NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2656.

Státní úředníci: I. * Při propočítání služební doby státního zaměstnance, který přestoupil z kategorie smluvní do kategorie úřednické, nemůže býti do lhůty, kterou jest odečísti dle § 4 č. 2 a § 3 č. 2 prov. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., započtena služba kancelářská vykonaná před dovršením 17. roku věku (nař. vešk. min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z.), ani část služby úřednické, která dle § 15, odst. 1 nař. č. 666/20 plně započtena býti má. — II. O kompetenci ministra pro Slovensko ve věcech personálu politické správy — věta jako při Boh. 2172 adm.
(Nález ze dne 18. září 1923 č. 15 435.)
Věc: Josef Š., oficiál zemské správy politické při župním úřadu v Košicích, proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o propočtení služebních let.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud započetlo do stlovy služební doby jen část jeho služby ve vlastnosti župního kancelisty, zrušuje se pro nezákonnost, ostatně zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, převzatému dnem 1. ledna 1920 do čsl. státní služby za kancelářského úředníka politické správy na Slovensku, k jeho přihlášce, podané za účelem propočtení služební doby, ministr pro Slov. výnosem, proti němuž směřuje stížnost k nss podaná, na základě zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. propočetl jeho celkovou započítatelnou dobu služební podle postupových lhůt, stanovených zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb. pro skupinu E státních úředníků, takto:
Započítává se župní služba kancelářská ode dne 17. července 1909 do dne 31. prosince 1919 (10 let, 5 měsíců, 14 dní) a válečná půlletí 1914—1918 (2 léta, 6 měsíců), což činí úhrnem 12 let, 11 měsíců a 14 dní. Od toho se odečítá po rozumu § 4, bodu 2. nařízení z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a podle zákona z 18. února 1919 č. 89 Sb. 7 roků, z čehož resultuje zbytek 5 let, 11 měsíců a 14 dní. K tomu státní kancelářská služba politická ode dne 1. ledna do dne 31. prosince 1920, takže úhrnná započítatelná doba páčí se na 6 let, 11 měsíců a 14 dní. Na základě toho a se zachováním udělené slovenské výhody přípočtem 3 let k době směrodatné pro časový postup zařaděn byl st-1 dnem 1. ledna 1921 do požitků 2. stupně X. hodnostní třídy státních úředníků s dodatkem, že dnem 17. ledna 1921 postoupil do požitků 3. stupně 10. hodnostní třídy. Předchozí doba, již ztrávil st-1 v župní službě jako diurnista ode dne 22. října 1908 do dne 16. července 1909 nezapočítává se mu v postup do vyšších požitků, poněvadž dotud neměl ještě dovršený 17. rok věku svého (§ 73 nařízení veškerého ministerstva z 25. ledna 1914 č. 21 ř. zák.).
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nejprv bylo třeba zabývati se námitkou odvodního spisu, podaného v zastoupení žal. úřadu ministerstvem vnitra, že nař. rozhodnutím ministra pro Slov. nedošla věc konečného vyřešení v pořadu administrativním a že proto stížnost na nss jest nepřípustná, (§§ 5 a 21 zák. o ss). Že konečnou instancí nebyl úřad ministra pro Slov., nýbrž že jí bylo min. vnitra, k němuž st-1 mohl se ještě odvolati, dovozuje odvodní spis z ustanovení bodu I 2 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, schválených min. radou dne 27. července 1920, že obsazování systemisovaných míst na Slovensku má se díti, pokud jde o úředníky, zásadně příslušným ministerstvem. Tento předpis vydán byl ve shodě se zásadami, na nichž spočívá zákon ze dne 22. března 1920 č. 210 Sb. a prováděcí nařízení k tomuto zákonu z 21. května 1920 č. 361 Sb. §§ 4, 5, 7), a na základě právního stavu, jaký byl vytvořen pro obor politické správy usnesením vlády z 12. března 1919, jímž systemisována byla místa konceptního a kancelářského úřednictva pro politickou správu na Slovensku s podotknutím, že obsazování míst bude se díti postupně podle potřeby ministerstvem vnitra. V souhlasu s tím jest i, že při úřadu ministra pro Slov. byla po rozumu § 100 lit. a) služ. pragm. zřízena disciplinární komise první instance. Propočtení služební doby v daném případě provedl úřad ministra pro Slov. na základě § 26, odst. 1. vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. jakožto úřad, jemuž příslušelo dnem 1. ledna poukazovati st-li služební požitky, tedy jakožto úřad první instance.
