— 367 —
Jednotnost vložky ve smyslu § 86. knih. zák. jest dána, když práva, o jichž zápis se žádá, týkají se těchže vložek týmž způsobem, což zvláště o simultánních hypotékách platí, zejména když veškery vložky při témž soudu se vedou.
K žádosti firmy A. povolil c. k. okresní soud v R. usnesením z 28 VI 1910 č. d. 269/10 ve vložkách č. 19, 43 a 104 kat. obce M. a sice na polovici Janu E. tam připsaných realit záznam práva zástavního pro pohledávku 300 K a 200 K. Listinný podklad tohoto usnesení tvořil Janem a Marií E. vydaný dlužní úpis z 12. července 1900 a toliko Janem E. vydaný dlužní úpis z 31. ledna 1902.
Na jmění Jana E. byl brzo na to uvalen konkurs a správce konkursní podstaty podal proti zmíněnému usnesení stížnost z důvodu — 368 —
toho, že návrh tabulární měl pro nepřípustnou kumulaci býti zamítnut.
Usnesením z 3. září 1910, č. j. R I 250/10 kr. soud v P. rekursu částečně vyhověl a zamítl žádost o záznam práva zástavního pro 200 K. Důvody:
Přítomnou žádostí navrhuje se na základě dvou listin zápis dvou práv ve třech různých vložkách. Tato kumulace jeví se dle § 86. knih. zák. nepřípustnou a mělo vedle principu v § 95. knih. z. vyjádřeného býti jen jednomu z kumulovaných návrhů vyhověno.
Usnesení prvního soudu, jímž žádosti úplně bylo vyhověno, jeví se tedy nezákonným a bylo tudíž rekursu proti němu podanému částečně vyhověno.
Revisní stížnosti firmy A. nejvyšší soud vyhověl a obnovil usnesení prvé instance. Důvody:
Dle §. 86. knih. zák. může jedinou žádostí žádáno býti o více zápisů, jež státi se mají podle téže listiny, neb o zápis jediného práva ve více vložkách, aneb o zápis více práv v jediné vložce.
Jak také ze stylisace § 71. první vládní předlohy obecného knihovního zákona z r. 1869 vysvítá, nejsou předpoklady kumulace žádostí v § 86. knih. zák. vypočteny konjunktivně, nýbrž disjunktivně. —
Nechť jedná se již o ten či onen z uvedených předpokladů, povždy dosíci se tím má zákonem sledovaného účele, by zamezeno bylo podávání příliš komplikovaných žádostí knihovních a aby se tak netvořil nejasný knihovní stav.
V přítomném případě žádá se, by podle dvou listin povolen byl záznam simultánního práva zástavního v týchž třech vložkách.
Při žádosti této není tu sice jednotnosti listiny a práva, které má býti zapsáno, ale stává tu jednotnost knihovní vložky a sice přes to, že zápis ve třech vložkách (však simultánně) státi se má, neboť nutno přisvědčiti názoru revisní stížností zastávanému, že jednotnost vložky ve smyslu zákona stává již tehdy, když práva, o jichž zápis se jedná, týkají se těchže vložek týmž způsobem a společně, což zejména o simultánních hypothekách platí, obzvláště když také všechny vložky při jednom a témže soudě se vedou.
Nelze nahlédnouti, pokud by v takovémto případě nastati mohla komplikace stavu knihovního, které se zákon vyvarovati chce.
Kumulovaná žádost revisní stěžovatelky musí tudíž pokládána býti za přípustnou, pročež bylo revisní stížnosti vyhověno a usnesení prvního soudu, který žádosti plně vyhověl, v celém rozsahu obnoveno.
Rozhodnutí z 20. září 1910, č. j. R II 870/10.
Dr. Beutl.