Čís. 2126.

Byl-li podle trhové smlouvy proveden knihovní záznam vlastnického práva pro »konsorcium« »Národního domu v X.«, nemůže se spravení záznamu domáhati »družstvo« »Národního domu v X.«, leč že by prokázalo, že přešly na ně práva a závazky z kupní smlouvy.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1922, R II 386/22).
»Konsorciu Národního domu v B.« byl podle kupní smlouvy ze dne 23. března 1922 povolen záznam práva vlastnického na domě čp. 60, náležejícím Richardu H-ovi. Za prodloužení lhůty ku spravení záznamu žádalo »družstvo Národního domu v B.« a podalo pak i žalobu spravovací. Po uplynutí původní lhůty ku podání žaloby spravovací žádal Richard H. o výmaz zaznamenaného vlastnického práva. Soud prvé stolice žádosti vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Soud prvé stolice je názoru, že není prokázána totožnost mezi konsorciem Národního domu, jež zažádalo původně o záznam vlastnického práva a mezi družstvem Národního domu, jež se domáhalo prodloužení lhůty ku spravení záznamu a jež podalo pak žalobu o spravení. Tento náhled se ztotožňuje s názorem, jejž projevil prenotát a žadatel o výmaz. Rekursní soud tohoto názoru nesdílí. V obojím případě jedná se o osobnost právnickou, kteráž jest tu i tam vyjádřena hlavním slovem »Národní důimi v B.«. Další poznačení »Konsortium« a »Družstvo« nevykazuje ve skutečnosti žádného rozdílu, jsouc v podstatě týmž podružným vyznačením hlavního pojmu právnické osoby v různém jazyku. Ostatně žádost o záznam byla podána v době přípravných prací, společenstvo nebylo ještě zapsáno v rejstříku a proto byla sepsána mezi kupitelem a prodatelem jen předběžná smlouva a bylo zažádáno jen o záznam. Nedbalo se tedy a nemohlo se ještě tenkráte ani dbáti přesného pojmenování, jak je to možno i předepsáno po zápisu do rejstříku. Vždy ale jest hlavním, že kup zněl pro Národní dům v B., od něhož vycházela též žádost o záznam, žádost o prodloužení lhůty i žaloba o spravení a proto, když prokázáno bylo podání žaloby v původní lhůtě spravovací, neměl první soudce činiti rozdílu v pojmu právnické osoby kupitelovy a neměl vyhověti žádosti o výmaz ve smyslu § 45 kn. zák., pročež na stížnost bylo usnesení jeho změněno a žádost o výmaz odkázána.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Při posuzování knihovních návrhů jest jedině rozhodným knihovní stav (§ 94 kn. zák.). Prvý soud zjistil, že ve vložce čís. 60 pozemkové knihy katastrální obce B. jest na listu B. zaznamenáno právo vlastnické pro konsorcium Národního domu v» B. podle předběžné kupní smlouvy ze dne 23. března 1922. A také tomuto konsorciu byla povolena lhůta ku spravení záznamu. Poněvadž v knihovním stavu, pokud jde o řečený záznam vlastnického práva, nenastala žádná změna, bylo oprávněno jedině konsorcium Národního domu k žádosti o prodloužení lhůty ku spravení záznamu. Družstvo Národního domu v B., zapsané společenstvo s r. o. mohlo výmazu zaznamenaného vlastnického práva zabrániti, jen kdyby soudu knihovnímu listinou bylo prokázalo, že. práva a závazky ze smlouvy kupní ze dne 23. března 1922 na něj byla převedena. Tohoto důkazu však družstvo Národního domu knihovnímu soudu nepodalo.

Citace:

č. 2126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1248-1249.