NPD documents search: České právo, 13 (1931) - Rozhodnutí nejvyššího správního soudu ve věcech finančních

Sardines portugaises.

(Okresní soud v Brně.)

Že každý člověk má rád něco jiného, o tom mohou vyprávěti páni lahůdkáři i restauratéři. Jeden je milovníkem olomouckých syrečků, které už pěkně „tečou“, druhý dává přednost debrecínské pečínce, třetí si potrpí na hlemýždě a ústřice. Náš hrdina, pan Hynek Ženuška, obchodník, mohl se utlouci po sardinkách, protože po nich se tak pěkně pilo víno. A kdykoli šel do vinárny, nikdy nezapomněl zásobiti se plechovkou oněch miniaturních ryb, jichž doménou je moře Středozemní.
Jednoho dne vybral se jako obyčejně na své obligátní čtyři „čtvrtky“. Dříve než se pustil do pití, otevřel opatrně krabičku, aby ani kapička oleje neukápla, a právě se chystal nabodnouti svoji první oběť, když tu jeden z jeho spolustolovníků, krejčí Lemovka, mu sdělil, že má hned přijít ven, kde na něho čeká soused Kučera, že s ním chce promluvit o něčem velmi diskrétním. Pan Ženuška přelétl ještě bystrým zrakem krabičku, počítaje v duchu, kolik tam těch mršek je, aby se mu snad žádná za jeho nepřítomnosti nezatoulala do jiného žaludku, a pak rychle vyšel.
Za malou chvilku se vrátil a zle se katil na Kučeru, že jej pro takovou hloupost volá ven. Uklidnil se však, vida všechny rybičky pohromadě, a labužnicky se do nich pustil. Po každém soustu se vždy napil vína a liboval si, jen což. Když ve škatulce zbyl již jen olej, i ten pozorně vymáčel kouskem rohlíku, aby ani kapička nepřišla nazmar. A pak teprve dal se do debaty o matchi „S. K. Čutniho“, o prasatech, která stále stoupají, o klukovi, kterému dnes dal pár pohlavků a o jiných světoborných událostech.
Co tak klidně rozprávěl, najednou vstal a zrychleným krokem opustil místnost. Po chvíli se vrátil, jakoby se nic nepřihodilo, a mna si ruce prorokoval, že bude zítra pořádný „samec“, že nějak přituhuje. Za dvě minuty se opět omluvil, že mu není nějak dobře od žaludku a znovu vyšel. Tak to udělal ještě asi třikrát.
„To tam na vás ten Kučera ještě pořád čeká?“ ptali se ho sousedé jakoby nic.
„I kdepak, ale nevím, co to dnes se mnou je. A přece se nepamatuju, že bych byl tak něco zvláštního snědl! Už je mi...“ Nežli však mohl domluviti, popadl se za břicho a znovu
vyběhl. Za ním pak zněl hurónský smích, který jeho povedená stolní společnost už nemohla déle zadržeti.
Když se vracel pan Ženuška celý utrápený zpět, oslovil jej na chodbě jeho známý Sýkora, který seděl naproti jeho stolu.
„Myslím, že bych uhodl, proč pořád chodíte ven, pane Ženuško!“
„To bych věru rád věděl, už se mi to přestává líbit..“
„Řeknu vám to tedy, ale musíte být jako hrob.“
„Ruku na to.“
A teď se dozvěděl pan Ženuška, kterak jeho proradní přátelé schválně dali jej vyvolati ven a mezitím že krejčí Lemovka vylil olej z rybiček do plivátka, kdežto do krabičky nalil něco z lahvičky, kterou měl v kарse. Nyní bylo jasno, že to byl pověstný ricinový olej.
Pan Ženuška neříkal nic, ale když přišel ke stolu, mračil se jako Zeus. Za chvíli však to nevydržel a vybuchl: „Pánové, to je od vás uličnictví, co jste mi provedli.“
Všichni se na něho dívali udiveným pohledem nevinných jehňat, nejvíce z nich krejčí Lemovka.
„Prosím tě, netvař se tak hloupě, já vím dobře, že's mi to nastrojil. Ale já se ti pomstím!“
„To bych se na to podíval, abyses mstil po tolika procházkách. Vždyť bys nezabil ani mouchu!“ zasmál se Lemovka. Všichni okolo se smáli a to velmi Ženušku rozčililo.
„Že ne? Já ti to ukážu!“
A dal krejčímu s každé strany jen jednu, ale takovou, že spadl i se židlí na zem a v hlavě mu hučelo, takže jej musil prohlédnouti lékař.
Z toho potom vyrostla žaloba pro přestupek lehkého ublížení na těle, která se projednávala u okresního soudu. Zde po všech polehčujících okolnostech, jako je rozčilení, přiznání se a zachovalost, byl Ženuška uznán vinným a odsouzen na tři dny podmínečně.
„Přijímáte trest?“
„Přijímám a nebudu ho už ani žalovat u civilního soudu, protože s těmi sardinkami jsem měl už tolik běhání, že nemusím měsíc chodit na procházku.“
Iva.

Citace:

Sardines portugaises. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 3, s. 38-38.