Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 319.


Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Prekluse při vyhledávání hodnoty nemovitosti dle § 18 česk. ř. dávk. nastává jen tehdy, šetřil-li úřad formálních předpisů, daných o vyhledávání hodnoty, zejména sdělil-li straně podklad, na základě kterého dospěl ke svému vlastnímu ocenění.
(Nález ze dne 4. února 1920 č. 6552/19.)
Prejudikatura: nálezy ze dne 12. února 1919 č. 835, sbírky č. 37 a ze dne 31. října 1919 č. 5483, sbírky č. 225.
Věc: Josef a Marie Částkovi v Dřísech proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Stěžovatelé prodali 16. ledna 1917 třemi samostatnými kupními smlouvami od svých v r. 1883 nabytých nemovitostí následující pozemky ležící v kat. obci Dřísech:
1. manželům Josefu a Anně Herclíkovým pozemek čk. 572/2 (vl. 455) za 428 K 10 hal.,
2. manželům Antonínu a Marii Průchovým čk. 967/4 (vl. 454) za 2478 K a 3. manželům Václavu a Antonii Kopejskovým čk. 967/5 (vl. 456) za 3075 K 27 hal.
Český zemský inspektorát pro zemské dávky byv vyrozuměn o těchto knihovních převodech usneseními knihovního soudu založil pro každý převod samostatné spisy v témž pořadí, pod č. N. 38007, N. 38008, N. 38009 (3009) 1919.
Když předložena byla též tři samostatná přiznání k dávce, která obsahovala mimo shora uvedená data i obecnou hodnotu k 1. lednu 1903 penízem 1 K 50 h za 1 čtver. sáh, tedy ad 1. 214 K 05 h, ad 2. 1858 K 50 h a ad 3. 2635 K 95 h, byla všecka tato přiznání založena do jednotlivých spisů převráceně.
Po interním, bez účasti strany provedeném zjištění zcizovacích cen ve smyslu dat jednotlivých přiznání vyrozuměl vyměřovací úřad usneseními ze dne 6. prosince 1918 stěžovatele, použiv tentokráte dat z usnesení knihovních, že se má dle § 18 česk. dávk. řádu vzíti za základ hodnota k 1. lednu 1903, stanovil ji přesně bez sdělení podkladu ocenění penízem 1175 K 75 h ad 1., 142 K ad 2., 950 K ad 3. a pohrozil vyměřením dávky na tomto základě v případě, že se nepodají do 14 dnů námitky, pokud se týče pohrozil soudním odhadem v případě, že se v čas námitky podají.
Teprve 31. den došla vyměřovacího úřadu tři podání, obsahující prosté námitky proti těmto hodnotám a prohlašující, že se trvá na obecné hodnotě původně udané.
Dodatečným podáním upozorněn ještě úřad ve všech trojích spisech na patrnou chybu v předpokládaných hodnotách.
Platebními rozkazy ze dne 17. ledna 1919 vyměřena byla pak dávka z přírůstku hodnoty takto:
ad 1. penízem 298 K 25 h při nabývací hodnotě preklusí dle § 18 zjištěné 1179 K 75 h a při zcizovací ceně 3075 K 97 h,
ad 2. penízem 54 K 31 h při nabývací hodnotě též tak zjištěné 142 K a zcizovací ceně 428 K 10 h a
ad 3. penízem 240 K 34 h při nabývací hodnotě 950 K a zcizovací ceně 2478 K.
Rekursy, které vytýkaly těmto hodnotám a cenám odpor se spisy a předpokládaným obecným hodnotám nesprávnost, které dále dovolávaly se včasných námitek, zamítnuty naříkaným rozhodnutím ze dne 28. června 1919 č. 36303 VIII. z důvodu, že opožděním námitek prekludován byl odpor proti hodnotám úřadem předpokládaným.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti vytýkající nezákonnost rozhodnutí, po případě nedostatečnost řízení, toto:
Žalovaný úřad potvrdil platební rozkazy zemského inspektorátu z důvodu, že úřad vyměřovací byl oprávněn položiti za základ vyměření dávky hodnoty nabývací úřadem předpokládané, poněvadž strana nepodala v čas námitek proti hodnotám těmto, takže nastala prekluse dle § 18, odst. 4 dávk. ř.
Jak ze spisů vychází, zahájil ovšem vyměřovací úřad za účelem zjištění nabývacích hodnot zcizených nemovitostí řízení upravené v § 18 dávk. řádu, opomenul však, sděluje straně své vlastní ocenění nemovitostí těchto, uvésti podklad, na kterém k tomuto ocenění dospěl. Sdělení takové nelze však, jak nejvyšší správní soud již ve svém nálezu ze dne 12. února 1919 č. 835 (sbírka Bohuslavova č. 37) byl vyslovil a podrobněji odůvodnil, pokládati za účinné a není tedy schopno přivoditi preklusi ve smyslu § 18, odst. 4 dávk. řádu.
Příčí se tudíž zákonu, když žalovaný úřad, opíraje se o domněle nastalou preklusi, potvrdil platební rozkazy, jimiž byla dávka vyměřena na základě nabývacích hodnot nezákonně vyšetřených.
Námitku v instančním pořadu vznesenou, že při vyměření dávky vzaty byly za základ též nesprávné hodnoty zcizovací, pominul žalovaný úřad mlčením. Potvrdiv naříkané platební rozkazy v plném obsahu, dal tím zřejmě na jevo, že námitku tuto neshledává důvodnou.
Leč srovnají-li se zcizovací ceny, jež dle platebních rozkazů byly základem pro vyměření dávky, s obsahem správních spisu, bije vzájemný rozpor do očí.
Bylo proto nutno rozhodnutí, jímž nezákonné platební rozkazy byly potvrzeny, zrušiti pro nezákonnost.
Citace:
č. 319. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 128-130.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).