Č. 8289.

Zaměstnanci veřejní: Tabulární soudce VI. hodn. třídy při sedrii má při převodu do platů podle zák. č. 103/26 nárok na funkční služné toliko podle stupnice VI.
(Nález ze dne 12. prosince 1929 č. 19622.)
Věc: František St. v T. proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. min. kom. Dr. Jos. Dušek) o funkční služné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky z 20. prosince 1921 byl st-l, okresní soudce a vedoucí okresního soudu ve V., jmenován tabulárním soudcem ad personam s požitky 4. stupně VI. hodn. třídy a roz- hodnutím presidenta republiky z 27. dubna 1926 tabulárním soudcem VI. hodn. třídy u sedrie v T. Dekretem presidia soudní tabule v Bratislavě z 12. srpna 1926 byl st-l ku dni 1. ledna 1926 převeden do nových platů podle zák. č. 103/26 a přiznáno mu základní služné 10. stupně a funkční služné VI. stupnice funkčního služného, stupeň a). V námitkách do tohoto dekretu podaných uplatňoval, že mu přísluší funkční služné VI/c ročních 6300 Kč. Námitkám těmto vyhovělo jmenované presidium výměrem z 18. září 1926 a přiznalo st-li od 1. ledna 1926 funkční služné VI. stupnice, stupeň c).
Podáním z 1. října 1927 žádal st-l, aby mu bylo povoleno od 1. ledna 1926 funkční služné V. stupnice, stupeň d) se zřetelem na to, že podle § 152 plat. zák. odpovídá VI. hodn. třída u soudců funkčnímu služnému IV. a V. stupnice, a poněvadž byl jmenován soudcem VI. hodn. třídy 4. plat. stupně již v roce 1921. Žádosti této nevyhovělo presidium soudní tabule v Bratislavě výměrem z 12. října 1927; st-lovo odvolání zamítl žal. úřad nař. výnosem — — —.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Žal. úřad odůvodnil svůj výrok v podstatě tím, že bylo st-li při pravoplatném převodu přiznáno funkční služné VI. stupnice funkčního služného a že ho proto dlužno podle §§ 202 a 203 zák. č. 103/26 posuzovati jako kdyby skutečně měl služební místo systemisované v této stupnici funkčního služného. Opak nelze dovoditi podle vývodů nař. rozhodnutí ani z § 152 plat. zák., ježto předpis ten stanoví toliko relaci mezi systemisovanými místy s dosavadními předpisy, jež obsahují ustanovení o určitých hodn. třídách a netýká se adm. aktů vydaných před působností platového zákona. Nároky, jež st-l uplatňuje z dosavadní hodn. třídy a služ. místa, nenacházejí prý opory v platných předpisech.
Stížnost stojí naproti tomu na stanovisku, že předpisu § 202 plat. zák. nelze použíti na st-le, ježto předpis ten odporuje § 99 úst. listiny, podle něhož jsou soudcové z povolání ustanovováni na svá místa trvale. St-l byl rozhodnutím presidenta republiky ze 27. dubna 1926 ustanoven jako tabulární soudce VI. hodn. třídy k sedrii v T., zaujímá místo to a zůstává na dále tabulárním soudcem i když nebylo u jmenované sedrie systemisováno místo v V. stupnici funkčního služného. Ježto v platovém zákoně není pamatováno na tabulární soudce ustanovené u sborových soudů I. stolice a není v něm zejména specielního ustanovení o funkčním služném těchto soudců, sluší podle názoru stížnosti stanoviti funkční služné podle § 152 plat. zák. — Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 102 úst. listiny a § 8 zák. o ss může nss zkoumati při zákonu jen, byl-li řádně vyhlášen, a vymyká se proto jeho kognici otázka, zda ten který zákon, resp. jeho předpisy jsou ve shodě s ústavními předpisy či nikoliv. Zákon č. 103/26 byl řádně vyhlášen a nemohl proto nss přihlížeti k námitce stížnosti, která tvrdí, že předpis § 202 cit. zák. odporuje § 99 úst. listiny a že ho proto nelze použiti na právní věc st-lovu. V tom směru jest námitka stížnosti nepřípustná.
Podle shora uvedené rekapitulace stížnosti opírá st-l svůj nárok na funkční služné V. stupnice především o právní a služební postavení, jehož nabyl jmenováním tabulárním soudcem VI. hodin, třídy u sedrie v T., a soudí, že tato hodnost musí dojíti výrazu i při určování stupnice funkčního služného. Avšak činí tak neprávem.
