NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8501 —
Č. 8501.

Samospráva obecní: I. Při sdělávání obecního rozpočtu nutno pravděpodobnost příjmů posuzovati podle stavu, který tu je v době, kdy se obecní zastupitelstvo o rozpočtu usnáší. — II. O mezích pravomoci nadřízeného úřadu co do posuzování jednotlivých položek obecního rozpočtu z podnětu rekursu poplatníků.
(Nález ze dne 17. března 1930 č. 3094.)
Prejudikatura: Boh. B 2315/23, 2482/23, 2499/24, 4667/25.
Věc: Městská obec P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet za rok 1925.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla zvýšena položka výnosu vodného o 300 000 Kč, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v cestě instanční z části vyhověno rekursu Václava Š. a spol. v P. do obecního rozpočtu města P. na rok 1925, pročež byl rozpočet změněn takto: položka Kč 120 000 na technické úředníky uhradí se podle poměru daní celé spojené obce, položka 6 193 816 Kč na úpravu služebních požitků úřednictva snižuje se o částku 150 000 Kč, položka 668 000 Kč na daně a poplatky za obecní zaměstnance snižuje se o 55 000 Kč, položka 76 000 Kč na různá obchodní vydání v potřebě elektrárenského rozpočtu, a táž částka z položky 97 751 Kč v hlavě I. úhrady rozpočtu obecního se vylučují, úhradová položka výnosu vodného 3 300 000 Kč zvyšuje se o 300 000 Kč a konečně výdaj na staropensisty celkem Kč 1 114 918 v hlavě I. potřeby snižuje se na 726 000 Kč. V ostatních bodech byl rekurs zamítnut. — Č. 8501 —
O stížnosti obce P. uvážil nss toto:
1. Na rok 1925 byl sestaven jednak zvláštní rozpočet pro město P. bez připojených osad, jednak zvláštní rozpočet pro osady: D., D., L. a Š. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že položka 120 000 Kč na techn. úředníky zařazená do rozpočtu obce p-ské bez připojených osad, týká se celé obce p-ské, a že má býti tedy hražena celou obcí, a to z té příčiny, že dekretem vlády, kterým byly 4 okolní obce sloučeny s městem P. v jednu místní obec P., bylo výslovně předepsáno, že veškeré jmění, ústavy a fondy, práva i závazky přecházejí dnem sloučení, t. j. dnem 1. ledna 1925, na novou obec P., kteráž také převezme do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence těchto obcí, takže i nově přijatí techničtí úředníci jsou ve službách spojené obce P., neboť po sloučení jest již jen obec jediná. Z tohoto důvodu sluší položku 120 000 Kč rozvrhnouti podle poměru přímých daní na veškeré spojené obce, takže na starou obec p-skou připadá 113 578 Kč a zbytek na ostatní osady.
Stížnost proti tomu namítá, že žal. úřad nepřihlížel k tomu, že vypsání konkursu na jmenování nových techn. úředníků bylo usneseno ve schůzi užší správní komise města P. již dne 22. prosince 1924, tedy před utvořením Velké P. Vyhláška konkursní uveřejněna byla v časopisu »Nár. Politika« již dne 9. ledna 1925. Ze znění konkursu je zřejmo, že nové techn. síly měly býti přijaty do služeb města P., jež konkurs na jejich jmenování vypsalo, a nikoli do služeb obce, jež měla vzniknouti připojením předměstí k městu P., protože obec taková v době onoho usnesení a v době vypsání konkursu ještě neexistovala. Nebylo tedy podle názoru stížnosti možno zařaditi řečený výdej do rozpočtu obce nově utvořené sloučením s předměstími a to již proto nikoli, že roku 1925 nebylo pro slučené obce jednotného rozpočtu, nýbrž každá sloučená obec měla svůj rozpočet vlastní. Nebylo též možno, aby náklad Kč 120 000 zařazen byl poměrnou částkou do rozpočtu každé jednotlivé ze sloučených obcí, protože nebylo žádného právního ani věcného podkladu pro rozvržení nákladu tohoto na sloučené obce, nehledě k tomu, že obce k městu P. připojené nebyly z žádného důvodu povinny, aby k hrazení dotčeného nákladu přispívaly.