Po té stránce nss svým nálezem Boh. 2172 adm. vyslovil právní názor ..... že ministra pro Slov. sluší pokládati za plnomocníka celé vlády, kteráž vyplývající z toho ministrovu zastupující moc může pro určité úkony vůbec odvolati a výkony ty na sebe vztáhnouti; jeho plná moc zásadně není omezena na určitý resort, jest však omezena na území Slovenska; podobně i jednotlivý ministr resortní moc výkonnou svěřenou jeho ministerstvu nevykonává z vlastní své zákonné pravomoci úřední, nýbrž jen v zastoupení celé vlády, avšak jeho působnost zásadně omezena jest jen na záležitosti jeho resortu a vztahuje se naproti tomu teritoriálně na celou oblast republiky, tedy také na území Slovenska; ministr pro Slov. jest takto současně i substitutem dotčeného ministra resortního, pokud jde o záležitosti Slovenska, a obsah jeho kompetence dán jest jeho plnou mocí, která, nejsouc v zákoně samém přesně upravena, řídí se usnesením vlády, resp. pokud týče se záležitostí resortním ministerstvům po zákonu příslušejících, i usnesením dotyčného ministra resortního, jenž však může kdvkoli později, vyžádaje si eventuálně ve smyslu § 81 lit. b) úst. listiny usnesení celého sboru vlády, substituční právo ministra pro Slov. pro svůj resort omeziti tím, že buď konkrétní záležitosti anebo záležitosti určitého druhu sám sobě vyhradí. Jako plnomocník resp. substitut ministr pro Slov. zastupuje ministerstvo, za které jedná, tak že jure repraesentationis všechny úkony jím v této funkci provedené musí býti pojímány jakožto vlastní úkony onoho ministra, za nějž jakožto substitut vystupuje, a nelze proto ministerstvo resortní stavěti proti ministru pro Slov. jakožto nějaký úřad vyšší instance, nýbrž nutno ve výrocích ministra s plnou mocí spatřovati jen výrok onoho ministerstva, které po zákonu k dotyčnému výroku jest věcně kompetentním.
Z toho právního názoru plyne pro daný případ, kdež odvodní spis ani netvrdí, že by tato záležitost, resp. záležitost takového druhu na Slovensku byla vyhražena bývala pravomoci ministra vnitra — jde o propočtení služební doby úředníka politické správy a odvodní spis tvrdí takovou výhradu jen pokud běží o obsazování systemisovaných míst politické správy —, že třeba výrok ministra s plnou mocí pokládati za výrok ministerstva vnitra samého vynesený ústy jeho povolaného a splnomocněného k tomu substituta, a že nelze právem činiti námitku nevyčerpaného pořadí instančního.
