č. 9767.

Církevní věci. — Řízení před nss-em: * Obsadil-li katolický biskup na Slov. farní obročí, stojící pod býv. král. uher. patronátem, libera collatione z důvodu, že referát min. škol. v Bratislavě nevykonal včas presentaci, a odpírá-li referát min. škol. obsazení to vžiti na vědomí, je ke stížnosti do tohoto rozhodnutí na nss legitimován jak biskup, tak i beneficiát, jím ustanovený.
(Nález ze dne 19. března 1932 č. 717.) — č. 9767 —
425
Věc: Jan P. ve Spišské Kapitule a Alexandr B. v L. (adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o kongruové požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím nebéře na vědomí obsazení farního obročí v L. se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Proti výnosu referátu min. škol. v Bratislavě ze 7. září 1928 stran obsazení farního obročí v L. podal st-1 stížnost na nss, o níž bylo rozhodnuto nál. Boh. A 9766/32. Současně podal však st-l proti uvedenému výnosu také rozklad z 10. září 1928, v němž upozornil žal. úřad, že neužije-li úřad svého práva do 20. září 1928, obsadí biskup faru v L. sám Na to oznámil referát min. škol. v Bratislavě podateli přípisem z 18. září 1928, že nemůže vžiti tento připiš na vědomí a trvá na svém požadavku, aby při jednáních o obsazování farních obročí, spadajících pod veřejný patronát, byly předkládány žádosti všech uchazečů. V důsledku toho nemůže se ani v daném případě jednati o presentaci a nelze tu mluviti o projití presentační lhůty, dokud nebude onomu požadavku vyhověno.
Přípisem z 20. září 1928 uznal biskupský ordinariát, že tu byli celkem čtyři uchazeči, a vysvětlil se svého stanoviska, proč byly předloženy pouze žádosti dvou uchazečů. Jinak však trval na svém stanovisku a dodal, že obsadí faru sám, nepoužije-li patron svého práva do 30. září 1928. Na tento připiš odpověděl žal. úřad výnosem z 26. září 1928 poukazem na dřívější výnosy.
Diecesní úřad ve Spišské Kapitule oznámil na to přípisem z 20. října 1928, že biskupský ordinariát na podkladě práva v can. 1458 C. J. C. jemu zabezpečeného, jmenoval zároveň Alexandra B., exposita v K. za faráře v I., ježto zástupce býv. královského patronátu při uprázdněném řím.-kat. farním obročí v L. neuplatnil v zákonné lhůtě presentačního práva na foto obročí. Zároveň žádal, aby jmenovanému byla kongrua pro L. poukázána.
Na to vydal referát min. škol. v Bratislavě nař. výměr z 31. října 1928 tohoto znění: »V souvislosti s hlášením, že nejdůstojnější ordinariát obsadil řím.-kat. farní obročí v L. Alexandrem B., řím.-kat. kaplanem, sděluje se, že státní správa kultová přidržuje se svých výnosů z 31. července 1928 pokud se týče 7. září 1928, jakož i z 18. září 1928 a následkem toho nemůže vžiti na vědomí ani uvedené opatření nejdůstojnějšího ordinariátu. Vzhledem k tomu, že Alexandr B. opustil svoji stanici v M., činím opatření, aby výplata jeho požitků byla zastavena koncem měsíce října 1928.«
Uvažuje o této stížnosti, beroucí nař. rozhodnutí formálně v odpor v celém jeho rozsahu pro nezákonnost, musil se nss nejen k námitce odvodního spisu, ale i z povinnosti úřední zabývati především otázkou legitimace obou st-lů. Za tím účelem bylo třeba přihlédnouti k obsahu nař. rozhodnutí.
Vzhledem k oznámení biskupského ordinariátu ve Spišské Kapitule, že po bez výsledném uplynutí lhůty presentační obsadil biskup uprázdněné — č. 9767 —
426
farní beneficium v L.. sám, bylo nař. rozhodnutím, znějícím biskupskému ordinariátu ve Spišské Kapitule vysloveno, že státní správa kultová nemůže vžiti na vědomí obsazení tohoto obročí biskupským ordinariátem a že vzhledem k tomu, že biskupem dosazený beneficiát Alexandr B. opustil svoji stanici v M., činí se opatření, aby výplata jeho požitků byla zastavena koncem měsíce října 1928.
Jedná se tu o spor při obsazení farního obročí v L., stojícího pod býv. uherským královským patronátem, vzniklý mezi biskupským ordinariátem a státní správou kultovou v zastoupení patrona. Byl-li v tomto sporu biskup bezesporně stranou, je pak již z toho důvodu legitimace biskupa dána, jakmile tento spor se stal — ať již z jakékoliv příčiny — předmětem judikátního výroku úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss.
