Č. 2314.

Policejní právo trestní. — Administrativní řízení (Slovensko): »Úrad pre znemožnenie úžery« v Brati- slavě nemá postavení odborného poradce ve smyslu § 17 uherského policej. trestního řádu (nař. č. 65000 z r. 1909).
(Nález ze dne 5. května 1923 č. 16903/22).
Věc: Robert K. v Jihlavě (adv. Dr. Jan Ševčík z Jihlavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem z 23. října 1920 uznal policejní kapitán v Žilině jako policejní trestní soudce Roberta K. vinným přestupku § 1 nař. vlády ze dne 7. dubna 1920 č. 212 sb., jehož se dopustil tím, že koupil kůže a odvezl je bez dopravního osvědčení do Jihlavy, a odsoudil jej dle § 4 cit. nař. k uzamčení na 7 dní a k peněžité pokutě 1000 K; zajištěné kůže ve váze 3270 kg byly podle téhož § 4 prohlášeny za propadlé ve prospěch státu. Župan župy trenčínské jako druhostupňový policejní trestní soudce rozsudkem č. — prvostupňový rozsudek změnil a obžalovaného z obžaloby a její následků na základě § 155 č. 1 policejního trestního řádu osvobodil. Tento rozsudek sdělen byl též Hospodářskému úřadu pro Slovensko (zřízenému nař. vlády ze dne 22. listopadu 1919 č. 618 sb.) a úřadu pre znemožnenie úžery v Bratislavě. Tento posléze uvedený úřad podal z druhostupňového rozsudku odvolání, na které ministr pro Slov. rozsudkem z 3. listopadu 1921 cit. druhostupňový rozsudek zrušil a prvostupňový rozsudek na základě jeho odůvodnění potvrdil.
Na tento rozsudek podal Robert K. stížnost, ve které především namítá, že úřad pre znemožnenie úžery nebyl oprávněn k podání odvolání z druhostupňového, st-le osvobozujíceího rozsudku, a že proto jest i rozsudek žal. úřadu zmatečným.
Uvažuje o této námitce musel nss přihlížeti k tomu, že nař. rozsudek byl vydán v cestě instanční na odvolání úřadu pre znemožnenie úžery a že proto předpokladem jeho zákonnosti jest, že úřad tento byl stranou, jež se tímto způsobem mohla domáhat změny rozsudku, vyneseného druhou stolicí.
Podle §§ 176 a 177 pol. tr. řádu může se z rozsudku v neprospěch obviněného odvolati mimo úředního fiskala, soukromého žalobce, jenž v zastoupení žaloby spolupůsobil neb svůj soukromoprávní nárok uplatnil a právního zástupce poškozeného (pokud se týče soukromoprávního nároku) též odborný zástupce, a to i když se jednání nezúčastnil. Jest zřejmo, že úřad pre znemožnenie úžery není ani úředním fiskalem, ani soukromým žalobcem, ani poškozeným neb jeho zástupcem. Může jíti tedy jen o to, zda pokládati jej jest za odborného zástupce k odvolání dle cit. § 177 legitimovaného. Odbornými zástupci jsou podle § 17 pol. tr. řádu ony korporace, komise a orgány, které zvláštní zákony neb ministerská nařízení opravňují k zastupování zájmů veřejného zdravotnictví, hospodářství, dopravnictví neb jiných zvláštních veřejných zájmů; jejich seznam sdělí vždy občas ministr vnitra nařízením policejním trestním soudům. Práva odborných zástupců v oboru trestního zřízení jsou blíže vytčena v § 30. Podle cit. § 17 vyžaduje se k tomu, aby určitá korporace, komise neb orgán mohla být považována za odborného zástupce, dvojí: jednak, aby povolána byla k zastupování jistých veřejných zájmů, jednak aby oprávnění k tomu se jí dostalo buď zákonem nebo ministerským nařízením. Úřad pro znemožnenie úžery v Bratislavě zřízen byl v roce 1919 za tím účelem, aby stihal veškeré přestupky a přečiny lichvy, dohlížel k zachovávání předpisů nuceného hospodářství a v těchto záležitostech co nejúčinněji podporoval ostatní úřady, jichž působnost měla zůstati nedotčena. Lze tedy připustiti, že úřad ten povolán byl i k tomu, aby dozíral na zachování předpisů vlád. nař. ze dne 7. dubna 1920 č. 212 o obchodu se surovými kožemi domácího původu a v tom směru zastupoval veřejné zájmy, jichž požadavkům vyhověti bylo účelem cit. nař.
Zbývá ještě odpověděti na otázku, dostalo-li se jmenovanému úřadu oprávnění k zastupování těchto zájmů způsobem v § 17 uvedeným. Vyžaduje-li se tu, aby oprávnění spočívalo na zákoně nebo min. nařízení, nelze ustanovení tomu rozuměti jinak, než že se klade váha na to, aby oprávnění ono bylo stanoveno způsobem všeobecně závazným a nikoli snad pouze interně, způsobem veřejnosti neznámým, aby tedy bylo vyhlášeno. Pak lze však zákonu, jehož publikace jest podmínkou jeho účinnosti, v tomto směru na roven klásti jen takové ministerské nařízení, které bylo řádným způsobem vyhlášeno.
O zřízení a o kompetenci úřadu pre znemožnenie úžery v Bratislavě nebylo ničeho ani ve sbírce zák. a nař. (srovn. § 2 zák. z 13. března 1919 č. 136 sb.), ani v Úradných Novinách (sr. § 1 nař. ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 23. prosince 1918 č. 1 Úr. N. z roku 1919) vyhlášeno. Následkem toho nebylo úřadu tomu přiznati kvalifikaci odborného poradce ve smyslu pol. tr. řádu a nebyl proto ministr oprávněn na odvolání jeho změniti druhostupňový rozsudek v neprospěch st-le.
Proto bylo zrušiti nař. rozsudek jako nezákonný, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2314. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1190-1192.