K otázce příslušnosti dle §. 83. j. n. A žaloval B, přebývající v Kroměříži, u okr. soudu ve Vyškově na vydání kauce 600 K, kterou za inventář najatého od ní hostince ve Vyškově žalované složil. 1. stolice vyhověla námitce nepříslušnosti soudu dožadovaného a žalobce na soud příslušný (Kroměříž) odkázala. Na rekurs žalobce zemský soud v Brně usnesení okr. soudce změnil a jemu nařídil, aby ve věci hlavní jednal a rozhodl. Zároveň přiřknul soud rekursní žalobci útraty obou stolic. Důvody: Prvý soudce dal námitce, kterou žalovaná proti žalobě na ni u fora rei sitae dle §. 83. j. n. podané pro nepříslušnost soudu vznesla, místa proto, že ze stilisace §. 49., č. 5. j. n. na jevo jde, že výjimečné ustanovení §. 83. j. n. při sporech nájemních platí jen pro ty spory, jejichž vyřízení je nutné povahou věci samé, kdežto spory o placení nájemného a podobné, nevyžadujíce rychlosti vyřízení, zůstaveny jsou právomoci soudu jinak příslušného, že vrácení kauce k věcem, o nichž § 49., č. 5. j. n. mluví, nenáleží, a že proto nastává všeobecné ustanovení §. 65. j. n. a nikoliv výjimečné ustanovení §. 83. j. n. Rekurs proti tomu podaný jest však odůvodněn. Neboť §. 83. j. n. podrobuje docela všeobecně a bez rozdílu veškeré v §. 49., č. 5. j. n. poznačené spory nájemné onomu soudu, v jehož obvodě jest předmět najatý neb pachtovaný. Jako spory nájemní poznačuje však § 49., č. 5. j. n. rozepře ze smluv nájemních neb pachtovních. Zákon nerozlišuje v §. 83. j. n. zdaliž spor se točí o splnění hlavního či závazku vedlejšího, nýbrž vždy se při otázce příslušnosti dle §. 83. j. n. jedná jenom o to, zdaliž úmluva, která tvoří základ žaloby, padá do rámce smlouvy nájemní. Zákon nechtěl též ničeho změniti pokud se týče »místní příslušnosti« ve sporech nájemních na dřívějším stavu utvořeném cís. nař. ze dne 26. listopadu 1858, č. 23. ř. z., vedle něhož veškeré rozepře vzešlé ze smluv nájemních patřily před forum rei sitae. Žalobce žádá navrácení kauce, která byla dána za účelem zaručení splnění povinností nájemní smlouvou převzatých. Dání této věcné záruky tvořilo tedy úmluvu vedlejší k uzavřené smlouvě nájemní a jedná se zde tudíž skutečné o spor vzešlý ze smlouvy nájemní. Proto jeví se arci býti příslušným c. k. okr. soud ve Vyškově, v jehož obvodě se nalézá onen hostinec, jehož zmíněná smlouva nájemní se týká. Slušelo tudíž rekursu vyhověti. Dovolacímu rekursu žalované nejvyšší soud nevyhověl, poukázav ve věci samé toliko na odůvodnění v odpor vzatého usnesení a co do útrat z důvodu toho, poněvadž o námitce nepříslušnosti zvláště bylo jednáno a útraty toliko námitkou tou byly způsobeny, tak že není příčiny, by rozhodnutí o nich závislým učiněno bylo od výsledku ve věci hlavní. [Rozh. z 2. listopadu 1904, č. 16047. 1] B. Viz o této kompetenční otázce též souhlasné rozh. nejv. soudu z 15. března 1899, č. 2636. (off. sb. nová řada č. 91.), dle kteréhož místní příslušnost §. 83. j. n. platí pro veškeré v §. 49., č. 5. j. n. uvedené spory ze smluv nájemních, tudíž i pro trvání smlouvy a činže, pak rozh. z 11. března 1902, č. 3609 (J. Bl. z r. 1902, str. 420.), kdež vysloven názor opačný, rozh. z 25. července 1900, č. 10647 (off. sb. č. 293.), dle kteréhož žaloby o zrušení smlouvy nájemní z důvodu §. 934. ob. z. obč. přináležejí dle ceny sporného předmětu před místní soud okresní aneb sborový, žaloby o zrušení smlouvy následkem nezpůsobilosti najaté věci (§ 1117. obč. zák.) však výlučně před soud okresní. rozh. z 11. dubna 1901, č. 4669. (G. H. 1901, str. 305.), dle kteréhož pro žalobu, opírající se o smlouvu nájemní, jíž se žalobce domáhá zaplacení peněžitého obnosu (náhrady škody) příslušnost se řídí dle výše zažalovaného obnosu, z 15. dubna 1902, č. 17383 (off. č. 576., Not. Ztg. 1903, str. 310.), z 6. srpna 1903, č. 11552 (Právník 1902, str. 645.), dle kterýchžto obou spory o náhradu škody ze smlouvy nájemní přísluší výlučně před soud okresní, dále rozh. c. k. vrch. soudu zems. v Praze z 10. dubna 1898, č. j. R. II. 178/98/1 (Právník 1898, str. 695.), dle něhož pro spory stran trvání smlouvy nájemní forum §. 83. j. n. neplatí a konečně »Zprávy« z r. 1902, str. 104. a násl., kdež rozebrány jsou náhledy oba. K případu našemu podotknouti sluší, že § 49., č. 5. j. n. se o kauci nájemní ovšem nezmiňuje, že ale ohledně jí platí stejnou měrou veškeré praktické důvody, kteréž zákonodárce přiměly k tomu, že činži z kompetenčního ustanovení §. 49. č. 5. j. n. vyloučil. Rekurs podán byl v případě tomto až po uplynutí 8denní lhůty v §. 575. c. ř. s. ustanovené. Nicméně byl k soudu přijat, poněvadž prý § 575. c. ř. s. se na případ tento nevztahuje § 575. týče se však řízení ve věcech nájemních, pro které § 83. ustanovuje místní příslušnost. Nevztahuje-li se tudíž na případ tento § 575. c. ř. s., nemůže se naň vztahovati ani § 83. j. n. Buď jest zde případ sporu nájemního, pak vztahují se k němu jak ustanovení příslušnostní (§ 49., č. 5. a 83. j. n.), tak ustanovení procesní (§ 575. c. ř. s.) neb není sporem takovým, a pak nelze použíti naň vůbec žádných ustanovení výlučné pro spory nájemní platících. Pozn. zas.