NPD documents search: Právník, 59 (1920) - Juristen-Zeitung für das Gebiet der čechoslovakischen Republik

Československý ústav zahraniční v prvním roce své činnosti.

Založení ústavu, jeho budování a činnost všeobecná.
Vznik ústavu a jeho úkoly.
Zachytiti první prameny, první ideu soustřediti péči o krajany a vystěhovalce, není možné. Jistě, že ji mnoho lidí chovalo a snad že ji i někde písemně projevilo. Do popředí dostala se tato myšlenka výrazněji teprve anketou o českém vystěhovalectví, uspořádanou v r. 1912 Národní radou českou, v níž řada jednotlivců již výslovně formulovala potřebu ústředí péče o krajany a vystěhovalce. Myšlenkou takovou se po válce obíraly i sjezdy československých spolků zahraničních v Praze, a to zvláště sjezd r. 1927. Myšlenka nabyla konkrétnější formy zprávou dr. J. Auerhana o takovém ústředí německém, ústavu Deutsches Auslandsinstitut ve Stuttgarte. Obšírná zpráva dr. Auerhana o organisaci a činnosti tohoto ústavu, podaná příslušným ústředním úřadům republiky i Národní radě, končila návrhem, aby byl vybudován podobný ústav československý. Stejným námětem obíral se po své návštěvě německého ústavu stuttgartského i St. Klíma v r. 1928. Uskutečnění myšlenky ujala se nato komise pro vystěhovalectví a kolonisaci při ministerstvu sociální péče, která svolala o věci první poradu interesentů na den 17. února 1928. V ní byl zvolen přípravný výbor, který ve třech schůzích, odklidiv řadu překážek, dojednal otázku organisace ústavu. Ústav je podle návrhu přípravného výboru postaven na podklad spolkový.
Účel ústavu jest:
a) upraviti a soustřediti evidenci československých příslušníků a krajanů v cizině ;
b) sledovati, podněcovati a podporovati národní, kulturní a hospodářské styky jejich se starou vlastí;
c) působiti k tomu, aby se státní záštitou a podporou, organisovanou péčí veřejnou a dobrovolnou, jakož i vlastní svépomocí Československých příslušníků a krajanů pracovalo soustavně k jejich národnímu, hospodářskému, kulturnímu a mravnímu povznesení ;
d) snažiti se o to, aby hospodářský, sociální a kulturní rozvoj československých příslušníků a krajanů v cizině byl ku prospěchu národu i republice československé;
e) studovati československý problém vystěhovalecký, kolonisační a přistěhovalecký a poměry v cizině i doma a přispívati teoreticky i prakticky k jeho řešení.
Teprve však koncem roku 1928, když rozhodnutím ministra sociální péče Msgre dr. Šrámka zajištěna byla dostatečná státní podpora pro založení a vydržování ústavu, byla svolána ustavující valná hromada na den 20. prosince 1928 do staroměstské radnice pražské. Pozvání k ní, podepsané půl druhým stem vynikajících osob veřejně činných, takto vytklo podstatné zásady, podle nichž bylo postupováno při návrhu organisace ústavu: „Československý ústav zahraniční má vyvíjeli činnost na prospěch vlasti a krajanů v zájmu národa a státu československého. Jakákoliv politika, nebo stranictví mají býti z jeho činnosti vyloučeny, mezi členstvo а k spolupráci jsou zvány všechny vrstvy a třídy národa bez rozdílu. Ústav má býti zařízením svépomocným a má se opírati především o interesované organisace národní, kulturní, hospodářské a odborové, jakož i o jednotlivce, kteří chtějí pracovati pro jeho cíle. Poněvadž takových organisací je nepřehledná řada a bylo by nesnadno též rozhodovati o jejich významu, nejsou vytvořeny správní orgány ústavu na jejich virilním zastoupení; oprávněným zájmům a potřebě styku s hlavními z nich se má učiniti zadost volbou vhodných osob. Aby ústav nabyl žádoucí autority a stálosti, přibírají se do jeho představenstva a výboru zástupci některých ústředních úřadů státních a stanoví se, aby volba jeho předsedy byla předkládána ministerstvu sociální péče k schválení. Obor činnosti ústavu se zdá na první pohled příliš široký, není jím však, uváží-li se, že vedle krajanské péče a úkolů ve vystěhovalectví, jež jsou vlastními úkoly ústavu, jde v ostatním toliko o to, aby existence a významu našich zahraničních kolonií bylo využito k všestrannému prospěchu národa a státu. Při tom nijak se nemá zřízením ústavu činiti újma korporacím a institucím, které jsou dnes činný v některém oboru jeho působnosti stanovami vytčeném, nýbrž naopak mají tyto korporace a instituce býti ústavem ve své činnosti podporovány a získávány k společné a jednotně řízené spolupráci.
Ustavující valnou hromadou byly beze změny přijaty stanovy ústavu vypracované přípravným výborem.
Ústav zahájil svoji činnost 1. ledna 1929 v místnostech najatých od Banky čsl. legií v Praze II., na Florenci č. 5n. Československé veřejnosti doma i za hranicemi oznámil svoji činnost prohlášením, v němž takto vytkl svoje úkoly:
Abychom mohli svoji činnost náležitě rozvinouti, musíme si nejdříve opatřiti důkladnou znalost československého zahraničí. Potřebujeme znáti osady krajanů v jednotlivých zemích, jejich národní, kulturní a hospodářské postavení i adresy jednotlivých vynikajících jejich členů. Prosíme proto Československou veřejnost i naše krajany, aby nám je oznamovali. Nikdo nemusí míti obavy, že je ústav svěří rukám nepovolaným a že budou krajané vydáni nějakému obtěžování. Hodláme vésti v patrnosti všechny národní, náboženské, kulturní, hospodářské, sociální a společenské organisace a podniky krajanů, padáme tudíž aby nám byly posílány jejich adresy, stanovy, výroční zprávy i jiné jejich publikace, a aby nám o jejich činnosti byly podávány zprávy.
Máme v úmyslu založiti a udržovati veřejnou krajanskou čítárnu a knihovnu a krajanské museum. Prosíme tedy, aby nám krajané posílali pravidelně své časopisy, z nichž chceme upravovali občasné zprávy pro svůj domácí i pro krajanský tisk. Československou veřejnost i krajany samy žádáme, aby nám pro krajanskou knihovnu a museum věnovali všechny literární a jiné vhodné památky, vztahující se na život našich krajanů v cizině, jako staré ročníky krajanských časopisů, všechny knihy, brožury, neb jiné tisky, které krajané sami vydali, nebo které o nich jednají, dále mapy, obrazy a modely krajanských osad i jejich význačných podniků, pamětihodná provolání, dopisy, diplomy, pozvání a jiné cenné doklady jejich pospolitého života. Československou veřejnost ve vlasti prosíme, aby nám darovala přečtené knihy, které bychom mohli věnovati krajanským spolkům, jež šije nemohou zakoupiti.
Chystáme se zpravovati své krajany v cizině o význačných událostech a snahách našeho veřejného života státního a národního a udržovati naši domácí veřejnost i krajany ve stálé známosti o stavu a činnosti a snahách krajanů v cizině. Jsme si plně vědomi významu, jaký má v tomto směru dobrý krajanský tisk a hodláme mu proto věnovati svou plnou pozornost a dodávati mu k uveřejnění vlastní vhodné zprávy. Klademe si za úkol propagovati slovem i tiskem zájem našich krajanů o československou turistiku, návštěvu výstav a veletrhů, lázní, všenárodních slavností i o jakýkoli jiný pobyt v Československé republice a šířiti jejich pomocí podobný zájem též mezi cizinci. Krajanům doporučujeme, aby po náležité přípravě posílali své syny a dcery do vlasti na studium, do učení a na zkušenou a aby svou otčinu navštěvovali a zastavovali se při svých návštěvách také v Československém ústavě zahraničním k rozhovoru o svém životě a potřebách a pro informace, jichž snad mají pro sebe potřebí.
