NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4027.

Stavby výhod požívající: I. O jednotlivých stadiích řízení a o postavení stran podle cís. nař. ze 16. října 1914 č. 284 ř. z.
Živnostenské právo: O způsobilosti cizozemského těžařstva k výkonu živnosti.
Řízení před nss-em: Proti nečinnosti správního úřadu není
stížnosti na nss.
(Nález ze dne 14. října 1924 č. 17687.) Prejudikatura: Boh. 195 adm. a jiné.
Věc: Firma »Duchcovsko- Podmokelská dráha, akc. spol« v Teplicích (adv. Dr. A. Horner z Lokte) proti ministerstvu zemědělství v Praze (za zúčastn. str. adv., Dr. A. Dušek z Prahy) stran zřízení vodovodu jako stavby výhod požívající.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím v článku č. 11. st-lce ukládají positivní plnění ve prospěch podniku těžařstva »Margareta«, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 5. dubna 1922 žádalo těžařstvo Margareta, kaolínové doly a plavírny ve V., o přiznání výhody dle § 2 cís. nař. ze 16. října 1914 č. 284 Sb. pro svůj projekt na odběr vody z t. zv. »Herrenteich« č. parc. 541 kat. obce V. a z rybníka resp., průlomu č. parc. 170 kat. obce V. pro jeho kaolinové závody. Obě zmíněné parcely patří st-lce.
Když provedeno bylo dne 26. května 1922 místní řízení informační, usnesla se min. rada ve schůzi konané dne 8. srpna 1922 na tom, aby prohlášen byl projekt těžařstva Margareta ve V. na opatření vody v navrženém rozsahu se zřetelem na všeužitečnost a nutnost provedení z ohledů veřejných za podnik požívající výhod podle cís. nař. ze 16. října 1914 č. 284 ř. z. pod podmínkou, že bude ve smyslu připomínek min. vnitra a sprav, předem vyšetřeno, komu náleží ve skutečnosti podnik, o nějž jde, aby se nedostalo výhod poskytnutých tímto cís. nař. cizincům, "jednak, že projektem nejsou dotčeny stejně důležité nebo ještě důležitější hospodářské zájmy jiných podniků. Min. zeměd. bylo pak zmocněno k dalšímu postupu dle § 2 cit. nař. v dohodě s ostatními súčastněnými odborně příslušnými min-y.
Na to min. zeměd. nař. rozhodnutím v dohodě s min. vnitra, veř. prací a obch. schválilo na základě výsledku informačního řízení konaného dne 26. května 1922 a na podkladě předložených plánů po rozumu § 2 cit. cís. nař. předložený projekt na opatření vody pro kaolinový závod těžařstva Margareta ve V. a vyslovilo, že schválením tohoto projektu opravňuje se těžařstvo Margareta k odběru a odvádění 5 sek. 1. vody z nádrže v průlomu č. k. 170 a 2-6 sek. 1. z »panského rybníku« č. kat. 541 pro potřebu svého kaolinového závodu ve V. do maximálního úhrnného množství 860 m3 vody týdně za četných podmínek. Ve skupině podmínek uložených k ochraně veřejných zájmů pak v úvahu přichází podmínka sub 11, která zní:
»Těžařstvo Margareta nesmí překážeti eventuelnímu vyrubání
zásoby uhlí pod rybníkem č. kat. 541 a pod průlomem č. kat 170 a 99.
Měl-li by však takový báňský provoz v zápětí částečné nebo úplné odnětí vody v rybníku č. kat. 541 a průlomu č. kat. 170 a 99, bude Duchcovsko-Podmokelská dráha povinna, pokud se v důsledku zmíněného dolování konsentované množství vody zmenší, provésti náhradní opatření, jež by těžařstvu Margaretě zabezpečilo stejné množství upotřebitelné vody«. K provedení schváleného projektu přiznáno bylo dle § 3 cit. cís. nař. těžařstvu Margareta právo vyvlastňovací s připomenutím, že dle § 4 cit. nař. omezí se další řízení v příčině tohoto podniku na zjištění práv stran projektem dotčených a na zjištění předmětu a rozsahu požadovaných vyvlastněni a že na základě svých, schváleným projektem dotčených práv nemohou strany činiti námitky proti provedení tohoto projektu, nýbrž přísluší jim toliko nárok na odškodné.
K započetí stavby povolena lhůta 6 měsíců po skončeném řízení dle § 4 cit. nař., k dokončení stavby pak povolena lhůta dalších 6 měsíců.
Proti rozhodnutí tomu směřuje stížnost, o které uvažoval nss takto:
Předmětem stížnosti jest výrok min. zeměd. vydaný dle § 2 cís. nař. ze 16. října 1914 č. 284 ř. z. Nss posuzuje stížnost musil míti na mysli strukturu řízení dle tohoto cís. nař., jak byla již judikáty nss-u opětovně vylíčena (srov. zejména nál. Boh. 195 adm.).
Dle ustálené judikatury zdejší zná cit. cís. nař. 3 hlavní stadia řízení, totiž:
1. prohlášení stavby (zařízení) za stavbu výhod požívající (§ 1), ke kterému kompetentní jest ministerská rada (vláda),
2. schválení projektu odborně příslušným ministerstvem
(§ 2),
3. zjištění práv stran projektem dotčených a zjištění předmětu a rozsahu požadovaných vyvlastnění (§ 4). K tomuto třetímu stadiu řízení jest příslušnou zemská správa pol. K tomu pojí se pak řízení odškodňovací před zvláštní smíšenou komisí.
