Č. 8326.

Pojištění úrazové. — Policejní řízení trestní: * V trestním řízení pro přestupek úrazového zákona není přípustný další opravný prostředek proti rozhodnutí politického úřadu II. stolice, jež potvrdilo in toto nález I. stolice.
(Nález ze dne 28. prosince 1929 č. 21479.)
Věc: Dr. Rudolf T. v Č. proti ministerstvu sociální péče o přestupek § 21 úrazového zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Č. z 22. června 1927 uznán byl st-l vinným přestupkem § 21 úraz. zák. z 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. z roku 1888, kterého se dopustil podle svého doznání tím, že nepředložil v zákonné 14denní lhůtě, t. j. do 14. ledna 1927, úrazové pojišťovně dělnické v Praze výpočet pojistného za II. pololetí 1926 z podniku »osobní auto«, a odsouzen byl podle § 52 téhož zák. k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na dobu 5 dnů. — Zsp v Praze a ani min. soc. péče odvoláním st-le nevyhověly. — — — —
Maje rozhodnouti o stížnosti, musil se nss zabývati z moci úřední otázkou, zda úřady správní rozhodujíce předmětný spor nevybočily z mezí své kompetence a není-li postiženo řízení zmatkem, který by nss-u bránil, přistoupiti k věcnému přezkoumání nař. rozhodnutí.
Úrazový zákon z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 pod nadpisem »ustanovení trestní« obsahuje v §§ 51 a 52 vymezení přestupků tohoto zák. a trestních sazeb, jedná v § 53 o osobách zodpovědných, stanoví v § 54, že »potrestání přestupků zákona v § 51 a 52 naznačených přísluší politickým úřadům«, určuje v odst. 2 téhož § do kterého fondu uložené pokuty plynou a konečně stanoví v § 55 pod nadpisem »rekursy« všeobecně rekursní lhůty a úřady, u nichž rekursy jest podati. Ustanovení těmito nejsou však upraveny veškeré fáze trestního řízení policejního a platí tedy v ostatních směrech, ve kterých úrazový zákon nemá výslovných odchylných předpisů, předpisy platné pro trestní řízení před úřady politickými, obsažené v min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. Dle § 3 cit. min. nař. jest další rekurs proti rozhodnutí politického úřadu II. stolice ve věcech trestních, náležejících do příslušnosti politických úřadů, vyloučen, když politický úřad II. stolice potvrdil trestní nález úřadu I. stolice. Dle právního náhledu, který nss již opětovně, zejména v nál. Boh. A 639/20 vyslovil, lze trestní nález považovati za potvrzený ve smyslu § 3 cit. nař. z r. 1860 tehdy, když II. stolice jej potvrdila in toto, t. j. ve všech kusech, které jsou podstatnými součástkami nálezu trestního, tedy vedle zjištění skutkové podstaty a výroku o trestu i subsumpce skutkové podstaty pod předpis právní.
V daném případě jde o výroky konformátní, ježto zsp, nedavší místa odvolání st-lovu ponechala trestní nález I. stolice nezměněný ve všech jeho podstatných součástkách, t. j. jak co do skutkové podstaty, tak co do subsumpce pod předpis právní, tak i co do trestu. Nebyl proto ve smyslu cit. § 3 nař. č. 31 z r. 1860 proti rozhodnutí II. stolice přípustný další opravný prostředek. Pak ovšem min. soc. péče nebylo povoláno, aby rozhodovalo jako instance a učinilo-li tak přece, jest rozhodnutí jeho výrokem úřadu nepříslušného a proto zmatečné. Bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Avšak i poučení, které se straně v rozhodnutí zsp-é dostalo, že se lze z něho odvolati k min. soc. péče, je nezákonné a bude třeba učiniti opatření, aby rozhodnutí to se správným právním poučením bylo st-li znovu doručeno a jemu umožněno, aby se případně dovolal mimořádné ochrany nss-u.

Citace:

č. 8326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 580-581.