NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2579.

Státní úředníci: I. Jaký význam má úmluva o úpravě služebních poměrů učiněná mezi úřadem a uchazečem před jmenováním pro posouzení služebních poměrů jeho po provedeném jmenování? — II. Započtení let do pense, na které úředník nemá právního nároku, může býti vázáno odkládací podmínkou, že stane se účinným teprve, až úředník službou státní získá nárok na zaopatřovací požitky.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 426.)
Věc: Gabriel M. na K. V. (adv. Dr. Emil Musil z Prahy) proti ministerstvu zahraničních věcí (min. taj. Bedř. Škatula) stran úpravy služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Usnesením vlády rep. čsl. z 19. října 1920 jmenován byl redaktor Gabriel M. legačním tajemníkem VII. hodnostní třídy pro službu zahraniční.
K žádosti Gabriela M. z 25. listopadu 1920 o dodatek do jmenovacího dekretu, že se mu započítává 20 let z jeho dřívější soukromé služby do výslužby, min. zahr. rozhodnutím z 23. prosince 1921 započítalo žadateli 15 let z jeho předchozí služby žurnalistické do pense s podmínkou, že toto započtení bude účinno jedině v tom případě, nastane- li povolení pensijních neb zaopatřovacích požitků na základě státního poměru služebního.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí uvážil nss takto: Stížnost uplatňuje stanovisko, že definitivní služební poměr st-lův založený usnesením vlády z 19. října 1920 spočívá na podmínkách nabídnutých mu telegramem žal. úřadu z 6. května 1920, že tyto podmínky změněny nebyly a žal. úřadem jednostranně změněny neb zrušeny býti nemohou.
Vycházejíc pak z tohoto stanoviska vytýká stížnost nař. rozhodnutí, že nerespektuje nabytý nárok na započtení 20 let z dřívější soukromé služby st-lovy a že započítávajíc jen 15 let, je nezákonné, že řízení předcházející toto rozhodnutí je vadné, ježto v něm nebylo přihlíženo k výsledku řízení před jmenováním st-lovým, a že nař. rozhodnutí je v zásadním a logickém odporu s jmenovacím aktem, když činí započítání 15 let závislým na podmínce, že nastane povolení pensijních požitků na základě státního poměru služebního.
Mimo to namítá stížnost, že nař. rozhodnutí je vadné i po té stránce, že neobsahuje žádných důvodů a nemůže proto jeho správnost a zákonnost býti přezkoumávána.
Tyto námitky neshledal nss důvodnými. Pro služební poměr státního zaměstnance je směrodatným obsah jmenovacího aktu, který se zračí ve jmenovacím dekretu, a zákonné předpisy, které se vztahují na služební postavení udělené tímto jmenovacím aktem.
Stížnost nevyvozuje nárok st-lův na započítání 20 let jeho soukromého zaměstnání do výslužby ani z obsahu dekretu ani ze zákonných předpisů, nýbrž z tvrzené úmluvy se žal. úřadem, která prý jeho jmenování předcházela. Taková úmluva však nemůže — i kdyby existovala — vzhledem k tomu, co právě bylo řečeno, býti směrodatnou pro nároky st-lovy z jeho služebního postavení.
Ostatně není pro tvrzení stížnosti, že taková úmluva se stala, ve spisech ani žádné opory.
Telegramem, o nějž se stížnost opírá, sdělil žal. úřad st-li pouze, že zamýšlí ministerské radě navrhnouti jmenování st-lovo v VII. hodnostní třídě při započtení 20 let do výslužby a žádal o jeho souhlas.
Obsahuje tudíž tento telegram pouhé sdělení žal. úřadu, jaký návrh zamýšlí za účelem úpravy definitivního služebního poměru st-lova učiniti na kompetentních místech a žádá souhlas st-lův, aby tento návrh mohl učiniti. St-1 s návrhem v telegramu učiněným souhlas neprojevil a provisorní služební poměr st-lův byl dle dekretu žal. úřadu z 1. července 1920 rozvázán. Že by pak žal. úřad od stanoviska zaujatého zmíněným telegramem při opětném jednání se st-lem, jež pak vedlo k jeho jmenování, se byl odchýlil, ze spisů není vidno a pokud st-1 shledává podklad svého nároku v poznámce obsažené na spisu ze 7. září 1920 dle které souhlasí ministr se započtením 20 let, nelze stížnosti ani v tomto směru dáti za pravdu, poněvadž nehledě ani k tomu, že z této ve spisech obsažené poznámky není zjevno, zda a do jaké míry obsah její st-li byl sdělen, příslušné prohlášení ministrovo v souvislosti s jednáním předcházejícím bylo by možno chápati toliko jako souhlas k tomu, aby návrh na započítání 20 let byl podán.
Jsou proto námitky stížnosti, pokud jsou založeny na stanovisku, že služební poměr st-lův spočívá na zvláštní úmluvě se žal. úřadem, zřejmě bezpodstatné.
Pokud pak stížnost tvrdí, že podmínečné započítání 15 let soukrokromé služby st-lovy je též v odporu s jmenovacím aktem, nss nehledal nějakého odporu v tomto výroku nař. rozhodnutí, neboť jím není vyjádřeno nic jiného, než že povolené započtení 15 let soukromé služby stane se účinným v době, kdy st-1 službou státní získá nárok na pensijní požitky.
Podmínku tuto žal. úřad zajisté mohl učiniti, když na žádost st-lovu, nemající opory ani ve jmenovacím dekretu ani v zákonných ustanoveních, ze své vůle povolil započtení 15 let jeho soukromé služby.
Že pak nebylo třeba, aby žal. úřad povolení započtení soukromé služby přesahující značně meze vytčené pro započítání takové služby státnímu zaměstnanci zákonnými předpisy (viz na př. § 16 vl. nař. č. 666 ex 1920) resp. okolnost, proč nezapočítal st-li dle jeho žádosti 20 let soukromé služby, zvláště odůvodňoval, jak to uplatňuje stížnost, je samozřejmé.
Jeví se tudíž i námitka, že nař. rozhodnutí neobsahuje žádných důvodů a nemůže proto býti přezkoumáno, bezpodstatnou.
Slušelo proto stížnost jako bezdůvodnou odmítnouti.

Citace:

č. 2956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1141-1143.