NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 10159.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo: I. * Nároky pozůstalých po učiteli církevní školy ludové na Slov. na zaopatřovací požitky řídí se ode dne 1. ledna 1926 důsledkem ustanovení § 1 odst. 2 věty 2 a § 32 zák. č. 104/26 předpisy o tom platnými pro státní zaměstnance. — II. * Sirotek po učiteli církevní školy ludové na Slov., jehož vlastní matka jest mrtva a jenž není v zaopatření nevlastní matky (vdovy po učiteli), má — při splnění ostatních zákonných podmínek — právní nárok na výchovné podle § 160 odst. 4 věty druhé zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 19. listopadu 1932 č. 17413.)
Věc: Miloš P. ve Z. jako poručník nezl. Markéty K. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o výchovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 18. května 1929 zemřel Josef K., učitel ř. kat. lud. školy v H., zanechav vdovu Klementinu K. a dceru Markétu K., nar. 25. července 1922 z prvního manželství zemřelého; dítě to bylo rozhodnutím sirotčího úřadu I. stolice v Trenčíně ze 3. června 1929 odevzdáno k výchově pokrevní rodině na zakročení příbuzných zemřelé matky dítěte.
Dekretem referátu min. škol. v Bratislavě z 11. září 1929 byla pozůstalé vdově poukázána vdovská pense a povolen jí příspěvek na výchovu dítěte v částce ročních 2160 Kč a výchovné, snížené na polovinu v částce 900 Kč ročně a současně učiněno bylo opatření, aby příspěvek na výchovu jakož i výchovné vypláceno bylo pro dítě Markétu přímo k rukám sirotčího úřadu I. stolice v Trenčíně. Poznamenáno bylo, že ve smyslu § 17 zák. č. 286/24 výchovné bylo sníženo na polovinu, protože pozůstalá vdova je aktivní učitelkou ř. kat. lud. školy v H., z kterého služebního poměru má služební požitky podle IX. stupně zák. č. 104/26.
Proti tomuto dekretu podal zmíněnému referátu námitky poručník dítěte, Miloš P., ve kterých dovozoval, že použití § 17 zák. č. 286/24 v tomto případě je nesprávné. Východně slouží a je určeno ve prospěch dítěte a nemůže býti odstupňováno podle toho, kdo se o dítě stará. Proto žádal, aby výchovné bylo plným obnosem 1800 Kč ročně poukázáno. Námitky tyto byly zamítnutí nař. výnosem s tím, že výchovné ve smyslu odst. 4 § 160 zák. č. 103/26 přísluší vdově a nikoliv dítěti, na čemž nemůže měniti nic ani okolnost, že dítě je v dobrovolné výchově a v opatření osoby třetí a ne osoby podle zákona k tomu povinné. O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Jde o dítě zemřelého učitele římsko-katolické školy církevní. Ohledně učitelstva těchto škol ustanovil § 1 odst. 2 zák. ze dne 24. června 1926 č. 104 Sb., že obdobná úprava platových a služebních poměrů učitelstva provede se zvláštním zákonem, a že do té doby platí pro toto učitelstvo platová ustanovení zák. č. 104/26 a dosavadní služební předpisy. Jelikož pod pojem platová ustanovení sluší pojímati i ustanovení o pensijních a zaopatřovacích požitcích, vztahují se na učitelstvo těchto škol vzhledem k § 32 zák. č. 104/26 i ustanovení zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. o odpočivných a zaopatřovacích platech státních zaměstnanců, zejména též § 160 odst. 4. Podle tohoto paragrafu příslušejí vdovám k zaopatřovacím platům výchovné a přídavky na děti v té výši a potud, pokud by příslušely manželovi za činné služby. Stejné výchovné a přídavky na děti příslušejí k sirotčí pensi (sirotčímu důchodu) úplně osiřelých sirotků, pokud by příslušely otci za činné služby.
Žal. úřad opřel svoje opatření o předpis § 160 odst. 4 plat. zák., avšak postavil se na stanovisko, že v tomto případě přísluší výchovné vdově, maje za to, že není rozhodující, nachází-li se dítě v jejím opatření čili nic, a že proto jest výchovné snížiti na polovinu, když je u vdovy dán předpoklad § 17 zák. č. 286/24. Naproti tomu tvrdí stížnost, že na dítě jest pohlížeti jako na úplně osiřelého sirotka, a že proto jest vyplatiti výchovné nezkrácené.
