Č. 6095.

Horní právo. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. * Zákaz § 17 lit. d) hor. zák. platí jen pro kutání na takových pozemcích, jež vlastnicky náležejí majitelům objektů označených pod lit. a) a b) tohoto zák. ustanovení. — II. Jaké meze má kognice nss-u při přezkoumání znaleckých dobrých zdání. — III. O úhradě útrat řízení ve věcech horních.
(Nález ze dne 24. listopadu 1926 č. 24185.)
Věc: Obec K. a uhelné těžařstvo ... v Ú. (adv. Dr. Vil. Klauber z Teplic-Šanova a Dr. Rich. Pollak z Ústí n./L.) proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. r. Otakar Leninger) o ochranné pilíře.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím uložena obci Košťanům částečná náhrada útrat horně-policejního řízení, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnosti zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výměrem báňského revírního úřadu v T. z 10. října 1917 stanoven byl k žádosti obce K. prozatímní ochranný pilíř proti účinkům dovolání jednak na ochranu dosavadního stavu obce, jednak k zajištění jejího budoucího rozvoje. V prvém směru — jenž v daném případě jedině je rozhodný — uloženo těžařstvu ...., že jest povinno zachovati proti domům a vodovodním zařízením, ležícím při Zámecké silnici, jakož i proti této silnici i okr. silnici do St. prozatímní ochranný pilíř, jenž se podává z horní příběrky, náspu v poměru 1 : 2 a úpatní příběrky při povrchu ložiska zšíří 2 m. Hoření příběrka měla při domech, nádvorních stavbách, dvorních zdech a při silnicích obnášeti 10 m, při zahradních plotech 5 m. Násep měl býti od 5 k 5 metrům odstupňován dalšími příběrkami zšíři 1 m.
Podáním z 11. dubna 1924 obrátila se obec K. na báňský revírní úřad se žádostí, jíž se domáhala jednak doplnění dosavadního opatření na ochranu oněch vodovodních zařízení (zejména věžního vodojemu) a obecních silnic, na něž se tato dosavadní opatření nevztahovala, jednak revise těchto opatření vzhledem k získaným zkušenostem, jež prý ukázaly, že stanovený ochranný pilíř jest nedostatečný. Poukazováno na to, že býv. mlýn a truhlářská dílna Josefa H. v K., kde předepsána byla stejná opatření, byly dobýváním uhlí tak poškozeny, že musily býti zbořeny.
O žádosti této provedeno komisionelní šetření za účasti stran a znalce z oboru hornictví a na základě tohoto šetření vydal báň. rev. úřad v T. v dohodě s osp-ou tamtéž ve smyslu § 220 a násl. hor. zák. výměr z 2. srpna 1924 tohoto znění:
I. K ochraně Zámecké silnice a v ní uloženého vodovodu, jakož i k ochraně věžní nádrže budiž při povrchovém dobývání uhlí ponechán ochranný pilíř, který se skládá: a) z příběrky o šířce 10 m, měřené od západního okraje silničního příkopu a ohrazení věžní nádrže, b) ze svahu skrývky o poměru výšky k šířce jako 1 : 15, připojujícího se na příběrku, c) z příběrky uhelného ložiska o šířce 2 m, připojujícího se na úpatí svahu. Příběrka uhelná může býti seslabena až na 1 m, bude-li níže předepsaný násyp uhelného boku k jeho ochraně před zapařením následovati co nejdříve po seslabení příběrky.
