NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3742.

Státní zaměstnanci. — Školství: I.* Úředníci universitních a studijních knihoven podléhají služební pragmatice státních úředníků. — II. Úředník přeložený z moci úřední na jiné služební místo není oprávněn namítati, že přeložení jeho porušuje zájem služby.
(Nález ze dne 14. června 1924 č. 9909).
Věc: Dr. J. L. F. v O. proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Jar. Smetana) o přeložení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad přeložil nař. rozhodnutím st-le, asistenta veřejné a universitní knihovny v Praze v téže vlastnosti ze služ. důvodů ke studijní knihovně v Olomouci.
Uvažuje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost nejprve namítá, že st-1, jmenovaný výnosem min. škol. z 19. července 1922 »asistentem při veř. a univ. knihovně v Praze«, nabyv tímto aktem úředního místa jen u této knihovny, jest nepřeložitelným k jiné knihovně universitní, zejména tedy k studijní knihovně v Olomouci, i byl přeložením k ní protizákonně na svých právech dotčen. Ze jeho jmenování mohlo míti platnost jen pro veř. a univ. knihovnu v Praze, dovozuje stížnost z různých starších předpisů, týkajících se organisace pražské knihovny universitní, poměru jejího k akademickým senátům obou universit v Praze a kvality úředníků knihovny, jakožto úředníků universitních (cís. dekretu z 20. září 1749, cís. rozhodnutí ze 14. dubna 1753 i 23. dubna 1768 a §§ 1 i 128 instrukcí universitní knihovny z r. 1825 dekret dvorské komise studijní z 23. července 1825 č. 2930 — Handbuch fůr Universitáts- und Studien-Bibliotheken Dra Ferd. Grassauera, Vídeň 1889, sv. 30 a násl., zejm. 37).
Pokud takto stížnost usuzuje, že pro úředníky universitních knihoven jsou rozhodné zcela speciální předpisy, z nichž plyne nepřesaditelnost těchto úředníků, jest sice třeba připustiti, že úprava služebních poměrů těchto úředníků nebyla původně zcela totožná, jako úprava služebních poměrů státních úředníků jiných kategorií. Avšak přes to, i přes fakt, že § 3 zák. z 15. dubna 1873 č. 48 ř. z., týkajícího se úpravy aktivních přídavků státního učitelstva a úředníků při bibliotékách, stanoví, že zákon ten se netýče služebních platů úředníků knihovenských, vychází přec ze zák. z 30. dubna 1889 č. 67 ř. z. o důstojenství a platech úředníků při universitních a studijních knihovnách atd. (§ 4), že universitní bibliotékáři veškerých stupňů, které tenkráte existovaly, zařaděni byli do hodnostních tříd státních zaměstnanců, a podle zák. z 15. dubna 1896 č. 67 ř. z. o platech úředníků při knihovnách universitních a studijních atd. i co do služebních požitků byli na roveň postavení ostatním státním úředníkům příslušné třídy hodnostní. Když pak dále zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., obsahující služební pragmatiku státních zaměstnanců a pojímající do své normace výslovně státní úředníky vřaděné do některé hodnostní třídy (čl. 1., odst. 1.), ač jinak vyjmul ze své normace různé kategorie státních zaměstnanců, jako (čl. 1., odst. 2.) ministry, předsedu nejvyšší účtárny, částečně soudcovské úředníky a státní učitele, neučinil tak ve příčině úředníků universitních knihoven, jest zřejmo, že pro služební poměr těchto knihovních úředníků, čítajíc v to i asistenty stejně jako pro služební poměr veškerých ostatních zaměstnanců, z normace služební pragmatiky výslovně nevyjmutých, směrodatné jsou všeobecné předpisy služ. pragmatiky, arciť bez újmy nějaké výhrady, která by se snad ve služ. pragmatice po některé stánce činila pro státní zaměstnance určitých kategorií. Takovým všeobecným předpisem, z něhož služ. pragmatika pro úředníky universitních knihoven neustanovuje výjimky a kterýž