NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 758.

Proti příjemci účinkují i úmluvy mezi odesílatelem a dráhou, jež nejsou zřejmý z nákladního listu. Příjemce jest s výhradou žaloby o vrácení přeplatku povinen, by zaplatil dráze vše, co na něm dle obsahu nákladního listu požaduje.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1920, Rv II 242/20.)
Odesílatel požádal ústně na dráze, by mu přistavila k naložení zboží zvláštní vagon. V nákladním listě návrh ten obsažen nebyl. Dráha vůz přistavila a vybrala pak od příjemce vyšší dovozné, opírajíc se o ustanovení železničního tarifu nákladního, díl I., oddělení B, všeobecných ustanovení písm. i), jež zní: »Přistaví-li železnice na návrh odesílatelův, učiněný v nákladním listu, pro zásilku, podanou jedním nákladním listem, vůz k výhradnému použití, vybéře se tarifní dovozné nejméně za 5000 kg podle třídy platné pro 5000 kg podaného zboží.« Příjemce domáhal se žalobou na železničním eráru, by mu vrácen byl přeplatek, spočívající v rozdílu mezi skutečnou váhou zboží a 5000 kg, za něž byl poplatek vybrán, uváděje, že za přistavení zvláštního vagonu nebylo žádáno v nákladním listu a že příjemce jest dle § 76, odstavce druhý, dopr. ř. žel. povinen dráze platiti jen dle obsahu nákladního listu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě z toho důvodu, že přijetím zboží vstupuje příjemce do dopravní smlouvy, již uzavřel odesílatel s dráhou; nákladní list jest pouze listinou důkazní a strany mohou se smluviti i o podmínkách, jež nejsou v něm obsaženy. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Nárok dráhy, by požadovala zvýšené dovozné, jest podmíněn tím, že shora uvedený návrh byl pojat do nákladního listu. Předpis průkazní jest zde současně předpisem formy, na níž závisí platnost ujednání. To plyne i z účelu nákladního listu. Z něho poznává příjemce, vstupuje dle § 76 dopr. ř. žel. do dopravní smlouvy, jaké závazky mu vůči dráze vzcházejí. Tak velí i zásada řádného obchodu, neboť tím, že by byly uloženy příjemci platební závazky, jichž právní podklad byl by mu utajen, byl by přiváděn v nejistotu, jež by zajisté působila škodlivě na obchod. Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Právem uplatňuje žalovaná strana jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 č. ř. s.). Pro příjemce nejsou rozhodnými jedině práva a závazky, vyvozované z nákladního listu. Omluvy, byť i nebyly pojaty do nákladního listu, nejsou bezúčinnými. Podle § 61 odstavec prvý žel. dopr. ř. nemůže sice bez nákladního listu smlouva o dopravu býti uzavřena. Nákladní list jest listinou společnou pro obě strany, sloužící však pouze za důkaz, že dopravní smlouva byla uzavřena (§ 61 odstavec třetí žel. dopr. ř.). Z toho však nelze vyvoditi důsledku, že všechna mezi stranou, to jest odesílatelem a dráhou umluvená ujednání, jež nákladní list mlčením pominul, by byla neplatna, anebo že by snad ani dokazatelné nesprávnosti skutečností, uvedených v nákladním listu, nemohly býti zjištěny a odstraněny. V případě, o nějž tuto jde, zjistil procesní soud na základě předložených objednacích listů a výpovědí svědků, že vagon k »výhradnému použití« odesílatelem objednán byl, ačkoliv objednávka ta do nákladních listů pojata nebyla. Vyřízena však byla správně a objednané vagony odesílateli svěřeny a jím samotným, umístěním do nich jen jeho zboží, použity. Dráha tudíž skutečně poskytla vagony k »výhradnému použití«, jak za to byla požádána, bylo jich také skutečně »výhradně použito«, a měla tedy dráha právo požadovati zaplacení podle železničního tarifu pro zboží díl I. odděl. В odstavec А I. spol. podmínek pro počítání dopravného lit. 1. Nelze dráhu, která k žádosti odesílatelově formálně chybné poskytla celé vagony k výhradnému použití, připraviti z formalistických důvodů o její právo. Ujednání mezi odesílatelem a dráhou, byť v nákladním listu neuvedené, vážou i příjemce, který své právo zakládá na smlouvě mezi odesílatelem a dráhou a který tedy nemůže ze smlouvy té jednotlivá ustanovení vylučovati. Tomu, že příjemce vstupuje do smlouvy uzavřené mezi odesílatelem a dráhou, předchází přece skoro vždy jeho ujednání s odesílatelem. Prohřešil-li se odesílatel proti této úmluvě a uložil příjemci větší břemena ústní, z nákladního listu neznatelnou smlouvou, jest se mu hojiti na odesílateli. Z § 76 žel. dopr. ř. plyne, že příjemce musí zaplatiti to, co v nákladním listu je poukázáno, chce-li zboží dostati. Když tak učinil, je podle § 70 odstavec třetí žel. dopr. ř. oprávněn, by po případě zpět požadoval, oč více proti úmluvě zaplatil a to více, než by podle smlouvy mezi odesílatelem a dráhou skutečně povinen byl platiti. Ani z přirovnání starého dopravního řádu, který měl v § 66 odstavec prvý ustanovení: »Die Eisenbahn ist verpflichtet, am Bestimmungsorte dem bezeichneten Emgfänger gegen Bezahlung der im Frachtbriefe ersichtlich gemachten Beträge und gegen Bescheinigung des Emfanges (§ 68 odstavec sedmý) den Frachtbrief und das Gut auszuhändigen«, s dopravním řádem z r. 1909, který ustanovuje (v § 76 odstavec čtvrtý): »Durch Annahme des Frachtbriefes und des Gutes wird der Emfänger verpflichtet, der Eisenbahn nach Massgabe des Frachtbiefes Zahlung zu leisten«, nelze ničeho jiného vyvoditi, než že příjemce musí vše zaplatiti, co dráha od něho žádá podle nákladního listu, třeba mylně vyplněného, chce-li totiž zboží přijmouti, avšak možnost požadovati zpět, o čem se přesvědčil, že to platiti podle úmluvy mezi odesílatelem a dráhou nemusil, mu odňata není. Účel ustanovení toho jest, aby eventuelní spory o to, co zaplaceno býti má, neztěžovaly dopravní službu, vyžadující rychlého řízení. Ostatně i příjemce obdržel zboží ve vagonech, věnovaných »výhradně« jen dopravě jeho zboží a nemůže se závazkům z toho povstalým a odesílatelem převzatým vymykati. Zásady tuto vytknuté uznává praxe nejen pro dřívější žel. dopr. řád (viz sbírku Egrovu sv. XXV. str. 374, XXVII, str. 200, Röll XXIV 1910 číslo 67), ale i pro nynější žel. dopr. řád Eger XXXII. str. 59, 63 a i praxe cizích soudů pro mezinárodní úmluvu žel. (viz Eger XXXII. str. 199).

Citace:

Nové osnovy vládních nařízení. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1934, svazek/ročník 16, číslo/sešit 2, s. 25-25.