Č. 410.

Honební právo (Čechy): Bylo-li pravoplatně usneseno, aby myslivost ve společenské honitbě byla v určitém období provozována znalcem k dobru společenstva, není honební výbor oprávněn přenechati třetí osobě zvěř odstřelem získanou za takových podmínek smluvních, kterými se osobě té propůjčují práva dotýkající se samého výkonu myslivosti. (Nález ze dne 11. května 1920 č. 4160.)
Věc: Josef Adamec v Libáni (adv. Dr. Jan Lochman z Jičína) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran výkonu myslivosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením ze dne 5. května 1916 schválil okresní výbor v Libáni prohlášení členů honebního společenstva v Libáni, že myslivost ve společenské honitbě Libáňské má v honební periodě od 1. ledna 1916 do 31. ledna 1922 vykonávána býti znalcem k dobru společenstva a schválil zároveň za znalce Karla Nejedlého z Dětenic.
Ve schůzi dne 29. července 1918 konané usnesl se honební výbor Libáňský, aby do ukončení 6letého období roční odstřel zvěře odstřelené znalcem a hosty k tomu oprávněnými, resp. zvěř sama přenechána byla JUDru. Otokaru Joskovi za paušální roční poplatek 400 K za podmínek pod č. 1. až 6. uvedených a uzavřel zároveň s Drem. Joskem úmluvu téhož obsahu.
Ke stížnosti Josefa Adamce a soudruhů jako členů honebního společenstva Libáňského okresní výbor usnesením ze dne 30. listopadu 1918 zrušil uvedenou smlouvu o odstřelu zvěře jako zákonu odporující v podstatě z důvodu, že honební výbor onou smlouvou pronajal vlastně výkon myslivosti a tím porušil platné a schválené usnesení honebního společenstva, aby výkon myslivosti prováděn byl k dobru společenstva znalcem k tomu zřízeným.
Zemský správní výbor ke stížnosti honebního výboru usnesením ze dne 9. října 1919 zrušil rozhodnutí okresního výboru, vycházeje z názoru, že smlouva s Drem. Joskou o odstřelu zvěře uzavřená nezahrnuje v sobě pronájem honitby, ježto jí nepřechází veškeré disposiční právo stran výkonu honitby na Dr. Joska, jemuž přenechává jen odstřel zvěře resp. zvěř samu a na výkon práva myslivosti vyhrazen byl v odst. 4 smlouvy honebnímu výboru, pokud se týče ustanovenému znalci dostatečný vliv a že neodporuje také zákonu honebnímu, který nemá přesných předpisů o způsobu výkonu honitby znalcem.
Řečená smlouva jest po názoru zemského správního výboru pro honební společenstvo také prospěšnou, ježto zaručuje řádný výkon myslivosti a kontrolu zastřelené zvěře i též vzhledem k bodu b) smlouvy.
Naříkané rozhodnutí vychází z právního náhledu, že sporná smlouva neodporuje honebnímu zákonu, poněvadž tento nemá přesných předpisů o způsobu výkonu honitby znalcem.
Nejvyšší správní soud vývody zemského správního výboru nemohl uznati za správné.
Nemůže sice bráno býti v pochybnost, že znalec k výkonu myslivosti jménem společenstva povolaný může uzavříti smlouvu vztahující se na zpeněžení zvěře výkonem myslivosti získané a stranou může zůstati otázka, zda a pokud honební výbor má právo co do modalit této smlouvy učiniti určité disposice aneb znalci samému dáti poukaz.
Avšak ať již smlouvu takovou uzavírá jen znalec sám nebo za spolučinnosti honebního výboru, vždy sama smlouva s kupcem zvěře uzavřená, která jest svojí povahou soukromoprávní, musí zůstati obmezena jen na otázku upotřebení anebo zpeněžení zvěře ve prospěch společenstva, a nesmí tudíž nikdy propůjčovati kupci zvěře, práva dotýkající se výkonu myslivosti, tedy ona práva, která jako veřejnoprávní jsou podrobena dohledu úřadu honebního, zejména práva, která podmiňují aneb zaručují racionelní způsob myslivosti.
Zkoumá-li se obsah sporné smlouvy, jest patrno, že jde v četných bodech přes tyto přípustné meze.
Vyplývá to již z úvodu smlouvy, jímž Dru Joskovi přenechává se netoliko odstřel zvěře odstřelené znalcem a hosty, nýbrž i zvěř sama, kterémužto obratu nelze jinak rozuměti, než že Dr. Josek měl obdržeti oprávnění nejen žádati za přenechání zvěře znalcem resp. jeho hosty okupované, nýbrž i nabýti právo zvěř sám honiti, tedy provozovati myslivost.
Patrno jest tak dále z bodu třetího smlouvy, kterým upravuje se otázka způsobu racionelního vykonávání myslivosti, tedy otázka, jež by pouhého kupce zvěře okupované nikterak nezajímala; ale nejvíce jest to patrno z bodu čtvrtého, kterým se Dru. Joskovi vyhrazuje spoluúčinkovati při volbě hostů honebních, jakož i dává se mu právo žádati, aby tito hosté vykonávali myslivost toliko v přítomnosti znalce aneb jeho.
Z těchto podstatných součástek sporné smlouvy jest patrno, že honební výbor nezamýšlel přenechati Dru Joskovi jako kupci pouze zvěř znalcem aneb oprávněnými hosty ulovenou, nýbrž že jej postaviti chtěl, když ne na místo znalce, tedy aspoň vedle něho jako oprávněného k výkonu myslivosti.
Tato forma výkonu myslivosti jest však netoliko neznáma zákonu, který dopouští vykonávati honbu společenskou jen dvojí formou, totiž buď pachtem anebo znalcem, nýbrž i odporuje usnesení honebního společenstva náležitě učiněnému, že honba dotčená bude vykonávána jedině znalcem.
Usnesení takové měniti svými disposicemi honební výbor práva neměl.
Z důvodů těch bylo naříkané rozhodnutí, které neshledalo v uvedených bodech nijaké závady zákonné, o jejíž odstranění honební úřad pečovati má, jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 410. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 312-314.