V prvých dvou etapách řízení (před ministerskou radou a schválení projektu odborně příslušným min.) není jiných stran procesních kromě podnikatele. Ostatní účastníci v těchto dvou oddílech řízení ne- mají postavení strany (srov. nál. Boh. 195 adm.), nemohou tedy v řízení tomto vznášeti námitek věcných. Dle právního náhledu svrchu vzpomenutého mohou nejvýše namítati nedostatek všeobecných podmínek v § 2 předepsaných (nedostatek kompetence a podob.). Jen toto pojetí odpovídá ustanovení § 4 cit. cís. nař., jež ponechává účastníkům jediné právo, totiž nárok na odškodnění peněžité za práva jim odňatá resp. břemena jim uložená (služebnosti). Takový jest dosud stav práva, ježto cís. nař. č. 284/1914 nebylo dosud ve smyslu § 10 cit. nař. odstraněno.
Z úvah těchto plyne, že veškery ony námitky stížnosti, které směřují proti věcnému obsahu nař. rozhodnutí dle § 2, t. j. proti schválení projektu, jakož i námitky čerpané z § 1 cit. cís. nař. popírající zejména všeužitečnost projektu, o který jde, jsou nepřípustný, pročež musily býti soudem odmítnuty.
Jediná námitka, která vytýká nedostatek všeob. podmínek § 2 cit. nař., a kterou podle právního náhledu svrchu uvedeného sluší uznati za přípustnou, jest ona, v níž se uplatňuje, že těžařstvo Margareta není v republice čsl. vůbec způsobilé k právům. Námitku tuto neshledal však nss důvodnou. Existence jmenovaného těžařstva jako těžařstva cizozemského jest nesporná. Činnost jeho záleží v těžení kaolínu a jest tedy povahou svojí činností živnostenskou. Projekt na opatření vody pro živn. podnik st-lčin jeví se jako součástka tohoto podniku živn. a může vedle toho míti povahu díla vodního. Žádání za schválení řečeného projektu je tedy v rámci podnikání živn. Schválení projektu má ostatně na každý způsob povahu konsensu reálního. I kdyby bylo jisto, že při udělení takového konsensu záleží na zjištění osobní způsobilosti žadatele k právům, nelze u těžařstva Margareta jakožto podniku živn. o právní způsobilosti již proto pochybovati, poněvadž způsobilost jeho provozovati živn. podnik v tuzemsku není sporná. Neboť dle § 8 živn. řádu ve spojení s § 3 živn. řádu jsou i cizozemské společnosti oprávněny provozovati v tomto státě živnosti, je-li prokázána formální reciprocita, což v daném případě nikdy nebylo popíráno.
Zbývá tedy jen zabývati se ještě námitkou 1. že nař., rozhodnutí nebylo st-lce doručeno a 2. námitkou, že žal. úřad uděliv žádaný konsens mohl tento sice vázati na určité podmínky, nemohl však při této příležitosti osobě třetí, t. j. st-lce ukládati žádného positivního plnění.
Námitku první neshledal nss přípustnou. St-lka vytýká v ní určité opominutí žal. úřadu, tedy pouhou nečinnost úřadu v určitém směru. Nss jest však povolán poskytovati ochranu toliko proti rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního (§ 2 zák. o ss). Stížnost k nss není způsobilým prostředkem proti nečinnosti správního úřadu. Ostatně nemohla st-lce opominutím doručení nař. rozhodnutí vzejíti žádná právní újma, ježto toto rozhodnutí proti ní právně nemohlo působiti, dokud jí náležitým způsobem nebylo uvedeno ve známost. Podala-li st-lka stížnost k tomuto soudu dříve, učinila tak na svůj vrub.
Námitka ad 2. směřuje proti podmínce 11. nař. rozhodnutí. Podmínka tato stanoví nejen modality projektu, nýbrž imperativním způsobem st-lce bezprostředně ukládá určité positivní konání, t. j. provésti náhradní opatření, jež by těžařstvu Margaretě zabezpečilo vodu odjinud pro případ, že rybník č. k 541 nebo průlom č. k. 170 a 99 bude st-lkou vysušen. Neomezil se tedy žal. úřad na pouhé schválení projektu, t. j. na řízení se žadatelem, nýbrž pojal do autoritativního obsahu svého rozhodnutí i úpravu právních poměrů mezi žadatelem a st-lkou. Oprava taková nenáleží však již k úkolům řízení dle § 2 cís. nař. prováděného; nař. rozhodnutí jest v této části zcela jiným aktem správním, než ke kterému žal. úřad jest dle § 2 cís. nař. příslušným. Žal. anticipoval tímto svým výrokem ono »zjištění práv stran schváleným projektem dotčených«, jež dle § 4 cís. nař. náleží do třetího oddílu řízení, v němž teprve sluší uspořádati právní poměry mezi podnikatelem a jinými účastníky. Žal. úřad překročil tedy meze své kompetence v § 2 cís. nařízení vytčené, pročež bylo nař. rozhodnutí v této části dle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo možno zabývati se otázkami, zda úprava právního poměru mezi podnikatelem a st-lkou. žal. úřadem nepříslušně předsevzatá, svým obsahem odpovídá zákonu.

Citace:

č. 4027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 606-609.