Bylo tudíž v prvé řadě zkoumati, zdali dítě skutečně jest pokládati za úplně osiřelé ve smyslu 2. věty odst. 4 § 160 plat. zák. Úplně osiřelým dítětem jest dítě, které nemá ani otce ani matky. Tomu jest tak ohledně Markéty K., jejíž zemřelý otec po úmrtí vlastní matky dítěte uzavřel nový sňatek. Vdova jeho, nevlastní matka dítěte, jest sice na živu, ale dítě není v jejím opatření, nýbrž nachází se z nařízení úřadu poručenského ve výchově a v opatrování st-le. Jest tedy po názoru soudu na dítě pohlížeti jako na úplně osiřelého sirotka. Ale pak vztahuje se na ně 2. věta odst. 4 § 160 plat. zák., podle které příslušejí k sirotčí pensi výchovné a přídavky na děti, pokud by příslušely otci za činné služby, tedy nezkrácené. Žal. úřad, stoje na stanovisku opačném, dovolává se v podaném odvodním spisu ustanovení dvorních dekretů z 5. května 1801 č. 1448, z 15. června 1808 a ze 7. října 1845 č. 38999, jakož i noty dvorní komory z 21. května 1824 č. 19260/1913. Leč z obsahu těchto předpisů podává se spíše opak. Podle dvorního dekretu z 5. května 1801 č. 1448 sbírka pol. zák. svazek 16 č. 26 náleží dětem státního zaměstnance, jehož vdova se znovu provdala, společně polovina pense jejich matky, pokud by nedosáhly normálního věku. Dekret z 15. června 1808 č. 79 sb. pol. zák., svazek 30, str. 238, přiznává dětem státního zaměstnance, jehož vdova opětně se provdavši obdržela odbytné, aby provdáním matky nebyly poškozeny, nárok na polovinu pense matčiny a částku, o kterou převyšuje součet příspěvků na výchovu dětí tuto polovinu vdovské pense tím způsobem, že tato částka se poměrně zkrátí, jakmile některé z dětí dospěje normálního věku. Dvor. dekret ze 7. října 1845 č. 38999 sb. pol. zák. svazek 73 č. 127 stanoví, že pozbyla-li vdova státního úředníka neb sluhy nároku na vdovskou pensi, poněvadž byla odsouzena pro zločin nebo pro těžký přestupek policejní, náleží dětem, na které jest pohlížeti jako úplně osiřelé, konkretální pense sirotčí i případné příspěvky na výchovu. Konečně nota dvorní komory z 21. května 1824 č. 19260/1913 (Possanner, Pensionen str. 249) praví, že pense vdovy je sice určena také k vydržování dětí vlastních a nevlastních . . ., že však nezletilým dětem zemřelého státního zaměstnance, jejichž matka se zpečuje je vydržovati, nebo když nastala rozluka domácí mezi matkou a dětmi, náleží polovina vdovské pense, která se vyplácí poručníku dětí, tak dlouho, až děti nabudou normálního věku, načež matka dostane zase pensi celou.
Ze všech těchto předpisů zde uvedených se podává, že uznává se samostatný nárok dětí na zaopatřovací platy zcela nezávisle na tom, zdali matka v určitém případě a ze zvláštního důvodu (opětné provdání, odsouzení a pod.) má nárok na pensi čili nic. Sleduje se tu zřejmě účel hospodářského zabezpečení dětí, jemuž nemají býti na újmu okolnosti, týkající se vdovy po jejich otci, které mají vliv na její požitky pensijní. Také v případě nynějším jde o dítě, jehož nevlastní matka o ně nepečuje, a jehož nároky příslušející mu podle předpisu § 160 (4) 2. věta zák. č. 103/26 nemohou býti dotčeny nahodilými okolnostmi nastalými v osobě nevlastní matky.
Žal. úřad vycházeje z názoru opačného, že totiž nárok dítěte za všech okolnosti je závislým na nároku vdovy, a že proto v daném případě dlužno zkrátiti požitky na dítě, jelikož na nevlastní matku by se vztahoval předpis § 17 zák. č. 286/24, posoudil věc nesprávně, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss. Otázkou, zdali dítěti nepřísluší nárok na sirotčí pensi, se nss nezabýval, jelikož tato otázka ve správním řízení nebyla na sporu.

Citace:

č. 10159. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 621-623.