= Všeobecný slovník právní, sv. 4
PDF

Správa dle řádu exekučního.


Nový exekuční řád ze dne 27. května 1896 č. 79 ř. z. rozeznává tři podstatně od sebe se lišící druhy správy a sice
A. správu vnucenou;
B. správu prozatímnou;
C. správu jako prozatímné opatření.
A. Správa vnucená.
I. Pojem a podstata.
Správa vnucená jest prostředkem exekučním, kterým mají býti zabrány majetkové výsledky určité hospodářské činnosti, aby jich bylo k zapravení peněžité pohledávky vymáhajícího věřitele použito. Správa vnucená liší se od ostatních způsobů exekuce hlavně tím, že jí nejsou zastiženy objekty majetkové co do podstaty, nýbrž jen co do výtěžků, tak že bezprostředním předmětem k zapravení pohledávky věřitelovy sloužícím není ona věc sama, nýbrž její plody, které podle různých faktorů hospodářských a tržních dobytí a zpeněžení jich podmiňujících brzy větší, brzy menší hodnotu representují. Národohospodářský význam vnucené správy nelze podceňovati. Vnucenou správou docíleno býti má uspokojení věřitelova z běžných příjmů dlužníkových beze zkrácení a ztenčení jeho kmenového jmění, které jemu ve své celistvosti pro budoucnost má býti zachováno. Tento význam vnucené správy vedl zákonodárce k předpisu § 201 ex. ř., dle něhož k návrhu dlužníka i proti vůli exekventově na místo domáhané exekuce reální vnucená správa soudem exekučním může býti nařízena:
1. jestliže průměrný roční přebytek hospodářských výtěžků nemovitosti do dražby vzaté dostačuje, aby uhrazeny byly annuity nebo jinaké splátky kapitálu, které ať při založení dlužného poměru ať dodatečně mezi věřitelem a dlužníkem byly smluveny nebo
2. jestliže, třebas i nebylo umluveno, že má býti pohledávka splátkami umořována, může celá pohledávka tato i s příslušenstvím zapravena býti během jednoho roku z přebytků výtěžkových, které očekávati lze.
(V obou případech těchto se řízení dražební již zavedené zastavuje. O řízení, které k dotčenému návrhu dlužníkovu se provádí, o lhůtě k vznesení tohoto návrhu srov. §§ 202 a násl. ex. ř.).
Poněvadž vnucená správa jest mírnějším prostředkem exekučním, než-li prodej věci samé, musí státní orgánové dobývajíce pohledávky fiskální jí dříve použiti, než o prodej podstaty zakročí (dv. dekr. ze dne 31. ledna 1800 č. 492 sb. z. s.).
Ježto mají vnucenou správou býti zabrány veškeré exekvovatelné užitky věci předmět její tvořící, může býti vnucená správa ohledně jednoho objektu v téže době toliko jediná, třebas se i najednou více věřitelů zaplacení svých pohledávek z těchže výtěžků domáhalo (§§ 100 a 103 ex. ř.). Z toho důvodu nemůže současně vedle vnucené správy i politická sekvestrace býti k témuž předmětu vedena. Při kollisi obou musí sekvestrace politická, třebas i dříve byla zahájena, ustoupiti a proměniti se v pouhý přístup k vnucené správě soudem povolené (čl. VII. úv. z. k ex. ř., cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. a výn. min. fin. ze dne 18. ledna 1898 č. 58418 ex 1897).
Výlučnost vnucené správy jeví se i v tom, že po dobu jejího trvání nemohou užitky a plody jí zabrané nižádnou jinou exekucí býti stiženy (§ 119 odst. 2 ex. ř.).
II. Předmět vnucené správy.
Jak již shora vzpomenuto, mají vnucenou správou býti ve prospěch vymáhajícího věřitele zaujaty materielní výtěžky určité hospodářské činnosti. Z tohoto účelu vnucené správy plyne, že mohou jejím objektem býti jen věci hmotné nebo práva, které hospodářsky spravovány nebo užívány jsouce, poskytují peněžité nebo zpeněžitelné výtěžky. Přihlížíme-li k positivním zákonným předpisům, jeví se nám jako předměty vnucené správy:
1. všecky nemovitosti plody poskytující.
Pro přípustnost vnucené správy jest lhostejno, jsou-li nemovitosti tyto v knihách pozemkových nebo jiných (železničních, horních) zapsány, či nikoli; rovněž nerozhodno, náležejí-li dlužníku výlučně nebo jen nějakou částí ideální. Dle § 131 ex. ř. může býti vnucená správa povolena i k jednotlivým fysickým dílům určitého celku jednotu hospodářskou nebo knihovní tvořícího. (Srv. i zodp. ot. k § 131 ex. ř. Ustanovení toto nelze vzhledem k principu jednoty knihovní zákon ovládajícímu (§ 13 knih. z.) a vzhledem k předpisům §§ 98, 104, 218 odst. 3 ex. ř. schvalovati.)
Ohledně nemovitostí, jichž podstata jest po zákonu nescizitelná, n. př fideikomissy a léna (§ 97 ex. ř.), může pro pohledávku peněžitou jen vnucená správa, nikoli i exekuce ad corpus býti vydobyta. (Srv. § 97 odst. 2 ex. ř.).
Na statky obroční a kostelní má býti vedena exekuce na podstatu, jen když výtěžky statků těchto k uhrazení domahané pohledávky nestačí a nutno tudíž vždycky dříve vnucené správy použiti, než k exekuci na podstatu se přikročí (srvn. čl. VIII., č. 8 úv. z. k ex. ř. a § 40 zák. ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z.).
Výtěžky bezprostřední předmět uspokojení pohledávky věřitelovy tvořící mohou záležeti buď v penězích (n. př. činže nájemní, pachtovní, nebo v hospodářských plodinách (obilí, odchovaný dobytek, ovoce a pod.), nebo v předmětech z půdy přímo těžených (n. př. horniny, písek, kámen a j. v.).
Plody tyto mohou býti vnucenou správou jen potud zabrány, pokud vůbec nejsou po zákonu z exekuce vyňaty (§§ 97 in fine a 119 odst. 2 ex. ř.). V příčině této nutno vzpomenouti:
a) ustanovení § 251 č. 2 a 3 ex. ř. i pro vnucenou správu platného (srvn. zodp. ot. k § 119) dle něhož, jde-li o vnucenou správu hospodářských statků; dlužníku musí ponechány býti potraviny a palivo, jichž dlužník a jeho ve společné domácnosti s ním žijící členové rodinní a čeleď na 14 dní potřebují, užitky z dojné krávy a podle výběru dlužníka dvou koz nebo tří ovcí spolu se zásobami píce k jich krmení a stelivo k podestýlání až do času nejbližších žní potřebnými, pokud těchto dobytčat jest nevyhnutelně třeba k výživě dlužníka a jeho ve společné domácnosti s ním žijících členů rodinných a čeledi.
b) Předpisu § 105 ex. ř., dle kterého, bydli li dlužník v době povolené vnucené správy na pozemcích spravovaných nebo v domě předmět vnucené správy tvořícím, musí mu býti přenechány místnosti obytné pro něho a členy jeho rodiny ve společné domácnosti s ním žijící nezbytně potřebné. O rozsahu těchto místností rozhoduje soud exekuční po předsevzatém eventuelním šetření s konečnou platností (§§ 105 odst. 1 a 55 odst. 2 a 132 č. 2 ex. ř.).
Nemocní a šestinedělky nemohou býti přidrženi, aby byt vyklidili, pokud bez ohrožení svého zdraví nemohou jej opustiti (§ 105 odst. 2 ex. ř.).
Přes tyto hranice (ad a a b) vnucená správa na užitky nemovitosti obmezena není a to ani tehdáž, když by předmětem jejím byly statky fideikomisní. (Předpis § 635 o. o. z., zadlužení fideikomisu jen do 1 třetiny dovolující, nemůže na plody býti vztahován.)
2. Věci movité užitky skytající (n. př. dobytek, tažná zvířata a p.), pokud mohou dle § 251 ex. ř. býti exekucí dlužníku odňaty (zodp. ot. č. 1 k §§ 119 a 328 odst. 2 ex. ř.).
3. Veškerá práva majetková, v jichž obsahu jest opětující se vybírání plodů nebo jinaké užívání věcí movitých nebo nemovitých, které ve prospěch vymáhajícího věřitele může býti zpeněženo (§§ 330, 334 ex. ř.). Sem náleží: výměnek, oprávnění živnostenská, výsady průmyslové, právo honební a rybolovu, výhradná práva kutací (§ 334 odst. 1 ex. ř.), podniky živnostenské, zejména i lékárny (§ 251 č. 9. ex. ř.) a kanceláře advokátní, závody tovární, provozování obchodů i železných drah (čl. XIII č. 1 úv. z. k ex. ř. a § 47 zák. ze dne 19. května 1874 č. 70 ř. z.), vůbec všecky podniky výdělkové (loterní sběrny a prodej tabáku; dv. d. ze dne 13. října 1844 č. 840 sb. z. s.), jakož i všecka práva obligační mající za předmět vybírání ročních důchodů, výživného nebo jiných periodických platů, na př. renta doživotní, vdovský plat a p. (§§ 334, 341 ex. ř.). Sem náleží dále právo požívací (ususfructus), jehož výkon jest scizitelný a může tudíž exekuci býti podřízen (§ 509 o. o. z.), i práva nájemní a pachtovní, jakož i právo autorské, pokud uveřejněním díla nebo rozmnožením uměleckého produktu nabylo rázu majetkoprávního nároku (§ 14 odst. 2 zák. ze dne 26. prosince 1895 č. 197 ř. z.). Že i pohledávky — ovšem i zúročitelné — mohou býti předmětem správy vnucené, plyne nepochybně z předpisu § 319 ex. ř. odst. posledního. Pokud jde o práva, která vůbec scizena býti nemohou (na př. výměnek, ususfructus, živnosti koncesované a p.), jest vnucená správa jediným prostředkem exekučním (§§ 340, 341, 342 ex. ř.) a při scizitelných právech má se jí vždycky spíše použiti, než k prodeji se přikročí (§ 332 ex. ř.). Jako při vnucené správě věcí nemovitých, jsou i ohledně správy plodonosných práv dána určitá ustanovení exekuci tuto v zájmu dlužníkově obmezující. Z předpisů těchto uvésti jest:
α) § 330 ex. ř., dle něhož možnost exekuce na výměnek dvojímu obmezení jest podrobena, jednak že vůbec výměnek jen tehdáž v exekuci může býti vzat, jestli úhrnný roční užitek výměnkáře, čítaje v to i dávky peněžité a naturální a cenu bytu in natura za výměnek poskytovaného obnos 300 zl. ročních převyšuje, jednak že i v případech, kdy exekuce vůbec jest dovolena, musí pro dlužníka a pro jeho rodinné členy s ním ve společné domácnosti žijící býti ponechány nezbytné místnosti obytné a tolik dávek, aby cena jejich dohromady s cenou ponechaného bytu ročních 300 zl. representovala.
