NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Prof. Dr. Stanislav Dnistrjanský: Základy moderního práva soukromého.

Prof. Dr. Stanislav Dnistrjanský: Základy moderního práva soukromého.
Nákladem České akademie věd a umění. V Praze 1928. Velká 8°. Cena ? Stran 347. — Kniha, jejíž autor se hlásí k Ehrlichově volnoprávnímu hnutí, je asi nejrozsáhlejším sociologickým systémem soukromého práva, vyšlém v českém jazyku. Je to jistě pozoruhodné dílo, jehož hlavní chybou je, že chce být právnické, z čehož povstává někdy beznadějná spleť právnických, sociologických a hospodářských pouček a pojmů, jež vede často k neplodnému tvoření nových termínů, k pochybným exkursím do cizích disciplin (na př. překonaný výklad o vzniku sociálních útvarů, výklad pojmů hospodářských na str. 172) a k neužitečným analogiím (str. 12). Autorovým výkladům chybí noetický základ, z kterého by mohl pozorovat právní vědu jako jednotný systém, takže se zde stává vlastně syntesou sociologie a národního hospodářství.
Autor dochází k pojmu práva geneticky, hlavně historickým pozorováním (str. 9). Není zde však konsekventní, neboť nechá právo tvořit více méně mystickou volonté générale, »společností«. Právo je u něho charakterisováno obsahem, naprosto ne formou (na. př. normou), nýbrž »řádem«, t. j, tím, co udržuje společnost. Je tedy každému necháno na vůli, aby z jednotlivých pravidel vyčetl, co je právem a co ne. Právo státu a veřejných korporací je jen částí práva, někdy snad ani není vlastním právem. Existuje ještě právo obyčejové, produktem obou je právo právníků.
Autorovo učení je totiž v jádře přirozenoprávní. »Právo již bylo dávno před tím, než z něho byla vytvořena pravidla; popírati existenci práva mimo právní předpisy bylo by totéž, co vylíti dítě s koupelí« (str. 196). Kdo by si nevzpomněl na učení o moci ustavující a ustavené? Přirozeně staví často proti sobě stát a právo (proti státu ještě národ). Stát figuruje u něho ještě jako starý, vrchnostenský stát z doby před Velkou revolucí, stojící proti občanům, společnosti, ne jako moderní, demokratický stát, občany tvořený. Žádá dokonce od soudce, aby při nalézání práva hledal »v zákonech, zároveň nebo v druhé řadě v sociálních svazech« (str. 332), neboť »moderní soudce je sice státní orgán, a,však v službách společnosti« (str. 330), stejně na str. 206. Zkrátka, stát sice má podle práva, které vytvořila společnost, vydávat pravidla, ale »nemůže vyčerpat všechny normy sociálního řádu« (str. 25), naopak, někdy jedná z egoismu proti společnosti. Není divné, že autor vlastně nikde nerozlišuje mezi posuzováním práva de lege ferenda a de lege lata, ba ještě spíše to při nalézání práva zavrhuje.
Dnistrjanského definice práva je: právo je řád sociálních vztahů mezi lidmi docílený pořádáním a rozhodováním. Nespadá do rámce referátu rozebrat tuto definici; ukázali jsme, k jakému výsledku vedla. Na základě této definice tvoří však autor terminologii, která je rovněž způsobilá vnésti zmatek do právní vědy a to tím, že si vypůjčuje pojmy z cizích věd. Pojem osoby nahrazuje termínem nositele soukromého práva (ač zavrhuje pojem subjektivního práva) věc — res je nahrazena pojmem statek (mezi ně patří i vnitřní statky, kvality člověka), věcné právo nazývá právem hospodářského zúčastnění, obligační právo sociální vázaností. Brojí s Iheringem proti »nebi právnických pojmů« (vytýká takové plané teoretisování normativní teorii), konstruuje sám však pracně nové pojmy (zaopatření na str. 226, obligace na str. 277, jež se naprosto nemůže opírat o positivní právo, nýbrž je převzata od komentátorů obecného práva, péče obecného styku na str. 280). Vede jej k tomu nedostatečné rozlišování mezi positivním a »vlastním« právem. Pojmy jsou takto u něho ideály, politické postuláty, obsahují v sobě hesla a programy. Autor dopouští se zde chyby, kterou v sociologii vytýkal Max Weber starším autorům, která však v právní vědě jest už překonána.
Bylo by nespravedlivé, upírat knize nesporné klady. Nepřináší jen zajímavé náměty, ale analysuje také dobře předsudky panujících teorií. Přednost této knihy — autorem snad ani nezamýšlená — spočívá v tom, že podává zevrubný a informativní přehled názorů právnických myslitelů až do moderní doby u nás v nezvyklém rozsahu. Ale i zde bychom vytýkali, že byl opomenut z cizích autoirů Duguit a vůbec všichni čeští právničtí filosofové, ač autor nezapomněl na př. ani na Rathenau-a. Také charakteristiky právních systémů jsou skutečně vtipné. V tom ohledu znamená kniha velké plus pro naši literaturu, ač jistě nezpůsobí pokrok v právní filosofii.
Dr. Čakrt.

Citace:

Prof. Dr. Stanislav Dnistrjanský: Základy moderního práva soukromého.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 111-112.