Nss nemohl stížnosti v tomto jejím bodu přisvědčiti. Je mimo spor, že podle slučovacího dekretu všichni úředníci před sloučením obcí pravoplatně jmenovaní mají se dnem 1. ledna 1925 státi úředníky sloučené obce p-ské. Tím spíše stali se úředníky sloučené obce úředníci přijatí teprve po 1. lednu 1925, tedy v době, kdy jednotlivé obce sloučené v jedinou obec Velkou P. právně již neexistovaly, takže úředníci tito mohli vstoupiti ve služ. poměr již jen k jedné obci, sloučením vzniklé. Na tom nemůže nic měniti okolnost, že konkurs byl vypsán ještě před 1. lednem 1925 a že podle konkursu měli býti úředníci tito přijati pouze do služeb původní obce p-ské. Je sice pravda, že ačkoli spojená obec po právu existovala již dnem 1. ledna 1925, byl obecní rozpočet na rok 1925 sdělán jedině pro jednotlivé obce podle stavu před sloučením. Než právě proto, že od 1. ledna 1925 byla tu již jen obec jediná, musil rozvrh řečené položky býti proveden ve všech dílčích rozpočtech. Právem vyslovil tedy žal. úřad, že náklad na tyto úředníky — Č. 8501 —
má nésti celá obec p-ská a že má proto býti náklad ten rozvržen jak na původní obec p-skou tak i na osady k ní připojené. Že by rozvrh nebyl číselně správný, zejména že neměl se provésti podle placených přímých daní, stížnost nevytýká.
2. Žal. úřad vyhověl odvolání poplatníků také potud, že snížil preliminovanou položku na služné úřednictva o 150 000 Kč to jest tak, jak v odvolání bylo požadováno, a to z té příčiny, že na služné úřednictva skutečně zaměstnaného postačí podle výsledku šetření částka 4 268 743 Kč 23 h. Podle stavu spisů rozuměl žal. úařd tímto šetřením zprávu zem. kanceláře pro revisi okr. a obec. hospodářství, podle níž skutečný výdaj osobních nákladů činil v r. 1925 4 268 747 Kč 23 h, čili o 206 700 Kč méně, nežli na tento rok bylo rozpočteno.
Proti tomu vytýká stížnost toliko, že sloučením města P. s obcemi předměstskými nadešla obci povinnost vypracovati regulační plán pro připojené obce, což se musilo v zájmu stavebního ruchu státi s urychlením. V této době odešli však do výslužby 3 starší úředníci. Hledíc k předpisu zák. o stav. ruchu (§ 43 zák. č. 35/25), podle něhož žádosti za povolení stavební musí býti vyřízeny do 14 dnů, musela obec pomýšleti na přiměřené rozmnožení techn. sil. Po zralé úvaze ve fin. komisi a k výslovnému návrhu měst. stav. úřadu bylo v tomto smyslu usnesení učiněno. Žal. zsv však k těmto závažným okolnostem nepřihlížel, ani jich nezjistil.
Nss neuznal výtku takto formulovanou za důvodnou, neboť stížnost nic nenamítá proti tomu, že žal. úřad přiměřenost této položky zkoumal na podkladu skutečné potřeby r. 1925 (služné skutečně zaměstnaného úřednictva) a netvrdí, že skutečná potřeba byla větší než jak žal. úřad předpokládal, ani že skutečný výdaj byl větší než jest částka, na kterou žal. úřad tuto rozpočtovou položku upravil. Za tohoto stavu věci a vychází-li se z názoru žal. úřadu, proti němuž stížnost se nestaví a podle něhož lze ze skutečných výsledků správního roku činiti zpětný závěr na potřebu rozpočtovou, nemají okolnosti stížností relevované významu a nelze proto nalézti vadu řízení v tom, že žal. úřad jich nezjistil.
3. Žal. úřad snížil k odvolání poplatníků položku 668 000 Kč na daně a poplatky za obecní zaměstnance o 55 000 Kč, ježto uvedená položka není stanovena s náležitou přesností, ačkoliv mohla býti stanovena zcela přesně. Potřeba na daně z příjmu byla sice preliminována stejnou částkou jako úhrada. V potřebě 668 000 Kč byla však zařaděna vedle daně z příjmu ještě částka 130 000 Kč na 1/2%ní poplatek ze jmenování z požitků všech úředníků, tedy nejen těch, kterým vyplácí požitky služební městský důchod a pro něž je položka potřeby hl. I. výhradně určena. Naproti tomu nebyla současně vložena do úhrady polovice této částky jakožto náhrada placená od úředníků, ačkoliv obec postihuje toliko 1/4%ní paušál, který v příčině úředníků, jichž tato položka se týče, činí jen 18 925,87 Kč, takže z titulu tohoto paušálu měla jen tato částka v potřebě se objeviti. I když obec z položky svrchu řečené platí ze svého osobní daň z příjmu za t. zv. staropensisty (zaměstnance pensionované do konce r. 1922), kterýžto náklad činí okrouhle Kč 35 300, je požadavek st-lů o snížení o částku 55 000 Kč odůvodněn. — Č. 8501 —
Proti těmto vývodům žal. úřadu namítá stížnost, že žal. úřad přehlédl, že u zaměstnanců, kteří byli dáni do výslužby před 1. lednem 1923, jest obec povinna, aby sama ze svého platila celou daň z příjmu a rovněž náhradu 1/4 % poplatků z jmenování. Námitku tuto neuznal nss důvodnou, neboť žal. úřad výslovně uvádí a tedy nepřehlédl, že celková povinnost obce z titulu paušálu ze služebních smluv, u všech úředníků, jichž se uvedená položka týká, t. j. u všech úředníků ústřední správy, mohla činiti jen 18 925 Kč 87 h a že i když se přihlíží k dani z příjmu, kterou obec musí platiti za zaměstnance pensionované do konce roku 1922 a která činí asi 35 300 Kč, celková prelimionovaná položka 132 000 Kč není vyčerpána a že je tedy její snížení o 55 000 Kč odůvodněno. Že by povinnost obce z titulu placení daně z příjmu, resp. 1/4 % paušálu za uvedené pensisty byla větší než žal. úřad předpokládal, stížnost nenamítá.
