NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 912.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
V nákupu volného zboží v cizině a v dopravě jeho neobchodníkem do tuzemska za účelem prodeje nelze ještě spatřovati pletichy.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1922, Kr II 512/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu ve Znojmě ze dne 30. června 1922, jímž byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
S hlediska zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost státního zastupitelství, že skutková podstata přečinu pletich je dána tím, že obžalovaný jako holič, k obchodování pletenými kabáty neoprávněný, zboží v Rakousku nakoupil a sem podloudně dovezl, a že cena podloudným způsobem do Československé republiky dopravených předmětů měla v tuzemsku býti stupňována, poněvadž prodej jejich musel se díti pokoutně, a takový podloudný obchod nesmí počítati s pořizovacími náklady oprávněného obchodníka a s přiměřeným obchodním ziskem. Poněvadž obžalovaný chtěl na zboží vydělati, byl by je musil zde prodati za vyšší cenu, než je v Rakousku koupil; o tento neoprávněný zisk měla tedy cena kabátů při prodeji býti zvýšena. Stížnost není v právu. Pletichami dlužno rozuměti každé úmyslné jednání, které, hledíc k poměrům, vyvolaným válkou, vybočuje z mezí řádného a solidního obchodu a jest způsobilé zvýšiti cenu předmětu potřeby. Veškerá trestní ustanovení zákona o válečné lichvě směřují proti využívání mimořádných, válkou vyvolaných poměrů na škodu spotřebitelstva takovým způsobem obchodování, které nelze uznati za solidní a reelní. Jest tedy chráněna osoba spotřebitelova, při čemž jest nerozhodno, zda ten, kdo jeho zájem, poškozuje, je obchodníkem, živnostensky oprávněným, čili nic. Pokud arci státní správa uznala za nutno v zájmu spotřebitelstva předepsati pro obchodování jednotlivými druhy předmětů potřeby určité cesty, po případě i určité meze cenové, děje se veškeré obchodování, které se pohybuje mimo tyto předepsané cesty, nedovoleně a jest tedy o sobě nesolidním a nereelním. Tento předpoklad objektivní stránky přečinu pletich není však v tomto případě dán. Činnost obžalovaného záležela v prostém nákupu volného zboží a to 9 dlouhých a 4 kratších pletených dámských kabátů v cizině (ve Vídni) a v jich dopravě do Československé republiky za účelem prodeje. Se stanoviska spotřebitelů, k jejichž ochraně, jak výše uvedeno, směřuje zákon o válečné lichvě, nebyla činnost obžalovaného činností, spotřebitele zatěžující, neboť dle známého pravidla národohospodářského, dle něhož cena zboží řídí se především nabídkou a poptávkou, rozšíří se dovozem cizozemského zboží do tuzemska nabídka tohoto zboží, což má v zápětí, že na trh dostane se zboží více, jež nutně musí býti prodáváno za ceny v tuzemsku platné nebo ještě mírnější. Nákup volného zboží obžalovaným, byť i ne živnostensky oprávněným, nemůže dodati jednání jeho povahy obchodování, vybočujícího vzhledem к mimořádným poměrům, válkou vyvolaným, z mezí řádného obchodu, ježto nedál se pokoutně, ano zboží zmíněné nepodléhalo hospodaření vázanému. Že obžalovaný zamýšlel nebo že by byl býval nucen prodávati kabáty pokoutně, rozsudek nezjišťuje a stížnost zmateční mu v tomto směru vad nevytýká. Ostatně prodej zboží volného, jehož jsou všude obchody plny, nestal by se pokoutným a proto pletichářským ve smyslu zákona již snad tím, že obžalovaný nemohl by zboží rozprodávati ve svém závodě nebo krámě. Pojem pokoutnosti předpokládá obcházení předpisů, platících pro obchodování dotyčným druhem