Stěžující si biskup odůvodňuje pak svoji legitimaci ke stížnosti tím, že byl nař. výrokem zkrácen ve svém právním nároku z jeho úřadu plynoucím na to, aby Alexandr B., dosazený biskupem na ono beneficium, byl i pro obor státní správy považován za duchovního správce řádně ustanoveného. Tomuto názoru stížnosti nutno přisvědčiti, neboť jest nesporným právem biskupa, aby — jsou-li jinak splněny zákonné podmínky — byl funkcionář jím s hlediska církevního řádně jmenovaný, uznán i pro obor státní správy za duchovního činného při správě farního úřadu, nebo při veřejné správě duchovní (ve smyslu § 4 nař. č. 124/28). — Podobného nároku na uznání i pro obor státní správy nelze však upříti ani beneficiátu biskupem dosazenému, tvrdí-li tento beneficiát, že byl rite institutus, tím méně pak cítí-li se dotčen ve svých zákonných požitcích.
Otázka, byly-li splněny zákonné podmínky pro obsazení beneficia biskupem samotným, může ovšem býti na sporu, pro otázku legitimace však stačí, je-li splnění zákonných podmínek a porušení subj. práv tvr- zeno. Obsadil-li tedy katolický biskup na Slov. farní obročí, stojící pod býv. král. uher. patronátem libera collatione z důvodu, že referát min. škol. v Bratislavě nevykonal včas presentaci a odpírá-li tento úřad obsazení to vžiti na vědomí, je ke stížnosti do tohoto rozhodnutí na nss legitimován jak biskup, tak i jím ustanovený beneficiát.
Po stránce meritomí uvážil pak nss toto:
Nař. rozhodnutí se rozpadá ve dvě části. V prvé se nebéře na vědomí obsazení farního obročí v L.. biskupem, v druhé pak se sděluje, že vzhledem k tomu, že Alexandr B. opustil svoji dosavadní stanici v M., činí se opatření, aby výplata jeho požitků byla zastavena koncem října 1928.
Pokud jde o tuto druhou část nař. rozhodnutí, nutno především konstatovati, že nemluví se v ní vůbec o požitcích na stanici v L., ale že se zřejmě týká požitků Alexandra B. na dosavadní stanici jeho v M. Stížnost písemná proti výroku žal. úřadu, pokud týká se požitků v M., stížního bodu výslovně neformuluje. Leč i kdyby bylo lze písemnou stížnost v souvislosti s vývody zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení chápati tak, že brojí též proti zastavení požitků v M., jeví se nepřípustnou, poněvadž tato část nař. výroku nemá povahu rozhodnutí nebo opatření I
— č. 9768
427
správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss. Žal. úřad zde totiž pouze vyslovil, že »činí opatření«, aby výplata požitků st-lových pro jeho dosavadní stanici v M. byla zastavena. Slovy »činím opatření« naznačuje již úřad, že vlastní zastavení stane se teprve kompetentním úřadem. Tento úřad vydá teprve případný nález o zastavení, po případě o poukazu nových požitků (tedy i o záloze na ně podle § 172 nař. .č 124/28), nebo o jejich odepření a teprve takovýto výměr bude vůči st-li účinným a jím naříkatelným, kdežto výrok nyní naříkaný takovým není. Jest proto stížnost, pokud lze míti za to, že brojí proti nař. rozhodnutí i po této stránce, nepřípustnou.
Jinak se má věc, pokud jde o prvou část nař. rozhodnutí. K této části dlužno především poukázali na to, že žal. úřad tu prostě odkazuje na své dřívější výnosy z 31. července 1928, 7. září 1928 a 18. září 1928 a vyslovuje, že se přidržuje svých stanovisek v těchto výnosech vyjádřených a následkem toho že nemůže vžiti na vědomí biskupem provedené obsazení farního beneficia v L. Alexandrem B. Z toho je patrno, že žal. úřad spatřuje v obsahu cit. svých dřívějších výnosů podklad a odůvodnění pro svůj výrok, že nebéře na vědomí opatření biskupského ordinariátu. Bylo proto zkoumati, mohl-li se žal. úřad právem dovolávali těchto výnosů, resp. bylo v prvé řadě zjistiti jejich povahu. Pokud jde o výnosy z 31. července 1928 a z 7. září 1928 bylo však již v nál. Boh. A 9766/32 dovoděno, že nelze je považovati za rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss a že jsou pouhými prohlášeními strany. Ale pak není ani výnos z 18. září 1928 rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss, neboť i v něm prohlašuje žal. úřad, že trvá na »svém požadavku* již dříve vyjádřeném. Poněvadž pak toto dřívější vyjádření bylo pouhým prohlášením strany-patrona, jest zřejmo, že žal. úřad vystupoval tu opět v téže funkci a není tudíž ani výnos z 18. září 1928 judikátním výrokem úřadu správního, vydaným u výkonu vrchnostenské pravomoci ve věci, na něho za účelem úpravy určitých právních poměrů vznesené, nebo jím samým autoritativně řešené.
Nejsou-li však řečené již výnosy z 31. července, 7. září a 18. září 1928 rozhodnutími neb opatřeními ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž jen pouhými prohlášeními strany, pak nejsou právní moci schopny a nemůže žal. úřad při nedostatku jiného odůvodnění v nař. výroku, který jeví se bezesporně judikátním, se jich dovolávati. Učinil-li tak. pak vycházel při svém nynějším výroku, jímž u výkonu své vrchnostenské pravomoci autoritativně prohlašuje, že nemůže vžiti na vědomí obsazení farního obročí v L. biskupem, z mylného právního názoru, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9767. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 620-623.