ß) § 341 odst. 1 ex. ř., dle kterého co do živností řemeslných (§ 1 lit. b živn. nov. ze dne 15. března 1883 č. 39 ř. z.) a oněch koncesovaných, k jichž nastoupení jest třeba zvláštní spůsobilosti, jest exekuce vnucenou správou vyloučena, jestli živnost ona majitelem samojediným nebo nejvýše se 4 dělníky jest provozována (srv. i § 15 živn. nov. a pozdější nařízení. Viz Schauerovo vydání ex. ř. k § 341).
γ) Podle § 29 zák. pošt ze dne 5. listopadu 1837 č. 240 sb. z. s. (čl. VIII. č. 7 úv. z. k ex. ř.) nemohou býti příjmy plynoucí pro poštmistra z oprávnění vztahujících se na službu poštovní předmětem exekuce a nepodléhají tudíž také vnucené správě.
III. Podmínky povolení vnucené správy.
Pro povolení vnucené správy se žádá
1. titulu exekučního pohledávku peněžitou vymáhajícího věřitele vykazujícího (§ 1 a násl. ex. ř.);
2. právní moci tohoto titulu;
3. uplynutí lhůty platební (tempus judicati);
4. spůsobilého předmětu (o tom viz ad II);
5. návrhu vymáhajícího věřitele.
Ad 2. a 3. Za podmínek v § 370 ex. ř. uvedených může na základě opatření civilních soudů tuzemských v nesporném řízení vydaných, třebas i nebyl titul exekuční právoplatným (ad 2), a na základě konečných rozsudků tuzemských soudů civilních, třebas i scházely obě podmínky sub 2. a 3. uvedené, býti povolena vnucená správa jako exekuce ku zajištění.
Ad 5. O návrhu na povolení vnucené správy platí všeobecná ustanovení § 54 ex. ř., na které zde poukázati jest. Musí tedy návrh onen obsahovati jména obou stran, naznačení okolností, ze kterých lze zjistiti exekuční soud, přesné udání peněžitého nároku co do kapitálu i příslušenství s odvoláním na titul exekuční jemu za základ sloužící, přesné označení předmětu, na který se exekuce vede, i místa, kde se předmět tento nalézá.
Doložiti jest návrh tento z pravidla listinou titul exekuční vykazující (§ 54 a násl. ex. ř.).
Návrh možno podati buď protokolárně nebo písemně. Písemný návrh jest předložití v tolika vyhotoveních, aby 1 exemplář jeho zůstal ve spisech a každý z odpůrců po 1 exempláři obdržel (§ 53 ex. ř.). Kromě toho podati jest tolik rubrik, kolik osob vedle toho jest vyrozuměti (§ 53 ex. ř.).
Návrh na povolení vnucené správy jest vznésti u soudu k povolení exekuce vůbec příslušného (§§ 4 a násl. a 82 ex. ř.). Srov. čl. Příslušnost soudní. Jde-li o exekuci na základě titulů exekučních od cizozemských soudů nebo úřadů pochodících, může býti návrh vymáhajícího věřitele nahrazen dožádáním cizozemského soudu nebo úřadu (§ 82 odst. 2 ex. ř.).
IV. Příslušnost soudní a vyřízení návrhu na povolení vnucené správy.
Vyřízení návrhu na povolení vnucené správy přísluší soudu exekuci povolujícímu (§§ 4 a násl., 82 ex. ř.), všecko ostatní, vyjma potřebné úkony knihovní, spadá v působnost soudu exekučního (§§ 18 a násl. ex. ř.).
Soud exekuci povolující zkoumá podmínky žádané vnucené správy, po případě zavede dle § 55 ex. ř. slyšení účastníků k zjištění rozhodných okolností, načež shledá-li, že tu jsou podmínky exekuce vůbec a žádaného druhu exekuce zvláště, navrhovanou správu povolí. Rozhodnutí své vydává ve formě usnesení, které vykazujíc všeobecné náležitosti § 63 ex. ř. musí obzvláště obsahovati:
a) jméno, bydliště, zaměstnání vymáhajícího věřitele a dlužníka;
b) přesné označení dobývaného nároku co do obsahu, předmětu a vedlejšího příslušenství při zúročitelných pohledávkách i úrokové míry a dne, od kterého jsou úroky zadrženy;
c) udání předmětu, ku kterému jest vnucená správa povolena; při vnucené správě na fysickou část nemovitosti třeba dílec v exekuci vzatý zevrubně vymeziti (Zodp. ot. k § 131 ex. ř.).
d) vytčení, který soud má zakročiti jako soud exekuční.
Všecka další opatření vedoucí k výkonu povolené vnucené správy náleží v působnost soudu exekučního a jde-li o úkony knihovní, v kompetenci instance tabulární (§§ 117 a 118 j. n. a § 98 ex. ř.). Tak přenecháno jest soudu exekučnímu, aby jmenoval a dal zavésti správce, vyzval dlužníka ve smyslu § 99 ex. ř., ustanovil dobu skládání přebytků výtěžkových k soudu a podávání účtů, § 115 odst. 1. ex. ř. (O tom níže.) Soudu exekučnímu jest zůstaveno, aby, vyrozuměn-li jest o povolení nové vnucené správy dříve, než pro správu dřívější jmenoval správce, uložil správci, kterého zřídí, aby správu ve prospěch obou věřitelů vedl a vyrozuměn-li byl o povolení nové vnucené správy, když již správce k návrhu jiného vymáhajícího věřitele byl ustanoven, tomuto uložil, správu i ve prospěch přistupujícího věřitele vésti (§ 103 ex. ř.).
Soudu knihovnímu jest vyhrazeno, provésti poznámku vnucené správy povolené na knihovní nějaký objekt (§ 118 j. n.).
Soud povolující, není-li sám současně tabulárním resp, exekučním soudem, zažádá ex officio o výkon těchto opatření soud příslušný zasílaje vyhotovení svého usnesení pro účastníky určené soudu exekučnímu, pokud se týče, knihovnímu nebo současně oběma, které učiníce opatření v obor jejich působnosti spadající interesenty vyrozumějí a jim při tom i vyřízení soudu povolujícího dodají (§§ 157 a násl. a kniha formulářů č. 152 a násl.).
Přísluší-li soudu povolujícímu i úkony soudu exekučního nebo tabulárního, pojme ve své vyřízení i všecka zmíněná již opatření a udělí současně orgánu výkonnému resp. oddělení vedením knih se zabývajícímu příslušný příkaz výkonný a to i tenkráte, když věci tabulární dle rozvrhu práce jinému jsou soudci přikázány, než který exekuci povolil (§ 157 odst. 2 j. ř.).
O vnucené správě vyrozuměti jest věřitele, dlužníka u připojení 1 exempláře podání nebo opisu protokolu návrh exekuční obsahujícího, finanční prokuraturu, v jejímž obvodu soud exekuční leží, vnuceného správce, a je-li předmětem vnucené správy ideální podíl určitého objektu, i spoluvlastníky (§§ 99 a 100 ex. ř.). Za podmínek § 160 odst. 2 j. ř. určí se jedno vyhotovení usnesení, které k zakročení výkonného orgánu zavdává podnětu, pro oddělení exekuční (pro výkon exekuce).
V. Provádění vnucené správy
1. co do věcí nemovitých.
a) Zavedení správy vnucené.
Zavedení správy vnucené k nemovitostem i k podílům nemovitostním v knihách zapsaným předpokládá:
α) poznámku knihovní o povolené vnucené správě,
ß) jmenování a zavedení vnuceného správce.
ad α) Jak již shora bylo uvedeno, nařídí soud povolující, je-li sám soudem knihovním, hned při povolení vnucené správy výkon knihovní poznámky, jinak dožádá o provedení její příslušnou instanci tabulární (§ 98 ex. ř.). Tato zkoumá, není-li závady ze stavu knihovního patrné, a neshledá-li překážky, dožádání vyhoví a účastníky přímo i soud exekuční vyrozumí (§ 159 j. ř.), jinak zpraví o překážce soud exekuční (nikoli povolující), aby ten buď, dá-li se překážka ona odstraniti, věřiteli příslušné kroky k cíli tomu uložil a jemu pro to potřebnou lhůtu udělil, nebo je-li tu vada neodstranitelná nebo ve lhůtě stanovené neodstraněná, povolenou vnucenou správu zrušil (§ 101 ex. ř.).
Byla-li správa vnucená povolena na určité fysické částky knihovního tělesa, musí i v poznámce knihovní zcela určitě objekt exekuce býti vymezen. (Zodp. ot. k § 131 ex. ř.) Poznámka vnucené správy, která jest ohledně předmětů knihovních nezbytně nutnou, ať pro vymáhanou pohledávku bylo právo zástavní k předmětu zjednáno či nikoli, odpadá vůbec při nemovitostech v knihách pozemkových nezapsaných. Bylo-li k nemovitostem takovým pro tutéž nebo jinou pohledávku zájemného popsání vydobyto, poznamenává se povolená vnucená správa v protokole zřízeném o zájemném popsání (§ 102 ex. ř.). Poznámku tuto vykonati má oddělení exekuční nebo kancelářský nebo soudcovský úředník, v jehož uschování se protokol onen nalézá (§ 174 j. ř.).
Ad ß) Jmenování správce přísluší soudu exekučnímu. Z pravidla státi se má současně s nařízením knihovní poznámky vnucené správy. Není-li to možno, lze zříditi správce i později zvláštním usnesením; jmenování toto budiž však co nejvíce urychleno (§ 169 j. ř.).
Správce má býti vzat ze zvláštních úředních seznamů k tomu cíli zřízených. Sestavení jich děje se vždy pro obvod sborového soudu I. stolice soudem tímto (v senátě 11členném, pokud se týče plenárním, § 36 č. 4 z. o. s. org.) po výslechu dobrozdání resp. návrhu úřadů správních (autonomních i politických) a odborných spolků a korporací z osob, jež svými znalostmi a svojí spolehlivostí se pro úřad onen jeví býti spůsobilými a jsou ochotni úřad tento převzíti (srov. §§ 106 a 107 ex. ř., §§ 153 a násl. j. ř. a min. nař. ze dne 5. května 1897 č. 116 ř. z.).