Jsme si vědomi toho, že jest nám všem o to pečovati, aby rozvoj našich osad za hranicemi byl na prospěch vlasti také po stránce hospodářské. Prosíme proto krajany, aby kupovali podle možnosti zboží své spotřeby ze své otčiny, aby byli propagátory československých výrobků a plodin v cizině a aby též nabízeli našim hospodářským kruhům ke koupi výrobky a zboží své nové vlasti nebo svého prostředí, jestli se dá od nich do staré vlasti dovážeti za podmínek výhodnějších, než odjinud. Jejich zkušenosti a podněty v tomto směru vždy nám budou vítány. Chceme býti podle potřeby prostředníky mezi krajany a mezi našimi kruhy zemědělskými, průmyslovými, živnostenskými a obchodními, zvláště v otázkách hospodářských. I v každém jiném směru chceme býti prostředníky mezi krajany a vlastí, zvláště kdykoli jde o první styky, kdy ani krajanům ani našim kruhům domácím není přesně známo, na koho se obrátiti. Nehodláme však nijak zabírali místo povolaným institucím odborným, jimž ihned věc odevzdáme, jakmile bude zjištěno, že patří do jejich oboru působnosti a že ji mohou vyříditi. Všem institucím a korporacím, jež až dosud o zahraniční krajany pečovaly, vzdáváme za to srdečný dík a prosíme, aby i v budoucnosti na tomto poli vyvíjely horlivou činnost. Chceme pracovati s nimi ve vzájemné shodě.
Další svou pozornost chceme obraceti k individuálním potřebám těch, kteří se teprve chystají odejíti do ciziny za živobytím i k hnutí emigračnímu vůbec. Chceme se obírati naší otázkou vystěhovaleckou, chceme ji sledovati soustavně a podrobně a stati při jejím řešení po boku našim úřadům, veřejným korporacím, soukromým institucím i jednotlivcům, jichž se dotýká. Chceme pracovati proti vystěhovalectví zbytečnému. Chceme každého, kdo zamýšlí jíti do ciziny za živobytím, upozorňovati na obtíže takového kroku i na prameny obživy doma, ale chceme také býti všemožnou pomocí prospěšní těm, kteří se přes to rozhodli vystěhovati. Budeme sbírati informace o vyhlídkách vystěhovalectví v cizině a na jich základě podle platných předpisů udíleti zájemcům rady. Snahou naší bude, aby naši vystěhovalá se usazovali v cizině pokud možno pospolitě a nikoli rozptýleně. Hodláme těž pečovati o to, aby se našim nastávajícím vystěhovalém dostávalo spolehlivých informací o cizině informativními brožurkami, jež budeme podle potřeby vydávati. Jsme přesvědčeni, že naši krajané se mohou stati vydatnými pomocníky a platnými činiteli našeho hospodářského rozvoje. Účelně řízenou emigrací můžeme zčásti odčiniti nedostatek vlastních zámořských osad, kterých jako stát vnitrozemský postrádáme. Prosíme zahraniční krajany, aby nám oznamovali, kde jsou jaké vyhlídky pro československé vystěhovalce, aby je sami zaměstnávali a hledali pro ně vhodná místa a přijímali je pod svou ochranu.
Chceme též napomáhati přesidlování našich krajanů do vlasti a doporučujeme jim proto, aby nám sdělovali takový svůj úmysl, nemají-li ve vlasti přímých pomocníků a chtěli-li by se doma zakoupiti, věnovati se obchodu, výrobě, Živnosti, zemědělství a pod. Zamýšlíme pracovati k tomu, aby byl jejich návrat připraven i s hlediska národního a státního. Naši veřejnost prosíme, aby nám byla v tom pilně nápomocna, neboť jen tak se nám může dílo dařiti.
Prosíme československou veřejnost doma i za hranicemi, aby pamatovala na československý ústav zahraniční příspěvky, dary i odkazy. Vítáme za své členy všechny, kdož chtějí věrně pracovali pro naše úkoly. Všichni mohou býti ubezpečeni, že jejich příspěvků bude užíváno hospodárně, neboť nás vede nezištný zájem, podléháme ve své činnosti veřejné kontrole a těšíme se součinnosti a důvěře příslušných ústředních úřadů. Bude jich užíváno také účelně, neboť jsme institucí nepolitickou, všenárodní, obeznamující se stále a dopodrobna s potřebami všech větví národa po celém světě. Prosíme ovšem, aby nikdo od ústavu neočekával věcí nemožných. Nemůžeme např. vlastním nákladem stavěti školy, kostely, národní domy, opatřovati chudé a financovati družstevní a spolkové podniky krajanů. lna to budeme však snad jednou přispívati, dostane-li se nám dostatečné podpory, zvláště od těch krajanů, kteří se v cizině dopracovali blahobytu a jsou pamětlivi vlasti a větví národa za hranicemi, jakož i náležité finanční pomoci našich korporací a úřadů a celé československé veřejnosti vůbec. Zůstáváme v řadě úkolů jen prostředníky. V otázkách péče krajanské opíráme se o řadu osvědčených organisací krajanské péče, v otázkách vystěhovalectví budou doplňovati naši činnost organisace dobrovolné péče vystěhovalecké, kolonisační společnosti, jakož i úvěrní ústav vystěhovalecký, které bude naším úkolem vyvolati v život.
Chceme býti všude a ve všem strážci živé jednoty národa a jeho větví za hranicemi. Při své práci nebudeme rozlišovati mezi různým přesvědčením náboženským nebo politickým, neznáme rozdílů třídních, stavovských a stranických, chceme spojití ke společné práci všechny naše dobré lidi, kteří mají zájem pro cíl, který jsme si vytkli. A jsme přesvědčeni, že přistupujeme k práci, které je potřebí a která bude užitečná.
Vybudování kanceláře a činnost ústavu všeobecně.
Vedoucím činitelům ústavu bylo zjevno, že jen soustavnou, trpělivou, svědomitou a prozíravou prací mohou býti uskutečňovány úkoly, které si ústav vytkl a že úspěchy se mohou dostavovati jen krok za krokem. Vybudování kanceláře bylo proto v počátcích ústavu věcí nejdůležitější.
Kancelář vyřídila v r. 1929 celkem 3196 jednacích čísel a uložila 1720 půlarchů novinových výstřižků o věcech týkajících se zahraničních krajanů a vystěhovalectví a měla 2186 placených telefonických rozhovorů, nehledíc к počtu rozhovorů zvenčí vyvolaných.
Písemných informací o vyhlídkách vystěhovalectví udělil ústav asi 1200 dopisy a asi 600 brožurkami ministerstva sociální péče. Ústních informací vystěhovalcům udělil přes 550 a přijal 43 návštěv krajanů.
