Čís. 8885.

Prozatímní opatření.
K osvědčení nebezpečí podle § 379 ex. ř. stačí, je-li pravděpodobné, že jednáním nebo opomenutím dlužníkovým, třeba nikoliv obmyslným, bude přivoděna nepříznivá změna v jeho majetkových poměrech, kterouž by mohlo býti zmařeno nebo značně stíženo vydobytí peněžité pohledávky.
Vklady u peněžních ústavů mohou býti obstaveny (§ 379 čís. 3 ex. ř.) i bez zabavení a uschování vkladních knížek.
(Rozh. ze dne 18. dubna 1929, R I 235/29.)
K zajištění peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice toto prozatímní opatření: K zajištění nároku proti odpůrci na zaplacení 14 500 Kč s 5% úroky ode dne 21. prosince 1928 s příslušenstvím, který si činí ohrožená strana, zapovitá soud odpůrci, by nenakládal s pohledávkou 14 500 Kč s příslušenstvím t, j. s polovinou vkladů u záložny v Č. na jméno Jan Š. se vkladem plus minus 11 000 Kč, tedy obstávkou 5 500 Kč a u Spořitelního a záložního spolku v D. na jména Jan Š. a 18 000 plus minus, tedy obstávkou 9 000 Kč, zejména, by nevybral tuto pohledávku. Od doručení tohoto usnesení jest odpůrce zodpověděn, za všechnu škodu povstalou tím, že neposlechl soudního příkazu. Může se však sprostiti této odpovědnosti, složiv u soudu dlužný peníz. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Podle § 379 ex. ř. netřeba sice obmyslného jednání dlužníkova, nýbrž stačí, když nebezpečí ohrožující vydobytí pohledávky vysvítá z takových jednání dlužníkových, která nejsou hospodářsky a právně nutná neb obvyklá, zmenšují jeho jmění nebo činí je věřiteli nepřístupným (rozh. čís. 830 sb. n. s.). V tom směru tvrdila navrhovatelka pouze, že odpůrce vysedává celé dny v hostincích a se opíjí. Dále tvrdila, že žalovaný jest oddán marnotratnictví, a dovolává se stvrzení obecního úřadu v B. ze dne 14. prosince 1928, ve kterém se jen praví, že žalovaný jest oddán opilství a tráví celé dny v hostincích, tak že prý jest nebezpečí, že by vklady spořitelní promarnil. O marnotratnictví vůbec se tam zmínka nečiní. To nemůže postačiti k osvědčená nebezpečí. Nehledíc k tomu, jest otázka, zdali tvrzení žalobkyně o tom, že polovice vkladů patří jí, jest potvrzením obecního úřadu dostatečně osvědčeno, protože není udán, pramen, na základě kterého obecní úřad potvrzení to vydává.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s těmito dodatky: Záložně v Č. a Spořitelnímu a záložnímu spolku v D. jako poddlužníkům se přikazuje, by až na další soudní nařízení neplnily, co dluhují odpůrci ohrožené strany z nároku shora uvedeného, ani jinak nic nepodnikly, co by mohlo zmařiti nebo značně ztížiti exekuci na tyto peněžité pohledávky. Poddlužníci jsou zodpovědní za všechnu škodu povstalou tím, že by neposlechli soudního příkazu. Mohou se však sprostiti této zodpovědnosti, složivše u soudu dlužné vklady. Zatímní opatření nebude vykonáno a již vykonané opatření zruší soud na návrh odpůrce ohrožené strany, složí-li tento u soudu 14 500 Kč.
Důvody:
