Č. 11897.
Vodní právo: 1. Vodní družstva podle zák. vod. mohou býti zřizována toliko za účelem staveb ochranných a regulačních, jakož i děl odvodňovacích a zavlažovačích, nikoliv též k přívodu hnací síly pro díla k užívání vody, jež se nalézají v družstevním obvodu. — 2. Vodoprávní úřady jsou povolány rozhodovati ve sporu o zrušení členství ve vodním družstvu. — 3. Vodní družstvo podle vod. zák. nebo zvláštní útvar zachovaný z dob starších?
(Nález ze dne 8. května 1935 č. 2594/33.)
Prejudikatura: ad. 1. Boh. A 5305/26.
Věc: Firma St. Bros. Company v Br. (adv. Dr. Artur Schiff z Karl. Varů) proti zemskému úřadu v Praze (za spolužalovanou stranu Priv. Erbwassergenossenschaft v Bl. adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o příspěvek k dědičnému vodnímu družstvu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se dílem pro vadnost řízení, dílem pro nezákonnost.
Důvody: Na sporu jest v prvé řadě žal. úřadem a spolužalovanou stranou tvrzené, stížností však popírané, členství stěžující si firmy St. Bros. Comp. v Br. »v privilegovaném Bl.-ském dědičném vodním družstvu v Bl. a Br.«. Spor vznikl z podání st-lčina k politickému okr. úřadu v Nejdku z 10. ledna 1927, v němž st-lka vznesla odpor, motivovaný různými předpisy zák. o právu vodním, v němž, popírajíc své členství v řečeném družstvu, bránila se proti uvalení podílu nákladu vzniklého úpravou t. zv. dědičného vodního náhonu. Po provedeném řízení, v němž st-lka a »dědičné vodní družstvo vyměnily si sporné spisy, v nichž zaujaly stanovisko k vývodům odpůrkyně, vydal politický úřad okr. výměr 11. července 1927, jímž odepřel učiniti k »oznámení« dnešní st-lky jakékoliv opatření, zároveň však nalezl, že stěžující si firma, nabyvši vlastnictví usedlosti čp. . . v Br., se stala podle § 62 zák. o právu vod., jakož i podle §§ 4 a 8 stanov privilegovaného B.-ského dědičného vod. družstva, jež byly okr. hejtmanstvím v Jáchymově dne 4. srpna 1873 potvrzeny, členem dědičného vod. družstva a že je proto povinna k plněním, jež z tohoto poměru vzcházejí. Rozvrh nákladů na upravovači práce na dědičném vodním náhonu provedla valná hromada družstva, šetříc statutárních ustanovení, takže není žádné příčiny, aby úřad zakročoval. Pokud jde o vystoupení z družstva, jež st-lka vůči družstvu prohlásila, odkazuje cit. výměr na ustanovení § 8 al. 2 a § 14 bod 3 družstevních stanov. K tomu pojí se dovětek, v němž okr. úřad prohlašuje, že nenalezl příčiny k nějakému opatření, ježto »v případě takovýchto sporů sluší postupovati podle § 21 stanov« (o zřízení a působnosti rozhodčího soudu družstevního).
Výměr, jehož obsah byl právě podán, byl nař. rozhodnutím za současného zamítnutí st-lčina odvolání potvrzen s poukazem na rozhodovací důvody uvedené prvou stolicí.
Proti tomuto rozhodnutí podána byla u nss-u stížnost pro nezákonnost a vadnost řízení.
Jakkoliv st-lka nepopírá ani právní existenci jmenovaného družstva, ani právní platnost družstevních stanov v jejich celku, omezujíc se toliko na popírání svého členství a závaznosti jednotlivých statutárních ustanovení, bylo se nss-u především zabývati otázkou, jež tvoří vlastní jádro právního sporu jemu k rozhodnutí předloženého, t. j. otázkou po právní existenci a po právní povaze t. zv. dědičného vodního družstva, ježto na rozřešení této otázky závisí již sama příslušnost úřadů vodoprávních k jurisdikci o vzešlých sporných otázkách, a ovšem také věcné zodpovězení těchto otázek. K tomu konci bylo nezbytno pátrati po vzniku »dědičného vodního družstva, při čemž slušelo vycházeti od procesního materiálu, který v řízení správním byl sebrán a s žádné strany nebyl popřen. Podle spisu ze 16. února 1927 ve správním řízení družstvem předloženého byl brzy po založení města Bl. v třicátých letech 16. stol. vzhledem k nepatrnému množství vody v potoce Br. zachycen u B. t. zv. dědičný vodní náhon, který byl pak sveden do Bl. Během doby vznikla v Bl., jakož i v obci Br., která až do r. 1863 k Bl. náležela, nabyvši tohoto roku samostatnosti, celá řada vodních děl (hamrů a barvíren), jež byly poháněny vodou dědičným vodním náhonem přiváděnou. Práva na vodním náhonu byla upravena císařskými privilegiemi v podstatě tím způsobem, že díla, jimž vodní síla byla přidělena, společně s obcí Bl. měla pečovati o udržování dědičného náhonu. Již počínajíc rokem 1540 utvořilo se družstvo nemající žádných stanov. Tomuto družstvu náležela všeliká vodní práva na dědičnou vodu až po hranici zemskou. Tato práva byla pak družstvem bez újmy příslušnosti vodoprávních úřadů propůjčována majitelům děl, čímž se tito stávali členy družstva.
