Č. 7102.

Spolkové právo (Slovensko): * V bodu 2. a 3. nař. býv. uh. min. vnitra č. 1394 r. 1873 jest obsažen právní základ pro oprávnění úřadu prohlásiti, že spolek zanikl.
(Nález ze dne 25. února 1928 č. 3982.)
Prejudikatura: Boh. A 2766/23, 2117/23.
Věc: šarišský dobročinný ženský spolek v Prešově (adv. Dr. Tomáš Bóth z Prešova) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zánik spolku a odevzdání jmění a proti župnímu úřadu v Košicích o vrácení spolkového jmění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují a to rozhodnutí ministra pro Slov. pro vady řízení, rozhodnutí župního úřadu v Košicích pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem Boh. A 2766/23 zrušeno bylo pro nezákonnost rozhodnutí min. pro Slov. z 26. července 1922, jímž stěžující si spolek byl úředně rozpuštěn. Nař. rozhodnutím, vydaným ve formě vyhlášky a uveřejněným v úředních novinách župy košické, konstatoval žal. min. na základě nař. býv. uh. min. vnitra z 20. dubna 1873 č. 1394 pres. a z 2. května 1875 č. 1508 B. M., že stěžující si spolek zanikl, nevyvíjeje více roků žádné spolkové činnosti a vůbec fakticky neexistuje, a nařídilo proto jeho výmaz ze seznamu spolkového a odevzdalo jeho majetek spolku Čsl. Červeného kříže v Prešově.
Ještě před vydáním tohoto rozhodnuti obrátil se Dr. Tomáš Bóth jako právní zástupce stěžujícího si spolku podáním z 1. února 1926 na polic, komisařství v Prešově se žádostí, aby spolku byl vydán jeho majetek, zejména cenné papíry, jež byly svého času po rozpuštění spolku dány do úschovy tehdejšího polic, kapitána Ludvíka T. Žádost tuto zamítlo polic, komisařství výměrem ze 6. března 1926 a pak v cestě instanční té župní úřad v Košicích nař. rozhodnutím podstatně z toho důvodu, že spolek nemá platně zvoleného výboru, takže není oprávněné osoby, která by cenné papíry převzíti mohla, jednak poukazem na shora uvedené rozhodnutí min. pro Slov., jímž bylo prohlášeno zaniknutí stěžujícího si spolku.
Pojednávaje o stížnostech do obou těchto rozhodnutí podaných vycházel nss z těchto úvah:
1. Stížnost do rozhodnutí min. pro Slov.
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky, t. j. konstatování zániku spolku a odevzdání jeho majetku spolku Čsl. Červeného kříže v Prešově; tento druhý výrok jest vsak pouhým důsledkem výroku prvého, na němž je právně závislý a jehož platností jest podmíněn. Proto nutno se nejprve obírati otázkou zákonitosti prvého výroku. Žal. úřad prohlásil zde stěžující si spolek za zaniklý na základě nař. uh. min. vnitra č. 1394 z r. 1873 a č. 1508 z r. 1875, protože nevyvíjel více roků spolkové činnosti a vůbec fakticky neexistuje. Stížnost proti tomu namítá, že žal. úřad nemá v cit. normách právního podkladu pro výrok, který učinil.
Je sice pravda, že ani v jedné z těchto norem není výslovného ustanovení o tom, že a za jakých podmínek může úřad, pověřený výkonem spolkové policie, prohlásiti spolek za zaniklý. Leč v nař. č. 1394/73 stanoví se v bodě 2., že o všech spolcích již existujících na území municipia má se vésti seznam podle připojeného vzorce, a dále v bodě 3., že podle téhož vzorce jest i v budoucnosti sestavovati seznam o všech spolcích, které na území municipia se utvořily nebo zanikly. Z toho vyplývá, že úřad jest povolán spolek, jenž přestal právně existovati, z tohoto seznamu vyškrtnouti a konstatovati, že spolek ten zanikl.
