NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 10674.

Knihovně poznamenaný zákaz zcizení pozemku, jehož bylo nabyto t. zv. zkráceným přídělovým řízením, bez svolení Státního pozemkového úřadu, nevztahuje se na propachtování.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1931, Rv I 521/31.)
Žalobci nabyli v t. zv. zkráceném přídělovém řízení pozemku. Podle schvalovací doložky Státního pozemkového úřadu vyhradil si tento úřad, že ke každému zcizení pozemku do deseti let jest třeba svolení Státního pozemkového úřadu. Pozemek ten žalobci napotom pronajali žalovaným. Žalobu, jíž se žalobci domáhali na žalovaných vyklizení a odevzdání pozemku, nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud zjistil, že mezi stranami bylo ujednáno, že žalobci dávají žalovaným do pachtu pozemek na patnáct let za roční pachtovné 2000 Kč. Odvolání uplatňuje jako nesprávné právní posouzení a kusost řízení, že, i kdyby došlo k jednání, bylo by neplatné, poněvadž podle § 7 záb. zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 11. března 1921, čís. 118 sb. z. a n. jest třeba ke každému zcizení, dělení, zavazení, pachtu a nájmu zabraného majetku svolení Státního pozemkového úřadu a Státní pozemkový úřad může uložiti další podmínky a výhrady a že soud první stolice neprovedl nabídnutý důkaz o platnosti smlouvy Státním pozemkovým úřadem a nevyžádal si od tohoto posudek Státního pozemkového úřadu o významu a dosahu § 7 záb. zákona a doložky Státního pozemkového úřadu na kupní smlouvě ze dne 5. dubna 1926. Co se týče důkazu platnosti smlouvy a významu a dosahu ustanovení § 7 záb. zákona, budiž poukázáno k ustanovení § 271 c. ř. s., podle něhož jen právo v jiném státním území platné potřebuje důkazu, a i to jen, pokud je soudu neznámé. Ve věci přehlíží odvolání, že odstavec I. § 7 zák. ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. doplněný zákonem ze dne 11. července 1919, čís. 387 sb. z. a n., a v doslovu zákona ze dne 11. března 1921, čís. 118 sb. z. a n., jenž ustanovuje, že zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení Státního pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné, týče se pozemků, jež jsou součástí zabraného majetku. Jakmile však byl pozemek ze zabraného majetku se souhlasem Státního pozemkového úřadu vyňat, platí o něm jen podmínky a výhrady, které při povolení zcizení učinil Státní pozemkový úřad po rozumu § 7 (2) záb. zákona. Podle kupní smlouvy ze dne 5. dubna 1926 a schvalovací doložky Státního pozemkového úřadu ze dne 3. února 1928 učinil Státní pozemkový úřad jen výhradu, že ke každému dalšímu zcizení koupeného pozemku do deseti let jest zapotřebí svolení Státního pozemkového úřadu nebo místně příslušné jeho obvodové úřadovny, v čemž ovšem jest i zákaz zatížení pozemků, nikoliv však i zákaz pachtu a nájmu, poněvadž tento právní poměr nemůže vésti ke zcizení pozemku, takže, ani žalovaní přijali závaznou nabídku žalobců na propachtování pozemku na dobu patnácti let za 2000 Kč, došlo k hotové pachtovní smlouvě téhož obsahu, neboť to, že strany předpokládaly nutnost schválení Státním pozemkovým úřadem, nemá vlivu na závaznost projevu vůle stran a na platnost smlouvy, poněvadž jde jen o omyl v předpokladu právní podmínky, který se obsahem projevu vůle stran nijak nedotýká.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, poukázav k důvodům odvolacího soudu.

Citace:

Čís. 11104. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 367-369.