NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 919.

Četnictvo jest i v republice Československé osobou vrchnostenskou ve smyslu § 68 tr. zák.
(Rozh. ze dne 7. září 1922, Kr II 331/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 8. dubna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 99 tr. zák., zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. zák. a přestupky dle § 468 tr. zák. a § 312 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
K opodstatnění důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. uvádí zmateční stížnost v podstatě, že vzhledem ku změněným politickým poměrům nepožívá četnictvo ochrany dle § 68 tr. zák. Do státního převratu byl prý právní stav ten že svrchovanou moc vládní představoval císař a že z výsostného práva jeho odvozovali pak podřízení orgánové státu svou vládní moc. Ochrana poskytovaná nejvyšší osobě státu přenášela se postupně na všechny podřízené orgány státu, jakožto orgány císaře. Státním převratem nastala prý v těchto poměrech podstatná změna. Odstraněním monarchistického režimu byl prý odstraněn i onen zdroj, z něhož státní orgánové odvozovali svou moc a též svou zákonnou ochranu. Stížnost je bezdůvodná. Stačí v prvé řadě poukázati k zákonu ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. o zřízení samostatného státu Československého, v němž je stanoveno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti. Tímto ustanovením je zachována právní souvislost mezi právním stavem dřívějším a nynějším, a byla v důsledcích prohlášené zatímné další platnosti dosavadních zákonů a nařízení zachována i souvislost veřejné správy a úřadů i zřízenců k jich obstarávání povolaných. Nehledíc k tomu byl, pokud jde o četnictvo, vydán zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n., jenž ve svých ustanoveních zdůrazňuje způsobem nepochybným povahu četnictva jakožto vrchnostenského úřadu. V § 2 se označuje četnictvo za orgán politické správy státní. V § 3, odstavec druhý, se praví, že organisace četnictva musí se shodovati s organisací ostatních úřadů. Dle § 7 je politický úřad prvé stolice představeným úřadem pro četnictvo. Podle § 13 má četník službu konající zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské a v § 15 se vyslovuje, že, zakročuje-li četník ve své službě proti někomu, je každý, i osoby vojenské, povinen jeho vyzvání uposlechnouti, může si však potom do jednání četníkova stěžovati. Vůči těmto již zákonodárným sborem republiky Československé vydaným zákonným předpisům rozplývají se veškeré pochybnosti zmateční stížnosti v nivec. Za tohoto stavu věci, jakož i vzhledem k mezím, v nichž zmateční stížnost smí se pohybovali, netřeba se obírati otázkou nedostatečné právní ochrany hlavy našeho státu, presidenta republiky.

Citace:

č. 919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 396-397.