Čís. 1166.
Berní úřad, jenž vystupuje jménem eráru za finanční prokuraturu, jest jejím zmocněncem. Stranou jest pouze tehdy, spadá-li věc do oboru jeho působností. Relativní nutnost zastoupení advokátem platí i ve sporech, vedených erárem nebo proti němu, nevyšle-li finanční prokuratura k nim svého úředníka.
(Rozh. ze dne 6. září 1921, R II 313/21.)
Býv. c. k. erár, zastoupený Čsl. finanční prokuraturou, vznesl žalobu
o pohledávku 2207 K, jež byla zaplacena pensijní likvidaturou býv. c. a k.
intendance. K jednání u okresního soudu v S., kde sídlí několik advokátů,
dostavil se za žalobce zaměstnanec tamního berního úřadu, načež žalovaný navrhl, by vydán byl rozsudek pro zmeškání, ježto žalobce nebyl
zastoupen advokátem, pokud se týče konceptním úředníkem finanční prokuratury. Soud prvé stolice návrh zamítl, odročil však rok a poukázal finanční prokuraturu, by k odročenému stání vyslala svého konceptního úředníka nebo advokáta. Důvody: Článek IV. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. stanoví zastoupení advokátem. Je-li
totiž strana zastoupena zmocněncem, musí to býti bud advokát anebo
na témž stupni stojící úřední osoba (konceptní úředník finanční prokuratury). Jest sice správné, že dostavivší se zmocněnec, dle § 29 c. ř. s. a dle čl. IV. zákona čís. 161 sb. z. a n. nebyl ku zastupování v této právní
záležitosti oprávněn, přes to však není zde podmínky, by vydán byl rozsudek pro zmeškání, to tím méně, že civilní řád soudní neobsahuje ustanovení, dle nichž v pádu nepřípustnosti by mělo nepřipuštění dle § 29 c. ř. s. neschopného zmocněnce v zápětí následky zmeškání, naopak jest
analogicky dle § 185 c. ř. s., není-li zmocněnec dle zákonných ustanovení
(§ 27 odstavec prvý) ku zastupování oprávněn, rok odročiti a stranu poukázati, by se dala zastoupiti bud advokátem nebo konceptním úředníkem. Rekursní soud nařídil ku stížnosti žalobce prvému soudu,
by zaměstnance berního úřadu k řízení připustil. Důvody: Žalující
erár a finanční prokuratura, povolaná, by jej v právních jednáních před
soudem zastupovala, jsou právnickými osobami, které se nemohou osobně
soudních jednání súčastniti, nýbrž mohou jednati jen svými orgány. Které
orgány v tom kterém případě jsou povolány, by erár před soudem zastupovaly, upravuje nařízení ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. K nim přináležejí podle § 15 tohoto nařízení mimo jiné též berní úřady. Kde za
finanční prokuraturu jménem eráru před soudem vystupuje takový orgán,
nevystupuje jako obecný zmocněnec, nýbrž vystupuje — podobně jako
poručník, opatrovník, nebo jiný zákonný zástupce — jako strana sama,
takže tu ustanovení druhé věty § 29 c. ř. s. nemá místa. Na tom nemění
ničeho okolnost, že úředník, za finanční prokuraturu se dostavivší, předložil plnou moc, neboť tuto jest podle její povahy považovati jen za legitimační průkaz o tom, že byl finanční prokuraturou delegován.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. ´Důvody:
Soud rekursní vychází z názoru, že berní úřad pokud se týče jeho zřízenec, vystupující za finanční prokuraturu jménem eráru, není obecným
zmocněncem, nýbrž stranou, takže ustanovení druhé věty § 29 c. ř. s.
nemá v tomto případě místa. Tento názor by mohl býti správným nanejvýš tehdy, kdyby sporná věc, o kterou jde, spadala do oboru působnosti toho kterého úřadu, takže by pak zřízenec tohoto úřadu mohl býti
pokládán za stranu. Tomu však v tomto případě tak není. Dle žaloby byla
pohledávka zažalovaná zaplacena pensijní likvidatúrou býv. c. a k. intendance 2. sboru, z erárních peněz, a ze spisů neplyne, že by příslušela bernímu úřadu v S., nebo že by jinak s jeho úřední činností byla v souvislosti.
Nelze tedy berní úřad v S. pokládati za stranu. Dle § 15 služební instrukce pro finanční prokuratury může finanční prokuratura vyslati k jednání zřízence jiného úřadu, v místě se nalézajícího, jen tehdy, není-li předepsáno zastoupení advokátem. V tomto případě neplatí sice absolutní nutnost zastoupení advokátem, avšak jest tu nutnost relativní, poněvadž jde
o rozepři, v níž hodnota předmětu sporu jest vyšší než 2000 K v místě,
kde sídlí aspoň 2 advokáti (čl. IV. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n.) a může býti tedy dle § 15 cit. instrukce delegován k jednání
pouze advokát, nevyšle-li finanční prokuratura k němu vlastního úředníka. Poukaz, obsažený v usnesení prvého soudu, odpovídá tudíž zákonu
a bylo proto rekursu strany žalované vyhověno a usnesení prvého soudu obnoveno.