žádnou pozdější normou nebyl modifikován, jest předpis jejího § 67, odst. 1, který stanoví, že státní úředník ve svém odvětví a oboru, kterému náleží, může býti přeložen z úřední moci na jiné místo. Pro otázku přípustnosti st-lova přeložení jest tedy jedině rozhodující norma § 67 služ. pragm.; starší normy stížností dovolávané, i kdyby mohlo z nich co odvozováno býti pro právní názor stížnosti, nemohly by nijak padati na váhu, byvše zrušeny normací novější. Zbývá tedy již jen zodpověděti otázku, zdali se zcela všeobecného hlediska cit. § 67 bylo konkrétní přeložení st-lovo přípustné čili nic. Podle znění § 67by1o přípustné, bylo-li nově určené místo místem stejného oboru i stejného odvětví jako dosavadní místo st-lovo. Že místo asistenta na studijní knihovně v Olomouci stejně jako asistenta na veř. a univ. knihovně v Praze jsou místy v témž oboru min. škol., o tom vůbec nemůže býti sporu. Pokud jde o požadavek totožnosti odvětví, jest třeba přihlížeti k ustanovení posl. odstavce § 36 služ. pragmatiky, podle něhož za náležitá k témuž služebnímu odvětví po rozumu služ. pragmatiky a tedy též po rozumu ustanovení jejího § 67 sluší pokládati všechna služební místa v rozličných oborech, pro jichž dosažení jsou ustanoveny požadavky podstatně stejného způsobu. Že by pak pro místo asistenta při studijní knihovně v Olomouci byly jiné podmínky než pro místo asistenta při veř. a univ. knihovně v Praze, o tom nemůže býti řeči a ani stížnost sama toho netvrdí. Náleží tedy obě tato místa jak do stejného oboru, tak do stejného odvětví, čemuž ostatně nasvědčuje i nazírání nařízení vešk. min. z 1. února 1914 č. 34 ř. z., jímž se jednotlivé úřednické kategorie služebních odvětví a oborů zařaďují do skupin rozvrhu o časovém postupu v § 52 služ. pragm. stanoveném. Cit. nař. v oddílu III. § 1 řadí v oboru min. kultu a vyuč. »archivní i knihovní úředníky« bez jakéhokoli rozlišování všechny do jednotného odvětví, aniž v uvedeném nař. existuje ještě zvláštní jiné odvětví speciálně pro úředníky knihoven universitních.
Z toho plyne, že st-1, jakožto státní úředník knihovní, mohl býti po právu z úřední moci přeložen na jakékoli jiné místo státního úředníka knihovního. Žal. min. tudíž podle své libosti zcela v souhlasu se zákonem mohlo přeložiti st-le z knihovnického místa při veř. a univ. knihovně v Praze na knihovnické místo při státní studijní knihovně v Olomouci, i jest stížnost v tomto bodu bezdůvodná.
Pokud stížnost dále vytýká vadu řízení, spočívající prý v tom, že ředitelství úřadu dosavadního působiště st-lova nebylo dotázáno, zda přeložení není na újmu služby, uplatňuje tím veřejný zájem služby, k čemuž není legitimována, neboť na sporu může býti jedině případné porušení subjektivního práva st-lova (§ 2 zák. o ss).
Že by akt přeložení ze služebních důvodů, jak stížnost posléze namítá, zastíral ve skutečnosti tím provedené disciplinární opatření pro uveřejnění jakéhosi článku v novinách, kteréžto opatření však bylo v rozporu se zákonem provedeno bez jakéhokoli discipl. řízení, pro to není ve znění rozhodnutí nejmenší opory, neboť rozhodnutí samo překládá st-le výslovně ze služebních důvodů, kteréž — ač by tak podle svrchu cit. § 67 služ. pragm. ani nebylo třeba — dokonce i specialisuje. Když pak toto opatření, tak jak bylo vysloveno, jest v souhlasu se zákonem, bylo by zcela nerozhodné, kdyby st-1 sám subjektivně v opatření pociťoval trestní opatření za nějaký svůj skutek, úřadem před st-lovým přeložením pozastavovaný. Stížnost tedy i v tomto bodu jest bezdůvodná.
Stížnost, jež není důvodnou v žádném ze svých bodů, slušelo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 3742. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 86-88.