Č. 10067.

Stavební právo (Morava). — Řízení správní. — Řízení před nss-em: * Rozhodnutí zemského úřadu podle § 9 odst. 2, v souvislosti s § 4, odst. 6 mor. stav. řádu ve znění novely č. 44/1914 z. z. mor. jest i za účinnosti organisačního zákona č. 125/27 konečné.
(Nález ze dne 12. října 1932 č. 5972.)
Věc: Jella F. v T. proti ministerstvu veřejných prací o parcelaci.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 15. listopadu 1928 oznámily zúčastněné strany František S. a spol. v T. obecnímu zastupitelstvu tamtéž, že hodlají žádati za vyvlastnění pozemku č. parc.....v T., náležejícího st-lce, na stavbu obytných domků a živnostenských provozoven a žádají proto, aby jim předem byla povolena parcelace tohoto pozemku podle připojeného plánu.
Po provedeném komis, jednání, k němuž se st-lka nedostavila a při němž se žádné strany proti podané žádosti námitky vzneseny nebyly, usneslo se obecní zastupitelstvo dne 13. ledna 1929 navrženou parcelaci povoliti, načež obecní úřad předložil usnesení to ke schválení okr. výboru v Brně, kterýž je postoupil zem. úřadu k příslušnému vyřízení.
Než se tak stalo, oznámil Bedřich H., pachtýř velkostatku st-lčina, jako její zmocněnec, zemskému úřadu, že st-lka k parcelační komisi byla pozvána opožděně, a žádal, aby parcelační plán schválen nebyl. Zemský úřad v Brně, vyslechnuv zem. výbor, schválil výměrem z 25. června 1929 podle § 4 mor. stav. ř. a s ohledem na předpis § 58 zák. č. 43/28 předložený parcelační projekt s podmínkou, že vyvlastnění parcelovaného pozemku bude podle § 58 zák. č. 43/28 pravoplatně povoleno, současně pak prohlásil, že »dodatečně podané námitky st-lčiny« zamítá z důvodů věcných. — Také odvolání, jež st-lka z výměru tohoto podala, zamítlo žal. min. z důvodů věcných.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané, musil se nss v prvé řadě z povinnosti úřední zabývati otázkou, byl-li žal. úřad k vydání jeho příslušným.
Nař. rozhodnutím byl instančně potvrzen výrok zemského úřadu, jímž bylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva obce T. Usnesením tímto bylo povoleno dnešním zúčastněným stranám rozděliti pozemek st-lčin na místa stavební. Šlo tedy o schválení (potvrzení) parcelačního povolení, jež podle § 9, 2. odst. mor. stav. ř. ve znění zem. zák. ze 16. června 1914 č. 44 z. z. mor. udílí nadřízený úřad ve smyslu § 4 tohoto zák. Zda tu byly splněny zákonné předpoklady, jež toto schválení činí potřebným, není sice ze spisů patrno, pro otázku příslušnosti žal. úřadu to však nemá rozhodného významu.
Schválení ve smyslu § 4 mor. stav. ř. — t. j. schválení polohových plánů — bylo až do účinnosti organisačního zák. č. 125/27 vyhraženo zem. výboru v dohodě se zem. úřadem politickým a to podle 6. odstavce tohoto § i tehdy, když proti usnesení obecního zastupitelstva rozdělení pozemku povolujícího byl podán rekurs ve smyslu § 136, II, 1 mor. stav. řádu. Tento schvalovací výrok a souvislé s ním »rozhodnutí všech neshod a sporů« (§ 4 odst. 6 a § 13 odst. 3 mor. stav. řádu) byl výrokem konečným. Vydáním cit. organisačního zákona nastala v rozvrhu kompetence změna potud, že podle jeho § 5 vykonává nyní zemský úřad ve svém obvodu vnitřní správu a práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela (na Moravě) zem. výboru, pokud nejde o práva v odst. 2 uvedená, mezi něž však schvalování polohových plánů resp. parcelačního usnesení nenáleží. Podle předpisu právě dovolaného přešla tedy dosavadní kompetence zem. výboru mor., schvalovati v jediné a konečné stolici plány polohové, resp. parcelační usnesení obecní, na úřad zemský. Vydává tedy zemský úřad uvedené schvalovací akty, jakož i souvislé s nimi rozhodnutí o námitkách v jediné a konečné stolici.
Na tom nic nemění ustanovení čl. 8 cit. org. zák., že z rozhodnutí zem. úřadu, vydaného v prvé stolici, lze se odvolati k příslušnému min., neboť ustanovení toto platí jen, »pokud opravný prostředek není vyloučen«, t. j. pokud není vyloučen podle předpisů dosud platných a hlavou druhou tohoto zákona v platnosti zachovaných. K těmto předpisům náleží však také předpis § 4 odst. 6 mor. stav. řádu, podle něhož z rozhodnutí zem. výboru nebylo další odvolání přípustno.
K tomu dlužno jen ještě poznamenati, že řečená schvalovací kompetence nebyla vl. nař. č. 96/28 přesunuta na úřady okresní, ježto přesun tento týká se jen rozhodnutí nebo opatření o stížnostech (odvoláních, námitkách atd.) proti rozhodnutím nebo opatřením orgánů obecních podle § 1 bodu 2 lit. a) cit. nař., tedy jen rozhodnutí o opravných prostředcích, o nichž se akty schvalovací pojmově liší, i když podle zvláštního předpisu § 4 odst. 6 mor. stav. řádu je v nich spoluobsaženo rozhodnutí o prostředku opravném.
Podle těchto vývodů nebylo žal. min. příslušno o odvolání st-lčině meritorně rozhodnouti, nýbrž mělo je pro svoji nepříslušnost odmítnouti a nesprávné právní poučení, obsažené ve výměru zem. úřadu zrušiti. Nař. rozhodnutí, jež zřejmě spočívá na opačném názoru právním, je tedy se zákonem v rozporu.

Citace:

č. 10067. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 386-388.