NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5223.

Řízení před nss-em: K praxi § 44 zák. o ss o uspokojení st-le.
(Nález ze dne 17. prosince 1925 č. 24164.)
Prejudikatura: Boh. 3801 adm.
Věc: Ignác, Albert a Samu St. v M. proti státnímu pozemkovému úřadu o zábor a zamýšlené převzetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V knihovní žádosti z 19. listopadu 1924 podané u okresního soudu v H., navrhl žal. úřad, aby při nemovitostech zapsaných v pozemnoknižních protokolech č. .... pozemkové knihy kat. obce M. a č. ... pozemkové knihy obce D. bylo poznamenáno: a) že nemovitosti ty jsou zabrány státem dle zák. záb. č. 215/1919 a b) že stpú zamýšlí je převzíti dle náhr. zák. č. 329/1920 ve znění zák. č. 220/1922. Současně žádáno, aby oznámení o zamýšleném převzetí bylo doručeno vlastníkům s vyzváním dle § 3 cit. zákona. Jako spoluvlastníci nemovitostí těch uvedeni byli v žádosti té Ignác St., Albert St. a Samuel St.
Po podání stížnosti oznámil žal. úřad nss-u, že zjistiv po vydání nař. rozhodnutí omyl ve jménech vlastníků vydal nové rozhodnutí ze 13. února 1925 stejného obsahu, v němž uvedl správně jména vlastníků a současně vzal rozhodnutí nař. v celém rozsahu zpět. Vyslovuje názor, že tím st-lé byli úplně uspokojeni a věc postavena mimo spor navrhl, aby byli ve smyslu § 44 zák. o ss otázáni, cítí-li se uspokojenými. Na dotaz odpověděli st-lé, že stížnost nepovažují za bezpředmětnou, ježto uplatněno v ní více námitek, jež jsou odůvodněny.
Nss musel si tedy především řešiti otázku, zda vydáním rozhodnutí ze 13. února 1925 byli st-lé uspokojeni a stala-li se tak stížnost jejich bezpředmětnou. Že o uspokojení st-lů, kteří se domáhají toho, aby byl zrušen zábor a zamýšlené převzetí jejich nemovitostí, nemůže býti řeči, když novým rozhodnutím majetek jejich zase za zabraný se prohlašuje a jim úmysl stpú-u majetek ten převzíti se oznamuje, je jasné. Žal. úřad setrval ve svém výnosu ze 13. února 1925 úplně při nař. rozhodnutí a nemůže tedy tvrditi, že tímto druhým výnosem byli st-lé ohledně své stížnosti uspokojeni (srovnej nález Boh. 3801 adm.). Novým výnosem odsraněna jen vada, která spočívala v tom, že jména st-lů byla v nař. rozhodnutí nesprávně uvedena. Výtka tuto vadu vytýkající stala se bezpředmětnou a netřeba o ní uvažovati. Ohledně ostatních námitek stížnosti bylo však nutno v řízení pokračovati a nálezem o stížnosti rozhodnouti. Neshledány však námitky ty důvodnými. — — — —

Citace:

Č. 5223. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 706-707.