Seznamy tyto, které se po periodách pětiletých obnovují a mezitím stále doplňují a opravují a jež obsahují výpočet schopných správců pro různé skupiny hospodářských objektů (malé a střední hospodářské usedlosti, velké statky hospodářské a lesnické, zejména se závody průmyslovými, domy v městech se zvláštním statutem, domy v obcích jiných), sděluje se všemi soudy okresními dotčeného obvodu.
Ze seznamu tohoto vybéře soud exekuční onu osobu, která vzhledem k poměrům toho kterého případu jeví se býti nejspůsobilejší a jí za správce objektu v exekuci vzatého jmenuje (§ 106 ex. ř.).
Z téhož seznamu má býti vzat i sekvestr politický (výn. min. fin. ze dne 18. ledna 1898 č. 58418 ex 1897, čl. 7 odst. 1 a 2).
Jen výjimečně z důvodů zvláštních, buď že nižádná z osob v seznamu uvedených pro správu, o kterou jde, spůsobilosti nemá, nebo že určitá osoba v seznam nepojatá zvláštní spůsobilost k tomu vykazuje, může soud exekuční, neohlížeje se na seznam správců, samostatně osobu správcovu určiti, musí však dříve vymáhajícího věřitele a není-li nebezpečí v průtahu, i dlužníka o tom vyslechnouti a šetření, která k posouzení schopnosti osoby vyhlédnuté nebo správnosti výběru se jeví býti nutnými, ex officio předsevzíti (§ 107 ex. ř.).
Na volbu správcovu vykonávají strany vliv buď při svém výslechu, který dle posléz uvedeného jmenování správce předcházel, nebo byl-li správce bez slyšení jich ustanoven (buď že byl ze seznamu vzat, nebo na výslech dlužníka při výběru jiného správce nezbylo času) tím, že do propadné lhůty 14 dnů po tom, co jim jmenování správcovo bylo oznámeno, u soudu exekučního zřízení jiného správce navrhují (§ 108 odst. 2 ex. ř.). I o návrhu tomto, jenž může býti v soudní kanceláři do protokolu přednesen (§ 320 č. 3 j. ř.), jest, není-li periculum in mora, slyšeti správce a odpůrce navrhovatelova. Pro tato předchozí slyšení platí předpisy §§ 55, 56 a 58 ex. ř.
Ostatně mohou strany i později navrhovati, aby správce již ustanovený, neosvědčil-li se, byl propuštěn a nový ustanoven. Jmenování takového nového správce děje se tímže způsobem, jako zřízení správce prvého (§ 114 odst. posl. ex. ř.).
Jmenovaný správce složí přísežný slib náležitého zastávání svého úřadu, načež jest ve správu zaveden. Obé přísluší soudu exekučnímu (reálnímu, § 117 j. n.), jenž provádí odevzdání předmětu správci svým výkonným orgánem (v obtížnějších případech úředníkem, nikoli sluhou, § 335 odst. 2 j. ř.).
Odevzdání toto děje se in loco rei sitae, po případě i pochůzkou po pozemcích objekt správy tvořících. Dlužník má býti k tomu přivolán a s ním sděleno, že se má zdržeti každého vměšování se do správy správcem vedené a všelikého nakládání s plody (§ 99 odst. 1 ex. ř.). Je-li třeba, pozvou se k tomuto zavedení i osoby, jež by o poloze i rázu odevzdaných pozemků mohly podati vysvětlení. Budovy se prohlédnou, správce personálu a nájemníkům představí a těmto se oznámí, že se na dále ve všech otázkách správy na něho mají obraceti.
Zásoby na usedlosti se nalézající i fundus instructus se popíše, zjistí se, nebylo-li již před tím k plodům odděleným založeno právo zástavní, a odevzdají se správci všecky věci movité se správou související (klíče, knihy, pomůcky а p.).
O zavedení správce se sepíše protokol, který také správci k podpisu se předloží (srvn. instr. pro org. výk. II. č. 7).
Současně s odevzdáním nemovitosti správci může býti orgánem výkonným sděleno s osobami třetími k platům důchody ze spravované usedlosti tvořícím povinovaným vyzvání, aby správci odvedly plnění zadržená, jakož i odváděly plnění, která až do zrušení správy vnucené dospějí (§ 110 ex. ř.). Vyzvání toto musí hned při zavedení správce se státi, jestli příslušný návrh věřitelův nebo správcův již v době, kdy výkon exekuční správy byl nařízen, byl u soudu exekučního (v soudní kanceláři, § 320 č. 2 j. ř.) podán (§ 166 odst. 2 j. ř.). Výkonný orgán může vyzvání zmíněné i ústně učiniti a obsah jeho v protokole o zavedení správce na jisto postaviti, načež protokol tento osobami vyzvanými podepsati dá. Formy této má býti použito obzvláště tenkráte, jde-li o vyrozumění nájemníků domů nebo jiných větších skupin osob k platům zavázaných, jež bydlí v okrsku témuž výkonnému orgánu přikázaném (§ 166 j. ř. in fine).
Jmenování jakož i zavedení správce odpadá tenkráte, jest-li byl již dříve k výkonu vnucené správy pro jinou pohledávku povolené správce jmenován a zaveden. Tu má exekuční soud toliko správci již zřízenému uložiti, aby správu i ve prospěch věřitele nově přistupujícího prováděl, o čemž se netoliko osoby shora ad IV. uvedené, nýbrž i oni věřitelé vyrozumí, kteří si byli dříve vnucené správy vydobyli (§ 100 ex. ř.).
Byla-li před povolením vnucené správy vydobyta sekvestrace politická, může soud exekuční zavedeného politického sekvestra jako vnuceného správce podržeti, nebo jiného jmenovati. Rozhodl-li se pro alternativu druhou, musí politický sekvestr ihned svému úřadu vydati účty, které se soudu exekučnímu dodají (výn. min. fin. ze dne 18. ledna 1898 č. 58418 ex. 1897).
Poznamenání vnucené správy v knihách pozemkových, jakož i zavedení vnuceného správce jest provázeno mnohými důležitými účinky právními.
Co především α) knihovní poznámky vnucené správy se týče, jeví se účinky tyto v následujícím:
aa) Poznámka ona zakládá, pokud se o plody a užitky reality ve správu vzaté jedná, účinnost nabyté vykonatelnosti pohledávky věřitelovy vůči každému třetímu nabyvateli spravovaného objektu, tak že jest po poznámce této možno v exekuci vnucenou správou i proti universálnímu a singulárnímu sukcessoru dlužníkovu beze všeho pokračovati (§ 98 odst. 2 ex. ř.), zejména ji i proti pozůstalosti dlužníkově i před přihlášením se dědiců, aniž by bylo třeba zříditi kuratora pozůstalosti (§ 34 odst. 2 ex. ř.), dále vésti. (Srvn. zpr. výb. str. 21.)
ßß) Poznámkou vnucené správy zakládá se priorita nároku věřitelova na uspokojení z užitků a plodů před všemi jinými věřiteli, kteří později si vnucené správy vydobyli nebo práv knihovních k nemovitosti si zjednali (§ 104 ex. ř.). Pro otázku priority nároků konkurujících více věřitelů rozhoduje dle § 29 knih. zák. okamžik knihovního podání, t. j. je-li soud povolující sám soudem tabulárním, doba, kdy návrh na povolení správy u soudu byl vznesen, je-li třeba o výkon povolené vnucené správy dožádati soud jiný, okamžik, kdy rekvisice k soudu tomuto (knihovnímu) došla (§ 104 odst. 1 ex. ř.).
γγ) Okamžikem poznámky vnucené správy zabrány jsou veškeré i oddělené i budoucí plody reality ve správu vzaté, tak že od okamžiku toho nelze jinou cestou exekuční na ně sáhnouti. Věřitelé pozdější, kteří taktéž z plodů zapravení svých pohledávek chtějí dojíti, musí vydobýti si toliko přístup k povolené již vnucené správě a ji přejmouti v tom stavu, v jakém se v době jejich přístupu nalézá. Účinek tento trvá až do právoplatného zrušení vnucené správy. Rozumí se, že práva před tím založená, na př. zabavením plodů oddělených, nemohou býti vnucenou správou dotčena (§ 103 ex. ř.).

δδ) Poznámka vnucené správy, ač jest vlastně vyznačením povolené exekuce na plody, zakládá i pro případ, že by spravovaná nemovitost v exekuční dražbě se prodala, právo pro pohledávku i k objektu samu, tak že věřitel v prioritě poznámky správy, i když si zástavního práva k podstatě nevydobyl ani k řízení prodejovému nepřistoupil, z výtěžku prodané nemovitosti uspokojení svého dochází (§ 218 posl. odst. ex. ř.).
ß) Zavedením vnuceného správce určen jest rozhodný okamžik, kterým správce nabývá práva disponovati s plody a užitky správou zabranými. Od tohoto okamžiku mohou osoby třetí dávky předmět příjmů tvořící plniti toliko správci (§§ 109 a 110 ex. ř.). Při nemovitostech v knihách nezapsaných pojí zákon k odevzdání nemovitosti správci i ten účinek, že může od okamžiku tohoto správa proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti býti provedena (§ 102 odst. posl. ex. ř.).
b) Postavení vnuceného správce.
Vnucený správce jest osoba soudem k tomu povolaná, aby z moci a jménem soudu provedla exekuci povolenou zabráním určitých důchodů. Účelem a povoláním tímto nabývá vnucený správce charakteru jakéhosi zřízence soudního, jehož činnost jest úřadem ve smyslu § 101 tr. z. Jako funkcionář soudem jmenovaný a legitimací od soudu opatřený jest soudu exekučnímu v mnohých směrech podřízen a sice:
α) Soud vykonává dohled nad jeho hospodařením a úřadováním a naléhá z povinnosti úřední na to, aby byly odstraněny všecky vady a nesprávnosti v počínání jeho shledané (§ 114 odst. 1 ex. ř.), aniž by mohl správce proti příkazům jemu v té příčině daným si stěžovati (§ 132 č. 4 ex. ř.).
ß) Soud dává vnucenému správci k návrhu poukazy, jak by měl hospodařiti a správu vésti, označí jemu k žádosti dávky, výdaje a jinaké platy podle obnosu a splatnosti, které smí bezprostředně z běžných výtěžků správních zapravovati (§§ 109 odst. 3 ex. ř.). Soud rozhoduje o námitkách, které dlužníkem, spoluvlastníky nemovitosti spravované nebo súčastněnými věřiteli proti přípustnosti nebo přiměřenosti těch kterých opatření správních byly učiněny i o připomínkách proti počínání správcovu přednesených (§ 114 odst. 2 ex. ř.).