Že by víceleté nevyvíjení spolkové činnosti, t. j. oné činnosti, již si spolek ve svých stanovách vytkl, nebylo pravotvornou skutečností, jež má v zápětí zánik spolku, a že by tedy v daném případě žal. min. nebylo oprávněno z tohoto důvodu prohlásiti stěžující si spolek za zaniklý, to stížnost nenamítá. Proto nemohl se nss vzhledem k ustanovení § 18 zák. o ss otázkou touto zabývati.
Pokud stížnost namítá, že žal. úřad byl povinen, dříve nežli konstatoval zánik spolku, vyzvati jej, aby svoji činnost obnovil, a opírá tento svůj názor o »nařízení« býv. uh. min. vnitra č. 1044 a 17832/01, jsou tyto vývody bezdůvodné, neboť nejde tu o žádná nařízení, jež by byla bývala úředně vyhlášena a měla proto povahu všeobecně závazné normy, nýbrž o pouhá zásadní rozhodnutí býv. uh. min. vnitra, vydaná při vyřízení konkrétního případu.
Stížnost však namítá, že spolek v posledních létech vyvíjel činnost podle svých stanov a, pokud svoji činnost nemohl vyvíjeti intensivněji, stalo se tak vinou úřadů, jež mu v tom bránily. O této námitce uvážil nss toto:
Výrok, jímž způsobem autoritativním se rozhoduje o tom, zda spolek zanikl či nikoli, jest svou povahou výrokem, jenž jest způsobilý citelně zasáhnouti do práv spolku. Jest proto povinností úřadu, aby před vydáním takového rozhodnutí konal šetření za účasti stran, pokud to ovšem dle stavu věci ještě jest možno. Nebude snad zapotřebí takové účasti tam, kde všichni členové spolku již zemřeli nebo ze spolku vystoupili, avšak tam, kde — jako v daném případě — úřadu jest známo, že existuje ještě celá řada fysických osob, jež dosud nejen jako členové spolku vystupují, nýbrž i jako oprávnění jeho zástupci se na něj opětovně obracejí, bude povinností jeho, aby prve, než vydá výrok, jímž zánik spolku prohlásí, tyto osoby o rozhodných skutečnostech vyslechl a dal jim možnost k zamýšlenému opatření se vyjádřiti a po případě provésti důkazy o tom, že spolek dosud nezanikl.
Poněvadž žal. min. tento postup nezachovalo, postiženo je rozhodnutí jeho podstatnou vadou řízení. Bude věcí žal. min., aby po doplněném řízení znovu rozhodlo, zda stěžující si spolek svoji statutární činnost nevyvíjel, a pak dle výsledku zodpovědění této otázky po případě také rozhodl, zdali by okolnost stížností tvrzená, že spolek nemohl vyvíjeti intensivnější činnost v důsledku toho, že mu úřady v tom bránily, odůvodňovala závěr, že i neprovozování činnosti za těchto okolností má ipso facto v zápětí zánik právni existence spolku.
2. O stížnosti do rozhodnutí župního úřadu v Košicích:
Podnětem k vydání výměru polic, komisařství v Prešově ze 6. března 1926 byla žádost spolku z 1. února 1926, v níž se spolek domáhal, aby mu v důsledku nál. Boh. A 2766/23 bylo vydáno spolkové jmění, jež podle rozhodnutí min. pro Slov. z 26. července 1922, tímto nálezem zrušeného, mělo býti odevzdáno sirotčinci Čsl. Červeného kříže v Přešově. Domáhal se tedy spolek touto žádostí, aby byl proveden svrchu zmíněný nález.
Ježto ono zrušené rozhodnutí, týkající se odevzdání spolkového jmění, bylo vydáno min-em pro Slov., náleželo provedení cit. zdejšího nál. jedině tomuto min-u. Byl proto také jedině tento min. příslušným rozhodovati o žádosti spolku, provedení toho se domáhající, nebyly však k rozhodování tomu příslušný ani polic, komisařství v prvé stolici, ani župní úřad v cestě instanční; bylo proto rozhodnutí župního úřadu zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

Solicitátor nebo kandidáta. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1933, svazek/ročník 15, číslo/sešit 7, s. 68-68.