NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8591 —
Č. 8591.

Chudinství. — Domovské právo: * Odešle-li obec pobytu cizího obecního příslušníka, jenž pozbyl výdělku a přístřeší, bez souhlasu obce domovské do této obce, nejde o opatření chudinské péče ve smyslu § 28 dom. zák., za něž by mohla od obce domovské požadovati náhrady, leč by opatření to podle daných poměrů bylo způsobilé a nutné, aby chudému v jeho okamžité nouzi bylo pomoženo.
(Nález ze dne 9. května 1930 č. 5721.)
Prejudikatura: Boh. A 7131/28.
Věc: Městská obec H. proti zemské správě politické v Praze o náhradu útrat za převoz rodiny Františka D. do domovské obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 7. července 1924 nařídil starosta města H. převezení Františka D. s rodinou, jenž nemá žádného výdělku a bytu, do domovské obce D.; zároveň byla Františku D. k úhradě výloh této cesty poskytnuta záloha 100 Kč, k jejíž náhradě jest povinna domovská obec D. a městský hospodářský dozorce byl vyzván, aby svršky patřící D. poslal drahou na adresu a účet obce D. Když obec D. odmítla poskytnouti obci H. žádanou náhradu, rozhodla osp v D. na základě vyhlášky býv. místodržitele pro Čechy ze 7. února 1895, že obec D. není povinna nahraditi vzešlé výlohy, poněvadž nebyla tato obec od obce pobytu včas vyrozuměna, že chce jmenovanou rodinu dopraviti domů. Vzhledem na tuto okolnost nemohla obec D. chopiti se pořadu práva. Námitka obce H., že výměr, týkající se vyhoštění, byl Františku D. doručen, který doklad při příchodu do D. odevzdal městskému úřadu v D., — Č. 8591 —
není opodstatněna, jelikož obec pobytu má vždy, chce-li osobu takovou vyhostiti, oznámiti to obci domovské.
Odvolání obce H. zamítla zsp v Praze nař. rozhodnutím z důvodů v odpor vzatého nálezu. K vývodům odvolání podotkla, že obec H. nebyla oprávněna bez souhlasu domovské obce dopraviti Františka D. do této obce, jelikož ani obec domovská, ani František D. nežádali o převoz. Převezení to, jakožto opatření chudinské, jest povahy definitivní a nikoliv povahy prozatímního bezodkladného opatření chudinského v případě náhlé potřeby ve smyslu § 28 dom. zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z.
O stížnosti nss uvážil:
Domovský zákon z r. 1863 ukládá v § 22 povinnost, pečovati o chudé, zásadně domovské obci. Korelátem této povinnosti je právo dané obci v § 25, aby — pod kontrolou vyšších orgánů dle § 44 — v mezích zákonů určovala způsob chudinského zaopatření chudého. Ze zásady, že povinnost opatřovati chudé náleží principielně jen obci domovské, stanoví dom. zákon v § 28 výjimku potud, že obec nesmí ani přespolním chudým v případě náhlé potřeby odepříti nutnou podporu, majíc ovšem právo žádati za to náhrady od obce domovské. Povinnost obce pobytu, poskytnouti pomoci přespolním chudým, je podle § 28 omezena na případy náhlé potřeby a na pomoc nutnou. Je tu tedy jenom tehdy, nastane-li potřeba okamžité pomoci, a zahrnuje jen taková opatření, jichž je nezbytně třeba, aby této okamžité nouzi bylo odpomoženo. Tyto hranice povinnosti obce pobytu k chudinskému zaopatření jsou však zároveň i hranicemi jejích práv, která jí ve smyslu § 25 dom. zák. příslušejí jako korrelát oné povinnosti. Jen pokud obec pobytu má povinnost o přespolní chudé pečovati, jen potud je také oprávněna o své újmě co do péče té disponovati, a jen potud má tedy proti obci domovské nárok na náhradu za opatření, jež v mezích své disposiční volnosti učinila. Pokud by meze ty překročila, zasahuje do disposičních práv obce domovské, a mohla by dožadovati se na této obci náhrady jen, pokud by ta která opatření činila se souhlasem obce domovské.