Údaje v řečeném spisu dědičného vodního družstva přednesené souhlasí s protokolem, sepsaným o komis, řízení, jež bylo provedeno někdejším okr. hejtmanstvím jáchymovským 10. prosince 1870 za účelem vyšetření práv a majetku privilegovaného Bl.-ského dědičného vodního náhonu«. Dědičné vodní družstvo považovalo totiž, když čes. zákon o právu vodním z 28. srpna 1870 č. 71 z. z. nabyl účinnosti, za nutné domoci se uznání svých práv se strany politického úřadu a mělo za to, že může a musí se za tímto účelem přeměniti ve vodní družstvo ve smyslu 4. oddílu cit. zák. o právu vodním. S tímto úmyslem byly také sepsány družstevní stanovy, jež byly politickým úřadem dne 4. srpna 1873 potvrzeny a podle svědectví opisů stanov jednak soudně, jednak notářsky ověřených, následovní klausulí opatřeny: »Právní existence Bl.-sko-br.-ského dědičného vodního družstva, jakož i předložené družstevní stanovy se na základě § 57 zák. z 28. srpna 1870 č. 70 z. z. potvrzují.
Ustanovení stanov, jež mají pro vyšetřovanou otázku nejpodstatnější význam, jsou následovní: Účelem dědičného vodního družstva jest udržování privilegovaného Bl.-ského dědičného vodního náhonu, aby po všechny časy bylo přiváděno na vodní díla členů co největší a co nejtrvalejší množství hnací vody, dále aby práva tohoto náhonu uvnitř i na venek byla v platnosti udržována a aby město BI. bylo opatřováno potřebnou vodou (§1). Dědičné vodní družstvo nakládá svojí valnou hromadou a svým výborem všemi vodními spády dědičného vodního náhonu od jeho vzniku u B. až po královskou saskou a českou hranici u W. a může vodní spády žadatelům propůjčovati (§ 18). Družstvo skládá se z řádných a čestných členů. Řádnými členy jsou osoby, které jsou majiteli vodního díla poháněného vodami do náhonu svedenými a které své vodní dílo (těmito vodami) buď pohánějí anebo poháněti by mohly, dále pak obec Bl., jež má na vodách náhonu účast pro svou místní potřebu (§ 3). Díla, jež jsou nyní v obcích Bl. a Br. až po zemskou hranici položena a již po staletí k udržování dědičného vodního náhonu přispívala, pokud se týče majitelé těchto děl jsou řádnými členy a také obec Bl... jest řádným členem. Podnikatel, který chce na některém bodu náhonu až po zemskou hranici u W.—Br. zříditi vodní dílo, požádejž .... družstvo za přijetí do svazu a propůjčení potřebného spádu, načež výbor družstevní může vysloviti přijetí do družstevního svazku (§ 4). pádní členové jsou povinni platiti dávku na udržování náhonu, rozvrženou valnou hromadou pro anno podle výše spádu vodních děl jednotlivých členů .... (§6). Členství lpí na vodním díle . . . . (§ 8).
Stanovy dědičného vodního družstva, r. 1873 úředně potvrzené, jeví se podle popsaného historického vývoje ve své podstatě jako kodifikace zvláštního právního řádu dědičného družstva, kterýž vznikl jednak ze starých privilegií, jednak z dávných zvyklostí v družstvu odedávna zachovávaných. Stížnost také nikde nepopírá, že potvrzené stanovy se starým právním řádem družstevním se shodují.