Před vydáním poukazů svých vyslechne soud, ač-li není nebezpečí v průtahu, účastníky (správce, obě strany a jde-li o správu podílů nemovitosti, i spoluvlastníky), však výslech jejich má pro něho význam jen informativní. Rozhodnutí soudu v otázkách těchto vydaná, rovněž jako poukazy dané k odstranění vad a nesprávností shledaných, nepodléhají stížnosti (§§ 112 a 132 č. 3 a 4 ex. ř.).
γ) Soud přidržuje správce k tomu, aby o správě své vydal účet. (O tom níže.)
δ) Soud exekuční upravuje odměnu správcovu, přihlížeje k objemu, obtíží a péči, s jakou byla správa spojena. Odměnu tuto, jakož i obnos nákladů, který má býti správci nahrazen, ustanoví soud k jeho návrhu po uplynutí jednotlivých period účetních vyřizuje účet správní. Soudce může správci k žádosti jeho povoliti, aby z výtěžků správních si vzal na odměnu a na náhradu, již požadovati jest oprávněn, přiměřenou zálohu (§ 113 ex. ř.).
ε) Soud ukládá správci náhradu škody z úřadování vzešlé a vyřízením účtu na jisto postavené a provádí, nedá-li se škoda tato srážkou z odměny a z obnosů, jež jemu jest nahraditi, krýti, ex officio exekuci na jeho jmění (§ 118 ex. ř.).
ζ) Soud může buď k návrhu nebo ze své moci úřední správce úřadu jeho zbaviti a jiného správce jmenovali. Rozhodnutí toto nemůže býti bráno v odpor rekursem (§§ 114 odst. posl. a 132 č. 5 ex. ř.).
η) Soud propůjčuje správci svoji moc, aby jej v postavení jeho i proti vůli dlužníka chránil a každému zasahování stran v jeho práva vyloučil. Správce může, překáží-li mu dlužník ve výkonu jeho povinností, odpomoci u soudu hledati (srov. §§ 109 odst. 2, 105 odst. 1 a 99 posl. věta ex. ř.).
c) Vydávání účtů.
α) Ač-li soud exekuční jiného nenařídí, má správce vydati účty po skončení správy, a trvá-li tato déle než 1 rok, v periodách ročních a kromě toho po ukončení správy. Který čas počet má býti vydán, ustanoví soud exekuční hned při jmenování správce 115 odst. 1 ex. ř.). K plnění této povinnosti dohání soud správce pokutami pořádkovými (až do 50, u advokátů až do 100 zl.) nebo srážkami z jeho odměny nebo dá — ovšem jen, když to je dle povahy věcí možno — účet sestaviti na jeho náklady a nebezpečí vyslaným zřízencem soudním nebo znalcem účetním (§ 115 odst. 3 ex. ř.).
Účet podává správce buď písemně, přikládaje k němu příslušné doklady nebo jde-li o správu rozsahu menšího, také protokolárně tím, že u soudu předloží své zápisky a své účetní knihy s doklady o konaných vydáních. Protokol, jejž má sama kancelář soudní sepsati (§ 320 č. 4 j. ř. a § 115 odst. 2 ex. ř.), obmezuje se pak na zjištění vysvětlení správcem k tomu daných. S účtem správním spojuje správce z pravidla i svůj účet odměn a nákladů, jichž náhrady se dovolává. (Srvn. § 116 odst. 1 ex. ř.)
β) K vyřízení účtu i k jednání o nárocích správcových na odměnu a náhradu položí soud exekuční nejdéle do 1 měsíce rok, k němuž vedle správce i věřitele a dlužníka povolává a s těmito sděluje, že mohou zatím v účet u soudu nahlédnouti а k němu své připomínky ústně do protokolu nebo písemně podati. O straně, jež se ani k položenému roku nedostaví ani připomínek nepodá, má se za to, že účet za správný uznává. Podá-li připomínky, však k roku nepřijde, bere se k nim ohled jen potud, pokud soud exekuční za nutné shledá, vady účtu vytýkané za předmět vysvětlení nebo opravy z povinnosti úřední učiniti. Následky tyto buďtež v předvolání udány (§§ 116 a 57 ex. ř.). Byly-li podány připomínky, má, pokud vůbec k nim se přihlíží, o nich správce podati svá vysvětlení, načež na základě tohoto materiálu soud rozhoduje usnesením, jímž účet buď za schválený vyhlásí a žádanou odměnu a výši nákladů, které mají býti správci nahrazeny, stanoví nebo soudní schválení účtu odepře a po případě správci náhradu uloží, o jejíž vydobytí platí, co již shora bylo řečeno. Usnesení toto, vydává-li se při roku, se ústně prohlásí a vždy stranám v písemném vyhotovení doručí (§ 64 odst. 2 ex. ř.). Straně, jež byvši k roku volána se nedostavila, nebo vůbec připomínek k účtu nepodala, rekurs proti rozhodnutí o účtu vydanému nepřísluší (§ 117 odst. 2 ex. ř.).
d) Právní poměr správce ku stranám.
α) Výrok soudu správu povolující obsahuje v sobě vyloučení dlužníka ze všeho působení při správě věci, kterýžto účinek jednak uvedením správce v detenci věci, jednak zákazem dlužníku, dle § 99 odst. 1 ex. ř. uděleným, praktického provedení dochází.
Od okamžiku zahájení správy vstupuje správce na místo dlužníka jako jeho vnucený zástupce maje právo i povinnost všecko to konati, co by dlužník, jenž by jako řádný hospodář si vedl, měl činiti.
Ve správě této nesmí mu dlužník nikterak překážeti ani se ve správě jakýmkoli způsobem súčastniti, leč že by mu toho správce sám v zájmu věci dovolil (§ 99 odst. 1 ex. ř. slova »proti jeho vůli« a zpr. výb. str. 20).
K překonání eventuelního odporu může se dovolati pomoci soudu. Leží-li pohnútka nebo příležitost tohoho vměšování se ve správu v tom, že byl dlužníku na spravované nemovitosti byt ponechán, mohou mu býti místnosti k obývání zůstavené vůbec odňaty (§ 105 ex. ř.).
ß) Rovněž nesmí také věřitel správci ve výkonu vnucené správy státi nikterak v cestě.
Jsou-li se správou spojeny náklady, jež z běžných příjmů hraditi nelze (na př. nutné opravy, osetí pozemků a p.), má soud k návrhu správcově věřitele poukázati, aby složil přiměřenou zálohu peněžitou. Nevyhoví-li věřitel tomuto poukazu, zruší soud buď ex officio, buď k návrhu správu povolenou (§ 129 odst. 2 ex. ř.). Půjčku uzavříti za účelem zapravení běžných výdajů dovoleno není. (Zodp. ot. k § 112).
γ) Obě strany mohou činiti návrhy, aby byly správci dány co do spůsobu hospodaření určité poukazy, mohou oznámiti soudu veškeré závady při správě sběhlé a žádati za jejich odstranění (§§ 109 odst. 4 a 114 ex. ř.), mohou zkoušeti správní účet a podávati k němu svá připamatování.
Ze svého úřadování jest správce stranám zodpověděn, při čemž maje chovati se jako řádný hospodář, bude odpovídati za culpa levis (§§ 964 a 1012 o. o. z.).
Překročil-li při správě meze svých oprávnění, ručí jako negotiorum gestor (§§ 1009 a 1035 o. o. z.).
O jeho povinnosti náhradní rozhoduje soud exekuční vyřizuje účet jím podaný (§ 117 ex. ř.).
e) Právní poměr správce k osobám třetím.
Povolenou správou nemohou býti dotčena práva osobami třetími již nabytá. Následkem toho jest správce vázán vůči třetím osobám všemi smlouvami dlužníkem před povolením správy ohledně plodů i ohledně všech poměrů správou dotčených založenými, pokud snad smlouvy ty rozsudkem k žalobě odpůrci vydaným nebyly prohlášeny za bezúčinné. (Zodp. ot. k § 111 ex. ř. č. 1.) Zejména musí správce uznati všecky smlouvy námezdní s čeledí i zřízenci při správě nemovitosti zaměstnanými uzavřené (§ 120 č. 3 ex. ř.), všecky smlouvy učiněné ohledně dodání plodů a všecky smlouvy nájemní a pachtovní na spravovanou nemovitost se vztahující. Pokud poměrů posléz uvedených se týče, může správce smlouvy nájemní a pachtovní, které nejsou na určitou dobu uzavřeny, dle všeobecných pro to platných podmínek vypověditi a za stejných okolností může zajisté i námezdní smlouvy s čeledí a zřízenci rozvázati (§ 111 ex. ř.).
Pokud se tím nabytých již práv osob třetích nedotýká, může správce s výtěžky vnucenou správou zabranými volně disponovati a jsa ohledně spravovaného objektu representantem dlužníka, v mezích povolenou správou nebo specielními poukazy jemu danými blíže naznačených všecka právní i faktická jednání platně předsebráti, ke kterým by byl dlužník sám oprávněn.
Obzvláště může:
α) přijímati všecky platy, jež patří k výtěžkům spravovaného objektu. Osoby třetí k platům těmto povinné vázány jsou ode dne povolení vnucené správy na správce, takže placení jejich po tomto okamžiku dlužníku předsevzaté jest neplatným, leč že by dokázaly, že jim v době placení povolení vnucené správy nebo odevzdání pozemku dlužníku známo nebylo (§ 110 odst. 2.). Tato bona fides i její ochrana jest ovšem vyloučena, když se osobám těmto dostalo vyzvání dle § 110 odst. 1 ex. ř. (O tom viz shora.)
Přijatá placení jest oprávněn správce náležitě kvitovati (§ 1001 o. o. z.).
β) Správce může platně uzavírati všecky smlouvy, které řádná hospodářská správa s sebou přináší, zejména najímati dělníky a zřízence při správě zaměstnané a rozvázati smlouvy tyto způsobem všeobecně předepsaným. Správce může i za obyčejných podmínek na dobu v místě obvyklou všecky smlouvy nájemné sám o své újmě bez povolení soudu uzavírati (§ 111 ex. ř.).
Na místě vlastního hospodaření na pozemcích může správce, však jen se svolením soudce, celou usedlost nebo jednotlivé její části propachtovati (§ 111 odst. 1 ex. ř.).
