Č. 828.

Pozemková reforma: I. Není vyloučeno, aby do prozatímního vnuceného pachtu dle § 63 zák. příděl. byly přiděleny i pozemky, přenechané v užívání hospodářským zaměstnancům statku. — II. Otázka přiměřenosti výměry, kterou dáti jest v próz. vnucený pacht, jest otázkou skutkovou po rozumu § 6, odst. 1. zák. o správ. s. Nějaké obmezení výměry té na poměrné procento celého komplexu zákon nestanoví. — III. Také otázka, zda určité nájemné odpovídá nájmu běžnému (§ 63, odst. 1 zák. příděl.) jest otázkou skutkovou. — IV. Péče o zájmy zaměstnanců na statku dle 2. odst. § 63 zák. příděl. je výhradným právem a kompetencí úřadu a nemůže proto býti uplatněna jako subjektivní právo majitele statku.
(Nález ze dne 27. dubna 1921 č. 5084.)
Prejudikatura: nál. č. 773, 774. Věc: Béla R. v R. (adv. Dr. Rich. Stránský z Prahy) proti Státnímu pozemkovému úřadu v Praze (zast. odborovým radou K. Veithem) stran přídělu půdy do zatímního pachtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — — —
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti následovně:
Ad 1. Naříkané rozhodnutí oceňuje luka pro obec K. odebraná za jednosečná jen při příležitosti úpravy nájemného za luka tato. Jest tedy výrok tento jedním ze skutkových předpokladů nálezu vztahujícího se na výměru nájemného, které jest drobným pachtýřům platiti a jež, co se těchto luk týče, bylo stanoveno penízem 80 K za 1 jitro.
Tento skutkový předpoklad založen jest na místním vyšetření provedaném čs. st. zemědělským inspektorátem a jest alespoň z části doznán i samým stěžovatelem, který v řízení správním netvrdil, že by luka tato byla vůbec nebo z části na dvojí seč, nýbrž jen ve svém odvolání na pozemkový úřad uváděl, že mezi těmito lukami jsou i takové, které se kosí dvakráte, aniž však tvrzení toto bylo blíže rozvedeno, zejména specifikováno, kolik z těchto luk jest na dvojí seč.
Nejvyšší správní soud nemůže proto shledávati nějaký nedostatek ve vyšetření skutkové povahy nebo nezákonnost v tom, že žalovaný úřad k tomuto jen neurčitému a obmezenému popření stěžovatelovu nepřihlédl a dal víru úřednímu zjištění i výpověděm svědků, že jde celkem o luka, která se jen jednou na trávu sekají a potom jen užívají za pastvinu, a následkem toho zamítá námitku ad 1. uvedenou.
Ad 2. Předpis, který pro odevzdání půdy do drobného pachtu jest rozhodný, t. j. § 63 zák. příděl., neobsahuje žádného obmezení v tom směru, že by nemohly a nesměly v drobný pacht býti dány pozemky, přenechané v užívání hospodářským zaměstnancům. Zákon toliko všeobecně stanoví, že opatřením pozemkového úřadu dle § 63 cit. zák. učiněným nesmí nijak trpěti zájmy osob na statku tom ustanovených. Zájem tento jest interesem veřejným, jehož ochrana svěřena jest úřadu samému, jejž však majitel statku resp. jeho pachtýř, proti němuž opatření dle § 63 čelí, zastupovati není oprávněn.
Ostatně stěžovatel v řízení administrativním nikde námitku tuto způsobem zde uvedeným neformuloval, takže nemohla býti námitka tato předmětem rozhodování žalovaným úřadem a jest proto její přednesení teprve ve stížnosti dle § 5 zák. o nejvyšším správním soudě nepřípustno.
Ad 3. Náhled, ze kterého stížnost při námitce ad 3. vychází, že totiž zabraná půda pro drobný pacht nesmí nikdy přesahovati 25 proc. celku, nenalézá vůbec v zákoně opory. Předpis § 63 zák. příděl., jenž tu jest jedině rozhodným, nijakého takového obmezení neobsahuje.
Stanoví toliko, že opatřením dle prvého odstavce § 63, tedy i určením výměry, která jako přiměřená má býti dána v drobný pacht, nesmí býti dotčeny zájmy výroby na těch kterých hospodářských celcích, neurčuje však sám hranici, kam až odebrání pozemku sahati smí, by těchto zájmů nebylo dotčeno.
Jest tudíž otázku tu posouditi v každém konkrétním případě dle daných skutkových okolností. Stěžovatel ve své stížnosti toliko uplatňuje, že nebylo přihlíženo k tomu, že již dříve k jiným, rovněž nutným účelům postoupil větší plochy, ale nerozvádí již, že by na zbytku, který mu nyní zůstal, po zabrání 69 kat. jiter, o něž jde, bylo účelné hospodaření nemožno.
Avšak i nehledě na to, nemohl by nejvyšší správní soud vzhledem k své kompetenci otázku tu vzíti ve věcnou úvahu, poněvadž otázka, zda na zmenšeném statku lze hospodařiti účelně i zda zájem výroby jest náležitě chráněn, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou. Odpovědi pak, které si úřad správní dá na otázky skutkové, nemůže nejvyšší správní soud vzhledem k předpisu § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě přezkoumati co do jich věcné správnosti, nýbrž mohl by jen zkoušeti, zda řízení, které sloužilo k sebrání materiálu pro zodpovědění těchto otázek, netrpí nějakou podstatnou vadou ve smyslu 2. odst. cit. §u 6. Vady takové však stížnost neuplatňuje.
Pokud pak stížnost v této souvislosti se dovolává i toho, že opatřením naříkaným trpí zájmy osob na statku zaměstnaných, bylo stížnost v tomto bodě odmítnouti, poněvadž i péče o tento zájem, který jest zájmem čistě veřejným, jest právem i kompetencí úřadu, aniž má osoba soukromá legitimaci, tento veřejný zájem jako své subjektivní právo k platnosti přiváděti.
Ad 4. Co do právní stránky platí i ohledně stanovení »přiměřeného« nájemného totéž, co bylo řečeno ad 3., poněvadž také otázka, zda nájemné určité výše odpovídá nájmu běžnému a v místě obvyklému, jest otázkou skutkovou. Diference, která jest mezi stanoviskem stížnosti a stanoviskem naříkaného rozhodnutí, leží v tom, že stěžovatel chce míti počítáno nájemné dle cen, docílených v době válečné a poválečné, kdežto naříkané rozhodnutí za směrodatné pokládá ceny, jichž lze dosíci v dobách k normálním se blížících. Nejvyšší správní soud uváživ, že nemůže se jednati o využitkování okamžité konjunktury, a že také nejde o pachty jen přechodné, nýbrž o pachty přec na dobu několikaletou uzavřené, a že poměry se již patrně blíží k normálním, nemohl stanovisko žalovaného úřadu uznati za nesprávné. Tím však přestává míti průkazní moc i význam okolnost, stěžovatelem uplatněná, že dokazoval vyšší ceny pachtovní skutečně v době posledních let za pozemky placené, a nelze shledati v tom vadu řízení, že žalovaný úřad nepřihlížeje k těmto tvrzením, ustanovil nájemné na podkladě šetření provedeného o místních cenách.
Tím vyvráceny jsou veškeré výtky stížnosti, kterou proto bylo jako bezdůvodnou zamítnouti ...

Citace:

č. 828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 507-509.