zboží. Způsob přepravy zboží do území republiky Československé stal se arci podloudně, než tato okolnost nedotýká se podstaty obchodnické činnosti obžalovaného, nesouvisejíc ani se způsobem nabytí ani se způsobem prodeje zboží. Nadto nelze nikterak tvrditi, že podloudný dovoz byl způsobilý přivoditi zvýšení cen zboží toho druhu vůbec nebo dopravovaného zboží zvláště. Úspora cla byla by obžalovanému naopak umožňovala prodávati laciněji, nežli mohli obchodníci, clo zapravivší. Činnost obžalovaného nebyla tudíž, jak předpokládal a po stránce formální náležitě odůvodnil nalézací soud, hospodářsky nebezpečnou zájmům spotřebitelů. Ani další skutkový znak pletich, totiž jejich zbůsobilost, zvyšovati cenu předmětu potřeby, není dán. V té příčině vytýká stížnost, že obžalovanému z pokoutního a podloudného obchodu nepříslušel přiměřený zisk obchodní, s nímž obžalovaný počítal. Stížnost jest však na omylu. Lichevní zákon chrání spotřebitelé před cenou přemrštěnou, tedy před cenou, pravou hodnotou věci neodůvodněnou. Tato ochrana spotřebitele je obsažena nejen v § 7 zák. o vál. lichvě, nýbrž i v § 11 čís. 4 dotčeného zákona. Dlužno proto zkoumati v každém případě, zda pletichy byly způsobilé stupňovati cenu nad pravou hodnotu věci, totiž nad tu cenu, jak by se utvářila, předpokládajíc působení vlivů, hospodářsky odůvodněných a právně respektovatelných, mezi dvěma činiteli, kteří při vyjednávání o jejím prodeji mají stejné postavení a volnost hospodářského chtění. Obžalovaný, který ujal se úlohy, dopraviti do Československé republiky svrchu zmíněné volné zboží, v Rakousku lacino nakoupené, má stejný nárok na zisk, jako obchodník legitimní, prostě proto, že a pokud jeho činností poslouženo bylo spotřebiteli, to jest na kolik zisk ten jest odměnou činnosti prostředkující mezi výrobou (zahraničním prodejem) a zdejší potřebou zboží, tedy pro spotřebitele úsporou vlastní námahy, ztráty času a nákladů spojených s osobním opatřováním si zboží. Při tom lze ponechati stranou, jednal-li obžalovaný se stanoviska živnostenských a finančních předpisů správně, čili nic, ježto s hlediska pletich jest okolnost ta nerozhodna. Ovšem nesmí býti zmíněný zisk vetší, než na jaký má nárok obchodník řádný. Rozsudek praví o obžalovaném, že chtěl zboží prodati s mírným ziskem. Že by však zisk, který obžalovaný zamýšlel, byl neobčanský, rozsudek nepředpokládá a ani tento předpoklad není brán v odpor. Nakoupil-li tudíž obžalovaný dle zjištění rozsudkového, jemuž není odporováno, zboží, jež v tuzemsku stálo kus 95 Kč, po případě 180 Kč, v Rakousku po 40 Kč, po případě 100 Kč, mohl si započítati veškeré výlohy jako řádný obchodník (dopravné, režijní náklady, manko atd.) a započetl-li by si k tomu i přiměřený občanský zisk, nelze dle svrchu vylíčeného tvrditi, že jednání obžalovaného bylo způsobilé zvýšiti cenu předmětu potřeby. Že snad nastalo ještě větší zdražení zboží obžalovaným v dalším jeho prodeji, není nalézacím soudem zjištěno a aniž zmateční stížností namítáno. Jak dovoděno, nenese tedy činnost obžalovaného na sobě známky přečinu pouštění se do pletich ve smyslu § 11 čís. 4 cit. zákona a, osvobodil-li nalézací soud za takovýchto okolností obžalovaného z obžaloby pro tento přečin, nelze uznati výrok tento právně pochybeným. Důsledkem toho vyloučena jest též posuzovatelnost jednání obžalovaného s hlediska specielního případu pletich, totiž obchodování řetězového, v kterémžto směru nebyla ostatně vůbec podána zmateční stížnost.

Citace:

č. 912. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 389-392.