NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8345 —
Č. 8345.

Školství (Podk. Rus): I. Ministr školství je v zásadě oprávněn zakazovati užívání učebnic náboženství na školách veřejných, též církevních. — II. Zákaz takový nutno náležitě odůvodniti zájmy státními nebo zájmy školské výchovy.
(Nález ze dne 11. ledna 1930 č. 89.) — Č. 8345 —
Věc: Eparchiální správa řecko-katolické církve v Užhorodě proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. rada Kamil Buzek) o zákaz užívání učebnic náboženství ve školách Podk. Rusi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. škol. vyslovilo nař. výnosem svědčícím jeho referátu v Bratislavě, že v duchu zák. článku XXVII/1907 § 20 a ve smyslu § 30 zák. čl. VI/1876 zakazuje užívání knih »Maloj Katichism a Malá Biblia« ve všech školách na území slovenském, poněvadž se jimi ruší výsledky vyučování mateřskému jazyku na dotyčných školách. Opis tohoto výnosu zaslalo min. kanceláři viceguvernéra Podk. Rusi (školskému odboru) v Užhorodě na vědomí a k příslušnému opatření, pokud se týká území Podk. Rusi. Na základě toho vydal školský odbor civ. správy Podk. Rusi stěžující si eparchiální správě výnos tohoto znění: »Uvědomujeme Vás, že na základě rozhodnutí min-a škol. z 26. ledna 1925 ve smyslu § 20 zák. čl. XXVII/1907 a § 30 zák. čl. VI/1876 používání učebnic Maloj Katichism a Malá Biblia ve školách na Podk. Rusi se zakazuje. Rovněž tak se vylučuje z používání v rusínských školách liturgika E. O. Žádáme tamní správu, aby o tom vyrozuměla podřízené úřady a katechety, aby se předešlo nepříjemnostem.«
O stížnosti do toho podané uvážil nss takto:
I. Stížnost směřuje proti cit. výnosu min-a škol., sdělenému st-lce uvedeným výnosem škol. odboru Civ. Správy Podk. Rusi a týče se zákazu všech tří knih shora uvedených. Výnosem min-a škol. ovšem bylo zakázáno jen užívání katechismu a bible a nikoli též užívání liturgiky, naopak byl zákaz této knihy vysloven teprve škol. odborem civ. správy. Poněvadž však škol. odbor civ. správy Podk. Rusi ve smyslu ustálené judikatury nss-u vystupoval v době vydání nař. rozhodnutí jako orgán a součást min-a škol. s kompetencí ministerskou, neshledal nss potřebu zabývati se otázkou, zda stížnost směřující proti výnosu min-a jest přípustná, pokud jde o zmíněnou liturgiku, ani zda intimační přípis civ. správy není snad stižen vadou potud, pokud svým obsahem byl způsobilý vzbuditi a také vzbudil u st-lky dojem, že i zákaz zmíněné liturgiky byl vysloven přímo min-em. Naopak vešel nss v meritorní projednávání stížnosti ve příčině všech zmíněných knih.
II. Min. škol opírá zákaz učebnic náboženských, který byl vysloven v příčině všech škol na Podk. Rusi a nikoliv snad jen v příčině škol církevních (řecko-katolických) jednak o § 20 zák. čl. XXVII:1907, jednak o § 30 zák. čl. VI/1876.
Prv uvedený předpis stanoví, že učitelé ustanovení na komunálních nebo církevních ludových školách s jiným než maďarským jazykem vyučovacím mohou dostati doplnění služného.... mimo za podmínek uvedených v § 16 jenom, jsou-li splněny následující další podmínky: 1. udílí-li se na školách vyučování v jazyku maďarském v počtech, ve vlasteneckém zeměpise a dějepise, dále v občanských právech a povinnostech a to na školách komunálních.... výhradně s použitím učebnic a učebných pomůcek schválených též ministrem, na školách církevních však.... výhradně s použitím učebnic a učebných pomůcek, povolených též ministrem; 2. jestliže na škole se užívá výhradně učebnic a učebných pomůcek vlasteneckého obsahu též ministrem schválených. — Č. 8345 —
Podle § 30 zák. čl. VI/1876 bdí správní výbor župní prostřednictvím příslušných politických orgánů okresních ve smyslu zákona nad tím, že se na ludových školách neužívá učebnic, které nebyly připuštěny ani vládou ani v příčině škol náboženských úřadem k tomu oprávněným anebo které vládou byly zakázány....
