Č. 8287.

Vojenské věci. — Jazykové právo: I. Nedostatečná znalost státního jazyka je důvodem, aby voj. gážista v záloze byl zba- ven hodnosti gážisty. — II. Nedostaví-li se voj. gážista v záloze ve stanovené lhůtě k jazykové zkoušce, neomlouvá jej okolnost, že si pro přetížení v povolání občanském nemohl dostatečně osvojiti znalost služebního jazyka. — III. Osoba podléhající branné povinnosti nemá nároku na to, aby byla přidělena k určité zbrani nebo skupině.
(Nález ze dne 10. prosince 1929 č. 22279.)
Věc: Dr. Herbert B. v T. proti ministerstvu národní obrany o odnětí vojenské hodnosti řízením správním.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, právní poručík v záloze, narozený r. 1888, byl jazykovou zkušební komisí pěš. pluku č. . . . povolán ke zkoušce ze služ. jazyka na den 22. března 1927; předvolání bylo mu doručeno 6. ledna 1927, ale podáním z 23. března 1927 došlým řečené komisi dne 24. března 1927, hlásil, že pro přetížení v povolání nemohl se v české řeči tak vycvičiti, aby se mohl zkoušce podrobiti, a žádal o povolení jednoroční lhůty k vykonání zkoušky.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že se řízením správním odnímá st-l i vojenská hodnost poručíka v záloze podle § 33 odst. 1 lit. c) zák. č. 154/23, resp. podle § 60 odst. 3 vl. nař. č. 203/23, ježto ve lhůtě min. stanovené neprokázal znalost služ. jazyka podle Věcného věstníku z roku 1924, č. 70 čl. 734, nedostaviv se bez náležitého prokazatelného odůvodnění k jazykové zkoušce, k níž byl podle ustanovení téhož věstníku povolán, a že se v důsledku tohoto rozhodnutí překládá do počtu mužstva jako vojín v záloze.
Stížnost namítá proti tomu, 1. že st-l v přípise z 23. března 1927 uvedl závažný důvod, jenž mu konání zkoušky toho času znemožňoval, neboť i ve svém povolání jako advokát i ve svých veř. funkcích jest prací tak přetížen, že mu nezbylo času osvojiti si dostatečně češtinu, a 2. že neměl býti zařaděn jako vojín do zálohy, poněvadž byl domobrancem a již před svým superarbitrováním byl uznán za schopna jen služeb kancelářských, a že jako vycvičený dělostřelec neměl býti zařaděn k pěchotě.
O stížnosti nss uvážil:
Ad 1. § 33 zák. č. 154/23 stanoví v odst. 1 lit. c), že správním opatřením ministra nár. obrany může býti voj. gážistovi mimo činnou službu odňata voj. hodnost, neplní-li v době, kdy nekoná činnou službu vojenskou, opětovně svých povinností, jež mu příslušné předpisy jako gážistovi mimo činnou službu ukládají, anebo odmítne-li v téže době vůbec plniti povinnosti, jež mu příslušejí jako voj. gážistovi mimo činnou službu. — § 1 zák. jaz. č. 122/20 stanoví, že jazyk čsl. je státním, oficielním jazykem republiky a že jest tedy zejména jazykem, jehož používá branná moc při velení a jako jazyka služebního — a připouští event. použití jazyka jiného jen ve styku s mužstvem, nikoli tedy ve styku s gážisty. — K těmto ustanovením zákonným stanovil § 60 odst. 3 vl. nař. č. 203/20 — jímž se provádí nejen cit. zákon č. 154/23, nýbrž i branný zák. č. 193/20 a jaz. zákon č. 122/20 — že voj. gážistům v záloze, kteří nevyhovují povinnosti znáti jazyk služební, může býti odňata jejich voj. hod- nost, k čemuž postačí, neosvojil-li si řečený gážista dostatečnou znalost jazyka služebního do jednoho roku od vydání tohoto nařízení a neprokázal pak tuto znalost ve lhůtě mno stanovené buď vysvědčením tam uvedeným anebo jazykovou zkouškou, vykonanou v době cvičení v záloze anebo zvláště, podle výnosů, jež vydá mno.
St-l doznává sám, že si neosvojil dostatečnou znalost služ. jazyka, tvrdí však, že nemohl tak učiniti pro přetížení v povolání a shledává v této okolnosti závažný důvod omluvný pro to, že se nedostavil ke zkoušce, jakož i důvod pro odklad zkoušky. Toto stanovisko není správné.
Cit. předpis § 60 odst. 3 vl. nař. č. 203/23 praví zcela kategoricky, že voj. hodnost může býti záložnímu gážistovi odňata již tehdy, neosvojil-li si gážista dostatečnou znalost služ. jazyka do jednoho roku od vydání cit. nař., a nezná nějakých omluvných důvodů, které by prodlužovaly tuto lhůtu danou k tomu, aby si gážista služební jazyk osvojil.
Stanoví-li Věcný věstník mno z 20. prosince 1924 č. 70 čl. 734 — jenž zajisté ani nechtěl ani nemohl cit. vl. nař. č. 203/23 z měnit i — pod č. V., že povolávací rozkaz ke zkoušce jazykové má býti gážistovi dodán aspoň měsíc před zkouškou, a nemůže-li se gážista dostaviti ke zkoušce buď pro onemocnění neb jiné závažné a prokazatelné důvody, že musí to ihned hlásiti, lze tomu rozuměti jen tak, že pouhé nedostavení se ke zkoušce samo o sobě k odnětí hodnosti nepostačuje, bylo-li ihned omluveno onemocněním nebo nějakou závažnou a prokazatelnou zevnější okolností, která gážistovi zabránila dostaviti se v ustanovený termín ke zkoušce, nikoli však v ten smysl, že by i nedostatečné osvojení znalosti služ. řeči bylo uznáno za důvod pro odklad zkoušky. Doznává-li tedy st-l, že si ve lhůtě stanovené vl. nař. č. 203/23 neosvojil dostatečnou znalost služ. jazyka a omlouval-li touto okolností, že se ke zkoušce nedostavil a neuznal-li žal. úřad tuto okolnost za omluvný důvod ve smyslu Věcného věstníku 734/1923, nelze v tom shledati nezákonnost.
Ad 2. K této námitce stačí poukázati na předpis § 62 odst. 1 cit. vl. nař. č. 203/23, jenž v době vydání nař. rozhodnutí byl v platnosti a dle něhož voj. gážisté z povolání a v záloze, jimž byla odňata voj. hodnost správním opatřením podle § 33 zák. č. 154/23, podléhají podle svého stáří branné povinnosti jako vojíni v záloze. Pak jest nerozhodno, že st-l byl dříve domobrancem, nýbrž jest rozhodno jen, že se ke své přihlášce stal čsl. gážistou v záloze (srov. § 6 vl. nař. č. 470/20).
Pokud konečně st-l namítá, že měl býti přidělen jako vojín do zálohy u dělostřelectva, stačí podotknouti, že není právní normy, podle níž by osoba podléhající branné povinnosti měla nárok na přidělení k určité zbrani nebo skupině, takže st-l nemůže shledávati porušení nějakého svého práva v tom, že nebyl zařaděn k dělostřelectvu, nehledě ostatně ani k tomu, že k dělostřelectvu nebyl přidělen ani jako záložní gážista.

Citace:

č. 8287. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 492-494.