První decenium československé literatury právnické a státovědecké.

Doba popřevratová pro literaturu právnickou a státovědeckou znamenala zprvu nejméně na rozdíl od prací v jednotlivých oborech vědních. Stalo se tak hlavně proto, že tiskařské a nakladatelské obtíže nebylo nikterak možno překonat v několika měsících a tak bolesti válečné se vlekly tu dlouho ještě po válce. Ale pak začala naše literatura odborná dohánět to, co jako by zameškala, a samozřejmě obrazí se v ní jasně a nezkresleně celý stav práce právnické. Dočasná ztrnulost je také vysvětlitelna, že se k literatuře nejúže připojují obory teoretické, jež nejméně byly dotčeny převratem. Tak se stalo na př. s římským právem, ba i s kanonickým, protože několikráte ohlašovaná rozluka církve od státu stále byla odkládána, odsunuty byly někdejší říšské dějiny rakouské a právní dějiny německé a na jejich místo nastoupily dějiny právní ve střední Evropě, jichž zavedení si vynutilo několik málo prací, a konečně to byly právní dějiny někdy české, nyní pojímané v širším rámci československém, při nichž se však dostalo opravdového zadostiučinění všem jejich věrným pracovníkům, protože se staly svědky našeho práva státního na mírové konferenci. Společně s těmito historicko-právními disciplinami bylo by vzpomenouti i právní filosofie. Byla a zůstala obmezena na malou řádku prací, jež soustředily se převážně kolem normativní školy brněnské a jejich odpůrců, protože patrně ostatní jen málo kteří nalezli ve víru prací popřevratových nutné klidné chvíle pro filosofii.
Jako při tomto oboru, tak vůbec i v ostatních se zrcadlí přímý diktát nezbytných potřeb doby popřevratové. Odsunuty byly většinou otázky teoretické, zvláště otázky z teorie bývalých práv rakouského a uherského, ač přece zůstávala tato práva jádrem právního řádu československého. Zato se zdůraznily otázky praktického rázu a není tudíž divu, že se objevují práce monografické, drobné. Proto mohli bychom nalézti řadu brožur, malých, rozsahem nepatrných studií, jež byly psány rychle, přímo hozeny na papír, a to vždy ke konkrétní nějaké otázce, vyznačující se svojí aktuálností, naléhavostí. Nové a nové, téměř každodenní problémy právnické vyvolávaly tyto práce, jež svým počtem překvapují, ovšem rozměry zůstávají daleko za pracemi mírovými. Hodnotiti je bylo by dnes velmi nesnadno, neboť byly určeny pravidelně pro pevný účel, jehož dosažením se zmenšila značně i jejich hodnota, a zůstala obmezena jen na význam ryze teoretický. Jest však litovati, že tolik energie a často námahy velmi svědomitě vynaložené rychle zapadá v nepamět. Že se mezi touto literární tříští objevilo i mnoho zbytečného, rozumí se samo sebou.
Velikým pracím z oboru našich věd se stavěly v cestu stále nesnáze nakladatelské. Nakladatelé nebrali a neberou rádi na svůj vrub díla nesnadno jdoucí na odbyt, když měli s dostatek věcí lepších. Kromě toho nezesílilo válkou české nakladatelské vědomí pro vlastní českou vědeckou práci, jak nejlépe se ukázalo i na tak výnosném podniku jako je vydávání komentovaných zákonů, a teprve od pěti let máme sbírku obdobnou typickému »Manzovi«. Proto zůstalo vydávání velkých prací obmezeno na podporu státní, jež — zejména dík pochopení ministerstva školství — projevila se na sbírkách dvou nových fakult, brněnské »Sbírce spisů právnických a národohospodářských« a bratislavské »Knihovně právnické fakulty«. Ale tyto sbírky nejsou obecně přístupny, třebas nelze jim upříti významu skutečně mimořádného. Tak brněnskou vystoupila po prvé nová druhá fakulta, tvořící zejména s počátku ucelenou školu, kdežto bratislavská se výhodně representovala velikou řadou prací romanistických, dosud u nás nevalně pěstovaných. Zato stará a slavná »Knihovna Sborníku věd právních« stižena byla těžce osudem, až těsně před jubilejním rokem vzkříšená, vychází v nové řadě, takže přímo na díla předešlá už nenavazuje.