4. Poplatníci domáhali se v rekursu také škrtnutí výdajové položky 76 000 Kč na různá obchodní vydání měst. elektrárny. Žal. úřad rekursu v tomto ohledu vyhověl a položku tuto z rozpočtu vyloučil, poněvadž bylo vyšetřeno, že z položky této bylo použito částky 70 000 Kč na příspěvek obci na výlohy cizinecké služby, zbytek pak 6 000 Kč, že jsou výdaje poštovného, kolkovné a drobné výdaje. Žal. úřad neuznal účelným, aby elektr. podnik, jenž má býti podnikem soběstačným, zařazoval do svého rozpočtu jako řádný výdaj úhradu výloh na cizineckou službu obecní, ježto péče o tuto věc není úkolem elektr. podniku. Poněvadž pak podle vyšetření počítá obecní rozpočet v hl. I. odd. 1. pol. 6. úhrady s tímto příspěvkem ... 70 000 Kč, byla vyloučena z uvedené položky i tato korespondující částka, čímž bylo rekursu vyhověno. Ježto však rozpočet elektr. podniku po vyloučení částky 70 000 Kč z potřeby vykazuje přebytek v téže výši, který řadí se podle zák. do obecního rozpočtu v hl. III. odd. 1. pol. 3. úhrady, nemá vyloučení položky 70 000 Kč na rozpočet obecní faktického vlivu.
Stížnost obce obrací se pouze proti vyloučení částky 70 000 Kč z potřeby měst. elektrárny, uvádějíc, že při sdělávání obecního rozpočtu bylo snahou držeti se pokud možno v mezích dřívějších, a poněvadž činnost elektr. podniků je v souvislosti s cizineckým ruchem, byla položka týkající se cizinecké služby částečně pojata též do potřeby měst. elektr. podniků, jakožto největšího podniku obecního.
Námitce této, kterou se nss mohl zabývati jen tak, jak je ve stížnosti formulována (§§ 5 a 18 zák. o ss), nebylo lze přisvědčiti, neboť do rozpočtu měst. elektrárny slušelo vložiti toliko výdaj týkající se tohoto podniku obecního. Nepatřily tedy do rozpočtu elektrárny výdaje spojené s cizineckým ruchem, poněvadž výdaje tyto náležejíce ke všeobecným výdajům obce, nejsou provozovacími výdaji elektrárny.
5. Žal. úřad snížil v cestě instanční výdaj na staropensisty s částky 1 114 918 Kč na 726 000 Kč a odůvodnil tuto svoji disposici následovně: V době sestavení rozpočtu nebyla otázka úpravy požitků staropensistů ještě rozřešena a nebyly vyšetřeny ani přibližně momenty, podle nichž by bylo možno s náležitou pravděpodobností určiti částku, o niž položka ta bude vyšší než byl skutečný výsledek let minulých. Kdyby obec byla chtěla přikročiti během roku 1925 k úpravě platů staropensistů, — Č. 8501 —
nebyla by ovšem položka stanovená podle výsledku let minulých postačila; než tu by bylo možno zjednati odpomoc opatřením zvláštní úhrady podle předpisů o úhradě mimo rozpočet. Nepodložené zvýšení této položky již v rozpočtu je zbytečným vypjetím rozpočtu o výdaje, jichž nebylo lze očekávati, jak ostatně potvrdila skutečnost, neboť v roce 1925 ke zvýšení požitků staropensistů vůbec nedošlo. Proti preliminovanému celkovému výdaji Kč 1 114 918,25 hal. činil skutečný výdaj pouze Kč 725 862,57, slušelo tedy položku na platy pro staropensisty zařaditi do rozpočtu na r. 1925 toliko částkou Kč 726 000.