Při tom jest dbáti toho: 1. Přijde-li se v boku lomu na prostory po ručních šachtičkách, postupující proti věžní nádrži a silnici, nebo sahající do obvodu svahu nebo příběrky, musí býti prostory prodělány a pokud možno hustě vyplněny ohnivzdorným materiálem. 2. O výskytu mokřin nebo dokonce vod v bocích skrývky a uhelného ložiska budiž neprodleně zpraven báňský revírní úřad, který nařídí dle potřeby nové přezkoušení ochranného pilíře. 3. Před skončením provozu jest a) zříditi svahy v poměru 1 : 15 a posázeti je vrbovými nebo březovými sazenicemi. Místo nepřetržitého svahu o poměru 1 : 15 může býti volen takový, při kterém bude dodržena šířka svahu 1 : 15, do svahu samého však, asi uprostřed, bude vložena střední příběrka. Tato střední příběrka smí býti nanejvýš tak široká, aby svahy nad ní a pod ní nepřekročily poměr 1 : 1, t. j. úhel svahu nesmí býti větší než 45°, b) dále musí býti otevřené uhelné boky pokryty za účelem zamezení samovznícení uhlí a ohňů nejméně na 2 m silnou vrstvou ohnivzdorného a drobného materiálu. 4. Povrchové vodotoky, ať stálé či vyskytující se ve vodních srážkách, buďtež tak vedeny, aby voda do lomu snad přitékající neodplavila svahy skrývky a uhelný bok, po případě jeho zákryt. 5. Při rubání uhlí je postupovati co možná směrem východním, tedy proti věžní nádrži a silniční parcele č. k. ...
II. K ochraně čestní parcely č. k. ..., pro kterou zažádal hornický podnik o určení ochranných opatření při komis. řízení, buďtež dodržena tatáž ochranná opatření jako k ochraně Zámecké silnice, ale s tím pozměněním, že může býti příběrek pro cestu pouze 5 m široký. III. Mělo-li by se uhelné ložisko jihozápadně a jižně od věžní nádrže rubati hlubinně, musí býti ponechán k ochraně Zámecké silnice s vodovodem a věžní nádrže uhelný pilíř, jehož šířka se vypočte: a) pro věžní nádrž z 11/2- násobné mohutnosti nadloží, zvětšené o příběrku 10 m širokou, měřenou od ohrazení věžní nádrže, b) pro Zámeckou silnici, parcelu č. k. ..., z mohutnosti nadloží znásobené kotangentou úhlu svahu o 53°, zvětšené o příběrku 10 m širokou, měřenou od západního okraje silničního příkopu.
Dále budiž zachováno při hlubinném dobývání toto: 1. Proražení předpsaného ochranného pilíře jest bez povolení báň. rev. úřadu zakázáno. 2. Přijde-li se v ochranném pilíři na prostory pocházející ze starých provozů, musí býti při nejpřísnějším jich udržování otevřeny a plně zasypány ohnivzodrným materiálem. 3. Hlubinné dobývání musí začíti po skončení rozdělání pole od jihozápadní demarkace dolové míry Karolina a musí postupovati přesně směrem severním podél silnice parcely .... a proti věžní nádrži.
Tímto nálezem stávají se bezpředmětnými provisorní záchranná opatření pro Zámeckou silnici a věžní nádrž, určená nálezem z 10. října 1917, pokud se týkají provozu dolu Otakar. Určení ochranných opatření pro napřed uvedené objekty zakládá se na dobrozdání znalce z oboru hornického, při čemž byl vzat zřetel jak na důležitost chráněných objektů, tak i na obzvláštní poměry hornického podniku dolu Otakar. Návrhu zástupce obce K., jenž, odvolávaje se na §§ 170, 171 a 220— 222 hor. zák., žádal za zastavení provozu do vzdálenosti menší 60 m od chráněných objektů, a dále, odvolávaje se na §§ 17 a 99 hor. zák., jakož i na obdobu předpisů o dobývání v měrách povrchových (§ 83 hor. zák.), žádal za zastavení provozu do vzdálenosti 38 m od věžní nádrže, nemůže býti vyhověno. Požadavek zastavení provozu na vzdálenost 60 m od chráněných objektů není ani oprávněn výsledkem šetření, ani odůvodněn dobrozdáním znalce. Požadavek zachování pásma 38 m kolem věžní nádrže není zákonitě odůvodněn, poněvadž země a půda uvnitř ohrady věžní nádrže nepatří obci K. Tento pozemek jest vyvlastnitelný a mohou býti na něm konány kutací práce. Rovněž je na něm přípustný i provoz v povrchových mírách. Požadavek zástupce obce K. na náhradu škod na chráněných objektech případně povstalých odkazuje se na pořad civilního práva. — —
O odvoláních, jež z nálezu toho podaly obě strany, vydalo žal. báňské hejtmanství nař. rozhodnutí, jímž bylo odvolání obce K. zamítnuto a odvolání těžařstva částečně vyhověno, a to potud, že 1. bod 1/4 napadeného výměru zrušen a nahrazen následujícím ustanovením: Než bude násep patřičně porostlý, budiž proti poškození povrchovými vodami pokud možno ochráněn zřízením vodních příkopů, menších hrází nebo jiným způsobem a 2. obci k-ské uložena l/3 útrat komis. mimo náklady vrteb, provedených během šetření.