Mnoho na poli vydavatelském vykonaly naše právnické a státovědecké organisace. Právnické jednoty, kromě výjimky jednoty bratislavské, se vesměs po válce pro finanční obtíže odmlčely, zato přejaly jejich úkol jiné společnosti, zejména Česká národohospodářská společnost. Státovědecká Společnost a pak spolky žijící v těsném spojení s fakultami, pražský »Všehrd« a brněnský »Právník«. Že bratislavský Právník, ač nelze nevzpomenouti některých jeho dobrých činů, více nevykonal, vysvětlíme si jeho velikými nesnázemi zařizovacími. Pražský Všehrd navázal na svou předválečnou dobrou tradici a dokázal, že svépomoc dovede být nejen obětavá, nýbrž že je i výhodná. Zde mohl by býti vzor, který by slušelo propracovati na podkladě komerčním a mnoho z vad dalo by se takto odčiniti.
Nové i přeorganisované naše právnické společnosti popřály vzniknouti i řadě nových odborných časopisů. Většinou však tu šlo o časopisy stavovské, z nichž pouze náš »Všehrd« se vymyká, avšak i jemu je určen speciální úkol. Jest však připomenouti, že obrozen byl »Právny obzor«, náš prvý slovenský právnický časopis, který svým vznikem sahá až do doby válečné. Charakterisovati časopisy staré, bylo by možno snad slovem usměrnění, jak to vidíme na př. u »Právníka«, který se stal časopisem skoro výlučně určeným advokátům a soudcům.
Poválečné překážky neodstranilo ani desítiletí. Tušíme je dosud, ale s radostí můžeme si konstatovati, že vycházíme i zde na lepší dráhy, na lepší cesty. Skvělým argumentem proti všem škarohlídům je »Slovník veřejného práva československého«, nemluvě ani o speciálních slovnících jako je slovník sociálně-politický a účetně-obchodní a dále vskutku mezinárodní »Revue de la théorie de droit«. Máme dnes svoje vlastní komentované sbírky zákonů (dokonce objevuje se i zdravá konkurence), vydání soudních rozhodnutí velmi dobře vedená, a lze doufati, že až zmizí starý typ nehybného nakladatele českého, pominou i stesky na nepodnikavost a neochotu soukromou. Než nesvalujme vinu jen na tuto stranu a přiznejme, že se u nás velmi málo čte v kruzích právnických (což zase je brzděno vysokými cenami našich vydání právnických děl).
Mnoho by nám mohla v tom směru posloužit i zdravá konkurence se strany německé. Němečtí právníci se převratem octli v situaci nenepodobné naší předpřevratové. Jejich nespornou výhodou je spojení s velikým kádrem právníků říšských a rakouských, a proto v jejich produkci za prvních deset let republiky setkáváme se jen nepatrně s díly teoretickými, kdežto všechna jejich péče věnována jest činnosti vydavatelské a překladatelské v našem zákonodárství. Můžeme rádi, byť s určitou dávkou závisti, dosvědčiti, že leckdy nás nejen v tomto oboru dostihli, nýbrž i předstihli. Také jejich časopisy se postavily čestně po bok našim.
Snad závěrem tomuto přehledu bylo by možno se i otázati, jak je to s našimi autory právnických a státovědeckých prací, kolik jich asi celkem máme a jak produkují. Na to je odpověď velmi těžká, protože bude vždy příliš nedokonalá. Ale zhruba odhadnuto, čítejme asi za prvních deset let i s význačnými články asi na půl páta tisíce prací1 a snad až na 5000. Tyto práce, při čemž nepadá v těchto velkých a jistě nedokonalých číslech nijak na váhu počet prací jiných řečí menšinových (kromě německých), psalo asi 1000 až 1200 autorů, takže by na jednoho autora průměr byl 3—5 prací. Tento nepoměr zřejmě zaráží a také v tom směru budeme musit usilovat o nápravu.
Ale ještě jen jedno chtěl bych vyzdvihnouti z mnoha bodů pracovního programu do dalších let republiky: totiž nutnost zdokonalení znalosti naší práce v cizině, jak to slibně načal »Bulletin de droit tchécoslovaque«. Že když jsme překonali tolik nesnází poválečných, nejen zbytek jich odstraníme, nýbrž i v těchto směrech zvítězíme, věřím pevně.
V Praze dne 10. září 1928. Dr. František Čáda.

Odhaduji tak podle svých vlastních bibliografických prací.

Citace:

Kompetence nemocenských pojišťoven v oboru pojištění invalidního a starobního.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 492-494.