Č. 4420.

Spořitelny: 1. O právní povaze obecní spořitelny. — 2. Nové volby do výboru spořitelny při změně stanov.
(Nález ze dne 19. února 1925 č. 3255).
Věc: Správní komise města T. proti ministerstvu vnitra (min. rada Al. Schmidt) o volbu do výboru spořitelny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi výboru spořitelny města T. dne 17. listopadu 1922 resignovali 3 členové. Tím snížen byl počet členů výboru spořitelny s 11 na 9. Zatím byly nové stanovy spořitelny města T., upravené podle zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. schváleny min. vnitra a sice dne 18. června 1923. Dne 13. července 1923 zvolila správní komise města T. osoby, které 17. listopadu 1922 na členství ve výboru spořitelny resignovaly, doplňovací volbou opět za členy tohoto výboru.
Nař. rozhodnutím prohlásilo min. vnitra tuto volbu za neplatnou a, poněvadž složení výboru spořitelny neodpovídá ani předpisu starých ani předpisu nových stanov, rozpustilo dle § 18 zák. č. 302/1920 dosavadní výbor a ředitelství spořitelny a dosadilo za ně na dobu, nežli budou provedeny volby do spořitelny dle nových stanov, širší a užší správní komisi.
Za důvod tohoto opatření uvedl žal. úřad toto:
Správní komise města T. provedla dne 13. července 1923 doplňovací volbu 3 členů výboru spořitelny města T. Při tom použito býv. stanov spořitelny, které v době provedení volby již neplatily, neboť stanovy nové, upravené dle zák. č. 302/1920 byly doručeny spořitelně dne 23. června 1923 a nabyly tím okamžikem působnosti. Dle nových stanov nemohla však volba ještě býti provedena, poněvadž nebylo ještě kandidátní listiny předepsané §em 7 nových stanov. Nebylo tu také obecního zastupitelstva, které lze jediné považovati za povolané k provedení volby do spořitelny.
Stížnost vytýká, že tímto rozhodnutím bylo porušeno právo st-lky voliti správu spořitelny a že se to stalo způsobem nezákonným. Nezákonnost spatřuje stížnost v argumentaci nař. rozhodnutí, že volba správních sborů spořitelny nemohla se státi ani podle starých ani podle nových stanov, dále pak v tom, že projevilo názor, že právo volby příslušící dle stanov ob. zastupitelstvu, nepřešlo na správní komisi města za něj dosazenou.
Nař. rozhodnutí obsahuje v sobě tři výroky:
1) prohlášení doplňovací volby 3 členů spořitelního výboru za neplatnou,
2) rozpuštění dosavadního výboru a ředitelství spořitelny,
3) jmenování širší a užší komise za sbory rozpuštěné. Ke stížnosti do výroku uvedeného v bodu 2. nedostává se st-lce legitimace. Jak podle starých stanov (§2), tak podle stanov nových (§ 2) jest spořitelna T. ústavem samostatně zřízeným a organisovaným dle zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. Není ústavem obecním, nýbrž samostatnou právnickou osobou.
S obcí, která ji založila, souvisí jen tím, že obec ručí celým svým jměním a poplatní silou za její závazky, za kterouž povinnost jí vyhrazeno právo voliti výbor spořitelny sestávající z 12 členů a 4 náhradníků dle nových, nebo 11 členů kromě starosty města dle starých stanov. Provedením volby jest toto právo obce až do nového funkčního období resp. až do event. potřeby volby doplňovací konsumováno a zvolený výbor, jsa k bezprostřednímu vedení správy ústavu povolán, jest zcela samostatným a na obci nezávislým orgánem spořitelny. Byly-li spořitelní výbor a ředitelství dozorčím úřadem rozpuštěny, mohlo by tím zasaženo býti pouze do práv spořitelny jako samostatné právnické osoby. Pro obec má rozpuštění jen ten význam, že nastává možnost výkonu stanovami zaručeného práva, voliti výbor nový. Nezasahá tedy do práv městské obce výrok, jímž byly výbor a ředitelství spořitelny rozpuštěny, i chybí správní komisi města legitimace ke stížnosti do tohoto výroku.