O stížnostech do rozhodnutí toho podaných uvážil nss toto:
I. O stížnosti obce K.:
Stěžující si obec podala návrh, aby povrchové dobývání až do vzdálenosti 38 m od vodojemu bylo úplně zakázáno. Dovolávala se při tom ustanovení § 17 lit. b) a § 83 hor. zák., jež se sice vztahují jen na kutání a dobývání v měrách povrchových, jichž však dle mínění obce sluší použíti analogicky i na povrchové dobývání v měrách dolových. Stížnost k tomuto soudu podaná směřuje především proti zamítnutí tohoto návrhu. St-lka nejprve snaží se dovoditi, že uvedených ustanovení jest analogicky použíti také na dolování povrchové. Leč tyto její vývody jsou bezpředmětné, neboť žal. úřad přípustnost analogie nepopřel a na řešení otázky přípustnosti analogie § 17 lit. d) vůbec nevešel, zamítnuv návrh obce K. proto, že skutkové předpoklady v § 17 lit. d) vytčené vůbec nejsou dány, ježto obec jest sice vlastnicí vodojemu, nikoli však také vlastnicí onoho pruhu půdy, pro nějž obec dle analogie § 17 lit. d) a § 83 hor. zák. domáhá se zákazu povrchového dobývání. St-lka proti tomu míní, že nezáleží na tom, zda jest také vlastnicí zmíněného pruhu půdy, poněvadž ustanovení § 17 lit. d) dáno jest zcela všeobecně na ochranu objektů v § 17 lit. a) a b) uvedených, v daném případě tedy na ochranu vodojemu. Že by onen pruh půdy, jenž vodojem v šíři 38 m obepíná, náležel vlastnicky obci, se netvrdí.
Za tohoto procesního stavu neměl nss příčiny zabývati se otázkou, zda předpisu § 17 lit. a) lze použíti také na povrchové dobývání v měrách dolových a ne jen na práce kutací a práce v propůjčených měrách denních. Byloť mu zabývati se jen otázkou, jež byla mezi úřadem a st-lkou na sporu, zdali totiž vlastník objektu jmenovaného v § 17 lit. a), tedy vlastník stavení, může uplatňovati zákonný zákaz kuteb na pruhu půdy, obepínajícím jeho stavení v šíři 38 m, také tehdy, když pruh tento není jeho vlastnictvím. Kladné zodpovědění této otázky znamenalo by, že pruh půdy stavení obepínající má funkci ochranného pásma pro stavení a že zákaz kutání dle § 17 hor. zák. má tedy povahu horně- policejní. Takový je vskutku názor stížnosti, jemuž však nss přisvědčiti nemohl, poněvadž se příčí positivnímu obsahu uvedené normy.