Porovnají-li se však ustanovení těchto stanov, určující účel a povahu dědičného družstva, s předpisy 4. oddílu zák. o právu vod., je jasno, že starobylé dědičné družstvo nemůže býti uznáno za vodní družstvo ve smyslu čes. zák. o právu vodním, a to již z té příčiny, že vodní družstva v tomto zákoně upravená mohou se zřizovati toliko za účelem staveb ochranných a regulačních, jakož i děl odvodňovacích a zavlažovačích, kdežto dědičný vodní náhon prokázané slouží účelu zcela jinému, t. j. přívodu hnací síly pro díla k užívání vody, jež nalézají se v družstevním obvodu. V omezivém smyslu, právě naznačeném, jsou předpisy dané ve 4. oddílu vod. zák. o vodních družstvech judikaturou konstantně vykládány. (Srov. Budw. 3250 a Boh. A 5305/26 a k tomu pojednání Pantůčkovo ve »Správním obzoru« roč. 10. str. 84 a násl.) V tom spočívá také příčina, proč Bl.-ské dědičné vodní družstvo nemohlo býti převedeno na půdu platného družstevního práva, daného ve 4. odd. vod. zák., jež má na zřeteli zcela určité svazy, sloužící účelům jiným. Na tom nic nemůže měniti úmysl dědičného vodního družstva a shodný úmysl politického úřadu, jenž při sdělávání a úředním potvrzení družstevních stanov asi směřoval k tomu, aby dědičné družstvo bylo přizpůsobeno ke družstvům platného zák. Nebylo tedy zejména možno přizpůsobiti statutární ustanovení dědičného vod. družstva o družstevním tvoření vůle a o rozvrhu nákladů příslušným předpisům zákonným. Politický úřad, uznávaje právní existenci družstva a potvrzuje jeho stanovy, odvolal se arci na ustanovení § 57 zák. o právu vod., ale toto uznání a potvrzení nebylo podle toho,, co bylo právě řečeno, ani způsobilé přetvořiti starý družstevní svaz ve vodní družstvo nového vodního práva, stejně jako by nebylo bývalo možno vodní družstvo s účelem dědičného vodního družstva nově zříditi. O zřízení nového družstva ostatně podle úmyslu zúčastněných činitelů ani nešlo, což je patrno již z toho, že nepředcházela ani volná dohoda v § 53 zák. o právu vod. jako podmínka zřízení nového družstva požadovaná ani usnesení většinové ve smyslu téhož zák. předpisu úředním opatřením doplněné.
Bylo by nicméně pochybeno míti za to, že starobylé dědičné vodní družstvo Bl.-ské je právním útvarem, který se vůbec vymyká z dosahu platného zák. o právu vod. Neboť v zák. tomto a také v žádném jiném zák. nelze nalézti ustanovení, že dochované a státní mocí dosud uznávané společenstevní svazy vodní mají právně zaniknouti. Již tato okolnost sama o sobě postačila ss-u, když v nál. Budw. 1032 uznal právní existenci starobylého jezového spolku ve Sv. Hypolitě. V nál. Budw. 4954 byla pak vyslovena právní myšlenka, že existence a rozsah práv vodních družstev, zřízených před účinností zák. o právu vodním, má se posuzovati podle zákonů dřívějších.
Právní názor v těchto dvou nálezech soudních přijatý má však v platném zák. o vodním právu i positivní oporu. Podle předpisu § 102 tohoto zák. zůstávají vodní práva užívací a jinaká práva soukromá (t. j. práva soukromníků), jež vztahují se k vodám, v platnosti. Tímto ustanovením dává vodní zák. zřetelně najevo, že nechce rušivě zasahovali do vodoprávních poměrů, jež vytvořila minulost.
Z předeslaného vylíčení vzniku, účelu a zřízení Bl.-ského dědičného vod. družstva vyplývá však, že toto družstvo bylo oprávněno propůjčovati bez újmy příslušnosti vodoprávních úřadů vodní spád dědičného vodního náhonu vodním účelům a propůjčením tímto zakládati pro tato díla vodní práva užívací. Tato práva k vodám se vztahující byla však konservatomím předpisem § 102 vod. zák. ve své existenci a ve svém rozsahu zachována v platnosti. Mají-li však tato stará práva nadále trvati, nelze si to při právech, jichž nositelem mohl býti jenom družstevní svaz, představiti jinak, než že tento nositel práv, byť i měl právní povahu novému právu neznámou, přešel spolu s právem podle zák. v platnosti zachovaným na právní půdu nového práva vodního, neboť není možno představiti si existující právo bez jeho nositele. Ježto pak družstevní svaz, jakým jest i dědičné vodní družstvo, musí s pojmovou nutností míti nějaké zřízení, dlužno i zřízení svazu považovali za zachované, třebaže nedá se zařaditi pod předpisy nového práva, dané pro právní útvary, jež na základě nového práva mají vzniknouti. (Srov. Páce v Mayrhoferově Handbuch für den polit. Verwaltungsdienst 5. vyd., 5. sv., str. 1429, 1430, 1436, Pantůček: Vodní družstva 1. c. str. 294.)
