Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14509.


Hypotekárny veriteľ, ktorý nie je zároveň veriteľ osobný, nie je oprávnený podať návrh na vyhlásenie konkurzu.
(Rozh. z 5. IX. 1935, R III 475/35.)
Najvyšší súd napadnuté usneseme súdu II. stolice, ktorýrn bolo vyrieknuté, že návrh na vyhlásenie konkurzu nemôže byť zamietnutý z dôvodov, uvedených v usnesení súdu I. stolice, rozviazal a rekurznému súdu uložil, aby vo veci znova rozhodol. Dôvody:
Nižší soudy nepředložily návrhy S. banky na uvalení konkursu, jenž, se dle č. ř. 1 nachází ve spisech K. 12/35 prvního soudu. Hledíc k tomu, že dlužnice tvrdí, že je pouze a výlučně hypotekární a nikoliv také osobní dlužnicí navrhovatelky a ze spisu z důvodu shora zmíněného nelze zjistiti, odpovídá-li toto tvrzení také přednesu navrhovatelky, nezbylo než napadené usnesení rozvázati. Po rozumu §§ 3. a 51., odst. 3. konk. ř. není totiž pohledávka za hypotekárním dlužníkem, který není zároveň také dlužníkem osobním, vůbec pohledávkou konkursní, takže by návrh musil býti zamítnut, kdyby se zjistila pravdivost uvedeného tvrzení dlužnice. Ovšem by měla po případě před takovým zamítnutím po rozumu § 69, odst. 2. druhá věta konk. ř. býti slyšena navrhovatelka.
Bude tedy na rekursním soudu, aby řízení podle shora uvedeného doplnil a pak znova rozhodl.
Citace:
č. 14509. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1049-1049.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).