Prof. dr. Alb. Milota: Trestní právo hmotné (část všeobec.). Vydal spolek čs. poslucháčov práv »Právník« v Bratislavě, r. 1924, str. 102. Neveliká sice knížka, formátu školní učebnice, ale kolik práce a materiálu sneseno na každé stránce! Skoro lze říci, že není v naší literatuře tr. práva lepší příručky a že to očekávání, které posluchači naší university si od ní slibovali, nejen splnila, nýbrž i předstihuje. Neboť — jak už se u prof. Miloty z jeho výkladů fakultních dalo čekat — kniha obsahuje vedle slovenského i právo české, zejména partie, kde se obě tyto materie rozcházejí. Místo obvyklé, dávno svého významu postrádající předmluvy uvádí autor čtenáře hned in médias res, a sice do vývojových stadií tr. práva. Celá tato úvodní studie stejně jako statě o pojmu trestního práva, o důvodu a účelu trestu a s těmito i o jednotlivých theoriích trestních, je založena na Milotově předběžné práci z r. 1923 »Proč stát trestá«.1 Rozdíl je jen v tom, že v této knize autor už předpokládá u čtenáře jistou znalost základů o vývoji lidské společnosti. Tak na př. hned v prvé větě úvodu studie konstatuje Milota, že každá společnost má zájem na zachování jistých pravidel společ. života, ale která to pravidla jsou, už autor nám nesděluje. Souvisí to zajisté jednak s úzkým rámcem vymezené materie, jednak s přesvědčením, že lze u čtenáře předpokládat povšechnou znalost a prvotní základy z nauk jiných. Za to další řádky odmění stručným, ale výstižným pojednáním o názorech na vinu a trest v různých stupních lidského vývoje.
Tak v době primitivismu máme co činit s odpovědností kolektivní a krevní mstou. V druhém stupni, kdy život je družnější a cena lidského individua je. hodnocena výše, nastupuje systém komposiční, z počátku dobrovolný, v pozdější organisaci společ. nucený, či lépe náčelníkem vynucovaný. S hodnocením viny postupuje ruku v ruce odstupňování trestu (tarify trestní jako základ nynějších sazeb) a znenáhlá změna kolektivní odpovědnosti v individuelní. Zkrátka soukromoprávní názor na trest ustupuje pomalu mínění, že trest je věcí celku a právo na pomstu se svěřuje náčelníku jakožto jedinému zástupci celku, čímž trestní právo se stává veřejným.
Tímto způsobem si počíná Milota i v dalších výkladech o vině a trestu a snaží se je osvětliti s hlediska jak různých theorií (odplatná, odstrašovací, polepšovací atd.), tak také různých dob (od pohanského primitivismu přes křesťanský středověk až po dobu osvícenskou incl).
Otázka důvodu a účelu trestu sice spadá více do právní filosofie, ale tím není řečeno, že by měla pro nás jen význam akademický. Naopak každá theorie má své dalekosáhlé důsledky jak v legislativě tak i v samotné exekutivě a podle toho ji musíme zkoumat. Ovšem bude vždy záležeti na tom, budeme-li klásti větší důraz na zájmy a ochranu jedincovu před zájmy státu, či naopak. Dnešní doba dává za pravdu theorií relativní, jež podřizuje prospěch a zájmy individuelní prospěchu kolektivnímu. Autor, zdá se, že se přiznává k této theorií také, ale ne bezvýjimečně. Neboť dle něho i reakce tr. má stále ještě svůj raison d’être a bude míti tak dlouho, dokud v ní společnost bude vidět a pociťovat stránku mravní. A tak resumé autorovým je, že všecky theorie mají relativní nárok na život, protože je třeba, aby byly posuzovány také s hlediska své doby.
Věda trest. práva prodělávala rovněž vývoj dle jednotlivých období — od indeterminismu (zdůrazňování svobody lidské vůle) pres Comteovu školu positivistickou (příčinná závislost sociál, zjevů na zákonech přírodních), klassickou i neopositivistickou ke školám antropologické (zločin je výsledkem fysického a psychického založení pachatelova) a sociologické (vlivy fysické i sociál, prostředí na charakter vinníkův).
Z pomocných věd práva tr. vytyčuje autor vedle dějin a pravovědy srovnávací zejména kriminologii se svými 3 větvemi (anthropologií v už. sm., sociologií a psychologií), dále politiku, statistiku a poenologii.
Část prvá je vhodně uzavřena četnou literaturou domácí i cizí, zejm. anglickou, francouzskou, italskou, maďarskou, německou a ze slovanských polskou a srbochorvatskou.
Teprve v části druhé zabývá se autor všeobec. ustanoveními tr. zákona. Je to zejména oddíl o pramenech tr. práva na Slovensku, jímž Milotova kniha stává se v naší literatuře prvou, podávající souvislé pojednání o vývoji positivního práva tr, na Slovensku, se zvláštním zřetelem k vývoji v zemích českých od dob nejstarších až po unifikované zákony čsl.
Třetí část o t. zv. tr. činu, obsahově nejdelší a nejdůležitější, rozdělil autor z důvodů didaktických na několik odstavců, z nichž prvé dva jednají o tr. činu po str. objektivní a subjektivní, třetí o protiprávnosti, čtvrtý o důvodech ji vylučujících a poslední o zániku trestnosti. Při tom ovšem stále přihlíží spisovatel k čes. právu, zvláště v části čtvrté, pojednávající o jednotlivých trestech a opatřeních zabezpečovacích. Tu sluší zejména připomenouti, že k pojednání o podmíněném odsouzení a propuštěni, jakož i o zákonu na ochranu republiky posloužily autorovi jím loni zpracované a vydané komentáře zmíněných zákonů.
Pátý a poslední díl obsahuje výklad o zásadách uplatňovaných při ukládání trestu, zvláště při snížení a záměně, jakož i při úplném upuštění nebo zmírnění u osob mladistvých.
Pokusili jsme se pro nedostatek místa jen tak zhruba načrtnouti obsah autorovy knihy, ale jsme si dobře vědomi, že práce sama by zasluhovala detailního rozboru, zejména vytýčení těch novot, které jednak ze svých přípravných studií, jednak z cizích literatur k nám prof. Milota přináší. Avšak nejdůležitější význam má kniha pro slovenské právo, kterému se prací Milotovou dostává díla nad jiné cenného. Neboť — ačkoliv je to dle autora jen nástin — přece se po přečtení neubráníte dojmu, že je to hluboká studie odborníka, jenž přistupuje k dílu nejen s vážností, nýbrž i s láskou a porozuměním pro věci nejsložitější.
Tento fakt — přáli bychom si — aby si zejm. uvědomili naši kolegové slovenští, neboť by byla v tom jednak vzpruha a posila pro další plodnou práci autorovu, jednak nejlepší uznání činnosti českého profesora, na Slovensku. J. Přenosil (Bratislava.)

1. Viz referát ve »Všehrdu« (1923) str. 52 (pozn. red.).