Rekursní soud nepokládal za osvědčené nebezpečenství podle § 379 ex. ř. a vyslovil pochybnost o tom, zda jest nárok osvědčen. Ani v tom, ani v onom směru nelze s ním souhlasiti. Žalobkyně, navrhovatelka, opírá žalobní nárok na výplatu polovice peněžních vkladů o tvrzení, že byla se žalovaným manželem spoluvlastnicí usedlosti rovným dílem, že oba společně hospodařili, že manžel jiného výdělku neměl a že ukládal úspory ze společného hospodaření do peněžních ústavů, že se však zdráhá vydati jí polovici úspor. Tento nárok jest osvědčen jednak nespornou skutečností, že oba manželé skutečně byli spoluvlastníky usedlosti, jednak potvrzením obecního úřadu, že peněžní vklady pocházejí ze společného hospodaření obou manželů. Nebezpečenství odůvodňuje navrhovatelka tím, že její manžel jest oddán opilství a marnotratnosti, že celé dny vysedá v hostincích, že s navrhovatelkou ve společné domácnosti nežije, že se od ní odstěhoval do samostatného bytu v jiné obci a že jest nebezpečenství, že našetřené peníze promarní, protože nemá jiného majetku. Také toto nebezpečenství jest osvědčeno jednak nespornou skutečností, že manžel žije v jiné obci než jeho manželka a potvrzením obecního úřadu, že odpůrce navrhovatelky nemá jiného majetku, než výměnek a peněžní vklady, že jest oddán opilství a že ponejvíce celé dny tráví v hostincích. K osvědčení nebezpečenství podle § 379 ex. ř. stačí, je-li pravděpodobno, že jednáním neb opomenutím dlužníkovým — třeba nikoli obmyslným — bude přivoděna nepříznivá změna v jeho majetkových poměrech, kterouž by mohlo býti zmařeno nebo značně stiženo vydobytí peněžité pohledávky. To v tomto případě bylo osvědčeno, a nebylo třeba osvědčovati ještě zvlášť marnotratnost, když bylo osvědčeno, že odpůrce navrhovatelky jest oddán opilství. Osvědčení neznamená plnou jistotu, nýbrž jen pravděpodobnost a slouží k tomu, by soudu byla poskytnuta možnost úsudku o pravděpodobnosti určité skutečnosti tak, by měl jakousi záruku, že jsou tu podmínky toho kterého opatření k námitkám, které přednesl odpůrce navrhovatelky ve svém rekursu, jest podotknouti ještě toto: Jde tu o prozatímní opatření k zajištění peněžité pohledávky obstávkou vkladů v peněžních ústavech podle § 379 čís. 3 ex. ř., nikoli o zajištění jiných nároků podle § 382 čís. 7 ex. ř., jak míní odpůrce navrhovatelky. Vklady mohou býti obstaveny i bez zabavení a uschování vkladních knížek, protože obstávka nezakládá právo zástavní a nemá za účel docíliti výplaty vkladů, nýbrž jen zákazu výplaty, t. j. zachování dosavadního stavu. To odpovídá také praktické potřebě a tomu svědčí i předpis § 10 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n. o spořitelnách, jenž podle třetího odstavce § 1 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n., platí i pro záložny a podle něhož nesmí ani na předložení vkladní knížky nic vyplatiti, je-li výplatě na překážku soudní zákaz. Usnesení prvního soudu obsahuje určení času, na který se opatření činí. V té příčině není opačné tvrzení odpůrce navrhovatelky správné. Za to správné jest jeho tvrzení, že usnesení prvního soudu neobsahuje ani příkaz poddlužníkům podle § 379 čís. 3 ex. ř., ani určení peněžité částky, jejímž soudním složením by odpůrce navrhovatelky nabyl práva k návrhu na zrušení (§ 391 prvý odstavec ex. ř.). Mimo to neobsahuje usnesení prvního soudu poučení pro poddlužníky podle § 385 druhý odstavec ex. ř., za to však obsahuje dvakrát předmět obstávky a jest vůbec ledabyle sepsáno, neboť vše to bylo v žádosti žalobkyně navrhováno a jest také v exekučním vzorci čís. 344/204 uvedeno. V těchto směrech bylo nutno povolující usnesení doplniti. Ze spisů není vidno, zda bylo usnesení doručeno také záložně v Č.; zdá se, že nikoli, neboť není uvedena v doručném opatření a chybí její zpáteční lístek. Bude na prvním soudě, aby i v té příčině zjednal nápravu.

Citace:

č. 8885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 543-546.