γ) Správce smí všecko podnikati, co ku zpeněžení plodů slouží, obzvláště může plody dobyté, jakož i ony, které při zavedení svém oddělené nalezl (§ 110 odst. 1 ex. ř.) z volné ruky nebo i ve veřejné dražbě úhrnně nebo po částkách sciziti (§ 111 odst. 2 ex. ř.). Právo toto přísluší mu i ohledně plodů oddělených před odevzdáním nemovitosti od třetích věřitelů zabavených, jestliže tito sami exekuci další nevedou (§ 119 odst. 3. ex. ř.). Se svolením soudu může správce jednotlivé nebo veškeré užitky nemovitosti nejvíce podávajícímu propachtovati (§ 111 odst. 2. ex. ř.). Propachtování toto děje se ve veřejné dražbě, již provésti jest (z pravidla úředníkem soudním nikoli sluhou) dle předpisů daných pro dražbu věcí movitých, při jednom stání in loco rei sitae ustanoveném. Nabídky, jež nedosahují alespoň jedné třetiny ceny vyvolací nebo vyššího obnosu soudem za nejnižší podání ustanoveného, nesmí býti přijaty. Na dražbě této se nesmí súčastniti ani vnucený správce ani dlužník. Neustanoví-li soud něčeho jiného, musí býti pachtovné za první rok hned hotově složeno a pro budoucnost vždy ve lhůtách ročních napřed placeno (Srvn. instr. pro org. výk. II. 9, 60, 74.)
δ) Správce jest oprávněn podati všecky žaloby, které k provedení vnucené správy jsou nutny. Obzvláště bude moci žalovati o vyklizení místností po ukončení smlouvy nájemní resp. pachtovní, o zaplacení činže i dávek v příjmy pozemků patřících, o dodržení smluv za výkonu správy uzavřených a p. (§ 109 odst. 3. ex. ř.). Správce ovšem není sám držitelem věci (§ 309 o. o. z.). Přes to však dopouští mu praxe, aby žalobou pro rušenou držbu, ovšem v zastoupení dlužníka, vystoupil.
ε) Správce jest se svolením soudu exekučního a dle přesných jeho poukazů oprávněn, z výtěžku a, pokud třeba, ze zálohy věřitelem dané bezprostředně plniti následující dávky:
αα) náklady na správu vnucenou, náklady na udržování a nutné opravy nemovitosti a zálohy k prozatímnému zapravení těchto nákladů dané (§ 120 č. 4 ex. ř.);
ßß) dávky ze smluv pojišťovacích, pokud smlouvy tyto byly učiněny vzhledem k spravované nemovitosti, k jednotlivým jejím dílům, k příslušenství nebo zásobám do správy pojatým (§ 120 č. 2 ex. ř.);
γγ) mzdu, stravné a jiné služební platy osob, zaměstnaných při vzdělávání pozemku k lesnímu nebo polnímu hospodářství určeného nebo při dozoru a udržování stavení obytných, které za vnucené správy dospějí, i které zadrželé jsou z posledního roku před povolením správy; vztahuje-li se vnucená správa k živnostenským podnikům, které spojeny jsou s lesním nebo polním hospodářstvím, spadají sem v témž rozsahu i služební platy osob při těchto podnicích zaměstnaných § 120 č. 3 ex. ř.;
δδ) všecky dávky veřejné, jež z nemovitosti jest odváděti, pokud v době vnucené správy nebo nejdéle tři léta před jejím povolením k placení dospěly (§ 120 č. 1 ex. ř.). K dávkám těmto patří všecky daně reální a daně jim na roveň postavené (pozemková, činžovní, daň výdělková a z příjmu z nemovitostí sloužících výlučně oné živnosti, z níž tato daň jest předepsána, daň z příjmu z domů od daně domovní osvobozených, přirážky k daním reálním, příspěvky k obchodní komoře, příspěvky k matici náboženské (srvn. Schauerovo vydání ex. ř. p. 2 k § 120), jakož i nejdéle 3leté úroky z prodlení z dávek těchto (§ 120 č. 1. ex. ř.).
Vedle platů již uvedených (ad αα — δδ) může správce bezprostředně z běžných výtěžků zapravovati
εε) úroky, důchody, výživné a jinaké se opětující dávky nejdéle z posledního roku před povolením správy zadrželé, jež příslušejí z nepopíraných, na nemovitosti zajištěných pohledávek a práv, avšak jen tehda, jest-li jim beze všeho odporu přednost před právem věřitele vymáhajícího náleží (§ 120 č. 5 a posl. odst. ex. ř.). Sem zejména i patří dávky výměnkové a splátky k umoření kapitálu určené, které podle nezrušitelné úmluvy učiněné již před povolením vnucené správy konány býti mají annuitami nebo stejnoměrnými splátkami ve lhůtách nejdéle jednoho roku dospívajícími (§ 120 č. 5. ex. ř.).
Svolení k těmto placením vydává soud exekuční k návrhu správce nebo kteréhokoli súčastněného věřitele a to, není-li nebezpečí v průtahu, po předchozím slyšení stran a správce a jde-li o správu podílů ideálních, i spoluvlastníků (§ 112 ex. ř.).
Usnesení, kterým jednotlivé tyto dávky, jež správce bezprostředně z běžných příjmů platiti má, jak co do obnosu tak i co do splatnosti přesně naznačeny býti musí, nepodléhá stížnosti stran (§ 132 č. 3 ex. ř.).
Nestačí-li běžné výtěžky k úplnému zapravení všech platů pod lit. αα) — εε) uvedených, nutno výdaje k udržování nemovitosti a hospodaření na ní potřebné (shora αα — γγ) zapravovati před daněmi a veřejnými dávkami sub. δδ) uvedenými. Pro platy pod εε) vytčené jest rozhodno pořadí, které právům samým k vybírání jejich přísluší podle stavu veřejné knihy nebo podle obsahu protokolu o zájemném popsání (§ 121 ex. ř.).
f) Rozdělení přebytků výtěžkových.
Obnosy, kterých správce vnucený správou vůbec dobude, tvoří celkový výtěžek správní. V něj náleží obzvláště všecky důchody peněžité správou zabrané (nájemné, pachtovné a j.) i všecky obnosy za zpeněžené plody získané. Jak již shora bylo podotčeno, jest lhostejno, byly-li plody správou zaujaté v době provedení vnucené správy již odděleny a na nemovitosti se nalézaly, nebo po odevzdání nemovitosti správci nabyty nebo byly-li důchody nevybrané v době té již dospělé nebo teprve později splatnými se staly (§ 119 odst. 2 ex. ř.).
K výtěžkům nesluší však počítati to, co vyloučeno jsouc z exekuce dlužníku zachováno býti musí (srvn. o tom shora sub. II.) (§ 119 odst. 2 ex. ř. a zodp. ot. č. 1 § 119 ex. ř.).
Byly-li plody oddělené již před odevzdáním správci zabaveny od věřitelů dlužníkových, spadá ve výtěžky správní z peněz za tyto plody stržených toliko ona čásť, která po zapravení pohledávky zástavní a jejího příslušenstva zbývá. Musí tedy správce, jestli že sám plody tyto zpeněžil, z obnosů utržených přímo věřitele ony uspokojiti. Totéž platí i o důchodech, při odevzdání nemovitosti správci již dospělých, které nebyly ještě vybrány, avšak již byly zabaveny, z nichž taktéž jen eventuelní hyperocha ve výtěžky správní spadá (§ 119 cdst. 3 ex. ř.).
Co z výtěžků těchto po zapravení výdajů správních (shora sub. c, ε), jichž bezprostřední zaplacení bylo správci soudem exekučním dovoleno, zbývá, tvoří přebytek výtěžkový, jenž má býti soudem mezi oprávněné věřitele dle určitého pořadí rozdělen. Pro rozdělování toto dána jsou následující ustanovení:
α) Z pravidla má se díti rozdělování přebytků výtěžkových po každém vyřízení jednotlivých vydaných účtů správních, kterými výše přebytků těchto jest zjištěna. K návrhu správce i stran, jenž i v soudní kanceláři může do protokolu býti dán (§ 320 č. 3 j. ř.), může býti soudem exekučním, je-li tu dostatečného fondu, předsevzato rozdělování i během účetní periody, a naopak, jeví-li se býti přebytek výtěžkový zcela nepatrným, takže by každoroční rozdělování bylo bezúčelno a odkladem práva věřitelů netrpí, může soud exekuční buď k návrhu buď ex officio ustanoviti, že přebytky až po uplynutí několika period účetních mají býti rozděleny (§ 122 ex. ř.). Usnesení soudu v otázce této vydané nemůže býti rekursem bráno v odpor (§ 132 č. 6 ex. ř.).
β) O rozdělení přebytků výtěžkových projednává se ústně při roku k cíli tomu položeném (§§ 59, 123 ex. ř.), k němuž se netoliko správce, dlužník, finanční prokuratura a vymáhající věřitel, nýbrž i všecky ony osoby předvolávají, které mají na spravované usedlosti nebo na právech na ní váznoucích založeno jakékoli právo k dávkám peněžitým zavazující (§§ 123, 124, 127 ex. ř.).
(Věřitelé, jichž nároky byly bezprostředně z výtěžku zapraveny, předvoláni býti nemusí.) V předvolání pro věřitele, kteří si pro sebe vnucené správy nevydobyli, jest vytknouti, že nepřihlásí-li své pohledávky nejposléze při roku, nebude k nim při rozdělení přebytku vzato ohledu (§ 127 odst. 1 a 3 ex. ř.).
Přihláška věřitelů těchto může se státi až do roku buď písemně (v jednom podání) nebo protokolárně v soudní kanceláři (§ 320 č. 4 j. ř.); při roku samém přednésti ji lze ústně. V ní budiž přesně udán obnos, jehož zapravení z přebytků výtěžkových jest žádáno (§ 127 odst. 2 ex. ř.). Soudce opatří si k přípravě své k projednávání potřebné úřední výpisy z knih veřejných (ač-li sám není soudem tabulárním) nebo jde-li o nemovitost v knihách nezapsanou, výpis z protokolu o zájemném popsání (§ 123 posl. odst. ex. ř.).
γ) Při položeném roku obmezí se projednávání jen na ony pohledávky, na které při rozdělení přebytku jest přihlížeti (vnucenou správou dobývané nebo přihlášené). Obsahem projednávání jsou dvě otázky:
αα) pořadí,
ββ) způsob zapravení zmíněných pohledávek.
