NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - K otázce odložení exekuce pendente revisione.

Čís. 4555.

Přečin nadržování věřiteli podle § 485 tr. zák. náleží k deliktům, k jichž promlčení se nevyžaduje, by byla splněna podmínka § 531 b) tr. zák.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1932, Zm II 211/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací ke zmateční stížnosti obžalovaného zrušil z moci a povinnosti úřední použitím § 290 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 27. dubna 1932, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 485 tr. zák., jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Vyřizuje zmateční stížnost přesvědčil se zrušovací soud, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného a že je rozsudek v odsuzující části stižen zmatkem podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. potud, že se nalézací soud nezabýval otázkou, promlčení souzeného přečinu, ačkoli výsledky průvodního řízení poukazovaly k beztrestnosti činu promlčením. Otázku tu jest zkoumati z moci úřední v každém období trestního řízení a nevadí, že se obžalovaný nehájil promlčením, ani, že rozsudek neobsahuje v tomto směru výslovný výrok (rozh. čís. 2198 sb. n. s.). Promlčecí lhůta činí při přečinu § 485 tr. zák., stíhaném trestem tuhého vězení, jeden rok. Od doby spáchaného činu (23. července 1928) uplynula do dne, kdy byl proti obžalovanému proveden první stíhací úkon, totiž kdy.byl obžalovaný pro souzený přečin vyslechnut a vzat tím do vyšetřování (4. února 1930) doba. delší než promlčecí, lhůta. Co se týče dalších předpokladů promlčení, vytčených v § 531 a—c) tr. zák., nebylo především tvrzeno, že má obžalovaný ze svého činu užitek v rukou. Podmínka nahražení škody podle rozsudkových zjištění věřitelům skútečně způsobené platí však podle výslovného doslovu § 531 b) tr. zák. jen, pokud to dopouští povaha trestného činu, tudíž jen pro delikty, při kterých lze se nadití toho, že škoda bude nahražena v promlčecí lhůtě. Nejvyšší soud vyslovil v různých rozhodnutích, že k těmto deliktům nepatří přečin úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák., protože vyvěrá z platební neschopnosti, a opačný názor vedl by k tomu, že by bylo pro úpadce promlčení zpravidla prakticky vyloučeno (rozh. čís. 2198, 2523 sb. n. s.; viz též Loffler v komentáři Bartsche-Polaka str. 550). Totéž musí však platiti i pro skutkovou podstatu přečinu § 485 tr. zák., protože i povaha tohoto přečinu kotví v platební neschopnosti pachatelově, a přečin nadržování věřiteli podle § 485 tr. zák. a přečin úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák. v případě splácení dluhů se liší jen po stránce subjektivní, pokud ona skutková podstata vyžaduje úmysl, by byli jiní věřitelé poškozeni, tento delikt však jen nedbalost s týmž účinkem, kdežto společná jest oběma přečinům zásada, že nemá býti porušena stejnoměrnost uspokojení věřitelů v případě, že dlužník je neschopen platiti ve smyslu řečených míst zákona. Proto tu ani zákon ani povaha věci nepřipouští, by použitím ustanovení § 531 b) tr. zák. bylo žádáno na pachateli, by nahradil škodu v promlčecí lhůtě, což by zpravidla předpokládalo, by uspokojil věřitele zase porušením zásady stejnoměrného uspokojení věřitelů ve smyslu předpisů o vyrovnacím neb úpadkovém řízení. Výjimečné okolnosti, jež by snad dovolovaly obžalovanému, by nahradil, a to všem věřitelům stejnoměrně, škodu činem způsobenou z majetku k volné disposici mu jsoucího, nebyly tvrzeny. Zda je splněna třetí podmínka (§ 531 c) tr. zák.), podle níž se vyžaduje, by se pachatel ve lhůtě promlčecí nedopustil soudně trestného činu, nelze zrušovacímu soudu rozhodnouti. Nestačí tu jen výpis z trestního rejstříku, nýbrž bude třeba, by bylo ještě jiným vhodným způsobem zjištěno, nespáchal-li obžalovaný v promlčecí době soudně trestný čin. Podle toho, co bylo uvedeno, nelze nejvyššímu jako zrušovacímu soudu ve věci samé rozhodnouti, zda jsou tu veškeré podmínky promlčení. Nezbylo proto, než pro zmatek rozsudku podle § 281 čís. 9 b) tr. ř., k němuž měl nalézací soud ve prospěch obžalovaného z moci úřední podle § 290 tr. ř. přihlédnouti, za předpokladů § 5 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 při neveřejné poradě uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Revue pénitentiare de Pologne. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 12, s. 408-408.