Publikační činnost byla hned od založení ústavu slibná. Kromě „Programového prohlášení“, kromě propagační brožurky „Našim krajanům a vystěhovalcům“ a propagačních letáčků vydával ústav i korespondenci pro domácí tisk a korespondenci pro krajanský tisk, o nichž bude zmínka ještě později. Pro potřeby vystěhovalců byly vydány brožurky „Ako sa hospodaří v Kanade“ a „Včelařství v teplých zemích výnosnou živností“. Za spolupráce vystěhovaleckých odborníků vydal ústav „Příručku pre vysťahovaleckých poradcov“, v níž je vyčerpávajícím způsobem snesen materiál z tohoto oboru. Společně s Emigračním ústavem Masarykovy Akademie Práce a s „Národní radou čsl.“ připravil opětně vydaní periodické publikace „Naše zahraničí“. V tisku je spis předsedy ústavu dr. J. Auerhana „Čsl. větev v Jugoslávii“.
Ústavní knihovna čítala koncern roku 130 svazků a 35 map. V ústavním archivu bylo uloženo 41 obrazů, 464 fotografií a 112 diapositivů ze života krajanů. Do ústavní čítárny docházelo odborných listů o péči krajanské a o vystěhovalectví celkem 27, z nich 15 českých, 6 německých, 3 francouzské, 3 anglické a 36 listů krajanských. (Pokračování.) Československý ústav zahraniční v prvním roce své činnosti.
(Dokončení.)
KRAJANSKÁ PÉČE.
V oboru krajanské péče byl první rok činnosti ústavní rokem práce především orientační. Ústav pořídil si soupis literatury knižní i časopisecké, zahraničních menšin a krajanských aglomerací se týkající. Kartotéka této bibliografie obsahuje 176 lístků o knihách a 313 lístků o časopiseckých článcích.
V ČSR jest řada úřadů a korporací, které se zabývají některým oborem péče o krajany, nebo pečují o některou jejich větev; žádná z nich však nemá vyčerpávajícího přehledu a dat o krajanech. Jejich ochotou dostalo se ČÚZ adres krajanů a krajanských organisací ze všech států světa a ČÚZ se snažil na jejich základě navázati s krajany vlastní styky. Rozeslal jim dotazníky jednak prostřednictvím zastupitelských úřadů, jednak přímo, a počal podle došlých odpovědí pořizovati přehled zahraničních menšin. Jest přirozeno, že práce takto ze široka začatá nemohla býti skončena v jednom roce, a to nejen proto, že většina krajanských organisací do konce roku ani neodpověděla a data je dlužno někde sbírati oklikou prostřednictvím jednotlivců, nýbrž i proto, že evidence je práce, která se ani nikdy ukončiti nedá a musí se v ní pokračovati stále. Koncem roku bylo v ústavní kartotéce vedeno v patrnosti přes 600 krajanských organisací a asi 1000 krajanů. Ústav se varoval hnáti se za počtem; dbal, aby měl z jednotlivců v patrnosti především krajany významné a aby měl data napořád přesná.
Dalším pramenem vniknutí do toku krajanského života bylo soustavné sledování krajanských časopisů, jichž koncem prvního roku docházelo do ústavu již 36, tedy asi jedna čtvrtina z celého jejich počtu. Chybí dosud většina krajanských časopisů ze Spojených států. Ústav doufá, že též redakce těchto listů uznají, jaký význam spočívá v tom, bude-li ústav z nich čerpati své poznatky o životě čsl. osad, bude-li na základě jejich zpráv zastávati zájmy krajanů a uchová-li posléze jejich úplné ročníky v krajanském museu jako historický dokument kulturní činnosti Čechoslováků v cizině. Ze zemí evropských docházelo do čítárny krajanských časopisů celkem 12, ze zemí amerických 24. Ústav se nijak nesnažil dosici nadměrného vzrůstu svých pomůcek a pramenů, ale pečoval o to, aby jeho knihovna, čítárna a sbírky vůbec rostly přiměřeně jeho silám, aby stačil zpracovati jejich materiál a užívati ho ku praktické potřebě. Pro poznání života krajanů a pro udržení styků s nimi měly také význam cesty, které ke krajanům vykonali někteří členové představenstva a někteří úředníci ústavu. Tak navštívili během roku: předseda ústavu dr. Auerhan a členové představenstva odb. rada Klíma a řed. Švihovský Polsko, a v něm zvláště výstavu zahraničních Poláků, z ostatních členů představenstva prof. dr. Dvorník Francii, taj. Folber Německo a Francii a MUDr. Štýbr Spojené státy. Jmenovaní členové představenstva byli dík své znalosti určitých partií čs. krajanského světa ústavu velikou oporou v jeho agendě, pokud se dotýkala těchto zemí. Z úřednictva ústavu ztrávili část své dovolené: řed. Tlapák ve Francii, dr. Kocourek v Německu, K. Kverka v Nizozemí, R. Turčín v Jugoslávii a Rakousku a Ž. Vodseďálek ve Francii, kteří všichni podali ústavu cenné zprávy o situaci krajanů v těchto zemích, v nichž také proslovili přednášky o poměrech v ČSR a o úkolech a činnosti ČÚZ. Jest dlužno podotknouti, že žádná ze jmenovaných cest nebyla podniknuta ani na útraty ústavu, ani za jeho finanční podpory. S poměrně nepatrným příspěvkem ústavním vykonal prohlídku krajanské výstavy polské toliko referent Ž. Vodseďálek. Kromě toho účastnili se členové ústavu a referenti řady přednášek o zahraničních krajanech, o vystěhovalectví, nebo o zemích, kam se naši lidé nejvíce stěhují.
V oboru vlastní záměrné péče krajanské je nutno uvésti v první řadě ,,Korespondenci ČUZ pro domácí tisk“ a „Korespondenci ČÚZ pró krajanský tisk“, přípravné práce pro výstavu čs. zahraničí, snahy směřující k vytvoření krajanského musea a zákroky o zrovnoprávnění krajanských studentů se studenty domácími.
Týdenní korespondenci pro domácí tisk začal ústav vydávati dne 14. května 1929 a zasílal ji v počtu 250 exemplářů všem důležitějším československým novinám. Vydal jí v roce 1929 celkem 33 čísel. Při jejím založení vycházel z předpokladu, že je nutno, aby československá veřejnost byla pravidelně, soustavně a objektivně informována o životě krajanů a o jejich potřebách a o otázkách vystěhovaleckých. Korespondence byla řadou listů ochotně otiskována.
Druhou částí této snahy, směřující k lepšímu vzájemnému poznání a pochopení všech národních větví s vlastí, bylo vytvoření čtrnáctidenní „Korespondence pro krajanský tisk“. Tuto korespondenci zasílal ústav bezplatně všem evropským a většině amerických krajanských časopisů v počtu 120 exemplářů. Začal ji vydávati v listopadu 1929 a vydal jí do konce toho roku celkem 4 čísla. Přinášel v ní informativní články o životě v Československu a přikládal k ní čísla korespondence pro domácí tisk, aby krajané byli informováni i o činnosti ústavu ve vlasti a o životě krajanů v různých zemích. Kromě toho zasílali jednotliví členové představenstva a úředníci ústavu vlastní články do různých čs. novin a přispívali tak k pochopení pravého stavu našich zahraničních krajanů. Do „Ročenky československé republiky” na r. 1930 byl dodán informační článek o ČÚZ a článek: „Dnešní stav našich zahraničních menšin” od referenta R. Turčína.
Aby přispěl k sblížení národních větví zahraničních s mateřskou zemí i jiným směrem, pořídil ústav seznam filmů a diapositivů, které by za určitý poplatek mohly býti zapůjčovány do těch zemí, kde žijí početnější krajanské kolonie. Dosud vede v záznamu 37 propagačních filmů od různých institucí, půjčoven a výroben.
