Čís. 8789.

Kdo jest zmocněn sjednati za jiného smlouvy jistého druhu vůbec (správce kinematografu), jest zásadně oprávněn k ujednání vedlejších úmluv, jež s oněmi podle povahy věci anebo zpravidla bývají spojeny. Spadá sem najmě úmluva o příslušnosti soudu (§ 104 j. n.). O zmocnění k úmluvě o příslušnosti soudu netřeba podati průkaz již v žalobě.
(Rozh. ze dne 14. března 1929, R II 77/29.) — Čís. 8789 —
359
Žalující firma opřela žalobu proti správci městského kina v F. Viktoru B-ovi a proti městské obci v F. co do místní příslušnosti o § 104 j. n. Námitce místní nepříslušnosti vyhověl soud prvé stolice ohledně správce městského kina a žalobu ohledně něho odmítl, ohledně městské obce F. námitku místní nepříslušnosti zamítl. Rekursní soud nevyhověl rekursu žalobcovu do usnesení prvého soudu, pokud jím byla odmítnuta žaloba proti správci kina, vyhověl však k rekursu žalované městské obce námitce místní nepříslušnosti i ohledně ní a žalobu i proti ní odmítl. Důvody:
Podle § 1 min. nař. ze dne 18. září 1912, čís. 191 ř. zák. propůjčuje kinematografická licence pouze majiteli licence, označenému v listině licenční, právo k provozování a jest tato licence nepřenositelná na jiné osoby, nejen mezi živými, nýbrž i na případ smrti. Podle téhož min. nařízení provozování kinematografické licence může se díti zástupcem (správcem), avšak jen s úředním povolením. Provozování nesmí však býti propachtováno (§ 9 cit. nař.). Žalovaný Viktor B. byl podle smlouvy služební a podle sdělení okresní politické správy v F. ustanoven podle § 9 min. nař. ze dne 18. září 1912, čís. 191 ř. zák. správcem kina, patřícího městské obci F. Jako správce jest podle služební smlouvy povinen obstarávati veškeré komerční i odborné práce, spojené s vedením kinematografického podniku a má také platiti veškeré výlohy režijní v podniku z hrubého výtěžku, zejména také potřeby nezbytně nutné k provozování. Ze svědeckých výpovědí, jakož i ze služební smlouvy zjistil soud prvé stolice, že Viktor B. jakožto správce kina, patřícího městské obci F., byl oprávněn k objednání filmů. Názoru, že jako správce jednal v rámci plné moci, uzavřev vedlejší úmluvu o příslušností soudní, nelze přisvědčiti. Podle předpisu § 104 j. n. musí úmluva o soudní příslušnosti býti předložena, a to listinou u soudu již se žalobou. Také úmluva, sjednaná oprávněným zástupcem, musí býti prokázána podle § 104 j. n. zvláštní plnou mocí, což tím spíše bylo zde nutno, poněvadž svědci potvrdili, že žalovanému (Viktoru B-ovi) nebylo výslovně uděleno zmocnění, by ve příčině soudní příslušnosti činil za obec závazná prohlášení. Úmluva oprávněného zástupce bez předložení patřičné plné moci nestačí. V této rozepři nebyl tedy v žalobě podán ani listinný důkaz ani jinaký průkaz o tom, že správce Viktor B. byl zmocněn, by za žalovanou městskou obec učinil prorogační prohlášení.
Nejvyšší soud k rekursu žalobkyně obnovil ohledně městské obce F. usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud uznal, že Viktor B. byl žalovanou obcí zřízen za správce, zástupce, jejího kina podle § 9 nařízení ze dne 18. září 1912, čís. 191 ř. zák. , že byl podle služební smlouvy povinen obstarávati veškeré komerční a odborné práce spojené s vedením kinematografického podniku a že byl zejména též oprávněn k objednávání filmů, má však za to, že jako správce, zástupce, nejednal v rámci plné moci, — Čís. 8790 —
360
uzavřev vedlejší smlouvu o příslušnosti soudu. Pro tento právní názor neudává napadené usnesení důvody, rozebírajíc jen otázku, zda musí již v žalobě býti podán listinný důkaz o zmocnění k ujednání o soudní příslušnosti, a odpovídajíc na otázku tu kladně. Nemá však pravdu ani v tom ani v onom. Kdo jest zmocněn za jiného sjednati smlouvy jistého druhu vůbec, je také oprávněn k ujednání vedlejších úmluv, které s nimi podle povahy věci nebo zpravidla bývají spojeny, pokud tomuto předpokladu o jeho oprávněni neodporují vyslovený neb jinak zřejmý úmysl zmocnitelův aneb předpisy o zvláštních plných mocích (§ 1008 obč. zák.). Předpisy tyto podle svého doslovu nebránily Viktoru B-ovi v ujednání příslušnosti soudu. Že by mu v tom byla bránila projevená neb zřejmá vůle žalované obce, tato podle zjištění nižších soudů neprokázala, třebaže, chtěla-li zmocnění B-ovo v té příčině obmeziti, měla všechen důvod tak učiniti výslovně, protože jest všeobecně známo, že půjčovny filmů — stejně jako jiné podniky, které mají zákazníky roztroušeny po širším území a jim poskytují úvěr, - si zpravidla v objednacích lístcích, jež objednatelům filmů předkládají k podpisu, vyhrazují příslušnost soudů podle svého sídla, takže tato výhrada je zcela pravidelnou vedlejší úmluvou smlouvy o zapůjčení filmů. Viktor B. byl podle toho zmocněn, učiniti o příslušnosti soudu úmluvu. Názor, že podle § 104 j. n. nutno podati o takovém zmocnění průkaz v žalobě, vyvrátil Nejvyšší soud již ve svém
rozh. čís. 1991 sb. n. s.
, poukázav k tomu, že zákon v ustanovení § 104 j. n. toho nežádá, že tam, kde zákon průkaz žádá (poslední věta § 87 a) j. n.), jest povinnost ta výslovně uvedena, takže ji nelze ukládati tam, kde stanovena není, a že, je-li plná moc k sjednání příslušnosti soudu sporná, je na stranách, by podle § 179 c. ř. s. po případě teprve za sporu přednesly skutkové okolnosti a důkazy jako podklad к rozhodnutí o otázce té potřebný. Napadené usnesení vývody ty nevyvrátilo, neboť se jich ani nepovšimlo.

Citace:

č. 8789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 382-384.