NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 2

Čís. 13963.

Nejde o případ § 111 c. ř. s., odjela-li strana jen na přechodnou dobu (na kampaň do cukrovaru v jiném místě).
Straně nelze tu ukládati povinnost, by ustanovila osobu k přijetí soudních obsílek, aneb aby oznámila změnu dočasného pobytu soudu. Doručnému orgánu jest tu postupovati podle §§ 102, 104 c. ř. s., po případě podle předpisu § 15 odst. 1 výn. min. pošt a telegralů vydaného vzhledem na vl. nař. ze dne 17. ledna 1927 čís. 2 sb. z. a n. a uveřejněného ve věstníku ministerstva spravedlnosti str. 184/1928.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1934, Rv II 801/34.)
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě o uznání otcovství a o placení výživného. Odvolací soud usnesením pojatým do rozsudku zamítl odvolání, pokud uplatňovalo zmatečnost, a uvedl v tomto směru v důvodech: Odvolatel spatřuje zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. v tom, že nezákonným postupem, opomenutím doručení, byla mu odňata možnost před soudem projednávati. Obsílka k ústnímu jednání na 25. listopadu 1933 nebyla prý mu řádně doručena, následkem čehož vůbec nevěděl o tom, že se ústní jednání konalo, o čemž se dověděl teprve z rozsudku. Dne 8. října 1933 odstěhoval se prý z Luhačovic, udal listonoši svou adresu, na kterou mu měl poštu odesílati, ježto odejel na kampaň do cukrovaru v Trnavě, kde dlel až do 30. prosince 1933. Ježto prý listonoš G. jeho adresu znal, měl mu pod udanou adresou obsílku poslati, po případě měl postupovati podle § 102 c. ř. s. Vytýkané zmatečnosti tu není. Odvolací soud dal doplniti řízení výslechem svědka Antonína G-a a Josefa L-a. Svědeckou výpovědí Antonína G-a zjistil odvolací soud, že za žalovaného, který odejel začátkem října 1933, přijímal veškerou poštu Josef L., který mu sdělil, že pro žalovaného ji za jeho nepřítomnosti vyřizuje, že obsílku k ústnímu jednání na 25. listopadu 1933 doručil Josefu L-ovi, který ji nechtěl přijati. Z toho důvodu prý obsílku vzal zpět na poštu a Josefu L-ovi odevzdal lístek o oznámení doručení obsílky, při čemž mu řekl, že obsílka bude na poště po 14 dnů uložena a že v dalším nese si žalovaný sám následky. Svědeckou výpovědí Josefa L-a zjistil odvolací soud, že svědek bydlí ve stejném domě v Luhačovicích se žalovaným, že žalovaný začátkem října odejel na řepnou kampaň do cukrovaru v Trnavě, že svědek jeho adresu znal a že, když koncem října 1933 přišel k němu listonoš G. s tím, že žalovanému má doručiti obsílku od soudu a že nemůže žalovaného zastihnouti doma, sdělil mu, že tuto obsílku ukládá na poště, a nechal mu oznámení o doručení v jeho obchodě. Svědeckou výpovědí Josefa L-a dále zjistil odvolací soud, že žalovanému neoznámil, že mu došla nějaká obsílka od soudu, a že lístek od doručení nechal dále ve svém obchodě. Z tohoto zjištění dospěl odvolací soud k přesvědčení, že jednak žalovaný listonoši Antonínu G-ovi svou adresu, na kterou mu měl veškerou poštu posílati, nesdělil, nýbrž, že listonoš Antonín G. ve smyslu § 102 c. ř. s. řádně obsílku Josefu L-ovi, synu pronajímatelky bytu Emilie L-ové, u níž žalovaný bydlel, doručil, a že proto právem obsílku pak na poště uložil, ohlásiv Josefu L-ovi toto uložení písemnou oznámkou. Neprávem stojí odvolatel na stanovisku, že prý v době od 8. října do 30. prosince 1933 v Luhačovicích neměl bytu a že tedy listonoš měl obsílku zaslati mu na adresu žalovaného do Trnavy, po případě měl ji soudu vrátiti s poznámkou, že se z Luhačovic odstěhoval a neměl provésti náhradní doručení, neboť