ČÚZ přijal do pracovního programu mimo jiné též uspořádání výstavky československého zahraničí v Praze v r. 1930. Myšlenkou touto obíral se jmenovitě člen představenstva St. Klíma, odb. rada v min. zahr. věcí, který se bohužel pro chorobu nemohl účastniti konečných prací. Představenstvo ústavu zvolilo tříčlenný užší výbor, složený z pp. řed. I. Hošťálka, inž. J. Čecha a dr. J. Žilky, kteří vypracovali program výstavy a navázali styky s místními organisacemi pro péči o krajany a vystěhovalce i s krajanskými organisacemi a s významnými krajany v cizině. Je velmi potěšitelné, že se ve všech těchto kruzích ukázalo vřelé porozumění pro projekt výstavy a ochota k účinné spolupráci. Výstavka má znázorňovati život a situaci zahraničních krajanů a výstavní materiál má sloužiti za podklad připravovaného musea zahraničních krajanů. Bude podle návrhu přípravného výboru pořádána koncem května 1930 při jarní hospodářské výstavě v Průmyslovém paláci na výstavišti.
Myšlenka uspořádati výstavu zdůraznila naléhavost jiného bodu pracovního programu ústavu, založení krajanského musea, neboť s projektem výstavy bylo zároveň nutno vyřešiti i otázku, co se má státi po ukončení výstavy s vystaveným materiálem. Také materiál shromažďovaný agendou ústavní, a to zvláště krajanské časopisy a dopisy významných krajanů volají po účelném trvalém uložení. V tom směru obrátil ústav svoji pozornost na Náprstkovo museum. Skutečnost, že toto museum stálo v r. 1929 ve znamení likvidace a vyjednávalo se Zemským úřadem o pozemštění, ukládala ústavu povinnost sledovati vyřešení této likvidace, ježto jsou v Náprstkově museu uloženy vzácné a obsáhlé sbírky, týkající se života československých zahraničních osad, a to zvláště naší národní větve ve Spoj. státech amer. Sbírky tyto tvoří vlastní základ krajanského musea; je tudíž potřeba starati se o to, aby byly vhodným způsobem umístěny a uspořádány, ježto podle dohody kuratoria musea se Zemským výborem má býti z tohoto musea se schválením příslušných úřadů vytvořeno ,,Náprstkovo museum všeobecného národopisu“. ČÚZ si byl vědom, že nejde jen o uložení a uspořádání sbírek ze života krajanů, jež v Náprstkově museu již jsou, nýbrž i o snesení veškerého materiálu o zahraničních krajanech, dnes roztroušeného po různých museích, úřadech a soukromých sbírkách, i materiálu, který živým stykem krajanů s domovem, jak jej pěstují především Československý ústav zahraniční, Národní rada čsl. a jiné organisace zabývající se péčí o krajany, hromadí. Ústav proto vstoupil ve styk s kuratoriem Náprstkova musea i s příslušnými úřady a snažil se působiti k tomu, aby při likvidaci Náprstkova musea byla zároveň řešena otázka založení musea krajanského. Rok 1929 nepřinesl v tomto směru ještě činů rozhodujících a zdá se, že do rozhodujícího stadia dostane se otázka ta teprve v roce 1930. Na podnět čsl. generálního konsulatu a čsl. menšinové rady ve Vídni začal se ústav obírati otázkou zrovnoprávnění krajanských studentů se studenty domácími při studiu na vysokých školách v ČSR, pokud tito zahraniční studenti nejsou čsl. příslušníky. Akce nebyla do konce roku ještě úplně vyřízena, podle jejího průběhu se však dá očekávati, že se potká v podstatných bodech s úspěchem. Značným úspěchem je výnos děkanství lékařské fakulty Karlovy university ze dne 12. prosince 1929, č.j. 4659-29, jímž děkanství vyjadřuje ochotu lékařské fakulty vyjíti vstříc studujícím čsl. zahraničních menšin. (Až dosud platili totiž zahraniční krajané na lékařské fakultě kolejné jako jiní cizinci — tedy značně větší než studenti domácí— a nemohli býti vůbec osvobozeni.)
Vedle uvedených akcí měl ústav na programu i řadu dalších akcí, jichž však nezahájil nejen z důvodů administrativních a finančních, ale také proto, že viděl potřebu dohodnouti se o dělbě práce s korporacemi, které se obírají některým oborem péče o krajany. Za tím účelem svolal na 16. prosince 1929 poradu na téma: ,,Úkoly ČÚZ a součinnost různých činitelů zabývajících se krajanskou péčí“, na níž referoval předseda ústavu dr. J. Auerhan. Porada byla v podstatě jen povšechnou rozpravou o společných úkolech, jež zdůraznila některé předpoklady společné práce, jako vzájemnou důvěru a loyálnost, a ukázala, že o jednotlivých oborech pracovních bude třeba porad a dohod zvláštních. Na poradě byla zvláště přetřásána otázka, má-li býti ČÚZ ústavem studijním, evidenčním a řídícím, či také organisací výkonnou, pečující o krajany prakticky. Zástupci ústavu bylo při tom zdůrazněno, že ideálním cílem ČUZ v oboru péče krajanské je činnost studijní, koncentrační a řídící. V krajanské péči vyskytuje se však tolik naléhavých úkolů, pro něž není dosud speciálních korporací, nebo na něž dosavadní organisace nestačí, že ČÚZ se zatímně obírá i úkoly praktickými.
Jedním z takovýchto úkolů je i opatřování vhodných zábavných a vzdělávacích knih pro krajany. Zatím účelem uspořádal ČÚZ sbírkovou akci v době předvánoční, která vynesla celkem asi 1500 knih. Při jejich rozdílem obrátil ústav zřetel hlavně na kraj any jihoamerické, kteří při všech podobných akcích dosavadních byli opomíjeni. Poslal jim celkem asi 1000 knih pro 26 krajanských organisací. Značnou část této zásilky tvořily knihy, darované dětmi Čsl. republiky dětem krajanským. Při této příležitosti se ČÚZ snažil, aby takto navázané styky mezi dětmi obou národních větví byly trvalé a aby si děti navzájem dopisovaly, vyměňovaly známky, brouky a pod. Myšlenka zainteresovati o krajany naši mládež ukázala se při sbírkové akci schopnou života a ústav vidí potřebuji rozšířiti a prohloubiti. Kromě toho zaslal ČÚZ menší zásilky knih čtyřem krajanským organisacím do Německa, čtyřem do Francie, jednu zásilku do Nizozemí a jednu do Bulharska. Na žádost ústavu darovala firma „Melantrich“ knihy do Rakouska, Číny a Kanady.
Ústav účastnil se také svým zástupcem jednání distribuční komise knižní rady Svazu knihkupců a nakladatelů, která má rozděliti asi 23000 čs. knih, sebraných sběrací akcí knihkupců v r. 1928. Ústav se snažil při tom svými zkušenostmi působiti k tomu, aby část knih, která z této sbírky měla býti darována do zahraničí, byla rozdělena mezi krajanské osady, které toho nejvíce potřebují. Ustav nabídl Svazu knihkupců svoji pomoc při dopravě darovaných knih do zámoří.