Ad αα) Pořadí, ve kterém jednotlivé pohledávky na přebytky výtěžkové poukázané mají býti zapravovány, upraveno jest v předpisech §§ 124 a násl. ex. ř. způsobem následujícím:
aa) Přede všemi ostatními pohledávkami buďtež ze přebytků výtěžkových uhrazena odměna správci vyměřená a výlohy správní od něho z vlastního jmění založené. Nespadají sem však ony výlohy, které byly ukryty zálohou jemu soudem z výtěžků správních dle § 113 ex. ř. poskytnutou a jež již dříve při vyhledání přebytků výtěžkových byly odečteny.
Po té přichází na řadu
bb) převodné, jež platiti jest z objektu, pokud není starší než tři leta od povolení vnucené správy zpět počítaje, pak všecky daně a dávky veřejné k nákladům správním patřící i pokud nebyly dávky tyto již bezprostředně od vnuceného správce zapraveny, jakož i úroky z prodlení z obnosů těchto.
Těmto pohledávkám následují:
cc) všecky opětující se dávky, rovněž k nákladům správním počítané, zahrnujíc v to i splátky na kapitál, pokud dávky tyto nebyly přímo správcem uhrazeny, jsou-li zadrženy nejdéle 1 rok před povolením vnucené správy a vykazují prioritu před pohledávkou vymáhajícího věřitele.
Priorita dávek těchto vůbec i mezi sebou určuje se dle přednosti práva hlavního.
Po těchto platech (aa — cc), jež, pokud nebyla pro ně vnucená správa vydobyta, náležitě jest přihlásiti, jdou teprve
dd) pohledávky věřitele, který si vnucenou správu vydobyl. Je-li věřitelů takových více, rozhoduje o jejich pořadí priorita poznámky vnucené správy, bylo-li však pro některou z těchto pohledávek již dříve založeno právo zástavní, jest prioritu tohoto vymáhajícího věřitele posuzovati nikoli podle později zjednané poznámky správy, nýbrž dle pořadí práva zástavního dříve dobytého (§ 125 odst. 1 ex. ř.).
K pohledávkám vymáhajících věřitelů řadí se dle své priority knihovní daně a veřejné dávky, sub bb) uvedené, pokud jsou starší než tříleté, však knihovně jsou zajištěny (§ 125 posl. věta ex. ř. a contr.). Prioritu hlavního pohledávání mají i tříleté úroky, útraty procesní a exekuční (§§ 16 a násl. knih. z.).
Věřitelé dle zásad těchto pozdější přijdou na řadu, když pohledávky předchůdcův úplně jsou zaplaceny. Mají-li pohledávky několika vymáhajících věřitelů nebo několik pohledávek téhož vymáhajícího věřitele stejné pořadí a nelze-li je všecky zaplatiti úplně, sluší uhraditi je částečně kvotou dle poměru jich celkových obnosů vypočtenou.
Po pohledávkách vymáhajících veřitelů jdou
ее) daně, poplatky a dávky veřejné zákonného práva zástavního požívající, pokud jsou starší, nežli tříleté a nebyly vzhledem k svému knihovnímu pořadí respektovány spůsobem ad dd) udaným (§ 125 odst. 2 ex. ř.).
Vybývá-li co z přebytků výběžkových po úplném zapravení všech pohledávek uvedených, připadne zbytek tento
ff) na dávky sub lit. cc) naznačené, které následují za pohledávkami vymáhajících věřitelů, a co snad ještě zbývá, náleží
gg) jako hyperocha dlužníku.
Ad ßß) Jednání o způsobu zapravení jednotlivých pohledávek z přebytků výtěžkových bude se obmezovati z pravidla na otázku, jaký obnos z výtěžků správcem k soudu složených a za jakých modalit má býti věřiteli vydán a kdo jest k přijetí peněz těchto oprávněn (§§ 115 a 128 ex. ř.). Obzvláště bude, je-li pohledávka věřitele na řadu docházejícího stižena právem nadzástavním, rozhodnouti otázku, zdali a za jakých kautel obnos na pohledávku tuto připadlý může býti věřiteli prvnímu nebo nadzástavnímu vydán nebo k soudu uložen (§ 1425 o. o. z.).
Ad αα) a ßß) Při jednání mohou proti respektování určitých pohledávek nebo jejich příslušenství, pokud se týče, proti výši a pořadí pohledávek přihlášených nebo domáhaných podati odpor všichni věřitelé — včítajíc to i věřitele nadzástavní — kteří by přišli na řadu, když by se na pohledávky ony nebo na popřené jejich částky nepřihlíželo (§ 128 odst. 3 ex. ř.). Dlužník může odpor vznášeti jen proti respektování oněch pohledávek, které nespočívají na titulu exekučním (§ 128 ex. ř.).
O odporu tomto, jakož i o odporu proti požadovanému spůsobu zaplacení pohledávek přikázaných rozhoduje soud exekuční z pravidla v řízení nesporném v usnesení rozvrhovém (§§ 128 odst. 1 a 4 a 231 ex. ř.). Jestliže však rozhodnutí toto závislo jest na vyšetření a zjištění sporných fakt, poukáže vyřízení odporu v usnesení rozvrhovém na pořad práva a vyzývá osobu, která odpor podala, aby do jednoho měsíce po doručení usnesení rozvrhového zahájením příslušné rozepře se vykázala, ježto by jinak rozdělení bez ohledu na její odpor provedeno bylo.
Podobný poukaz dá soudce straně i tenkráte, jestli rozřešení odporu vyžaduje zahájení řízení před úřadem správním.
V příčině této, jakož i co do dalšího řízení a rozhodnutí o odporu platí předpisy dané pro odpor proti rozvrhu ceny trhové v dražbě získané (§§ 231 — 236 a 128 posl. odst. ex. ř.).
d) Vyřízení o rozdělení přebytků výtěžkových vydává soudce ve formě usnesení. Proti usnesení tomuto může každý účastník podati rekurs. Proti souhlasnému vyřízení druhé instance jest stížnost další vyloučena (§ 78 ex. ř. a § 239 odst. posl. a contr. Zodp. ot. k 128 ex. ř.). g) Zrušení správy vnucené.
Vnucená správa zaniká sama sebou, aniž by bylo třeba výroku soudního
α) zkázou objektu,
β) exekučním prodejem spravovaného objektu. Ode dne přiklepnutí vydražené reality přechází totiž ipso jure vnucená správa dříve zavedená ve správu prozatímnou vedenou dle § 158 ex. ř. ve prospěch vydražitele. (Srvn. o tom ad B.)
O přiklepnutí se proto také správce vyrozumí, jenž má až do dne dražby o správě své složiti účet. Přebytky výtěžkové až do tohoto dne vykázané rozdělí se dle předpisů §§ 122 — 128 ex. ř. (viz výše ad f); od tohoto dne dále platí ohledně použití výtěžkových přebytků předpisy §§ 159 č. 4 a 161 odst. 2 ex. ř.
Bylo-li řízení dražební před svým ukončením zrušeno, obživuje opět tímto okamžikem dřívější vnucená správa přiklepnutím uhaslá (srvn. Schauer k § 161 ροz. 4.).
Výrokem soudním zruší se správa vnucená
α) jestli všecky pohledávky, k jejichž vydobytí byla povolena i s příslušenstvím byly zapraveny (§ 129 odst. 1 ex. ř.);
β) k oznámení soudu knihovního o překážce provedení vnucené správy v knihách vadící, jestli překážka tato jeví se býti neodstranitelnou nebo jestli vymáhající věřitel odstranitelnou překážku ve lhůtě jemu dané neodstranil (§ 101 ex. ř. Zodp. ot. k § 101);
γ) když by další vedení vnucené správy vyžadovalo zvláštních nákladů, jichž z běžných důchodů nemovitosti nelze zapraviti, a vymáhající věřitel se zdráhá potřebný obnos peněžitý založiti (§ 129 odst. 2 ex. ř.);
δ) Když podle poměrů nedá se očekávati, že by se vůbec nebo v brzké době docílilo výtěžků, kterých by mohlo býti použito k uspokojení vymáhajícího věřitele. Sem zejména bude i náležeti případ, že pohledávka vymáhajícího věřitele vzhledem k značným nákladům správním a pohledávkám zákonné přednosti požívajícím sotva brzo na řadu přijde;
ε) když vymáhající věřitel od pokračování ve vnucené správě upustí (§ 129 odst. 3 ex. ř.). Ovšem předpokládá se, že jedině tento věřitel si byl vnucené správy vydobyl. Byla-li vnucená správa vedena vedle toho i pro jiné pohledávky, má upuštění jednoho z věřitelů těchto od správy jemu povolené toliko ten význam, že věřitel tento ohledně své pohledávky práva a povinnosti vymáhajícího věřitele ztrácí a při rozdělení přebytků správních jen potud jest v zřetel brán, pokud právo k tomu jest jiným pojištěním než správou vnucenou založeno. (Srovn. na př. §§ 120 č. 5, 124 č. 3, 126 ex. ř.)
V případech ad α) a β) uvedeném vydává soud exekuční svůj výrok správu zrušující ex officio, v případech γ) a δ) může usnesení dotčené vydáno býti buď ex officio buď k návrhu správce, dlužníka nebo kteréhokoli súčastněného věřitele, v případě ad ε) se ovšem vždycky návrh vymáhajícího věřitele vyhledává.
Zrušení vnucené správy, pokud se nařizuje z povinnosti úřední, musí předcházeti výslech stran (§ 129 odst. 3 ex. ř.); slyšení toto může však soud exekuční i v případech ad γ) a δ) uvedených předsevzíti, pokud je k informaci své za potřebné pokládá (§ 55 ex. ř.). Řízením tímto však nesmí býti běh vnucené správy předčasně zastavován (§ 165 odst. 2 j. ř.).
O zrušení vnucené správy usnesením soudním vysloveném vyrozumí se správce, dlužník, vymáhající věřitel, příslušná finanční prokuratura a, pokud se týče, i spoluvlastníci nemovitosti. Když vejde usnesení toto v právní moc — o čemž kancelář soudci ústní sdělení má učiniti (§ 164 j. ř.) — nařídí soud ex officio výmaz poznámky vnucené správy v knihách pozemkových (v protokole o zájemném popsání, § 102 odst. 2 ex. ř.), a vyzve správce, aby spravovanou usedlost dlužníku, jenž okamžikem právní moci usnesení zrušovacího volné disposice nad předmětem správy i jeho užitky došel, odevzdal, osoby, které byly vyzvány správci platiti, o zrušení správy vyrozuměl a účet konečný složil. Účet tento se dle předpisů shora vzpomenutých vyřídí a obnos po řádném užití přebytků výtěžkových zbývající dlužníku vydá (§ 131 ex. ř.).
