NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Č. 7007.

Občanství státní. * Pro otázku pozbytí rakouského státního občanství sluší ve smyslu patentu o stěhování z 24. dubna 1832 č. 2557 sb. zák. soud. pokládati země koruny uherské po roce 1867 za cizinu.
(Nález ze dne 3. ledna 1928 č. 27.087/27.)
Prejudikatura: Boh. A: 3888/24 a 6371/27.
Věc: Marie A. v P. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná
Důvody: Podáním z 8. listopadu 1923 a řadou dalších podání domáhala se st-lka toho, aby jí bylo zsp-ou vydáno vysvědčení, že jest státní občankou čsl. ve smyslu § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20. V podáních těch uvedla st-lka, že se narodila r. 1856 v Písku, kam příslušela též prý dom. právem, a že se provdala za Arnošta A., jenž po svém otci příslušel rovněž do Písku. Manžel st-lky přijal v r. 1872 službu uher. stát. geometra, zemřel za trvání této služby r. 1898 v Budapešti, nenabyl však uh. stát. občanství, o něž nikdy nežádal, a zůstal až do své smrti příslušníkem města Písku. Po smrti manželově přestěhovala se st-lka r. 1899 zpět do Písku, kde od té doby nepřetržitě bydlí. St-lka produkovala dom. listy města P. ze 13. července 1898 a 27. října 1923. dle nichž ona i její manžel měli v tomto městě dom. právo. Dle zprávy osp-é v Písku z 26. června 1924 není st-lčin manžel uveden v záznamu propuštění z rak. státního svazku. Verbální notou z 22. května 1925 oznámilo maďarské min. zahr. věcí, že dle sdělení maď. min. vnitra nenabyl st-lčin manžel maďarské státní příslušnosti.
Rozhodnutím z 5. února 1926 nevyhověla zsp v Praze st-lčině žádosti za vydání osvědčení o tom, že jest čsl. státní občankou, poněvadž její manžel dle jejího vlastního tvrzení vystěhoval se v r. 1872 do Uher a přijal tam maď. státní službu jako geometr, která okolnost tvoří po rozumu §§ 1 a 7 lit. a) vystěh. patentu z 24. března 1832 předpoklad pro ztrátu rak. stát. občanství a tudíž i dom. práva v Písku. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra st-lčinu odvolání. O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad založil své rozhodnutí na úvaze, že st-lčin manžel, přijav v r. 1872 bez povolení službu uher. stát. geometra, pozbyl ve smyslu § 7 lit. a) a § 10 patentu o stěhování z 24. března 1832 č. 2557 sb. z. s. rak. stát. občanství a že pak také st-lka, provdavši se za svého manžela v r. 1882, pozbyla rak. stát. občanství ve smyslu § 19 cit. patentu a v důsledku toho dle § 15 zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. i dom. práva v Písku.
Zmíněný patent z 24. března 1832 stanoví v § 1, že za vystěhovalce jest pokládati toho, kde se odebere do cizího státu v úmyslu se již nevrátiti a vyslovuje pak v § 7 lit, a), že za jednání, z něhož lze seznati úmysl se vystěhovati, jest považovati přijetí cizího stát. občanství nebo civ. nebo voj. služby bez zvláštního povolení, a prohlašuje v § 10, že ti, kdo se vystěhovali bez povolení, pozbývají stát. občanství. Stížnost soustřeďuje veškeré své vývody v námitku, že st-lčin manžel přijetím služby uher. stát. geometra nepozbyl rak. stát. občanství, dovozujíc po stránce právní, že ustanovení nahoře cit. patentu o vystěhování nevztahovala se na vystěhování do Uher, jež prý ve smyslu cit. patentu nemohou býti pokládány za cizí stát.
Stížnosti sluší v tomto právním názoru dáti za pravdu potud, pokud svými vývody postihuje dobu do r. 1867, do kdy potomní království a země na říšské radě zastoupené a země uherské koruny tvořily jednotné rakouské mocnářství s jediným jednotným státní občanstvím. Než t. zv. vyrovnáním uherským z r. 1867 vrácena byla absolutním vladařem jednotné říše rakouské zemím uherským jejich dřívější samostatnost v takové míře, že od té doby možno mluviti o zvláštním státu rakouském (království a země na říšské radě zastoupené) a zvláštním státu uherském v rámci celkového mocnářství Rak.