Vedle všech zmíněných akcí, které měly ráz více méně iniciativní, zabýval se ústav i konkrétními případy krajanské péče, tak jak k nim došlo podněty z korespondence s krajany. Byla řada případů, kde krajanská organisace nebo jednotlivci obrátili se na ústav s žádostí o pomoc nebo o intervenci. Z takových případů stručně uvádíme žádost krajana z Vídně, který se obrátil na ústav se žádostí, aby mu bylo pomoženo v rozšiřování jeho vědecké publikace. Z případů repatriace lze uvésti nucený návrat krajana z Německa, který se svými šesti dětmi se octl v Československu v bídě a bez pomoci. ČÚZ se podařilo za pomoci Čs. Červeného kříže najíti krajanovi dočasný útulek a jeho dětem umístění. V řadě případů obraceli se krajané na ústav se žádostí o poradu ve věcech kulturních : žádali přednášky k té či oné příležitosti, časopisy a radioaparaty. Všem těmto přáním bylo podle skromných možností ústavu vyhověno. Bylo intervenováno také ve věci krajana, který byl v Rusku zatčen a uvězněn z politických důvodů a stran podpory čs. škole v Berissu v Argentině.
Pro nově zakládaný krajanský peněžní ústav na Volyni v Polsku opatřován úvěr. Zahájena akce, aby knihám, vydaným slovenskou knihtiskárnou v Petrovci v Jugoslávii, zajištěn byl odbyt v ČSR. Pro vedoucí činitele čsl. menšiny v Rumunsku byly opatřeny stanovy různých ústředních, zvláště zahraničních krajanských organisací, jako vzor stanov pro jejich ústřed. organisaci právě zakládanou. Podniknuty kroky za účelem pořízení seznamu všech kdekoli uložených obrazů ze života zahraničních Čechoslováků.
Z těchto příležitostných konkrétních akcí zaslouží zvláštní zmínky jednání o zřízení čs. síně na universitě v Pittsburgu, v němž řediteli ČÚZ byl přiřčen úkol jednatele. Věcí se obírá zvláštní výbor krajanů v Pittsburgu, jenž vede jednání s kanceláří university a místní výbor v ČSR, jenž pečuje o projekt síně, jeho provedení, výzdobu místnosti a vybavení síně pomůckami pro studium Czechoslavik. Protektorkou tohoto výboru jest pí. dr. Alice Masaryková, předsedou vrch. ředitel dr. J. Preiss, pokladníkem gen. ředitel dr. Roos, projektantem architekt Dušan Jurkovič.
AGENDA VYSŤAHOVALECKÁ.
K svojim úkolom v otázke vysťahovaleckej prikročil ústav s vedomím, že prvou zásadou, ktorou sa treba riadiť, je, pracovať k omedzení vysťahovalectva. Protiemigračná činnosť, ak má byť skutočne úspešná a ak má zasiahnuť korene vysťahovaleckého hnutia, musí mať ráz hospodársky, lebo sa ľudia od nás predovšetkým z dôvodov hospodárskych sťahujú. Československý ústav zahraničný ovšem nemôže rozvíjať úspešnú činnosť hospodársku, na to je slabý, k práci sú tu povolané hospodárske korporácie i silní jednotlivci z rád podnikateľských i sám štát. Cieľom ústavu v protiemigračnej práci je jednak upozorňovať povolané kruhy na tie hospodárske nedostatky, ktoré v určitých krajinách a vrstvách ľudu k vysťahovalectvu vedú a upozorňovať pri svojej poradnej činnosti nápadníkov vysťahovalectva na pramene obživy doma. Túto povinnosť ukladá ústavu už sám zákon vysťahovalecký. Povinnosť tá znamená v praxi vedieť, kde sú v tom ktorom povolám volné miesta, resp. odkazovať uchádzačov na príslušné sprostredkovateľne práce, ukazovať na výhľady podnikania v rôznych živnostiach, realitných oznamovateľov a pod. Je zjavné, že tento cieľ v svojej šírke presahuje schopnosti ústavu a nemôže byť myslený ako základný a hlavný cieľ.
Nemalo by byť cieľom ústavu radiť ľuďom, ktorí o možnosti vysťahovať sa len uvažujú a ktorí nie sú si istí, či by v niektorom podnikaní nemohli prospievať doma a či ich situácia vyžaduje tak radikálneho kroku ako je vysťahovanie. Poradníctvo tohoto druhu je úkolom miestnych poradcov. Ich organizácii venoval ústav svoju pozornosť tým, že vydal pre miestnych poradcov vysťahovalcov, pre pasové úrady a iných záujemcov z pera odborníkov „Vysťahovaleckú príručku“ a že pripravil pôdu pre organizáciu miestneho poradníctva. Avšak táto práca spadá svojim výsledkom už do činnosti roku 1930.
Druhou zásadou, ktorou ústav orientoval svoju činnosť v otázke vysťahovalectva, bolo, že vysťahovalectvo, zakiaľ ho nemožno zastaviť, je treba tak usmerniť, aby z neho mali prospech i tí, ktorí sa naň odhodlali s nádejou na lepšiu budúcnosť, i sám národ a štát. K takémuto usmernení vedú dve cesty : činnosť informatívna počítajúc v to sprostredkovanie miest a práce do cudziny a skúmanie ofiert a konečne činnosť kolonizačná. Vlastným cieľom ústavu sú vlastne len prvé dve činnosti tu uvedené, kdežto činnosť kolonizačná nemá byť ústavom samým prevádzaná, ale len po zralom preskúmaní vyvolaná, podporovaná a kontrolovaná.
Informačná činnost.
Podávanie vysťahovaleckých informácií, k čomu bo ústav zmocnený na základe paragr. 5. vysťahovaleckého zákona z roku 1922 výnosom ministerstva sociálnej pečlivosti zo dňa 22. 1. 1929 pod čís. 1284-I-H-29, znamená ovšem veľmi významný, však nie jediný prostriedok pre usmernenie vysťahovalectva. Ústav sa na ne díval preto ako najeden zo svojich najprednejších cieľov a usiloval sa vybudovať svoj informačný aparát čo najlepšie a najsvedomitejšie. Na jednej strane snažil sa pri tom o to, aby zainteresoval o svoju poradnú činnosť pokiaľ možno všetkých, ktorí sa chcú vysťahovať, a poznal ich potreby, pomery a schopnosti ako i osobné predpoklady ich výhľadov, a jednak aby poznal pomery v cudzine čo najpodrobnejšie ako vecné predpoklady úspechu vysťahovalcov. Usiloval sa ovšem i o to, aby pripravil, zakiaľ to je v jeho moci, také usadanie vysťahovalcov, aby mohli začať s najlepšou nádejou.
V prvom roku činnosti nebolo však možno, aby ústav priviedol k svojej porade všetkých nastávajúcich vysťahovalcov. Vedel, že by ani fyzicky nestačil na také zástupy ľudí, hlavne však si bol vedomý, že nie je dostatočne pripravený, aby mohol podať vysťahovalcom informácie a rady tak, ako by toho podľa jeho vlastného mienenia vysťahovalci potrebovali. Upozorňoval tedy na seba len občas novinami, rozhlasom a letáčkami. Pre poznanie nastávajúceho vysťahovalca vydal dotazník, ktorý rozosiela všetkým, ktorí sa o poradu uchádzajú, snažiac sa zistiť ich pomery a schopnosti zakiaľ majú význam pre podanie správnej informácie. Poznanie osobnosti vysťahovalca a jeho pomerov je zaiste prvým predpokladom, aby sa mohlo, posúdiť, aké má vysťahovalec osobné výhľady a či sa môže tiež pokúsiť o samostatné podnikanie s nádejou na úspech, napr. ako roľník, živnostník, obchodník, podnikateľ a pod. Ústav upozorňoval i na to, ako môže vysťahovalec využiť v cudzine svojich špeciálnych poznatkov, na pr. vo včelárstve, v pestení hydiny, vo výrobe liehovín alebo u žien, na pr. vo varení, šití, paličkovaní krajek a pod.
