Č. 3033.

Státní zaměstnanci: * Válečná leta lze podle zák. č. 457/1919 započítati jen úředníkům státním, kteří v den, kdy zákon ten nabyl účinnosti, již byli státními úředníky buď v aktivitě nebo na odpočinku.
Obecní notáři (Slovensko): I. § 3 vl. nař. č. 573/1920 neodporuje zákonu č. 457/1919. — II. Pro započtení služební doby obecním notářům na Slovensku podle zák. č. 211/1920 trvale ustanoveným platí jedině nař. č. 573/1920 a předpisy v § 2, odst. 2 tohoto nařízení dovolávané.
(Nález ze dne 28. prosince 1923 č. 22046).
Věc: Gejza P. v Dol. Č. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o započítání služební doby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud neuznává započítatelnými služební doby od 1. září 1893 do 1. září 1894, od 29. ledna 1896 do 31. srpna 1900 a od 1. ledna do 15. října 1903, se zrušuje jako nezákonné.
Pokud stížnost brojí proti nepřipočítání válečných pololetí, zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-li. který byl jako obecní notář převzat do státní služby, byla stanovena služební doba započítatelná, při čemž nebyla uznána započítatelnou doba ztrávená v obecní službě v charakteru praktikanta (v chorobě) od 1. září 1893 do 1. září 1894 a v charakteru notářského pomocníka od 29. ledna 1896 do 31. srpna 1900, poněvadž přesahuje čekatelskou dobu (§ 56 služ. pragm.), dále služba, kterou konal st-l jako okres. zápisník od 1. ledna 1903 do 15. října 1903, poněvadž není rovnocenná co do výkonu (§ 15 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb.). St-li nebyly dále dle vl. nař. č. 573 Sb. z r. 1920 započteny válečné půlroky od r. 1914 do r. 1918. Rozhodnutí o stížnosti, která napadá opatření pro nezákonnost, opřel nss o následující úvahy:
Stížnost namítá, že vl. nař. z 12. října 1920 č. 573 Sb. příčí se ustanovení zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. a jest proto dle § 55 ústavní listiny neplatné.
Výtka ta není odůvodněna, neboť ustanovení zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. o připočítání válečných let státním zaměstnancům vztahují se, pokud jde o kategorii úřednickou, na civilní státní úředníky, kteří
1) buď byli dne 1. listopadu 1918 v aktivní službě (§ 1, odst. 1 cit. zák.);
2) nebo sice byli ve státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918, ale přestoupili do ní z jiné služby veřejné nebo služby na roveň jí postavené, pokud léta válečná nebyla již v jejich dřívějším služebním poměru stejnou měrou nebo vyšší připočtena (§ 4 cit. zák.). Z doslovu tohoto předpisu, zejména slov, »kteří sice byli ve státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918«, kde tedy použito času minulého, plyne, že v případech pod č. 2 uvedených jednati se může toliko o státní úředníky, kteří dne 7. srpna 1919, t. j. v den, kdy cit. zákon nabyl účinnosti (§ 2 zák.) již byli aktivními státními úředníky. Tomu nasvědčuje též důvodová zpráva z 6. června 1919, ve které se praví v odstavci označeném písmenou A, že výhoda připočítání válečných let platí pro zaměstnance aktivní, kteří v aktivní službě se nalézali v čas účinnosti zákona.
V tomto případě jest dle správních spisů nesporno, že st-l, bývalý obvodní notář, ustanoven byl státním úředníkem ve smyslu zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. teprve 1. srpna 1920. St-l tedy nenalézal se v aktivní službě státní ani 1. listopadu 1918, ani 1. srpna 1919. Následkem toho nevztahují se na něho předpisy zák. č. 457/19, jehož se stížnost dovolává.
Nelze proto uznati, že § 3 vl. nař. č. 573 Sb. z r. 1920 odporuje zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. a seznati nezákonnost v tom, že žal. úřad žádosti st-lově za připočtení válečných půlletí nevyhověl.
Další výroky, jež st-l pro nezákonnost napadá, opírá žal. úřad o předpisy § 56 služ. pragmatiky a o ustanovení § 15 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb.
Úřad vycházel při tom, jak z úvodního odstavce napadeného rozhodnutí, v němž se cituje zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., na jevo jde, z názoru, že pro započítání služební doby obecního nebo obvodního notáře na Slovensku trvale ustanoveného rozhodny jsou předpisy zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. z. a n. a nař. č. 666/20.
Než zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a předpisy na základě něho vydané, tedy i vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., platí toliko pro státní úředníky, soudce, učitelské osoby, kteří byli před 1. září 1919, t. j. před účinností zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. (čl. XIII tohoto zák.) v úřad svůj dosazeni (§ 1 zák. č. 222/20). Jelikož st-l státním úředníkem jmenován byl teprve od 1. srpna 1920, nevztahují se na něho předpisy zák. č. 222/20. Pro započtení služební doby obecním a obvodním notářům na Slovensku platí jedině vl. nař. z 12. října 1920 č. 573 Sb., které vydáno bylo na základě předpisů § 14, odst. 5 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. a předpisy, na které se nař. to v § 2, odst. 2. odvolává, neplatí tedy pro ně, pokud jde o započítání služební doby, ani § 56 služ. pragmatiky, ani § 15 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb.
Žádosti ze 7. dubna 1922, která sepsána byla na blanketu, určeném dle předtisku pro přihlášku o propočítání služební doby ve smyslu zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., domáhal se st-l započtení své dosavadní služební doby čítaje v to i doby shora uvedené. Třeba užil st-l nesprávného blanketu, náleželo přece žal. úřadu, aby vzhledem k tomu, že jednalo se o započtení služební doby obecního notáře, žádost tuto posoudil se stanoviska jedině v tomto případě směrodatných předpisů, totiž nař. č. 573/20 a v důsledku toho zjistil momenty dle tohoto nař. pro posouzení nároku st-lova rozhodné, zejména též, zda službu st-lovu, kterou úřad započísti odepřel, pokládati jest za službu notářskou. Žal. úřad tak neučinil a opřel výroky své jedině o předpisy, na které se nař. č. 573/20 neodvolává. Žal. úřad zamítnuv žádost st-lovu za započtení sporné služební doby z důvodů v nař. rozhodnutí uvedených, posoudil tedy věc po stránce právní nesprávně, pročež se výrok jeho v tomto směru vynesený příčí zák. Těmito úvahami odůvodněn jest předem uvedený výrok.

Citace:

č. 3033. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1298-1300.