Pokud jde o věc samu, namítá stížnost nejprve, že nař. rozhodnutí čítá směrodatný počátek diurnistické služby st-lovy teprv ode dne 17. července 1909. kdy st-1 dovršil 17. rok svého věku, na místě aby byla vzata v úvahu tato služba již od svého efektivního počátku, t. j. ode dne 22. října 1908, neboť dovolávaného rozhodnutím k odůvodnění tohoto postupu § 73 nař. vešk. min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. zák. na posuzování trvání služební doby st-le jakožto župního diurnisty použito býti nemůže, poněvadž toto nařízení bylo vydáno jen pro státní zaměstnance bývalého Rakouska a nemůže platiti pro župní diurnisty bývalého Uherska, nebyvši na ně dodatečně žádným zákonem co do své působnosti rozšířeno. Stížnost v tomto bodu jest bezdůvodná, neboť přehlíží normu § 4 zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb., podle níž vyjmenovaní úředníci státní správy politické na Slovensku podrobeni jsou zákonům a ustanovením, jež platí pro státní úřednictvo v ostatních částech republiky, zejména zákonu z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služ. pragmatice státních zaměstnanců, nařízením a předpisům k němu vydaným, jakož i všem zákonům a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech republiky upraveny služební a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců. Na služební poměr st-le, ustanoveného úředníkem státní služby politické na Slovensku dnem 1. ledna 1920, jest tudíž použíti veškerých svrchu vytčených předpisů bez ohledu na to, byly-li vydány po jeho ustanovení nebo před ním, což platí zejména i ohledně předpisu § 73, odst. 1 nař. vešk. ministerstva z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z., podle něhož smluvní služba kancelářská požaduje dokonání 17. roku života a může tudíž jen od tohoto času za takovou býti čítána, neboť cit. nařízení jsouc po rozumu § 4 č. 2, § 3 č. 2 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a § 1 zákona z 18. února 1919 č. 89 ř. z. (»pokud mají dnes 7 neb více let služby) směrodatnou normou pro určení počátku služby při propočtení služební doby státního úředníka započítatelné, jest beze sporu »ustanovením, kterým jsou upraveny služební požitky státních zaměstnanců« po rozumu § 4 zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb.
Nelze tudíž shledávati v tom nezákonnost, určil-li úřad, jak uvedeno, pro účely propočtení služební doby st-lovy počátek jeho smluvní služby kancelářské podle normy cit. § 73, odst. 1 min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. a slušelo stížnost v tomto směru jakožto bezdůvodnou zamítnouti.
Důsledkem toho, že úřad, jak tedy po zákonu bylo přípustno, svrchu zmíněnou dobu 7 let srazil se st-lovy služby počínajíc teprv dnem 17. července 1909, kdy st-1 dovršil 17. rok věku svého, a že ji srazil v celém trvání 7 let. bylo, že ona srážka zasáhla službu konanou až po den 17. července 1916.
Druhá námitka stížnosti směřuje právě proti tomuto postupu úřadu, a to pokud srážka ta vztahuje se na čas ode dne 16. listopadu 1915 do dne 17. července 1916, neboť v tomto čase st-1 nebyl již smluvním zaměstnancem kancelářským, nýbrž byl župním úředníkem kancelářským, byv ustanoven dne 16. listopadu 1915 župním kancelistou, a měla tato doba zůstati srážky prosta.
Po stránce tohoto stížného bodu bylo třeba přihlédnouti k tomu, že okolnost, že st-1, byv jmenován 16. listopadu 1915 župním kancelistou, stal se úředníkem župní samosprávy, byla, jak zjevno ze správních spisů, zejména ze založeného v nich výtahu ze st-lovy kmenové knihy, úřadu známa. Úřad tuto veřejnou službu do st-lovy služební doby započetl, což mohlo státi se jedině podle předpisu prvého odstavce § 15 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., a za předpokladu, že ona veřejná služba jest rovnocenná co do výkonu i vzdělání předepsaného pro nynější st-lovu službu státní. Provedeným zápočtem uznal úřad podmínky cit. prvého odstavce § 15 za dány a slušelo zápočet provésti v rozsahu tohoto předpisu, t. j. plně. Ježto pak ani ustanovení § 4 č. 2, § 3 č. 2 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a § 1 zák. z 18. února 1919 č. 89 Sb., o kteréž úřad provedenou srážku 7 let ze služební doby st-lovy opírá a jež platí jen ohledně smluvní služby kancelářské, nelze na započítatelnou podle prvého odstavce § 15 vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 666 Sb. veřejnou službu v charakteru úředníka analogicky rozšiřovati, měla býti po zákonu st-lova služba ve vlastnosti župního kancelisty započtena bez jakékoli srážky, rozhodnutí, pokud takovouto srážku učinilo, jest v rozporu se zákonem a slušelo je v tomto směru pro nezákonnost zrušiti.

Citace:

č. 2656. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 571-575.