NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6856.

Stavební právo (Čechy). — Železnice: Jde-li o stavbu v požárním obvodu státní dráhy, přísluší státní správě železniční jednak postavení strany na stav. řízení zúčastněné (§ 35 stav. ř.), jednak funkce železničního úřadu dozorčího (§ 45 stav. ř.).
(Nález ze dne 4. listopadu 1927 č. 8979).
Prejudikatura: Boh. 1586/22 a 2660/23 adm.
Věc: Vlastimil a Marie B. v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti st-lů za povolení přestavby vyhořelého domu ..... konána byla dne 20. května 1922 stavební komise. Konstatováno, že se jedná o přestavbu stáje, kolny a stodoly, a přístavbu podkrovní místnosti nad obytným stavením. Stavební znalec prohlásil, že není proti projektu za určitých podmínek námitek. Zástupce čsl. státních drah, odboru pro udržování dráhy v J., přizvaný ke komisi na žádost stavebníků, předloživy čsl. stát. drah se stanoviska železničního úřadu dozorčího« písemné prohlášení, v němž se konstatuje, že jde o stavbu v požárním obvodu dráhy, a prohlašuje se, že se nečiní proti projektu námitek, budou-li zachovány určité, v prohlášení precisované podmínky.
Obecní rada v J. výměrem z 26. května 1926 udělila žádané povolení za podmínek stanovených stav. znalcem, ke konci pak podotkla: »Toto vyřízení doručuje úřad stavební také sousedům a jiným účastníkům, totiž odboru pro udržování dráhy v J., jehož zástupce proti povolení stavby nečiní námitek, budou-li dodrženy tyto podmínky:« Načež je doslovně uvedla.
Rekurs st-lů, uplatňující nepřípustnost těchto podmínek, byl v pořadí instančním nař. rozhodnutím zamítnut. — — —
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, v níž se m. j. uplatňuje, že řiditelství státních drah v daném případě povolovacího nálezu vůbec nevydalo, a prohlášení zástupce dráhy že st-lům nebylo sděleno v takové formě, aby se proti němu jako samostatnému rozhodnutí úřadu železničního mohli brániti, takže jim odňata byla možnost uplatňovati nepřípustnost sporných podmínek, uvážil nss takto:
Rekursní petit st-lů, aby ze stav. povolení jim uděleného vyloučeny byly podmínky stanovené v prohlášení zástupce čsl. stát. drah, zamítl žal. úřad z důvodu, že podmínky ty stanovil železniční úřad, a zsv-u jako úřadu stavebnímu že nepřísluší právo zákonitost podmínek těch přezkoumávati, ježto ve smyslu § 45 stav. řádu jsou stav. úřady povinny podmínky, jež železn. úřad pro stavby na blízku železnic po rozumu cit. předpisu stanovil, prostě do svého rozhodnutí pojmouti.
Žal. úřad má ovšem pravdu, praví-li, že při stavbách v požárním rayonu dráhy jest vedle povolení úřadu stavebního třeba dále také ještě po rozumu § 45 stav. řádu, resp. § 99 prov. řádu železničního z 16. listopadu 1850 č. 1 ř. z. ex 1851 povolení příslušného úřadu železničního, a že tento úřad nevystupuje tu jako pouhý soused nebo jiný interessent, nýbrž jako úřad povolaný zastupovati zvláštní obor veř. zájmů, z kompetence úřadu stav. vyňatých, z čehož plyne pak důsledek, že úřad stav. není příslušným, aby přezkoumával zákonitost modalit, za kterých úřad železniční své svolení dal. (Srov. Boh. 1586/22 a 2660/23 adm.) Avšak zsv vychází v daném případě z mylného předpokladu, že sporné podmínky byly stanoveny rozhodnutím železničního úřadu, vůči straně účinným.
Jde-li o stavbu v požárním obvodu státní dráhy, přísluší státní správě želez. funkce dvojí: vystupuje jednak ve smyslu § 35 stav. řádu jako strana na stav. řízení zúčastněná, jednak po rozumu § 45 stav. řádu, resp. § 99 želez. prov. řádu č. 1/1851 ř. z. jako železniční úřad dozorčí. Obě tyto funkce dlužno přesně rozlišovati.
Při stav. komisi dne 20. května 1926 zástupce čsl. státních drah (odboru pro udržování trati v J.) intervenoval především jako zástupce správy železnice, stav. projektem dotčené, po rozumu § 35 stav. řádu. Jmenovaný zástupce podal své vyjádření ovšem »jménem správy čsl. státních drah se stanoviska železn. úřadu dozorčího.« Z tohoto jeho prohlášení možno arciť souditi, že intervenoval nejen jako účastník po rozumu § 35 stav. řádu, tedy jako strana v stav. řízení zúčastněná, nýbrž i jako orgán železn. úřadu dozorčího ve smyslu § 45 stav. řádu, resp. § 99 provoz. řádu železn., a že tedy zmíněné jeho vyjádření nebylo pouze prohlášením strany ve stav. řízení zúčastněné, nýbrž že zároveň se zmocněním dozorčího úřadu železničního projevoval autoritativní stanovisko tohoto úřadu k stav. projektu po rozumu posléze cit. předpisů zákonných. Než tato druhá stránka prohlášení zástupce železn. správy v stav. konsensu I. stolice nedošla náležitého výrazu, neboť podmínky zástupcem železn. správy formulované byly v povolovacím výměru měst. úřadu v J. označeny jen jako prohlášení souseda, resp. účastníka, nikoli také jako projev, resp. rozhodnutí železn. úřadu dozorčího. To ovšem nemůže postačiti. Rozhodnutí úřadu může proti straně býti účinné jen, když jí bylo intimováno tak, že je jako rozhodnutí určitého úřadu mohla seznati. Je-li, jak shora uvedeno, ke stavbě v požárním rayonu dráhy třeba povolení železn. úřadu, a není-li postaráno o to, aby toto povolení bylo straně zvláště intimováno, nýbrž vyrozumívá-li se o něm jenom prostřednictvím stav. povolení úřadu stav., pak nutno trvati na tom, aby z tohoto konsensu bylo patrno nejen, že skutečně železniční úřad dozorčí jako takový svoje rozhodnutí učinil, nýbrž také, který úřad to byl — zda min. žel. či podle § 17 č. 19. organ. statutu z 15. ledna 1896 č. 16 ř. z. řiditelství státních drah — aby strana mohla se řádně proti jeho výroku brániti.
Postupem stav. úřadu v daném případě byla však strana co do povahy zmíněného prohlášení uvedena v omyl, a to podstatně ke své škodě, neboť nemohouc viděti v tomto prohlášení takto do stav. konsensu pojatém rozhodnutí železn. úřadu, neměla důvodu, ba ani možnosti proti tomuto rozhodnutí se příslušnými opravnými prostředky brániti. Vůči stěžující si straně tu tedy rozhodnutí železn. dozorčího úřadu, řádně jí intimovaného, nebylo. Vychází-li žal. úřad přes to z předpokladu, že tu takové rozhodnutí i vůči straně účinné bylo, je předpoklad ten v rozporu se spisy; poněvadž pak vada tato způsobena byla mylným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti. — — —

Citace:

č. 6856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 419-421.