žalovaný sám při ústním jednání dodal, že v roce 1931 odejel k sestře do Brna na návštěvu, když místa jako vážný nedostal, a že tam u ní onemocněl, takže o případ § 111 c. ř. s. se zde nejedná, neboť žalovaný ani bydliště ani byt nezměnil a bylo věcí žalovaného, by pro případ dočasného vzdálení se ze svého bytu (má totiž v Luhačovicích trafiku) ustanovil sobě osobu, která by za něj obsílky od soudu přijímala, po případě mohl změnu svého dočasného bytu oznámiti soudu, to tím více, když věděl o tom, že jest o uznání otcovství žalován, a že spor jest v běhu, neboť žalovaný sám při ústním jednání 12. září 1933 u soudu bez zástupce byl přítomen a tam námitky činil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších stolic i řízení jim předcházející počínajíc ústním jednáním ze dne 25. listopadu 1933 a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ježto usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl odvolání z důvodu zmatečnosti, bylo pojato do rozsudku, může dovolatel mu odporovati dovoláním podle § 503 čís. 1 c. ř. s. (srov. plen. rozhodnutí z 30. prosince 1927 Pres. 227/27 čís. 7671 sb. n. s.). Dovolání jest opodstatněné. Důvody zmatečnosti zkoumá soud z úřadu. Jest proto bez významu, že dovolatel sám zastává proti odvolacímu soudu názor, že v příčině doručování obsílky k ústnímu jednání na den 25. listopadu 1933 jde o případ § 111 c. ř. s. Toto zákonné ustanovení předpokládá, že strana změnila za sporu bydliště nebo byt, to jest že dosavadní bydliště nebo byt opustila a pořídila si jiné. Tomu však tak nebylo u žalovaného, který udal v odvolání, že je na bytě u Emilie L-ové a že pouze na přechodnou dobu odejel na kampaň do cukrovaru v Trnavě, a v dovolání uvádí, že se 30. prosince 1933 vrátil. To plyne též ze zjištění odvolacího soudu na základě výpovědi svědka Josefa L-a.
Byl proto odvolací soud, správného názoru, že tu nejde o případ § 111 c. ř. s., avšak neprávem ukládal dovolateli povinnost, aby ustanovil osobu k přijetí soudních obsílek, aneb aby oznámil změnu dočasného pobytu soudu. Pro takovou povinnost není podkladu v předpisech c. ř. s. upravujících otázku doručování, když o případ § 111 c. ř. s. tu nešlo. Šlo o náhradní doručení upravené v §§ 102, 104 c. ř. s. Poštovní orgán nezastihl dovolatele v jeho bytě a Josef L., syn pronajímatelky bytu, jemuž pro nedostatek osob v odstavci prvém § 102 c. ř. s. uvedených doručovatel chtěl zásilku dodati, odepřel ji přijati. Měl proto poštovní orgán zásilku podle předpisu § 15 odst. 1 výnosu min. pošt a telegrafů vydaného vzhledem na vládní nařízení ze dne 17. ledna 1927 č. 2 sb. z. a n. a uveřejněného ve věstníku ministerstva spravedlnosti str. 184/1928 zaslati za dovolatelem, když jeho adresa mu byla L-em oznámena, nikoliv ji uložiti na poště. Ostatně i v případě, že by mu nebyla adresa dovolatelova známa, nemohlo uložení na poště míti účinek doručení (§ 104 třetí odstavec c. ř. s.), když doručovatel nepřipevnil na dveře bytu dovolatelova oznámení v § 104 prvý odstavec c. ř. s. předepsané (srov. rozhod. čís. 11368 sb. n. s.). Byl tedy postup doručujícího orgánu nezákonný. Poněvadž dovolatel jiným způsobem o ustanoveném roku nezvěděl, byly řízení v první stolici počínajíc ústním jednáním ze dne 25. listopadu 1933, jakož i rozsudek prvního soudu a důsledkem toto i rozsudek odvolacího soudu stiženy zmatečností podle § 477 čís. 4 c. ř. s. a bylo podle § 510 druhý odstavec c. ř. s. věc vrátiti soudu první stolice.

Citace:

č. 8326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 580-581.