Najdôležitejším predpokladom pre rozvitie činnosti informačnej je ovšem obstaranie informačného materiálu z cudziny. Všeobecné dáta o cudzine a o pomeroch v jednotlivých oboroch podnikania obdržal ústav z ministerstva sociálnej pečlivosti, ktoré vydalo pre vysťahovalcov informácie o všetkých vysťahovaleckých zemiach. Üstavu jedná sa o to, informácie tieto doplniť konkrétnymi dátami, a to ako špecieálne pre jednotlivé druhy povolaní a podujatí, tak i dátami lokálnymi. Pramene, odkiaľ tieto dáta čerpal, boly jak zprávy zastupiteľských úradov, tak i odborné a denné, zvlášť však krajanské časopisy a dopisy jednotlivých krajanov, osadlých v cudzine. Vybudovať si sieť svojich dôverníkov, ktorí by informovali o všetkom, čo môže vysťahovalca zaujímať (na pr. živnostníka výška nájomného, tovarych robotníkov, cena paliva, pohonu i materiálu, miestne zvyky, záíuba v rôznom zboží, obvyklé predajné ceny výrobkov, výška rôznych daní a dávok a existenčné vydanie vôbec a podobné dáta i pri iných povolaniach), vytkol si ústav v tomto obore svojej činnosti za najprednejšiu svoju povinnosť. Získal ich do konca roku asi 40. Je pochopiteľné, že sriadiť takú sieť nebolo možno v jednom roku a zvlášť v prvom, keď sa kládly len základy činnosti ústavu. Vzdor tomu styky ústavu sa utešene rozvíjaly, rástol počet jeho dôverníkov. Ústav sa usiloval dostať informácií i od krajanov, ktorí boli na príležitostnej dovolenej v republike, i od tých, ktorí sa navrátili. Pátral preto po nich a volal ich k sebe na návštevu.
Písomných informácií ô výhľadoch vysťahovalectva podal ústav 1200 dopismi a asi 600 brožurkami ministerstva sociálnej pečlivosti. Takmer polovica týchto informácií týkala sa Kanady, asi jedna štvrtina Južnej Ameriky a ostatok ostatných štátov. Ústnych informácií vysťahovalcom podal ústav viac ako 550 a prijal 43 návštev krajanov. V zaujme podávania správnych informácií najširšiemu kruhu vysťahovalcov vydal ústav jednak „Vysťahovaleckú príručku“, jednak brožurky „Ako sa hospodári v Kanade", „Ako získať farmu v Kanade“ a „Včelařství v teplých zemích výnosnou živností“. Mimo to rozširoval všeobecné informácie tlačou prostredníctvom časopiseckej korešpondencie, ktorá je ústavom vydávaná.
V svojej poradnej činnosti postrádal ústav v prvom roku svojej činnosti zpráv o tom, s akým výsledkom použil rád ústavu vysťahovalec. V tomto smere musí sa ústav postarať, aby v budúcnosti mal v odpovediach a zprávách krajanov bezpečné kritérium svojej práce a nepracoval bez zkúseností.
Sprostredkovanie miest a práce do cudziny a skúmanie rôznych ofiert.
Tu nech je najskôr uvedené jednanie, ktoré ústav započal ohľadne umiestňovania čsl. roľníkov ako nájomcov a podielnych kolonov vo Francii prostredníctvom niekoľkých krajanov ako dôverníkov ústavu. Zkušenosti, ktoré tlumočil v svojej zpráve o návšteve krajanov vo Francii riaditeľ ústavu, ukázaly, že naši roľníci usadení vo Francii môžu so zdarom prevádzať hospodárstvo, že však doterajší spôsob, keď sú umiestňovaní len na základe smluvy, bez toho, že by boli hospodárstvo, ktoré najímajú, videli a poobzerali sa po pomeroch vo Francii, nevyhovujú. Návrh ústavu smeruje preto k usadení prostredníctvom dôverníkov z kruhu krajanov. Ak tento návrh bude prijatý francúzskym a československým ministerstvom poľnohospodárstva, bol by postup usadzovania takýto: náš poľnohospodár by sa odobral najskôr sám bez rodiny časne z jara ako poľnohospodársky robotník na hospodárstvo, ktoré by mu vyhľadal krajan v svojom súsedstve, soznámil by sa cez leto s francúzskymi pomermi, vyhľadal by si pomocou krajana-dôverníka hospodárstvo, ktoré by chcel prenajať ako podielny kolon alebo celkom na svoj účet, uzavrel by pomocou krajana nájomnú smluvu a iba potom by za sebou povolal svoju rodinu. Výhody tohoto postupu sú zjavné a priali by sme si, aby obidve ministerstvá daly k tomuto súhlas v záujme vysťahovalcov — roľníkov, i obidvoch štátov. Rozhodnutie o veci má priniest rok 1930.
Ústav videl, že je potreba umiestňovať vysťahovalcov určitých povolaní v cudzine na pracovné smluvy vopred, sjednané. V tomto smere mohol vykonať pomerne len málo, poneváč bezpečných ofiert mu došlo len niekoľko. Treba pripomenúť, že nejedná sa tu o umiestňovanie hromadné, tým sa zaobiera Zemský ústredný úrad práce, resp. slovenské úrady práce pre poľnohospodárske robotníctvo, ak sa jedná o sezonnú prácu poľnohospodársku. Do agendy ústavu spadá len umiestňovanie na individuálne smluvy, a to tých jednotlivcov, ktorí samovoľne sa prihlásili o nejaké miesto v cudzine. Ofiert miest, ako sme už povedali, došlo málo, poneváč najímanie na smluvy za morom, čo sa týka nižšej kategorie pracovnej, nie je v praxi obvyklé, prácu si tam hľadajú vysťahovalci iba na mieste, jednak nie je táto snaha ústavu krajanom, na ktorých spoluprácu sa pri tom hlavne počíta, ešte dostatočne známa.
Ústav v roku 1929 umiestnil jedného zverolekára v štátnej službe do Quita v Ecuadore, vďaka sprostredkovaniu krajana Dr. K. Vohnouta, ďalej jedného krajčírskeho robotníka u krajana krajčíra v Lyone, vďaka sprostredkovaniu čsl. konzulátu v Marseille a 21 hudobníkov v siedmych salónnych triách pri lodnej spoločnosti Messagerie Maritime v Marseille. Sprostredkovanie toto má veľký význam i pre propagáciu čsl. hudby v cudzine. Výnosom ministerstva sociálnej pečlivosti zo dňa 19. III. 1929, č. 5946-I-H-1929, bol ústav poverený sprostredkovaním miest kvalifikovaných tlumočníkov na vysťahovaleckých lodiach. Obstaral si preto ich soznam, ktorý ria konci roku vykazoval 31 kvalifikovaných uchádzačov, z ktorých umiestnil však cez rok len štyroch, a to na lodiach spoločnosti Gunard Line, Severonemecký Lloyd a Royal Mail. Ponúknuté dve miesta pre kvalifikovaných remeselníkov, cukrárskeho maistra pre Téhéran v Persii a mäsiarskeho robotníka pre Vancouver v Kanade, neboly obsaditeľné. V prvom prípade pre krátku lehotu, ktorá bola daná, v druhom prípade pre zmenu záujmu ponúkajúceho. Obrátene, uchádzačov o prácu v cudzine bolo mnoho. V niektorých prípadoch, ako na pr. pri dvoch drogeristoch, dvoch kuchárkach atď., odkázal ústav na krajanov v cudzine, ponechávajúc obidvom stranám priame dojednanie. Prvé zkúsenosti ústavu pri umiestňovaní na smluvu ukázaly obtiaž spočívajúcu v tom, že ústav potrebuje spoľahlivých informácií i o zamestnávateľovi, i o zamestnancovi, ak má byť sprostredkovanie úspešné a ak nemá byť ústavu pripisovaná vina v prípade nezdaru. Bolo preto pre ústav veľmi radostné, keď umiestnení vysťahovalci boli v styku s ústavom a sdělili mu svoje zkúsenosti, ktoré boly vo všetkých uvedených prípadoch priaznivé.
