jakož i řízení jim předcházející zmatečné (§ 42 j. n. a § 477 čís. 6 c. ř. s.) a bylo je z toho důvodu podle § 478 prvý odstavec a 513 c. ř. s. za současného odmítnutí žaloby zrušiti.

Citace:

Č. 11157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 469-470.