Z toho všeho vyplývá, že nejen Bl.-ské dědičné vodní družstvo a jeho starobylá práva k vodám se vztahující musí býti považována za právně existentní, nýbrž i že jeho stanovy, pokud obsahují staré právo svazové nebo pouhé jeho logické rozvedení, musí býti uznány za platné právo, i kdyby se jim nebylo dostalo úředního potvrzení. Význam úředního potvrzení právní existence dědičného vodního družstva jest jen ten, že byl jím potvrzen dochovaný starý stav právní, při čemž nepadá na váhu, že úřad; se při tom nepřípadně dovolával ustanovení § 57 zák. o právu vodním, jež má na zřeteli právní útvary podstatně odchylné.
Dospěje-li se k tomuto poznání právní situace dědičného vodního družstva, jeví se bezpodstatnými veškeré námitky stížnosti, jimiž se vytýká nesrovnatelnost jednotlivých statutárních ustanovení s předpisy 4. oddílu vod. zák. o tvoření vůle a rozvrhu nákladů ve vodních družstvech, byť i předpisy tyto byly povahy kogentní, neboť nikoliv tyto předpisy, nýbrž dochované staré svazové právo dotyčného vodního družstva, jak je v potvrzených stanovách kodifikováno, představuje měřítko právnosti postupu Bl.-ského dědičného vod. družstva ve vnitřních záležitostech družstevních. Obsahují-li však družstevní stanovy, roku 1873 úředně potvrzené, zvláštní právní řád tohoto družstva, sluší podle statutárních ustanovení řešiti i otázku družstevního členství.
Po těchto úvahách bylo lze přistoupiti ke zkoumání dalších námitek stížnosti.
Stížnost vytýká jako vadu řízení, že správní úřady nepoužily při svém rozhodnutí originálních stanov družstevních, nýbrž spokojily se s jejich ověřeným opisem, což podle mínění stížnosti odporuje zákonu. Než námitka tato není udržitelná, neboť není zákonného předpisu, který by soudně neb notářsky ověřeným opisům listiny odnímal moc průvodní. Podle § 53 správ, řádu č. 8/1928 Sb. mohou dokonce i neověřené opisy býti prostředkem průvodním, kdežto podle § 50 odst. 1 cit. správ. řádu podávají listiny ověřené veřejným orgánem k tomu povolaným plný důkaz o tom, že opis s originální listinou souhlasí. Ve správních spisech jsou však založeny dva opisy úředně potvrzených originálních stanov dědičného vodního družstva, z nichž jeden jest ověřen soudně a druhý notářsky.
Hlavní bod stížnosti obrací se však proti tomu, že stěžující si firma byla prohlášena jakožto majitelka usedlosti č..., nyní jirchárna a továrna na rukavice, za člena dědičného vod. družstva. St-lka popírá příslušnost svého majetku k dědičnému vodnímu družstvu, ježto o její dobrovolný přístup nejde a její právní sukcesse po členu družstva Františku N., dřívějším majiteli usedlosti č. . . ., nebyla prokázána, a dále ježto vodní dílo st-lčino, které neleží na dědičném vodním náhonu, nýbrž na potoce Br., nemá na dědičném vodním náhoně žádného zájmu, získavši vodní sílu pachtem od státní lesní a statkové správy Bl.-ské.
Ježto dobrovolný přístup, který stanovám družstva vůbec není znám, ani úřady ani družstvo nepředpokládaly, může členství v dědičném vodním družstvu býti podle výkladu svrchu podaného zjištěno jedině a výlučně na základě ustanovení družstevních stanov. Podle § 3 těchto stanov jsou však řádnými členy družstva osoby, jež jsou majiteli vodního díla poháněného vodou do náhonu přivedenou a jež dílo toto buď pohánějí anebo poháněti by mohly. Podle § 8 stanov lpí členství na vodním díle a je s ním spojeno, takže při převodu díla na osoby jiné anebo při propachtování díla stává se a jest členem družstva vždy držitel díla.
