NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 7683.

Novým doslovem § 469 obč. zák. nebylo nic změněno na zásadě, že i knihovní zástavní právo lze zříditi jen ku zajištění platné a trvající pohledávky. Smlouvou, podle níž bude zápůjčka budoucně poskytnuta (§ 936 obč. zák.), nevzniká ještě pohledávka, jež má býti zajištěna zástavním právem.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1928, R I 1112/27.)
Knihovní soud povolil vklad převodu zástavního práva, váznoucího pro pohledávku banky H. na banku D. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Podle § 33 III. dílčí novely k obč. zák. (§ 469 obč. zák.) přípustný převod práva zástavního váznoucího za zaplacenou pohledávku na novou pohledávku předpokládá, že tu jest platný dluh, který později zanikl; tomu svědčí v citovaném místě zákona použité obraty »zaplacení dluhu«, »zánik zástavního dluhu« (»Tilgung der Schuld«, »das Erlöschen der Pfandschuld«). Podle § 449 obč. zák. vztahuje se právo zástavní vždy k platné pohledávce, bez níž by právo zástavní bylo bez podstaty. (Sr. Dr. Pfaff, Dr. Krainz-Dr. Ehrenzweig: System rak. všeob. soukromého práva I. sv. § 287). Z výmazného prohlášení ze dne 29. srpna 1927 jest však zřejmo, že zápůjčka, pro niž bylo vloženo zástavní právo pro banku H., nikdy nebyla vyplacena, že tedy dluh nikdy nevznikl. Proto právo zástavní takto bezdůvodně váznoucí nemůže býti převedeno na novou pohledávku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Odkazuje se na správné důvody napadeného usnesení a na zdejší rozhodnutí sb. n. s. čís. 5683, kde vysloveno a blíže odůvodněno, že novým doslovem § 469 obč. zák. nebylo nic změněno na zásadě, že i knihovní zástavní právo lze zříditi jen ku zajištění platné (tudíž vzniknuvší a trvající) pohledávky. Nebylo-li však knihovní zástavní právo zřízeno, protože tu nebylo dluhu, pokud se týče pohledávky, k jejímuž zajištění mělo sloužiti, nemohlo ani platně a účinně býti převedeno na novou pohledávku. Že na základě smlouvy, podle níž zápůjčka budoucně bude poskytnuta, lze po případě (§ 936 obč. zák.) domáhati se vyplacení zápůjčky, jest pravda, ale nelze přehlédnouti, že touto smlouvou, kterou nelze zaměňovati se zápůjčkou (§ 983 obč. zák., druhá věta) ještě nevzniká pohledávka, jež zástavním právem má býti zajištěna a jež podle toho, co uvedeno, jest nezbytným předpokladem pro vznik zástavního práva, na jehož ryze akcesorní povaze novou úpravou § 469 (§ 1446) obč. zák. zásadně nebylo nic změněno.

Citace:

č. 7683. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 37-38.