-Uherského. Článkem I. stát. základ, zák. z 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. určeno bylo pro všechny příslušníky království a zemí na říšské radě zastoupených všeobecné rakouské státní občanství, tedy státní občanství státu předlitavského, kdežto pro stát uherský vrátil se po uznání jeho samostatnosti dávný indigenát uherský k původnímu svému významu, znače od této doby nikoliv již jen příslušnost k zemi uherské, nýbrž uherské státní občanství, jež ostatně později zák. čl. L: 1879 jakožto jediné státní občanství uherské došlo své zákonné úpravy. Existovalo tedy od r. 1867 zvláštní státní občanství rakouské pro království a země na říšské radě zastoupené (stát. rakouský) a zvláštní státní občanství uherské pro země koruny uherské (stát uherský).
Za tohoto stavu jest jasno, že země koruny uherské jakožto stát uherský se svým samostatným státním občanstvím, vůči královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným jakožto státu rakouskému rovněž se samostatným státním občanstvím, nebyly pro poměry státo-občanské tuzemskem, nýbrž že v tomto směru nutno je považovati za cizinu.
Na tom nemůže nic měniti skutečnost, že po vzniku zvláštního státu rakouského a zvláštního státu uherského zůstaly oba státy v rámci celkového mocnářství Rak.-uherského, že vedle moci států dílčích zůstala i po r. 1867 určitá ústřední moc státní a že v některých poměrech, jiných než státo-občanských, nebyly dle specielních norem dílčích států země koruny uherské poměru ke královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným pokládány za cizinu, nýbrž že hleděno k nim bylo jako v tuzemsku.
V nál. Boh. A 3888/24 a 6371/27 uznal nss, že rak. státní občan, nabyl-li uher. stát. občanství, pozbyl tím rak. stát. občanství ve smyslu patentu o stěhování z 24. března 1832. Vycházel tedy nss v těchto nálezech se souhlasného právního nazírání, jak uvedeno jest nahoře, že pro poměry státo-občanské byly země koruny uherské vůči královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným cizinou.
Je-li však správná tato these, pak sluší země koruny uherské vůči zemím předlitavským pokládati za cizinu ve všech oněch relacích, jež dotýkají se otázky jednotlivcova stát. občanství a nutno pak za to míti, že vystěhování do Uher jest vystěhováním do ciziny, pokud toto vystěhování dle zvláštních předpisů vrhá své reflexy na vystěhovalcovo státní občanství. Spojují-li proto předpisy cit. patentu z 24. března 1832 s vystěhováním do ciziny účinky, jevící se ve ztrátě vystěhovalcova rak. stát. občanství, jest za cizinu ve smyslu těchto předpisů pokládati i země koruny uherské, a jest proto také vystěhování do Uher posuzovati dle předpisů cit patentu a podříditi pak oněm účinkům, jež tento patent k vystěhování do ciziny připíná.
Vychází-li stížnost z názoru opačného hájíc stanovisko, že vystěhování do Uher, nejsouc vystěhováním do ciziny, dle předpisů cit. patentu posuzováno býti nemůže, jest názor tento mylný a námitka jej uplatňující bezdůvodná.
Že by pak za tohoto právního stavu předpisy cit. patentu s přijetím služby, jakou v Uhrách přijal st-lčin manžel, ztrátu rak. stát. občanství nespojovaly, stížnost netvrdí. Ale pak zůstává kladný závěr žal. úřadu, když námitka proti použití předpisů cit. patentu na vystěhování do zemí koruny uherské byla vyvrácena, stížností neotřesen, a nutno i nss-u vycházeti z předpokladu, že přijetím služby stát. uher. geometra st-lčin manžel svého rak. státního občanství pozbyl a že stal se tak již touto skutečnosti vůči rak. státu cizincem. Netřeba proto dále zkoumati, zda st-lčin manžel pozbyv rak. stát. občanství také skutečně nabyl uher. stát. občanství, což st-lka popírá, a možno již na základě toho, co dosud bylo řečeno, zamítnouti stížnost, jež dalších námitek nevznáší, jako bezdůvodnou.

Citace:

Čís. 4272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 468-470.