Nemá tedy pro otázku členství st-lčina rozhodujícího významu, že jeden z jejích zaměstnanců aktivně se zúčastnil jednání družstevní valné hromady a že st-lka neodpírala platiti družstevní příspěvky. Záleží jedině na tom, zda st-lčino vodní dílo jest nebo může býti poháněno vodou do dědičného vodního náhonu přivedenou. Že tomu tak jest, neni však prokázáno již tím, že právní předchůdce st-lčin byl členem družstva, dokud není zjištěno, že vodní dílo st-lčino jest s vodním dílem jejího právního předchůdce aspoň potud totožné, že je neb aspoň může býti vodou do náhonu přivedenou podstatně stejným způsobem poháněno. Rozhodující okolnost, že vody dědičného náhonu se k pohonu st-lčina vodního díla používá anebo aspoň používati může, nebyla opravdu zcela nepochybným způsobem zjištěna. V tom musil nss shledati podstatnou vadu řízení, pročež bylo nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušili podle § 6 zák. o ss. Bude proto úkolem vodoprávního úřadu, aby náležitým způsobem vyšetřil jednak polohu st-lčina vodního díla, jednak původ vodní síly k pohonu tohoto díla používané, při čemž bude se mu vypořádati s otázkou, zda členství v družstvu je podle stanov podmíněno polohou vodního díla bezprostředně na dědičném vodním náhonu samém, či stačí-li, že pohon vodního díla je podmíněn vodní silou tímto náhonem přiváděnou.
Zbývá již jen otázka vyloučení st-lčina majetku ze svazku dědičného vodního družstva, jehož se st-lka in eventum domáhala, a o němž je ve výměru prvé stolice, nař. rozhodnutím potvrzeného, řečeno jen tolik, že prohlášení st-lčina výstupu z družstva nebéře se úředně na vědomí, ježto při prohlášení výstupu sluší postupovali podle § 8 al. 2 a § 14 bod 3 stanov. K tomu pojí se ve zmíněném výměru poznámka, že politický úřad okr. neměl i z té příčiny důvodu k nějakému opatření, ježto »v případě takovýchto sporů jest postupovati podle § 21 stanov«.
Statutární ustanovení v cit. výměru dovolaná praví, že člen družstva může býti z něho vyloučen, když své vodní dílo úplně zruší a jakéhokoliv užívání vody se vzdá (§ 8 al. 2), dále že přísluší družstevnímu výboru dávati souhlas k vystoupení členů, kdežto (v § 21) pro případ sporů členů navzájem, jakož i sporů mezi výborem a jednotlivými členy, jestliže jde o spor z poměru družstevního a není-li rozhodnuti výslovně přikázáno valné hromadě, zřizuje se soud rozhodčí, jemuž náleží spor urovnati
Uváží-li se, že vodoprávní úřady podle obsahu výměru prvé stolice z 11. července 1927 zkoumaly členství st-lčino a zkoumaly také, zda usnesení valné hromady o rozvrhu nákladů jest ve shodě se stanovami družstevními, sluší svrchu zmíněný odkaz na řízení před rozhodčím soudem zřejmě vztahovali toliko na otázku st-lčina vystoupení z družstva, a nss-u proto náleželo jen zkoumati, zda vodoprávní úřady ve věci st-lčina vystoupení z družstevního svazku právem své rozhodnutí odepřely.
Třebaže sluší družstevní stanovy považovati za právní normu, upravující poměry družstevní, není přece jen možno přikládati ustanovením stanov způsobilost vyloučiti příslušnost vodoprávních úřadů, založenou zákonem o právu vodním, zejména v jeho § 75, a to tím méně, ježto i podle předpisu § 102 vod. zák. staré právní stavy zachovávajícího, sluší se v otázkách procesních a tedy i kompetenčních i v příčině zachovaných starých stavů právních říditi novým zák. o právu vodním (§ 102 odst. 2, srov. Pantůček 1. c. str. 295). Stejně jako jsou vodoprávní úřady povolány rozhodovati ve sporu o existenci členského poměru, v němž ostatně samy svou příslušnost uznaly, jsou tedy povolány rozhodovati i ve sporu o zrušení poměru členského. Své rozhodovací povinnosti nemohly by se ani tehdy vyhýbati, kdyby v družstevních s stanovách bylo výslovně ustanoveno, že ve sporech takových rozhoduje družstevní soud rozhodčí s konečnou platností, neboť takové ustanovení statutární nebylo by schopné změniti zákon a zákonné kompetence úřední vyloučiti. Tím méně může takovýto účinek míti svrchu zmíněné ustanovení § 21 stanov, podle něhož rozhodčí soud jest povolán toliko k urovnání sporů mezi výborem a členy družstva, neboť urovnání nelze klásti na roven rozhodování sporů.
Odepřel-li tedy výměr prvé stolice, žal. úřadem potvrzený, st-lkou požadované úřední rozhodnutí o jejím vystoupení z dědičného vodního družstva Bl.-ského, nelze výrok tento se zákonem srovnati a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti pro nezákonnost.