Zákon nezakazuje v § 17 kutání na t. zv. »vyhražených místech«, tedy také na pruhu půdy se šíří 38 m kolem stavení, absolutně, nýbrž pouze tenkráte, nedá-li k tomu vlastník půdy svolení. Podle toho jsou práce kutací také na půdě obklopující takové stavení přípustny, dá-li vlastník této půdy k tomu své svolení. Z toho jest však patrno, že ustanovení § 17 lit. d) nechrání vlastnictví k objektů uvedeným v § 17 lit. a), kdyžtě zákon vlastníkům těchto objektů nedává prostředků, jimiž by vlastníka okolního pozemku mohli donutiti, aby kutéři souhlas k provádění prací kutacích na těchto pozemcích odepřel. Pruh půdy, obepínající stavení v šíři 38 m, nelze tedy považovati za jakési ochranné pásmo pro budovy jím obklíčené a ustanovení § 17 hor. zák. nemá tedy účel horně-policejní (srovnej Budw. 10239 A). To vyplývá ostatně již z toho, že výhody v § 17 hor. zák. poskytnuté je možno se vzdáti, což by bylo s povahou předpisu horně-policejního úplně neslučitelno (Budw. č. 4959 A — vzdání se horně-policejní ochrany se strany ohroženého vlastníka povrchu nemá v policejním právu právního významu). Má-li však ochrana, kterou skýtá § 17, jinou povahu, než ochrana horně-policejní, které není pojmově možno se vzdáti, kdežto ochrany podle § 17 je možno se zříci, nutno legislativní důvod ustanovení § 17 hledati jinde než ve snaze zabezpečení osob a majetku, o které jest ostatně postaráno v §§ 170 a násl. hor. zák. Vyloučí-li se však při výkladu § 17 moment ohrožení, lze ustanovení jeho pojímati jen jako positivní ohraničení mezi kolidujícími interesy kutéře a vlastníka pozemku, jímž zákonodárce — jak praví Hingenau ve svém Handbuch der Bergrechtskunde, str. 371 — chtěl respektovati klidné vědomí držby a vlastnictví. Nebyly to tedy motivy policejní, nýbrž — jak potvrzují zmíněné vývody Hingenauovy — motivy politické a národohospodářské, jež zákonodárce k tomuto ohraničení vedly. Klade-li však ustanovení § 17 kutéři překážky z toho důvodu, že dává přednost vlastnictví před provozováním hor, pak jest jasno, že tohoto zák. ustanovení může se dovolávati pouze vlastník vyhrazeného místa a že tedy podle § 17 lit. d) může zákaz kutání pro půdu, obkličující nějaké stavení, býti uplatňován pouze vlastníkem tohoto pozemku.
Názor hájený ve stížnosti není tedy správný a námitka na něm založená není důvodná.
Obec K. vytýká ve své stížnosti nař. rozhodnutí i v jiném směru nezákonnost a vadnost řízení. Uvádí, že znalec z oboru hornictví připustil, že existuje nebezpečí, jež může činiti žádoucím širší ochranný pilíř, než jak byl stanoven báňským úřadem. Jako příčinu tohoto nebezpečí označil znalec dutiny ve stěnách jámy, pocházející od starých chodbic, jakož i přítok vody do jámy a do stěn uhelných. Znalec připustil zejména nebezpečnost dutin, prohlásiv, že proražení ochranného pilíře není dovoleno. Námitce této v souvislosti s ostatními vývody stížnosti lze rozuměti jenom tak, že dokud výzkumnými chodbicemi nebude prokázáno, že zmíněných dutin není, není také přípustno stanoviti užší nebo menší ochranný pilíř, poněvadž ani otevření a úplné zasypání dutin, jež v jámě snad budou nalezeny, nemůže ohrožení vyloučiti, a ohrožení toto nebude možno zameziti ani dodatečnou změnou ochranného pilíře, kterou úřad má na mysli, kdyžtě uhelná sloj bude již vyrubána.
Z tohoto důvodu vytýká stížnost nař. rozhodnutí jednak nezákonnost, jednak procesní vadnost. Přesné vymezení námitky nezákonnosti, jaké jest předepsáno v § 18 o ss, ve stížnosti nelze ovšem nalézti a z nař. rozhodnutí není také patrno, že báňské úřady byly by vycházely z právního názoru, že při ohrožení majetku není vůbec třeba horně-policejní ochranu poskytnouti. Spor omezuje se tedy ve skutečnosti pouze na procesní otázku, zda stanovení ochranného pilíře v rozměru, jak jej určil báňský úřad, má dostatečný podklad ve spisech. Poněvadž jde o otázku rázu technického, záleží v prvé řadě na tom, zdali výrok báňského úřadu jest dostatečně podepřen horně-technickým dobrozdáním. Hornický znalec však zcela jasně prohlásil stanovení pilíře ve výměře báňským úřadem určené za jistých kautel za dostatečné. Poněvadž není přípustno z dobrozdání vytrhovati jednotlivé věty, nýbrž sluší je pojímati jako jednotný celek, musil nss vycházeti z toho, že znalec, přihlížeje k nebezpečí, jež znamenalo by proražení pilíře, pilíř ten prohlásil za dostatečný, budou-li určité kautely zachovány.
