Exekuce na notářskou kauci.

Toto pojednání vztahuje se pouze na devinkulační řízení u Notářských komor pro případ vedené exekuce na notářské kauce.
Řízení o devinkulaci notářské kauce jest upraveno v § 29 a 30 not. ř.
Když oprávněný žadatel podal žádost u notářské komory za uvolnění notářské kauce, tato komora vydá edikt dle § 29 not. ř. ku přihlášce účastníků u notářské komory. Účastníci, kteří mají dle § 25 odst. 1 not. ř. mocí svého zákonného zástavního práva nárok na uspokojení z kauce, mají ohlásiti tento svůj nárok u notář, komory edikt vydavší během šesti měsíců od vyhlášky.
Tento edikt vyhlásí se po třikráte v úředním listu, a mimoto uveřejní se v sídle všech soudů, a to nejen u soudu bývalého posledního působení notářova, nýbrž i u soudů, kde dotyčný notář vůbec působil.
Po uplynutí šestiměsíční ediktální lhůty pro případ, že nikdo švůj náhradní nárok neohlásil, prohlásí notářská komora svůj souhlas s vydáním kauce oprávněnému žadateli. Pakliže ve lhůtě ediktální dojdou přihlášky náhradních nároků, rozliší komora tyto přihlášky· podle nároků dle § 25 odst. 1 not. ř. a na ostatní odškodňovací nároky, neboť v § 25 odst. 1 not. ř. jest ustanoveno, že kauce tvoří zástavu za veškeré odškodňovací nároky a platy, které z úřadování notářova vzejdou, kdežto odstavec 2. téhož § 25 not. ř. sice připouští vzetí do zástavy notářskou kauci, vztažně také exekuci na tuto notářskou kauci ohledně jiné pohledávky, ale s výhradou přednostního práva pro nároky dle § 25 odst. 1 not. ř.
U neprivilegovaných odškodňovacích nároků musí však také býti zavedeno řízení předepsané v § 29 a 30 not. ř. jak předpisuje odst. 2 § 25 not. ř.
Pro případ, že by u kteréhokoliv exekučního soudu na notářskou kauci bylo zažádáno o exekuci, povinen jest exekuční soud, jak ukládá soudům za povinnost předpis § 26/3 not. ř., bez prodlení žádost za exekuci notářské komoře ohlásiti.
Důvod, pro který neprodleně mají soudy za povinnost exekuční žádost notářské komoře oznámiti jest následující:
Řízení u notářské komory předepsané v § 30 not. ř. děje se tím způsobem, že notářská komora pozve účastníky, kteří ohlásili odškodňovací nárok a žadatele o vydání kauce k ústnímu projednání jejich nároků, o průběhu
29 tohoto projednání sepíše protokolární prohlášení stran, a sama pokusí se o zprostředkování dohody.
Podaří-li se dohoda ta, vydá komora zúčastněným stranám i stát. návladnictví intimáty o devinkulačním prohlášení k uvolnění kauce dle dohody § 28 a 30/2 not. ř.,ve kterémžto intimátu uvede se průběh a výslovně výsledek smírného projednávání.
Pakliže však vzdor pokusu o smír k dohodě nedojde, poukáže notářská komora sporné strany na pořad práva. Tím působnost notářské komory jest vyčerpána, a není komora oprávněna nějak jinak do sporu zasahovati.
Neprodlené ohlášení vedení exekuce se strany exekučního soudu podává notářské komoře přehled při zahájení smírného projednávání a rozlišení, jedná-li se o nároky podle § 25/1 nebo 25/2 not. ř., avšak i v tomto případě, jestliže žádost za povolení exekuce byla exekučním soudem notářské komoře ohlášena, a nepodařila-li se dohoda při ústním projednávání u notářské komory, nemůže notářská komora nijak do věci zasahovati, nežli říditi se dle § 30 not. ř., který výslovně předpisuje, že pro případ nedohody strany mají se poukázati na pořad práva.
Jestliže zákon v § 30 not. ř. však poukazuje sporné strany na pořad práva, připouští i vedení soudního sporu o ohlášených odškodňovacích nárocích, a pak teprve vedení exekuce na základě soudního rozhodnutí ku vedení exekuce způsobilého.
Exekuční soud má tudíž příležitost srovnati exekuční titul uváděný v žádosti za povolení exekuce bez předcházejícího řízení smírného dle § 30 not. ř. s exekučním titulem uváděným v žádosti za povolení exekuce teprve j po provedeném smírném řízení dle § 30 not. ř., a dle toho rozhodnouti, zdali exekuci povoluje, anebo zdali exekuci zamítá prozatímním usnesením, poněvadž smírné řízení dle § 30 not. ř. ohledně včasně ohlášených nároků u notářské komory provedeno nebylo.
Není tudíž přípustno, aby exekuční soud bez ohlášení žádosti za exekuci notářské komoře bez ohledu na předpis § 25/1 a 25/2 not. ř. exekuci povolil.
Zvláště též není přípustno, aby v zabavovacím usnesení exekuční soud uložil notářské komoře jako domnělému poddlužníku povinnost, aby zdržel se každého nakládání se zabavenou kaucí.
Notářská komora nemá právo a také ani nemá možnost s notářskou kaucí nakládati, poněvadž disposiční oprávnění ś touto kaucí patří jedině sborovému soudu I. instance, u něhož deposice se stala, a v jehož sídle má sídlo také notářská komora. § 23/2 not. ř.
Stává sice náhled, že notářská komora dozví-li se o exekučním titulu, má sama exekučnímu soudu titul ten ohlásiti, avšak náhled ten není zákonně odůvodněn, neboť kompetence notářské komory ohledně uvolnění notářských kaucí jest přesně omezena na § 29 a 30 not. ř., takže jiné právo nebo jiná povinnost mez tuto přesahující komoře nepřísluší. J. K.

Citace:

č. 7107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 341-344.