Stížnost vytýká v prvé řadě, že tyto předpisy neposkytují min-u škol. zákonného podkladu, aby mohlo zakazovati užívání učebnic náboženství. V tomto směru uvážil nss takto:
Jest ovšem pravda, že § 20 zák. čl. XXVII/1907 pojednává toliko o podmínkách, za kterých může býti učiteli nestátní školy ludové povolen, resp. odepřen doplatek ze státních prostředků a že mezi těmito podmínkami se uvádí jenom užívání učebnic ministrem schválených v příčině vyučovacích předmětů v zákoně uvedených, tedy nikoliv též v příčině učebnic náboženských. Z tohoto předpisu neplyne tedy ani, že by učiteli mohl býti odepřen doplatek ze státních prostředků pro užívání ministrem neschválené učebnice náboženské, tím méně není tímto předpisem založeno oprávnění ministra schvalovati učebnice náboženské a to obzvláště na školách církevních, na kterých § 11 zák. článku XXXVIII:1868 výslovně ponechává náboženským společnostem právo, aby na školách jimi zřízených a vydržovaných učebnice samy ustanovovaly. O uvedený předpis zák. čl. XXVII/1907, jak stížnost důvodně vytýká, nemůže tedy nař. zákaz po zákonu býti opřen.
Jinak jest tomu však, pokud jde o předpis § 30 zák. čl. VI:1876, jehož obsah byl shora podán. Ze znění tohoto předpisu plyne, že správní výbor (později na základě zák. č. 64/1918, resp. 126/1920 župan) má bdíti nad tím, aby se na školách všech kategorií — včetně školy církevní — neužívalo učebnic jednak neschválených vládou, resp. církevní vrchností, jednak učebnic vládou zakázaných. Poněvadž tento předpis jest bezvýjimečný, plyne z něho, že zákon rozeznává mezi schvalováním učebnic, které přísluší jednak ministru (na školách státních po případě komunálních atd.), jednak církevní vrchnosti na školách církevních ve smyslu § 11 zák. čl. XXXVIII/1868, a mezi zákazem učebnic vládou. Poněvadž pak výhrada v zákoně uvedená není, je možnost takového zákazu dána na všech školách a v příčině všech vyučovacích předmětů. S tímto výkladem jsou ve shodě také předpisy některých jiných zákonů a nařízení školských, v kterémžto směru sluší uvésti zejména následující:
Jest ovšem pravda, že podle § 11 zák. čl. XXXVIII/1868 určují náboženské společnosti samy učebnice na svých círk. školách a že podle § 57 téhož zák. článku i na komunálních školách ludových jsou náboženské společnosti povinny opatřiti vyučování náboženství svých příslušníků. Avšak podle § 14 téhož zák. čl. podléhají i círk. školy vrchnímu dozoru státu, kterýžto dozor, nejsa nijak omezen, vztahuje se též na vyučování náboženství; podléhá tedy dozoru státu veškeré vyučování, též vyučování vůbec na školách církevních i vyučování náboženství na školách necírkevních, jak plyne též z ustanovení zák. čl. XXVIII/1876.
Podle § 5 odst. 2. bodu 3 a) zák. čl. XXVIII/1876 náleží k úředním povinnostem školního inspektora mimo jiné odborný dozor případně — Č. 8345 —
vrchní dozor nad vyučováním a vychováváním na školách, za kterýmžto účelem jsou správcové škol, nenáležejících ani státu ani obci, povinni sděliti školnímu inspektoru učební pomůcky, na jejich školách zavedené, které ovšem na círk. školách mohou ve smyslu zák. čl. XXXVIII/1868 býti libovolně užívány. Jestliže však školní inspektor mezi učebnými pomůckami shledá takové, které nejsou schváleny ani vládou ani příslušným nadřízeným úřadem školy (scil. školy církevní) anebo které byly vládou výslovně zakázány, má v příčině jejích zavedení a v příčině zavedení dalšího řízení proti učiteli knih takových užívajícímu podati zprávu adm. výboru župnímu.
Podle § 7 bod 5 téhož zák. čl. XXVIII/1876 jest užívání učebnice vládou zakázané trestním skutkem, stíhaným pokutou po případě vězením a vůči učiteli též ztrátou úřadu. — Podle § 38 zák. čl. XL:1879 jest přestupkem, trestaným kromě konfiskace vězením do dvou měsíců a pokutou do 300 zl., užívá-li kdo, neb dá-li užívati učebnice státní vládou zakázané.