Jest mimo spor, že jde o určení funkčního služného soudce, který byl ve službách justičních již před účinností zák. č. 103/26 a který byl jmenován tabulárním soudcem VI. hodn. třídy u sborového soudu I. stolice po 1. lednu 1926, avšak před vyhlášením zákona toho. Sluší proto posuzovati spornou otázku vzhledem na předpis § 215 odst. 2 leg. cit. podle předpisů, jimiž zákon ten upravil převod soudců na svůj platový systém. V tom směru stanoví § 174 leg cit., že funkční služné přísluší soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služebních místech zařáděných do stupnic funkčního služného a to pokud se v odstavci 2. jinak nestanoví, vždy stupeň a) stupnice funkčního služného, do které jest zařaděno služební místo, na němž jest soudce trvale ustanoven. Řídí se tedy zásadně nárok soudce na funkční služné při převodu do platů zák. č. 103/26, resp. při provádění předpisu § 215 odst. 2 leg. cit. podle toho, bylo-li služ. místo, na kterém byl soudce ten trvale ustanoven, zařazeno podle příslušného předpisu zákona toho do stupnic funkčního služného, resp. do které z nich. Předpisem tím jest § 40 leg. cit. Tento přiznal funkční služné především soudcům na služebních místech, s nimiž jest spojen výkon zvláštní soudcovské funkce (arg. citace § 36 v § 40 odst. 4), a zařadil místa ta do sedmi stupnic podle významu, jaký přikládal pracovním výkonům spojeným v organismu justiční správy s místy těmi. Zákon hodnotil jednotlivá služ. místa a soudcovské funkce s nimi spojené zcela samostatně a nezávisle na dosavadním způsobu honorování a zařazoval služ. místa ta do stupnic funkčního služného bez ohledu na to, v jaké hodnostní, resp. platové třídě byla místa ta systemisována podle dosavadního systému platového. Na hodn. třídu, které dosáhl ten který soudce podle předpisů platných před vyhlášením zákona platového, nevzal zákon ten zřetele, a je proto tento moment zcela irelevantní při řešení otázky, do které stupnice funkčního služného určitý soudce patří. Za rozhodující moment prohlásil zákon toliko povahu a charakter soudcovského místa, na němž jest soudce trvale ustanoven, a jest proto stížnost na omylu, domnívá-li se, že měla býti respektována při určování stupnice funkčního služného hodu. třída, které st-l nabyl shora řečeným jmenovacím aktem presidenta republiky.
Při řešení otázky, patří-li st-li funkční služné V. stupnice či nikoliv, mohla by býti rozhodující jen skutečnost, bylo-li místo, na něž byl st-l řečeným jmenovacím aktem presidenta republiky dosazen, do této stupnice funkčního služného zákonem platovým skutečně zařazeno. V tom směru však jde ze schématu § 40 odst. 4 na jevo, že místa tabulárních soudců u sedrií (sborových soudů I. stolice) do V. stupnice funkčního služného zařazena nebyla a nemá proto stížnost pravdu, tvrdí-li, že mělo býti st-li přiznáno funkční služné této stupnice proto, že byl jmenován presidentem republiky u sedrie na místo systemisované pro tabulárního soudce. Po této stránce nemá tedy jmenovací akt presidenta republiky z 27. dubna 1926 vlivu na spornou otázku a nemůže z něho st-l nic dovozovati pro své stanovisko. Opačný názor nelze opříti ani o § 152 plat. zák. Jak z nadpisu i obsahu cit. paragrafu zřejmo, upravena byla předpisem tím zásadně otázka, které platové stupnice, resp. stupnice funkčního služného nastupují v dosavadních předpisech, vycházejících z určitých hodn. tříd, na místo hodn. tříd a jak dlužno předpisy ty čísti za nové platové soustavy. Stanoví tedy předpis ten toliko poměr stupnic funkčního služného k býv. hodn. třídám v dosavadních předpisech zákonem platovým nedotčených a lze se proto předpisu toho dovolávati, bylo-li na určitý případ použito těchto dosavadních předpisů. Převod, resp. správní akt, kterým se provádí předpis § 215 odst. 2 plat. zák., a přiznání funkčního služného při tom neprovádí se však, jak z povahy věci plyne, podle dosavadních předpisů a nelze se proto dovolávati již z tohoto důvodu ustanovení § 152 plat. zák., je-li na sporu otázka, do které stupnice funkčního služného náleží ten který soudce při převodu do platů zák. č. 103/26, resp. při úpravě jich podle § 215 odst. 2 leg. cit. Vytýká-li dále st-l, že zařazení do VI. stupnice funkčního služného znamená ve svých účincích »sesazení« s místa, jehož st-l dosáhl jmenováním a že proto odporuje § 99 úst. listiny, sluší k námitce té poznamenati, že zařádění to jako platové opatření nemá nic společného s výkonem úřadu soudcovského a že již proto nelze mluviti o porušení § 99 úst. listiny. St-l obdržel právem funkční služné VI. stupnice funkčního služného a neporušil proto žal. úřad zákon, vyslovil-li, že v důsledku toho je st-le posuzovati podle §§ 202 a 203 odst. 2 leg. cit., jako kdyby měl systemisované místo v této stupnici. A ježto je pro spornou otázku bez právního významu hodn. třída, které st-l dosáhl jmenováním, nemůže míti právní relevanci v tom směru ani skutečnost, že st-l nabyl místa tabulárního soudce VI. hodn. třídy na základě zvláštní dohody s justiční správou, a je stanovisko stížnosti i po této stránce liché.

Citace:

č. 8289. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 508-511.