Stížnost snaží se nalézti logický rozpor v tomto dobrozdání a žádá, aby soud dobrozdání v tomto směru přezkoumal. Leč nss již ve svých nál. Boh. 3073 a 3336 adm. vylíčil hranice své kognice, jde-li o dobrozdání znalecká. Prohlásil, že tam, kde začínají odborné vědomosti, kognice soudcova musí se zastaviti. Otázka, zdali nebezpečí hrozícímu z proražení ochranného pilíře lze účinně čeliti kautelami, jež znalec ve svém dobrozdání doporučil a jež báňský úřad do svého rozhodnutí pojal, je však otázkou tak eminentně odbornou, že nss by překročil hranice své kognice, kdyby dobrozdání v tomto směru věcně přezkoumával. — — — —
Další námitka stížnosti vztahuje se na otázku nákladů řízení. V souhlasu se svými nálezy Boh. 1160 a 4312 adm. setrval nss při právním názoru, že pro otázku, která strana zavdala k úřednímu jednání podnět, zavazující ji k náhradě útrat, rozhodna jest pravá vnitřní (adaequátní) příčina úředního jednání. Uložení útrat obci mohlo by přijíti v úvahu jen tenkráte, kdyby k řízení při normálním průběhu věci bez zakročení obce rozumně bylo nedošlo. Uváží-li se však, že původně byla stanovena ochranná opatření výslovně jen jako opatření provisorní, že později, jak bylo zjištěno, dobývání uhlí přiblížilo se k objektům ochrany vyžadujícím, a že v mezidobí došlo k ohrožení mlýna ..., jeví se úsudek, že řízení báňských úřadů vyvoláno bylo událostmi v provozu hor, plně odůvodněným a sluší tedy jen v těchto událostech, nikoli však v zakročení obce, hledati pravou příčinu konaného úředního jednání.
Proti tomu nelze důvodně namítati, jak činí žal. úřad, že obec mohla se přesvědčiti o bezdůvodnosti svého zakročení, neboť tato okolnost jest právně, t. j. s hlediska příčinné souvislosti, která je tu momentem rozhodujícím, bezvýznamná. Nař. rozhodnutí spočívá tedy v tomto bodu na mylném pojetí zákona, pročež bylo je, arci jen v tomto bodě, zrušiti dle § 7 zák. o ss.
II. Stížnost těžařstva. — — — —
Stížnost těžařstva vytýká nař. rozhodnutí nejprve vadnost řízení, kterou spatřuje ve vnitřním rozporu znal. dobrozdání. Namítá v tom směru, že znalec při zkoumání daného případu použil cifer, jež platí jen pro drobivé a klouzavé nadloží, ač během řízení sám připustil, že o takovýto terrain zde neběží. Nss však vytýkaného rozporu v dobrozdání znaleckém nenalezl. — — — —
Těžařstvo namítá ovšem také, že žal. úřad dovolával se jako momentu odůvodňujícího větší výměru ochranných opatření majetkových poměrů těžařstva, aniž v tom směru konal dostatečné šetření; leč poukaz na majetkové poměry těžařstva byl vsunut teprve do nař. rozhodnutí a to jen dodatkem k odůvodnění nižší stolice, kdežto stanovení výměry ochranných opatření jest v podstatě založeno na dobrozdání znalcově a jest již tímto dobrozdáním opřeno dostatečně bez ohledu na majetkové poměry těžařstva. Nss nemohl tedy v tom, že majetkové poměry těžařstva, jež netvoří podstatnou součástku skutkové podstaty nař. rozhodnutí, nebyly v řízení zvlášť vyšetřovány, shledati žádnou podstatnou vadu řízení. Bylo tedy stížnost těžařstva zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6095. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 676-681.