NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

F. Z trestního řízení.

§ 213. č. 1. tr. ř. Při přezkoumávání odporu proti obžalovacímu spisu nemá vrchní soud řešiti otázku, spadá-li čin, obviněnému za vinu kladený, pod nějaký trestní zákon, nýbrž zda-li žalobce právem obviněnému tento čin za vinu klade. 2 XII 13, Kr I 532; Z. Str. 14: 71.
§ 281. č. 1. Zmatkem není okolnost, že se přelíčení a rozhodnutí zúčastnil soudce, jenž dle rozvrhu nepřináleží nalézacímu senátu. 22 X 13, Kr VI 162; Z. Str. 14: 22.
§ 282. Státní zástupce může podati zmateční stížnost ve prospěch odsouzeného neodvisle od jeho vůle. 10 IX 13, Kr I 348; off. 4090.
§ 290. Zákaz reformatio in pejus týče se jen uvalení těžšího trestu, nikoliv však odchylné právní kvalifikace trestního činu. 15 XII 13, Kr I 340; Z. Str. 14: 80. § 348. II. jest použiti též na případ, nebyli-li porotci, nedostávše otázku dodatečnou neb eventuální v stavu, k otázce té zaujmouti stanovisko a odpověď daná jimi na hlavní otázku, nemůže býti uplatňovaným důvodem zmatečným potírána. 23 X 13, Kr V 666; Z. Str. 14: 22.
§ 395. nelze použiti na poměr mezi zástupcem a jeho substitutem. Soudce ustanoviž pouze výši nákladů; přisouzení jich je nepřípustno. 14 X 13, Kr V 914; Z. Str. 14: 1.
§ 477. I. Pro případnou beztrestnost dle § 490. tr. z. může předpis § 487. tr. z. oproti § 496. tr. z. býti pro obviněného příznivějším a nesprávná subsumpce činu pod § 496. tr. z. může býti pro odvolací soud popudem k použití 2. věty § 477. I. tr. ř. 4 XI 13, Kr II 393; off. 4089.

Citace:

č. 6968. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 627-628.