Z ofiert, o ktorých jednanie neviedlo k pozitívnemu výsledku, nech je aspoň uvedené, že ústav skúmal i ofertu krajana z Guatemaly, ktorý sa ponúkol, že zamestná v svojom podniku v Guątemale niekoľko remeselníkov rôznych oborov. Remeselníci si mali odtiaľto vziať svoje náčinie a hradiť si cestu. Tovarych bol slušný, ale čásť jeho mal si zamestnávateľ ponechať ako zálohu. Oferta bola ako nevýhodná odmietnutá. Krajan z Kolumbie na svojom veľkostatku ponúkal zamestnanie čsl. rodinám. Cestovné maly si rodiny hradiť zo svojho. Pretože ponúknutý ročný tovarych len čiastočne kryl výlohy s dopravou spojené, bola oferta odmietnutá. Prijatie zamestnania na tomto veľkostatku len tomu sa ukázalo výhodným, kto tak ako tak je rozhodnutý cestovať do Kolumbie a nemá tam lepších výhľadov a potom tomu, kto by sa sťahoval s úmyslom kúpiť si hospodárstvo v Kolumbii a chcel by sa soznámiť s kolumbijským spôsobom hospodárenia. Práve tak sa zvrtlo jednanie o umiestnenie 40 kovorobotníkov na Novej Kaledonii v hutiach, keď majitelia závodov zbadali, že prostredníctvo krajana, ktorého si sami vybrali, nedáva im záruku dostatočnej serióznosti. Intervencia ústavu prišla už neskoro.
Konečne treba sa na tomto mieste zmieniť o podstatnej složke činnosti ústavu v tomto smere, ktorou bolo i skúmanie vhodnosti smlúv pracovných a služebných do cudziny. Rady, ktoré pri tej príležitosti ústav poskytol, boly čierne a zaiste zabránily poškodeniu našich občanov.
Kolonizácia.
Roztrúsené usadzovanie pôsobí i vysťahovalcom i národu a štátu škody kultúrne i hospodárske, a ústav preto pamätal na to, že okrem činnosti informatívnej je hromadná kolonizácia najdôležitejším prostriedkom k jeho usmerneniu. Pre Československo nepadá v úvahu kolonizácia na mimoeuropských štátnych územiach pomocou kolonií v politickom smysle, čsl. vysťahovalcov možno usadiť v mimoeuropských štátoch plánovité len pomocou kolonizačných spoločností. Prevádzať kolonizáciu prospešnú vysťahovalcom i čsl. národu a štátu možno najlepšie len neodvislými čsl. kolonizačnými spoločnostiami. Tých ovšem nemáme a ich sriadeniu stavia sa v cestu mnoho prekážok. Nieť tradicie, niet záujmu súkromného kapitálu, niet ani podpory štátu a následkom toho ani prostriedkov dať odborne preskúmať kolonizačné projekty. A bez dobrých, zaručených projektov nemožno zainteresovať kapitál a bez toho nemožno zase úspešne a správne kolonizovať.
Hladajúc cestu z tohoto blúdneho kroku, svolal ústav v októbri 1929 poradu, ktorej sa zúčastnili odborníci z kruhu úradných i hospodárskych a ktorej tématom bola otázka, ako zainteresovať súkromný kapitál o kolonizačné podnikanie. Porada odznela v ten smysel, že so súkromným kapitálom nemožno počítať, dokiaľ štát sám neprejaví účinný interes o kolonizačné podnikanie poskytnutím záruky za investovaný kapitál a jeho zúročenie. Porada ukázala aspoň kľúč k situácii.
Za daných okolností ústavu nepozostávalo nič iného, ako hľadať spojenie s cudzími kolonizačnými spoločnostiami alebo jednotlivcami, ktorí by mohli prevádzať kolonizáciu na svojej pôde, vzdor tomu, že by to bolo aj v menšom. V tomto smere sa ústav zaoberal skúmaním niekoľko projektov. Hneď na jar hlásil sa v ústave p. Paul Dévinat v zastúpení francúzskeho kapitálu, ponúkajúc utvorenie smiešanej čsl.-francúzskej spoločnosti pre kolonizáciu čsl. vysťahovalcov vo francúzskej severnej Afrike. Na jaseň prišiel s podobnou ofertou honor, konzul paraguayský vo Viedni p. Hirsch, ponúkajúc v zastúpení novo sa utvárajúcej medzinárodnej spoločnosti územie v Paraguay pre kompaktné usadzovanie čsl. vysťahovalcov. O tejto oferte usporiadal ústav tri porady záujemcov, z ktorých dvoch sa zúčastnil i p. honor. konzul Hirsch. K obidvom projektom, tu uvedeným, prejavil ústav zásadný súhlas a uviedol mnoho požiadavkov, a od ich splnení urobil závislou svoju dalšiu spoluprácu. V žiadnom z obidvoch prípadov neviedlo jednanie do konca roku k pozitívnym výsledkom. Oferta brazílskeho štátu Paraná i návrh krajana Gayera na kolonizáciu v štáte Mato Grosso boly prijaté ústavom ako podnet k vyjednávaniu, čo však v r. 1929 tiež neprinieslo výsledku. Ústav sa zaoberal tiež ofertou krajana Doudlebského o kolonizácii na jeho vlastnej pôde v Peru, jednanie sa však octlo na mŕtvom bode, keď vzdor všetkým urgenciám ústavu nebolo možno opatriť si z Peru spoľahlivé informácie. Pre nedostatočný záujem domáceho kapitálu neviedla k cieľu ani snaha ústavu zabezpečiť kúpenie ponúknutého veľkostatku v jedné evropské zemi vzdor tomu, že ten veľkostatok mal dobrú zem, ležal v kraji, kde žije väčší počet krajanov a bol ponuknutý za výhodných podmienok. Podobný osud zastihol i námet krajana nemeckej národnosti, ktorý sa usadil v Turecku a ktorý upozornil ústav na možnosť získať pre čsl. odborníkov v Turecku veľkostatok, na ktorom by obilinárstvom a dobytkárstvom našlo existenciu niekoľko osôb, dišponujúcich dostatočným kapitálom. S prvovýrobou malo byť spojené i sriadenie cukrovaru a velkomlýna. Pri patričnej opatrnosti a spoluúčasti tureckých kruhov by bola prosperita celkove mimo pochybnosť.
Uvedené prípady ukazujú, aká dlhá je cesta od myšlienky k činu, od teorie k praksi, koľko jednaní sa vedie na prázno a aká ťažká je práca bez kapitálu. Aspoň s čiastočným zadostučinením môže ústav pozerať na svoje úspešné jednanie s kolonizačným oddelením Kánadskej pacifickej dráhy (CPR), s ktorým sa dohodol o hromadné usadzovanie čsl. vysťahovalcov v Kanade v okresoch Gainford, Leduc, Lethbridge a Brooks v Alberte. Avšak podrobnosti dohody, jej prevedenia a prvé výsledky usadenia spadajú už do činnosti roku 1930.
