NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Správa jmění.

I. Všeobecné zásady.
Jměním rozumí se souhrn veškerých hmotných statků, jakož i práv, jež mají hodnotu majetkovou. V tomto smyslu zahrnuje pojem jmění celou řadu právních poměrů, jichž subjektem jest vlastník jmění. Vzhledem ku všeobecné způsobilosti k právním činům může s nepatrnými výjimkami každý jmění nabývati, držeti, postupovati a s ním dle své libovůle nakládati. Rovněž jest každý oprávněn — opět toliko s jistými obmezeními a výjimkami — svoje jmění sám spravovati nebo třetí osobě správu tu svěřiti.
Pro racionelní správu jmění jsou rozhodny v prvé řadě zásady národohospodářské; pro správu jmění však v právní vědě jest zvláště důležitá okolnosť, zda-li kdo spravuje jmění na účet vlastní či na účet cizí, pro jednotlivce či pro více osob jednotu tvořících, dále pro osoby, které samy mohou svoje záležitosti obstarávati nebo které ve své způsobilosti k právním činům jsou v jistém směru obmezeny, Zákonodárce musel přihlížeti zejména k těm případům správy jmění, kde se jedná o jmění osob třetích a dále kde neběží pouze o zájmy soukromé, nýbrž o velký celek, a vytknul tudíž pro správu jmění státního a obecního zvláštní pravidla a rovněž upravil zevrubnými předpisy správu jmění osob pod zvláštní ochranou zákona se nacházející a dále jmění, kteréž v zájmu právního řádu má býti rozděleno.
Ohledně správy sluší především rozeznávati mezi jměním, které jest určeno k docílení dalšího zisku a příjmu, a mezi t. zv. jměním požitkovým, které jest věnováno užívání resp. spotřebě. Konečně dlužno při každé správě přihlížeti k tomu, aby základ majetkový byl zachován, pročež k němu lze sáhnouti toliko v nejkrajnějších případech. Každému správci jmění jest uložena povinnosť vykonávati úřad svůj s péčí řádného hospodáře a při jmění obchodním s péčí řádného kupce. Přední povinností správce jmění jest konečně řádné vedení účtů a předkládání výkazu o hospodaření v tom záležející, že správce jmění má v určitých lhůtách účty o správě podávati.
Správa cizího jmění objevuje se v životě právním v různých formách a poměrech. V celku lze vytknouti dva hlavní druhy správy jmění a to správu jmění dobrovolnou nebo-li smluvní, při níž ten, kdo se svým jměním volně a neobmezeně může nakládati, zvláštní úmluvou své jmění celé nebo z části odevzdává třetí osobě, aby tato na jeho účet je s péčí řádného hospodáře a dle správných zásad národohospodářských spravovala a zužitkovala; správa jmění třetí osobou může však nastoupiti též neodvisle od vůle vlastníkovy na základě zákonného předpisu nebo úředního nařízení, ve kterýchžto případech pak správce jmění úřad svůj vykonává toliko pod dozorem a kontrolou úřadu.
II. Smluvní správa jmění.
Správce jmění třetí osobou zmocněný má práva a povinnosti zmocněnce s tím rozdílem, že ohledně něho dle všeobecné zásady se předpokládá, že mu přísluší též právo činiti vše, čeho správa sama vyžaduje a co s ní obyčejně spojeno bývá (§ 1029 o. o. z.). Ostatně řídí se práva a povinnosti správce jmění dotyčnou úmluvou, a neobsahuje-li tato potřebných ustanovení, příslušnými předpisy zákonnými. Objem správy jmění jest podstatně obmezen ustanovením § 1008 o. o. z.; kromě toho platí další zásada, že všeobecná plná moc týkající se záležitosti majetkoprávní se nevztahuje na opatření zakládající se v právu rodinném (roz. ze dne 12. února 1884 č. 1258, sb. č. 9882).
III. Zvláštní případy zákonné správy jmění.
1. Správa jmění nezletilých dětí, kterouž obstarává otec důsledkem své moci otcovské. V tom ohledu platí následující zásady: Vše, čeho nezletilé děti jakýmkoli zákonným způsobem nabudou, jest jejich vlastnictvím, pokud jsou však pod mocí otcovskou, přísluší správa jich jmění otci. Toliko když otec ke správě jest nezpůsobilý, nebo vyloučí-li jej ze správy ten, kdo jeho dětem jmění poskytl, jmenuje soud správce jiného (§ 149 o. o. z.). Z příjmů tohoto jmění, pokud stačí, má býti zapravován náklad na vychování; případný přebytek má býti uložen a má o něm ročně účet býti skládán. Jen tenkráte, když by tento přebytek byl nepatrný, může býti otec od kladení účtů osvobozen, a přebytek mu může býti ponechán k libovolnému použití (§ 150 o. o. z.) (srv. čl. Ascendenti).