V daném případě je na sporu otázka, zda odeslání Františka D. s rodinou a jeho svršků do domovské obce pohybuje se v mezích disposičních oprávnění obce pobytu ve smyslu § 28 dom. zák., neboť — vzhledem k tomu, že stěžující si obec učinila opatření to svémocně — mohla by jenom tehdy požadovati náhrady na obci D., kdyby na otázku tu dána byla odpověď kladná.
Žal. úřad vyslovil, že nejde o prozatímní opatření ve smyslu cit. předpisu, že stěžující si obec nebyla tedy oprávněna učiniti opatření to beze souhlasu obce D., a když tak učinila, že nemá nárok na náhradu. Stížnost naopak tvrdí, že jde o takové opatření.
Pokud se stížnost na oporu tohoto tvrzení dovolává toho, že stěžující si obec učinila sporné opatření na základě § 28 dom. zák., není ovšem v právu, neboť nejde o to, zda činíc opatření to se o § 28 dom. zák. opírala, nýbrž o to, zda se o tento předpis objektivně opříti mohla. Tvrdí-li, že obec D. povaha sporného opatření jako opatření podle § 28 dom. zák. — Č. 8592 —
nepopírala, je toto tvrzení v naprostém rozparu se spisy. — — — A namítá-li stěžující si obec, že ani jiného nežli prozatímního opatření učiniti nemohla, poněvadž definitivní opatření péče chudinské je vyhrazeno obci domovské, pohybuje se touto argumentací v mylném kruhu. Neboť to je právě na sporu, zda opatření, které skutečně učinila, po právu učiniti mohla, resp. směla.
Stížnost snaží se dále obhájiti povahu sporného opatření jako opatření podle § 28 dom. zák. poukazem na to, že František D. byl bez výdělku a bez přístřeší, takže šlo o nutné opatření v případné náhlé potřeby, jak to má citovaný předpis na mysli. Nss nemusil však vůbec ani zkoumati, zda stížností tvrzené skutkové předpoklady jsou ve shodě se spisy čili nic. Neboť opravňuje-li § 28 dom. zák. obec pobytu učiniti o své újmě jen taková opatření, která jsou nutná, aby náhlé nouzi chudého bylo odpomoženo, muselo by býti tvrzeno a objektivně zjištěno, že opatření stěžující si obci učiněné bylo způsobilo, odpomoci okamžité potřebě Františka D. po přístřeší a výdělku, a že bylo také k docílení tohoto výsledku nutno.
Stěžující si obec neměla však pro úsudek, že by odesláním Františka D. do jeho dom. obce bylo mu pomoženo v jeho náhlé potřebě, vyvolané ztrátou výdělku a přístřeší, podle obsahu spisů správních podkladu, ba něco takového ani netvrdí. Dokonce již netvrdí, že opatření to bylo k uvedenému účelu nutno. A důvodně by tak ani tvrditi nemohla. Neboť opatření, které učinila, nejeví se vůbec jako prozatímní opatření chudinské péče, o jakém mluví § 28 dom. zák., maje na mysli opatření, kterým se chudému v jeho náhlé nouzi poskytuje to, co okamžitě nutně potřebuje, nýbrž jako definitivní opatření, kterým stěžující si obec povinnosti § 28 dom. zák. jí uložené vůči Františku D. a jeho rodině se zhošťuje, odkazujíc ho s pomocí v jeho náhlé nouzi na jeho obec domovskou. Okolnost, že František D. snad sám za opatření to žádal, nemůže na věci nic měniti, neboť chudý na určitý způsob pomoci nároku nemá (§ 25 dom. zák.) a jeho projevy nemohou tedy míti vlivu na rozsah disposičního práva obce pobytu podle § 28 dom. zák.
Právem vyslovil tedy žal. úřad, že sporné opatření nebylo opatřením podle § 28 dom. zák. a že stěžující si obec nemůže žádati na domovské obci náhradu nákladů opatřením tím způsobených.

Citace:

č. 8591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 737-739.