Stížnost obce proti tomu namítá, že v době sdělávání rozpočtu bylo obci známo, že je připravena osnova zákona, kterým mají býti zvýšeny požitky pensistů státních, a že podobným způsobem bude nutno upraviti též požitky pensistů obecních. Bylo proto příkazem opatrnosti, aby obec při sestavování obecního rozpočtu zařadila do obecního rozpočtu potřebnou částku k úhradě požitků staropensistů. Uvádí-li žal. úřad, že obec měla možnost opatřiti si úhradu mimo rozpočet, jest proti tomu podle mínění st-lky namítnouti, že úřad přehlíží, že požitky staropensistů sluší zařaditi mezi pravidelné a řádné obecní výdaje, které musí býti hrazeny pravidelnými obecními příjmy, pročež je třeba zařaditi je do obecního rozpočtu.
Nss nemohl ani této námitce stížnosti přisvědčiti, neboť z okolnosti, že počátkem roku 1925 byla připravena osnova zákona o zvýšení požitků staropensistů státních, nelze ještě s dostatečnou pravděpodobností souditi, že obci p-ské vzniknou v roce 1925 z pens. požitků jejích zaměstnanců větší náklady. Není tedy nezákonnosti, ani vady řízení v tom, vyslovil-li žal. úřad, že uvedená položka do obecního rozpočtu nepatří.
6. Nař. rozhodnutím byla konečně zvýšena příjmová položka výnosu vodného, preliminovaná částkou 3 300 000 Kč o 300 000 Kč a to z té příčiny, že obec vložila do rozpočtu výnos vodného částkou nižší, nežli podle výkazu vodného v letech předchozích lze očekávati. Skutečný výnos vodného činil totiž o 600 000 Kč více, než bylo preliminováno. Proti tomu vytýká stížnost, že v obci očekávala se značná hospodářská krise a že počítalo se proto s poklesem výnosu vodného, zejména z vody dodávané průmyslovým závodům. V době, kdy rozpočet byl sděláván, nemohly býti obci známy skutečné výsledky, které budou docíleny v roce 1925 a nemohl proto býti výnos vložen do rozpočtu větší částkou, než se skutečně stalo. — V tomto bodu bylo stížnosti přisvědčiti.
Rozpočet obecní jest hospodářským plánem obce pro nejbližší správní rok. Podle výslovného předpisu zákona (§ 1 ob. fin. novely) má obsahovati všechny příjmy a vydání obce. Tím zřejmě nejsou míněny příjmy skutečné a vydání skutečná, která vykazují se teprve v obecních účtech (§ 16 ob. fin. nov.), nýbrž toliko příjmy a vydání, jež obec, usnášejíc se o rozpočtu, očekává. V § 4 ob. fin. nov. je to přímo vysloveno o vydáních (výdaje »pravděpodobně očekávané«), platí to však stejně i o příjmech, neboť obě složky rozpočtu, příjmy i vydání, mají po této stránce stejnou povahu. Vkládají-li se však do rozpočtu příjmy pravděpodobně očekávané (právě tak jako se do něho vkládají pravděpodobně očekávané výdaje), musí i o příjmech platiti totéž co v nál. Boh. A 2315/23, — Č. 8502 —
4667/25 a j. bylo vysloveno o vydáních, t. j. že pravděpodobnost jejich musí býti posuzována podle stavu, jaký jest v době, kdy obecní zastupitelstvo se o rozpočtu usnáší (srov. též nál. Boh. A 2482/23, 2499/23). Nebyl proto žal. úřad oprávněn, posuzuje otázku, zdali obecní správní komise — usnášejíc se dne 9. března 1925 o rozpočtu na rok 1925 — správně preliminovala očekávaný výnos vodného, vycházeti od skutečného výnosu této dávky v roce 1925, který mohl býti zjištěn teprve po uplynutí r. 1925. Žal. úřad nemohl nic dovozovati ani z okolnosti, že výnos vodného v dřívějších letech byl větší, neboť obec ve svém podání z 13. dubna 1925 uvedla okolnosti, žal. úřadem nevyvrácené, z nichž bylo lze souditi, že výnos vodného v roce 1925 bude pravděpodobně menší, než byl v letech dřívějších.
Je proto nař. rozhodnutí v tomto směru nezákonné a bylo je v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss, v ostatních bodech slušelo však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8501. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 535-540.