Podle § 82 instrukce pro školní inspektory vydané nařízením býv. uher. min.-a vyuč. z 20. srpna 1905, č. 70000 schvaluje školní inspektor seznam učebnic pro příští školní rok sestavený učitelskými osobami v příčině škol státních a činí stejně podle § 100 bod d) v příčině škol komunálních, a konečně podle 142 odst. 2 bod b) dohlíží inspektor nad tím, zda se užívá učebnic schválených příslušným úřadem nadřízeným — ministrem, úřadem církevním, dále podle bodu d), zda se na školách neužívá učebnic zakázaných nebo takových, které obsahují věci odporující státnímu právu nebo zákonu. Podle § 152 téhož nař. vede školní inspektor na círk. školách v evidenci seznam učebnic ministrem vyuč. schválených a vyžaduje počátkem škol. roku ve smyslu § 5 zák. čl. XXVIII/1876 seznam učebnic schválených úřady církevními. Dále kontroluje školní inspektor při školách státních a komunálních seznam učebnic a v příčině škol církevních má školní inspektor, shledá-li na nich učebnice neschválené nebo zakázané, knihy ty zabaviti a podati k dalšímu opatření zprávu municipálnímu výboru Správnímu a ministerstvu.
Podle § 109 instrukce vydané min. nař. č. 44246/1902 pro obecní stolice školské a pro učitele a řiditele komunálních škol smí se na těchto školách užívati jenom učebnic státem vydaných nebo schválených. Konečně jest podle § 22 bod 1 b) zák. čl. XXVII/1907 disc. přestupkem komunálního učitele ludové školy, užívá-li ve škole učebnic vládou zakázaných nebo podle § 20 téhož zák. (jak uvedeno již shora) ministrem neschválených. V podstatě totéž platí podle § 23 a 24 téhož zák. čl. též o učitelích škol církevních.
Ze všech těchto předpisů vyplývá (jak již shora bylo uvedeno), že býv. uherské školské zákonodárství, které se stalo v důsledku předpisu zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. také součástí právního řádu na území Podk. Rusi v republice čsl., zná jednak schválení učebnic, které jest ponecháno na školách církevních vrchnostem církevním, na školách jiných vládě, resp. ministru škol., vedle toho však také zakazování učebnic, které v příčině všech druhů škol a v příčině všech vyučovacích předmětů přísluší ministru škol. — Č. 8346 —
Výkon tohoto práva ponechávají sice uher. zákony namnoze vládě a nikoliv jednotlivému ministru; avšak ve smyslu ústavního zřízení republiky čsl., jak zračí se zejména v předpisech § 64, odst. 2 a § 81 úst. listiny, jest jednotlivý ministr součástí a orgánem vlády a jest, pokud opak není výslovně stanoven, oprávněn k výkonům aktů vládní moci spadajících do jeho resortu.
Nelze tedy shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad zakázal užívání zmíněných učebnic náboženství na školách v Podk. Rusi.
Pokud se stížnost proti tomuto zákazu dovolává autonomie přiznané Podk. Rusi mimo jiné též v oboru školském a náboženském, může se ovšem autonomie Podk. Rusi (§ 3 úst. listiny) pohybovati jen v mezích platného právního řádu, a když — jak shora dovozeno — platný právní řád dává vládě resp. ministru škol. právo zakazovati učebnice na školách včetně učebnice náboženství, nelze shledati porušení autonomie Podk. Rusi ústavou zaručené v tom, když příslušný správní orgán práva toho použije.
Právo vlády resp. min. škol. schvalovati po případě zakazovati učebnice není v uvedených předpisech nijak omezeno a jest tudíž ponecháno úvaze vlády, resp. ministra škol. Jest ovšem pravda, že úvaha tato nebude zcela neomezenou, nýbrž že zakazovací právo bude míti určité hranice dané zejména zájmy státními po případě zájmy školské výchovy. Proto bude také věcí vlády resp. min. škol., aby zákaz té které učebnice z těchto hledisek náležitě odůvodnil.
V daném případě ovšem školský odbor civ. správy Podk. Rusi k svému shora uvedenému výnosu odůvodnění žádné nepřipojil, ač odůvodnění takové ve výnosu min. škol. z 26. ledna 1925 způsobem shora uvedeným bylo obsaženo. V tomto nedostatku neshledal však nss podstatné vady řízení a to proto, poněvadž stěžující si eparchiální správa o zákazu zmíněných učebnic byla vyrozuměna též, pokud jde o Slov., výnosem referátu min.-a škol. z 22. dubna 1925, který sdělen byl též řec.-kat. biskupskému úřadu v Užhorodě a ve kterém příslušné odůvodnění po stránce jazykové také bylo uvedeno. Mimo to stížnost, jak příslušný pasus její svědčí, jest si sama vědoma toho, že min. zakázalo užívání těchto učebnic proto, poněvadž se v nich užívá odchylného pravopisu. Že by pak důvod min. uvedený nemohl býti základem pro zákaz učebnic, stížnost neuvádí a nss neshledal, když přec důvod tento spadá do rámce zájmů státních a školských, k jichž ochraně, jak shora uvedeno, zákaz lze vysloviti. — — —

Citace:

č. 8345. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 206-210.