Do práv obce by mohlo býti zasaženo jmenováním správních komisí za rozpuštěné sbory, avšak proti tomuto výroku neformuluje stížnost stížného bodu, domáhajíc se jediné, aby byla zachována v platnosti volba 3 členů výboru ze 13. června 1923; nemohl proto také nss, hledě k § 18 svého zák., přezkoumati zákonnost nař. rozhodnutí po této stránce.
Zbývá tedy již jen uvažovati o výroku žal. úřadu svrchu pod 1 uvedeném.
Není pochyby o tom, že doplňovací volba 3 členů výboru byla provedena za účinnosti nových stanov, ale podle pravidel stanov starých. V tom jsou obě strany shodny. Ale rozcházejí se v tom, že úřad má za to, že volba ta nemohla býti provedena ani podle starých, ani podle nových stanov, kdežto stížnost hájí názor, že podle principu kontinuity právní nemohly staré stanovy pozbýti účinnosti, dokud nemohla býti volba provedena podle nových stanov, a že tedy volba dle starých stanov provedena byla platně.
Ani jedna ani druhá strana nemá pravdu. Nové stanovy spořitelny byly dozorčím úřadem schváleny dne 18. června 1923 a doručeny spořitelně dne 23. června 1923. Tím dnem nabyly nové stanovy platnosti a eo ipso týmž dnem pozbyly platnosti stanovy staré. Nemůže tudíž volba provedená dne 13. července 1923 podle pravidel starých stanov pokládána býti za zákonnou a platnou, a proto plným právem žal. úřad volbu tuto zrušil.
Avšak s důvodem, že volba nemohla býti provedena také podle nových stanov, protože nebylo vykonáno opatření k přípravě volby, jak je předpisuje § 7 stanov, nelze souhlasiti; neboť nemožnost ta nebyla absolutní, nýbrž jen dočasná až do sestavení kandidátní listiny. K provedení první volby výboru dle nových stanov poskytuje § 10 stanov dostatečnou lhůtu 4 měsíců ode dne, kdy byly stanovy opatřeny schvalovací doložkou. Také důvod nař. rozhodnutí, že správní komise města není oprávněna vykonati volbu spořitelního výboru, nemůže obstáti před zákonem.
§ 106 ob. zříz. pro Čechy stanoví, že po rozpuštění ob. zastupitelstva vypíše se volba nová, a že úřad učiní opatření, kterých jest potřebí, aby až do dosazení nového zastupitelstva záležitosti obce byly spravovány. Tím rozuměti sluší zajisté všechny záležitosti obce, pokud by úřad sám snad nestanovil výjimek, kterýž případ zde není. Přecházejí tedy na správní komisi všecka práva i povinnosti ob. zastupitelstva ať mu příslušejí z ob. zřízení nebo ze zák. zvláštních, mezi těmito také právo z § 6 zák. č. 302/1920 a ze stanov spořitelny, které tomuto zákonu vyhovovati musí a také vyhovují (§ 5 stanov). Odvozuje-li odvodní spis žal. úřadu opačný úsudek z toho, že správní komise města byla povolána jen »pro správu obce«, nevyvrací tím názor právě uvedený. Patříť zajisté do správy obce výkon všech práv obci svěřených a takovým právem jest také právo kreační ohledně správního výboru spořitelny. Nelze tudíž odepříti správní komisi města právo provésti doplňovací volbu do výboru spořitelny na místě rozpuštěného zastupitelstva, volbu tu směla však vykonati jenom dle předpisu nových stanov.
Vykonala-li ji podle předpisu stanov starých, nesrovnává se to se zákonem, a vyslovil po právu žal. úřad, že volba ta jest neplatnou.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4420. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 416-418.