2. Správa jmění poručenců a opatrovanců. Každý poručník a opatrovník má spravovati jmění svých chráněnců s bedlivostí řádného a pilného hospodáře a ručí v tom ohledu za každé zavinění (§ 228 o. o. z.). Ke všem záležitostem, kteréž nenáležejí k pravidelnému provozování hospodářství a které mají větší důležitosti, mají zapotřebí soudního schválení; to platí zejména o bezpodmínečném přijetí neb odmítnutí dědictví, o zcizení majetku, uzavírání pachtovních smluv, výpovědi kapitálu se zákonnou jistotou uloženého, postupování pohledávek a uzavírání smíru v právních rozepřích. V důležitějších záležitostech právních, které nenáležejí k pravidelné správě, jest zapotřebí soudního konsensu i k podání žaloby, tak zejména k podání žaloby na uznání otcovství, žaloby, jíž se popírá manželský původ dítěte (roz. ze dne 15. října 1867 č. 8677, sb. 2881) a konečně žaloby na zrušení spoluvlastnictví (roz. ze dne 20. května 1857 č. 5053, sb. 362). Z hotových peněz smí býti ponecháno jen tolik v rukou poručníka, mnoho-li jest třeba k vychování sirotků а k řádnému provozování hospodářství; zbytek má býti obrácen na zapravení případných dluhů nebo má ho býti použito jiným prospěšným způsobem a jmění pak ještě zbývající uloženo způsobem pupilární jistotu zabezpečujícím (srv. čl. Jistota pupilární).
Movité jmění, jehož není zapotřebí k užívání nezletilců a jež též nemá býti uschováno jako rodinná památka nebo vzhledem k přímému nařízení otcovu a jehož též nelze jiným prospěšným způsobem použiti, budiž ve veřejné dražbě prodáno (§ 231 o. o. z.). Nemovitý majetek může býti zcizen toliko v případě nouze nebo k patrnému prospěchu nezletilcovu se svolením úřadu vrchnoporučenského; z pravidla má se tak státi ve veřejné dražbě, toliko z důležitých důvodů může soud též povoliti zcizení nemovitosti nezletilcovy z volné ruky (§ 232 o. o. z.). Jako k výpovědi, tak i ku přijetí kapitálu má poručník neb opatrovník zapotřebí svolení úřadu vrchnoporučenského nebo vrchnoopatrovnického. Z pravidla jest též každý poručník a opatrovník povinen o správě jemu svěřené účty klásti (srv. též čl. Opatrovník a Poručenství.) 3. Správa jmění osob právnických. Pro správu tohoto jmění jsou rozhodny stanovy, instrukce, smlouvy a příslušná zákonná ustanovení; § 27 o. o. z. ustanovuje, že příslušné bližší předpisy obsahují zákony politické, tak zejména o správě jmění politických obcí obecní zřízení, o církevním jmění a jmění jednotlivých náboženských společností dotyčné speciální zákony, o správě jmění živnostenských společenstev, nemocenských pokladen, úrazových pojišťoven a spolků úředně schválené stanovy. (Ostatně srv. též čl. Osoby právnické.)
4. Správa jmění manželky: Pokud manželka tomu neodporovala, platí právní domněnka, že správu svého volného jmění svěřila manželu jakožto svému zákonnému zástupci. Dle § 1008 o. o. z. má však manžel zapotřebí zvláštního zmocnění k uzavření trhové smlouvy (roz. ze dne 3. února 1869 č. 12771, sb. 3267), rovněž ku přijetí zápůjčky (roz. ze dne 7. srpna 1878 č. 15466, sb. 7104) а k uzavření narovnání (roz. ze dne 20. června 1882 č. 6073, sb. 9019). Manžel má sice ve příčině této správy vůbec totéž postavení, jako jiný zmocněný správce jmění, ručí však toliko za kmenové jmění nebo kapitál. O užitcích během správy vybraných není povinen účtů skládati, leč by to bylo výslovně vymíněno; tyto účty se spíše pokládají dnem zrušení správy za vyrovnány (§ 1239 o. o. z.). Ve smyslu § 1239 není povinen manžel též skládati manželce účtů o úrocích z vlastního dluhu (roz. ze dne 10. července 1882 č. 6347, sb. 9060), při čemž se opět předpokládá, že nic jiného nebylo vymíněno. Chce-li však manžel sám činiti nějaké nároky ze správy, musí, jako každý jednatel, účty složiti (roz. ze dne 24. dubna 1890 č. 3659, časop. »Ger. H « 1890 č. 40). Rovněž manželka nemusí skládati účtů z požívání, kteréž svému manželi odstoupila, avšak v manželství sama vybírala; ovšem mají oba manželé právo tuto mlčky uznanou správu zastaviti (§ 1241 o. o. z.). V nutných případech nebo v nebezpečí hrozící škody může býti správa jmění manželu odňata a to i tenkráte, když mu byla výslovně a na vždy povolena.
5. Správa jmění bez příkazu; srv. čl. Jednatelství bez příkazu.
6. Správa vnucená; viz čl. Správa čili sekvestrace.
7. Správa obchodního jmění; srv. čl. Společnosť obchodní veřejná, Prokura a plnomocenství obchodní, Společnosť obchodní tichá, Společnosť akciová, Společnosť komanditní, Spolčení ku jednotlivým ob- chodům.
8. Správa dědictví před jeho odevzdáním; srv. čl. Právo dědické, Odevzdání pozůstalosti.
9. Správa konkursní podstaty; srv. čl. Konkurs a Podstata konkursní, Nároky věřitelů konkursních.
10. Správa státního jmění; srv. čl. Fiskus.
11. Správa nadací; srv. čl. Nadace.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Správa jmění. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 815-817.