Ochrana individuálnych záujmov našich príslušníkov v cudzine a všeobecné veci.
Bolo mnoho prípadov, keď interesanti si vyžiadali v ústave odborné porady a pomoc v najrôznejších veciach. Ako príklad uvádzame spor z trhovej smluvy v Rakúsku uzavrenej, vymáhanie pohľadávky v Juhoslávii, obnovenie vdovskej renty v Nemecku, lombard hypotečných dlhopisov v Nemecku, dědický podiel v Nemecku, spoločenská smluva do Juhoslávie, vymáhanie preplatkov v Itálii sňatok ČSR príslušníčky s Holanďanom v Belgii, depozitum v Juhoslávii, nemovitosť v Juhoslávii, vymáhanie dlhov v USA, vymáhanie poistného v USA, atď. atď. V týchto záležitostiach bolo vyměněno v celku dopisov 400 v záujme stránok. Hospodářské styky krajanů s vlastí.
Uplatňovati hospodářský význam vystěhovalectví a krajanských kolonií za hranicemi vytvořilo podstatný bod programové činnosti ústavu od samého jeho vzniku. Výraz tomuto stanovisku byl dán již stanovami a programovým prohlášením, později též článkem prof. dr. Šlemra v brožurce ,,Našim vystěhovalcům“. V listopadu 1929 snažil se ústav poukázati na hospodářský význam krajanů přednáškou, kterou o něm v klubu PVV vykonal před pozvanými zájemci a odborníky předseda ústavu dr. J. Auerhan. Hlavní myšlenky přednášky otiskl pak autor v novém zpracování v „Průmyslovém věstníku“. Mimo to byl obsah přednášky korespondencí CÚZ rozšířen do krajanských časopisů v zahraničí, které seznámily s ním své čtenáře.
Ústav si byl dobře vědom, že v tomto oboru jeho činnosti staví se mu v cestu mnoho překážek, ač styky takové byly by pro obě strany hospodářsky výhodné. Zájem o takové styky jak mezi krajany v cizině, tak hlavně doma mezi našimi vývozci je třeba nejprve buditi. Známý nedostatek naší podnikavosti, závislost na cizích vývozních firmách a hlavně podceňování významu prvních styků, s počátku zpravidla málo rozsáhlých, byť i nadějných, jsou hlavní překážkou úspěšné práce. Tím potěšitelnější jsou případy, kdy čsl. vystěhovalec, nebo krajan v cizině usedlý uvědoměle šíří ve svém okolí a ve svém mocenském okruhu oblibu a odbyt dobrého čsl. zboží. Vyzdvihovati takové případy a hledati následovníky, upozorňovati na interesenty případ od případu je také kus positivní práce, byť by i výsledek její nebyl s počátku hned patrný. Ústav si však byl vědom, že práce tohoto druhu bude se lépe dařiti a že budou pro ni lepší předpoklady, až bude ústav míti lepší a úplnější evidenci čsl. příslušníků a krajanů za hranicemi a až bude míti k disposici vlastní časopis, jakožto společný orgán tisíců našich lidí v cizině a jejich pojítko s domovem. Potom nebude tak nesnadné nalézti mezi krajany kupce čsl. zboží a vyhledati mezi nimi zástupce čsl. vývozních firem. Také krajanům nebude nesnadno v hospodářské a insertní části listu hledati hospodářské spojení mezi sebou a domovem.
Co může znamenati zprostředkování ústavu v hospodářských stycích krajanů s vlastí, ukazují následující případy, které se vyskytly v prvém roce činnosti ústavní: Z Rumunska došly dvě poptávky po čsl. textiliích od krajanů, kteří se nabídli též k zastupování čsl. textilních továren. Jiný krajan z Rumunska upozornil na bohatá ložiska rudy ve svém okolí a nabídl se k spolupráci s čsl. zájemci. Krajan z Jugoslavie žádal o doporučení čsl. výrobců traktorů a mlátiček. Z Argentiny ptal se krajan po výrobcích lepenky na Jacquardovy stroje a po čsl. výrobcích suken. Ze Spojených států došla poptávka po nástěnných, umělecky provedených kalendářích. Krajan z Číny nabídl se zprostředkovati nákup čínského hedvábí, činelů a gongů. Z domácích kruhů hledáni byli mezi krajany zástupci pro prodej sušených hub a malířských patron. Ve všech těchto případech uvedl ústav zájemce do styku s hledanými firmami.
Zajímavý pokus o navázání styků mezi spotřebiteli bavlny s čsl. jejími pěstiteli v Texasu, jímž se ústav měl příležitost zabývati, ukázal, jak zvyklosti mezinárodního obchodu staví se v cestu myšlence národní hospodářské soběstačnosti ve spotřebě zboží obchodovaného na světovém trhu.
Zvláštní pozornost věnoval ústav podpoře cizineckého ruchu. Upozorňoval Ústřední cizineckou radu na krajany, kteří dík svému postavení v cizině mohli by zvláště propagovati návštěvy v ČSR a nabídl se též sloužiti propagaci cizineckého ruchu svou krajanskou korespondencí. Zvláštní příležitost ku propagaci ČSR naskytla se mu obsazením míst 21 hudebníků na osobních parnících společnosti Messagerie Maritime, obstarávajících dopravu mezi Francií a Dálným východem. Všichni tito hudebníci byli poděleni čsl. propagační literaturou a není pochyby, že jí používají s prospěchem. Podobně ústav používal ku propagaci ČSR i jiných vhodných vystěhovalců, jedoucích do zámoří. S rozvojem činnosti ústavu nabude významu i tato jeho práce na povzbuzení cizineckého ruchu do ČSR.
Sekretariát PVV požádán, aby do učební osnovy soukromé obchodní školy PVV bylo pojato alespoň několik hodin ročně pro přednášky o našich zahraničních menšinách a aglomeracích a o možnostech hospodářských styků s nimi.
Jako se vedoucím činitelům ústavu příčilo přílišně naléhati na veřejnost, aby přistupovala za členy a podporovala ústav v jeho činnosti hmotně, dokud nemohl prací dokázati, že si zaslouží její přízně a podpory, tak vidí ústav naopak svoji povinnost dožadovati se této přízně a mravní i hmotné podpory nyní, když již může touto výroční zprávou ukázati nejen co chce, ale i co v prvním roce své činnosti vykonal, co připravil a kam směřuje. Připomíná, že nestačí jen slovy uznávati velký význam krajanů za hranicemi a hospodářskou a národní důležitost vystěhovaleckého hnutí, ale že je třeba pro udržení a zhodnocení krajanů a pro vyřešení otázky vystěhovalecké také pracovati a přinášeti nějaké oběti hmotné. Nelze říkati, ať stát udělá to a ono, takového laciného vlastenectví jsme se naposlouchali od převratu již dost a víme již příliš dobře, že nemůžeme a nesmíme chtíti od státu všechno, že není všemocný a že jeho mravní a hmotné zdroje nejsou nevyčerpatelné, neboť pramení jenom z nás, příslušníků národa a občanů státu. Povinnosti, které jsme si vytkli v péči o krajany a vystěhovalce a v pěstění hospodářských styků mezi krajany a domovem, jsou takové, že jim jest možno učiniti zadost jedině tehdy, když šije přiměřeným podílem vezmou k srdci všíchni, kdo patří k národu doma nebo za hranicemi. Stát založení ústavu umožnil, na veřejnosti jest, aby přispívala k jeho rozvoji.

Citace:

K. Juristen-Zeitung für das Gebiet der čechoslovakischen Republik. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 1, s. 50-51.