Vedle případů již uvedených dochází vnucená správa svého zakončení i z příčin pro exekuci vůbec platících, zejména příznivým výsledkem sporu opposičního i sporu zahájeného dle § 36 ex. ř. Byla-li povolena vnucená správa jako exekuce ku zajištění, musí býti zrušena, když rozhodnutím vyšší instance pohledávka vymáhajícího věřitele byla oduznána. Ve všech případech těchto bude třeba k zrušení správy výroku, který vynese soud k návrhu dlužníkovu.
Vnucená správa nezaniká vyhlášením konkursu nad jměním dlužníkovým, nýbrž může i během řízení konkursního býti vedena a správce vnucený funkce zvláštního správce dle §§ 82 a 83 ex. ř. převzíti.
2. Vnucená správa na předměty horního vlastnictví.
Ohledně správy vnucené na podíly dolů platí vůbec předpisy dané pro správu vnucenou nemovitostí (§ 240 ex. ř.). Úchylky stanoví zákon jen pokud jde
a) o jmenování osoby správcovy a
b) o otázku, které výdaje může správce se svolením soudu bezprostředně z výtěžku uhrazovati.
Ad a) Za správce podílů dolů může býti jmenován zmocněnec podílníky horními dle § 188 o. h. z. zřízený. Jsou-li v tom kterém případe proti osobě tohoto zmocněnce vážné pochybnosti, může soud jinou osobu jmenovati, musí však před jmenováním tohoto jiného správce všechny podílníky vyslechnouti.
Správce od soudu jmenovaný má také i pro ostatní podílníky dolů a jako jejich zmocněnec správu obstarávati, tak že po dobu vnucené správy této plná moc zmocněnce dříve od podílníků dle § 188 o. h. z. ustanoveného účinnosti pozbývá.
Působnost tohoto správce kryje se úplně s působností zmocněnce podílníků a může tudíž správce tento v stejném rozsahu všecky právní úkony a jednání předsebráti, jako kdyby mu byla plná moc dle cit. § 188 propůjčena.
O jmenování vnuceného správce k podílům dolů má soud exekuční z povinnosti úřední učiniti oznámení hornímu hejtmanství (§ 240 ex. ř.).
Ad b) Vnucený správce podílů horních může vedle nákladů správních v § 120 ex. ř. uvedených z výtěžku bezprostředně se svolením soudu zapravovati: α) za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucené správy zadržené poplatky za štoly dědičné a revírní a jiné příspěvky k revírním ústavům, poplatky vodní, šachtovní a tahadlové a jiné roční dávky za propůjčené služebnosti horní, jakož i roční dávky držitelům povrchu;
ß) příspěvky za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucené správy zadrželé, které držitelé dolů jsou povinni platit pokladnám bratrským;
γ) za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucené správy zadrželé mzdy a jinaké platy služební osob při dolování zaměstnaných. (§ 241 ex. ř.)
c) Vnucená správa práv a pohledávek.
Co do provedení exekuce vnucenou správou na práva požitková i pohledávky platí následující pravidla:
α) Prvním krokem exekuce vůbec a tudíž i vnucené správy jest zabavení toho kterého práva, jež provádí se tím, že soud exekuci povolující vydá dlužníku příkaz, aby se zdržel veškerého nakládání s právem předmět exekuce tvořícím a, je-li dle obsahu tohoto práva určitá osoba třetí zavázána k nějakému plnění dlužníkovi, že se i této osobě vydá zápověď, aby dlužníkovi neplatila. Teprve doručením této zápovědi (které se nesmí státi poštou; § 294 odst. 3 ex. ř.) jest zabavení pokládati za vykonané (§ 331 ex. ř.). Proti zápovědi disposice dlužníku dané jest stížnost vyloučena, zápověď platiti může poddlužník bráti v odpor rekursem (§§ 345 č. 1 a 294 odst. 4 ex. ř.).
Pokud povaha toho kterého práva toho dopouští, může býti předsevzato i zájemné popsání práva v exekuci vzatého (§§ 253, 331 ex. ř.). Tak tomu bude při všech právech, jejichž rozsah jen zevrubnějším vyšetřením na jisto může býti postaven. Tak na př. při právech pachtovních, při kterých bude zjistiti i fundus instruetus, při živnostech, kde třeba vyšetřiti i množství předmětů k výkonu živnosti této sloužících, a vůbec při všech právech ke vzájemným dávkám zavazujících. Při popsání tomto budiž obsah i objem práva v exekuci vzatého přesně vytčen a na listiny právo toto vykazující poukázáno (srv. instr. pro org. výk. II. 90).
β) Vnucená správa jsouc zpeněžením zabaveného práva povoluje se na návrh věřitelův soudem exekučním po výslechu dlužníka a všech věřitelů, pro které zabavení se stalo (§ 331 odst. 2 ex. ř.). Soudem exekučním jest, jestli k výkonu zabaveného práva náleží také užívání nebo upotřebení věcí movitých nebo nemovitých, onen soud okresní, v jehož obvodu věci ony a to, při věcech movitých v době povolení vnucené správy, se nalézají (§ 335 odst. 1 ex. ř.). Jinak platí v otázce této předpis §§ 18 a 19 ex. ř.
γ) Co do zavedení a výkonu vnucené správy platí obdobně předpisy o vnucené správě nemovitostí (§ 334 odst. 2 ex. ř.) s následujícími odchylkami:
αα) O povolení vnucené správy na práva kutací budiž vyrozuměn 1 příslušný revírní úřad horní (§ 334 odst. 3 ex. ř.).
ββ) Byla-li povolena vnucená správa na živnost nebo podnik, jenž může býti zástupcem živnostníka (podnikatele) jen na zvláštní schválení správního úřadu vykonáván (§ 55 živn. nov. z r. 1883), a má-li vedení živnosti (podniku) přejíti na správce, nutno usnesení soudu exekučního, kterým se správce jmenuje, před doručením předložiti příslušnému úřadu správnímu ku schválení (§ 341 odst. 2 ex. ř.).
γγ) Při vnucené správě obchodů (podniků) v rejstříku obchodním zapsaných musí soud exekuční z povinnosti úřední se o to postarati, aby povolení správy i jméno správcovo bylo v rejstříku poznamenáno a v novinách náležitě vyhlášeno. Účinek tohoto zápisu a vyhlášení řídí se dle čl. 46 obch. z. Správce má se osobně před obchodním soudem podepsati nebo svůj podpis ve formě ověřené podati (§ 342 odst. 1 a 2 ex. ř.).
Při správě podniků v obchodním rejstříku nezapsaných může soud exekuční ex officio nebo k návrhu dáti vyhlásiti ve veřejných listech nebo spůsobem v místě obvyklým povolení vnucené správy a jmenování správcovo (§ 342 odst. 3 ex. ř.). Proti usnesením poznámky správy v rejstříku a vyhlášení správy se týkajícím není opravného prostředku (§ 345 č. 6 ex. ř.).
δδ) Byla-li povolena vnucená správa na prodej kolků a tabáku, má o tom býti vyrozuměno příslušné okresní finanční řiditelství (dv. d. ze dne 13. října 1844, č. 840 sb. z. s.).
εε) Povolení exekuce na výsadu průmyslovou třeba zapsati i v rejstříku patentovém (§ 23 zák. ze dne 11. ledna 1897 č. 30 ř. z.) a jde-li o výsady platné pro obě polovice říše, nutno, bylo-li žádáno o exekuci na právo toto vůbec, dožádati i příslušný soud uherský, aby exekuci tuto v rejstříku uherském poznamenati dal (výn. min. spr. ze dne 17. dubna 1881 č. 2932 a ze dne 17. ledna 1885 č. 573 věstn. m. spr. č. 10). Viz Schauer, ex. ř. k § 334 p. 3.
ζζ) Pokud jest k výkonu práva v exekuci vzatého nutnou detence věcí movitých nebo nemovitých (tak obzvláště při vnucené správě pachtovních práv, živností, obchodů, továren а p.), musí býti správce v držbu jejich soudem exekučním uveden. Jinak stačí, jestli se soudem exekučním zmocní, aby zabavené právo vykonával (§ 335 odst. 2, § 343 odst. 1 ex. ř.).
ηη) Vedle dávek v § 120 ex. ř. uvedených, z nichž budou při správě živnosti a podniků zvláště praktickými mzda, stravné a jiné příjmy osob při provozování podniků zaměstnaných splatné za doby správy nebo poslední rok před jejím povolením (§§ 120 č. 3, 344 ex. ř.), může vnucený správce, se svolením exekučního soudu platiti i všecky dávky, jež tvoří úplatu za právo v exekuci vzaté a jež exekut jest povinen plnili, na př. činži, pachtovné a p. Je-li předmětem vnucené správy usufruktus otci dle § 150 o. o. z. k jmění dítku po zákonu příslušející, patří k dávkám těmto i náklady na výživu dítěte stavu jako přiměřenou. Dávky tyto mají býti k žádosti správcově soudem opatrovnickým napřed určeny (§ 336 ex. ř.).
ϑϑ) Jde-li o udělení příslušných poukazu týkajících se způsobu vedení správy (§ 112 ex. ř.), má mimo stran býti slyšen i vlastník věci, na kterou se zabavené právo vztahuje. Týž jest také oprávněn přednésti všecky výtky proti přípustnosti a přiměřenosti jednotlivých správních opatření (§§ 114 a 337 ex. ř.). Při vnucené správě práv kutacích má vnucený správce všecko opatřiti, čeho třeba k zachování práva tohoto, po případě vydobytí prodloužení licence na celou dobu vnucené správy (§ 338 ex. ř.). Při vnucené správě podniků obchodních nebo továrních representuje správce majitele podniku jsa nadán plnou mocí ke všem úkonům a jednáním, jež provozování dotčeného podniku obvykle s sebou přináší, i oprávněn přijímati všecky cenné zásilky poštou podniku dodávané. Ve směru tomto jeví se býti plná moc správcova rovnou moci generálního obchodního zmocněnce, přesahuje však tuto moc, ba i právo prokuristy tím, že jest správce oprávněn i prokuru i plnou moc generální odejmouti (§ 343 odst. 1 a 2 ex. ř.).
Pokud přecházejí na správce oprávnění a povinnosti majiteli podniku v ohledu živnostenském připadající, určuje se předpisy živnostenského řádu (§ 343 odst. 3 ex. ř.).
ii) Vnucená správa tato končí uplynutím času, na který jest právo dlužníkovo obmezeno.
kk) Jeví-li se to bud’ k zamezení nákladů nebo z jiných příčin prospěšno, může býti k návrhu místo vnucené správy právo v exekuci vzaté veřejnou dražbou propachtováno.
Propachtování toto provádí se dle předpisů daných pro dražbu věcí movitých (§§ 272 a násl. a 340 ex. ř.). K dražbě ustanoví se jediné stání, z pravidla v soudní budově. Neustanoví-li soud exekuční sám určitou cenu vyvolací, určí se tato dle jednoroční hodnoty pachtu znalci vyšetřené. Podání, která jedné třetiny vyvolací ceny nedosahují, nesmí býti přijata. Soud však může i vyšší obnos jako nejnižší podání určiti (instr. pro org. výk. II. 93).
Výtěžek z propachtování upotřebí se jako výtěžek správní. Má-li býti exekučně propachtována živnost nebo podnik, k jehož provozování zmocněncem jest zapotřebí schválení úřadu správního, musí i k propachtování tohoto schválení býti vydobyto (§ 341 odst. posl. ex. ř.).
d) Pro vnucenou správu věcí movitých platí stejné předpisy jako pro správu oprávnění a nutno jich, pokud povaha věci toho dopouští, analogicky použíti.
B. Správa prozatímná.
I. Podstata a přípustnost.
Zákon vidí potřebu zavésti správu prozatímnou v následujících dvou případech:
1. Jestli byla usedlost v exekuční dražbě přiklepnuta, přestal býti dlužník jejím vlastníkem a pozbyl tím i práva na její držbu a správu. Vydražiteli však nemůže býti ještě usedlost tato definitivně odevzdána, poněvadž ten teprve úplným splněním dražebních podmínek důsledky přechodu práva vlastnického na svou osobu může provésti (§§ 237, 146, 156 ex. ř.). Otázka, kým a jak prodaná usedlost v tomto mezidobí má býti spravována, jestli účastníci ji v rukou exekuta ponechati nechtějí, rozřešena jest institucí prozatímné správy (§ 158 ex. ř.).
2. Podobně se má věc, když usedlost prodaná byla již vydražiteli odevzdána, však potom předražek právoplatně přijat a tím původní dražba své účinnosti byla zbavena (§ 199 ex. ř.). Tu také není nikoho, kdo by byl po zákonu legitimován správu usedlosti vésti, poněvadž dřívější vlastník i vydražitel práva, k tomu pozbyli. Bylo tudíž třeba učiniti opatření, aby byla k správě této v mezidobí až do odevzdání nemovitosti předražiteli jiná osoba (správce prozatímný) povolána.
II. Návrh a povolení.
Pokud se o případ prvý (ad I. 1.) jedná, netřeba ani návrhu stran ani rozhodnutí soudního k zavedení správy prozatímné, jestli byla již před stáním dražebním povolena správa vnucená k nemovitosti do dražby vzaté, poněvadž správa tato ipso jure udělením přiklepnutí ve správu prozatímnou přechází (§ 161 ex. ř. Viz shora). Jinak třeba jest v případě ad I. 1. návrhu, jenž může býti vznesen:
1. od každého věřitele, jehož nárok jest zástavním právem na usedlosti pojištěn. V jakém pořadí zástavní právo toto jest, zákon nerozeznává. Věřitelem takovým bude i pachtýř (nájemník), jehož práva pachtovní (nájemní) jsou vložena (srvn. Schauer p. 2 k § 154 ex. ř.) i erár, jehož daně a poplatky po zákonu na realitě váznou (§§ 158, 216 č. 2 ex. ř.)
2. od vydražitele, není li v plnění podmínek dražebních liknavým.
Vydražitel může návrh svůj učiniti hned při stání dražebním, načež se v protokole o stání tomto sepsaném zjišťuje (§ 158 odst. 2 ex. ř.); jinak platí co do formy návrhu tohoto zásady všeobecné.
Soud rozhoduje o návrhu tomto usnesením, které, byl-li návrh při stání učiněn, hned při stání se vyhlásí (§ 64 odst. 2 ex. ř.).
Co do prozatímné správy v případě druhém (ad I. 2) netřeba návrhu, nýbrž musí soud sám ex officio správu onu ve prospěch vydražitele, jemuž přiklepnutí uděleno, zavésti (§ 199 odst. posl. ex. ř.). Proti nařízení prozatímné správy není opravného prostředku (§ 239 č. 5 ex. ř.).
III. Poměr správy prozatímné k správě vnucené.
Pro správu prozatímnou platí vůbec předpisy o správě vnucené. Úchylky stanoveny jsou jen v následujících směrech:
1. co do osoby správcovy. Za prozatímného správce může býti ustanoven i vydražitel, ač-li není v tom kterém případě proti tomu buď vzhledem k jeho osobě nebo z jiných vážných důvodů námitek (§ 159 č. 1 ex. ř.). Je-li však vydražitel v plnění dražebních výminek liknavým nebo jestliže z jiných důležitých důvodů jest nutno nebo účelno správu vydražiteli odejmouti, může soud exekuční buď ex officio nebo na návrh jmenovati správce jiného (§ 159 č. 5 ex. ř.).
O návrhu ve směru tomto podaném buďtež vyslechnuti, není-li nebezpečí v průtahu, vydražitel, věřitel i dlužník (§§ 108 odst. 2. a 114 odst. 3 ex. ř.). Byla-li správa navržena dle § 199 odst. posl., může nový vydražitel k své žádosti za správce býti ustanoven, není-li proti jeho osobě překážky shora naznačené (§ 160 ex. ř.);
2. co do trvání správy prozatímné. Prozatímná správa končí:
a) právoplatným zrušením prodejového řízení,
b) odevzdáním usedlosti vydražiteli, jenž splnil všecky dražební výminky.
Bylo-li přiklepnutí původní právoplatně zrušeno, nebo ztratilo-li soudním přijetím předražku nebo povolením relicitace své působnosti, trvá správa původně povolená (ač-li nebyla následkem odevzdání nemovitosti vydražiteli mezitím zrušena), až do odevzdání usedlosti novému vydražiteli (§ 160 ex. ř.).
Zruší-li se správa proto, že usedlost byla vydražiteli (novému vydražiteli, předražiteli) odevzdána, vydá příkazy v § 130 ex. ř. uvedené, pokud jich dle povahy věci v tom kterém případě jest zapotřebí, soud exekuční (§ 159 č. 3 ex. ř.);
3. co do použití výtěžků. Z výtěžku správy prozatímné jest především zaplatiti výdaje správní (odměnu správcovu a zálohy na náklady jím dané), pokud tyto za dobu správy této byly učiněny resp. splatnými se staly. Co zbývá, tvoří část podstaty předmětu, takže splní-li vydražitel všecky výminky dražební a následkem toho vydraženou usedlost definitivně obdrží, připadnou mu i ony správní přebytky; zruší-li se dražba nebo ztratí-li svoji účinnost (předražkem při relicitaci), rozmnožují přebytky tyto masu exekuční. Do rozhodnutí této alternativy zůstanou výtěžky ony složeny u soudu, kam se tak jako výtěžky správy vnucené mají skládati (§ 159 č. 4 ex. ř.);
4. co do ingerence účastníků na vedení správy. Vliv, který jest v předpisech §§ 105, 108 — 114 ex. ř. poskytnut vymáhajícímu věřiteli na vedení správy vnucené, přísluší při správě prozatímné věřiteli, který po dražbě správu navrhl a, pokud není sám vydražitel správcem, i vydražiteli, předpokládaje, že týž ve plnění výminek dražebních není v prodlení (§ 159 č. 2 ex. ř.).
C. Správa jako prozatímné opatření.
Jako prozatímné opatření dovoluje zákon správu k dvěma v podstatě různým účelům a to
1. k zajištění pohledávek peněžitých (§ 379 č. 1 ex. ř.),
2. k zajištění jiných nároků (§§ 381 a 382 č. 2 ex. ř.).
V případě prvém (ad 1.) jedná se o to, aby správou byly zachovány určité objekty majetkové spůsobilým předmětem exekuce pro pohledávky peněžité se jevící před poškozením, zatažením, zavlečením, scizením nebo jiným nakládáním, kterým by možnost budoucí exekuce byla zmařena nebo stižena.
V případě druhém jest prozatímná správa prostředkem, který podle povahy věci jeví se býti soudu exekučnímu dle okolností vhodným, aby výsledek budoucí exekuce zabezpečil (§ 382 ex. ř.). Nejvýznačnějším příkladem sem spadajícím jest správa nařízená k zajištění, že věc v detenci žalovaného se nalézající, o jejíž vydání ať z titulu vlastnictví nebo držby jest žalováno, bude ve stavu nezměněném žalobci zvítězícímu vydána (§§ 382 č. 2 ex. ř. a 458 c. ř. s.).
Předmětem správy v případě prvém jsou pouze věci movité, pokud vůbec exekuci pro pohledávku peněžitou podléhají (§§ 379, č. 1, 380, 251, 290 — 292 ex. ř.) nikoli i nemovitosti (§ 379 in fine ex. ř.); předmětem správy v případě druhém mohou býti jak movitosti tak i nemovitosti i práva (§ 382 č. 2 ex. ř.).
Zda-li v konkrétním případě má nastoupiti správa, či jiné prozatímné opatření v §§ 379 a 381 ex. ř. uvedené, posoudí soudce dle své úvahy, přihlížeje k okolnostem a účelnosti navrhovaného opatření а k poměru obou stran.
Provedení správy jako prozatímného opatření děje se dle týchž předpisů, které pro výkon správy vnucené jsou dány, tedy, pokud jde o správu nemovitostí, dle §§ 98 a násl. ex. ř. a, pokud jde o práva, dle §§ 334 až 339 a 341 až 344 ex. ř. Jde-li o movitosti, odjímají se tyto odpůrci ohrožené strany a odevzdávají správci. Propachtování místo správy jako prozatímné opatření jest vyloučeno (arg. § 383 ex. ř., jenž nedovolává se § 340 ex. ř.).
Přebytky výtěžkové, které zbývají po zaplacení všech výdajů a nákladů, připadají, pokud tím práva třetích osob nejsou dotčena, a zejména není-li vlastnictví věci sporno, odpůrci strany ohrožené, je-li však vlastnictví věcí předmětem rozepře, skládají se k soudu (§ 383 ex. ř.).
Správa jako prozatímné opatření liší se od správy vnucené netoliko účelem a předmětem, nýbrž i podmínkami své přístupnosti a svým povolením i zrušením. O tom, jakož i o příslušnosti soudní srvn. čl. »Opatření prozatímná«.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Správa dle řádu exekučního. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 787-809.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).