Ing. E. S. Hokeš:

Význam rozhlasu pro využití volných chvil dělnictva.

Před uzákoněním osmihodinové doby pracovní byl volný čas dělníkův úzce vymezen. Zbývalo mu velice málo času pro rodinu, když volný čas. čas byl věnován někde práci v organisaci, jinde na políčku nebo v zahradě. Nebylo dat, která by nám byla dovolila nahlédnouti do rodiny a prozkoumati, jak se vyvíjely zájmy dělníka a jak využíval svého volného času. Po válce nastává další a pronikavější vzrůst zájmu dělníkova o politickou organisaci, o odborové a družstevní hnutí. Tento zájem však nepohlcuje veškerý volný čas — vyjímaje případy, kdy dělník se aktivně věnuje politické práci. Vlna sportovního nadšení, která v anglosaských zemích zaujala, dělnictvo pro sport, se u nás neprojevuje aktivně tak, jak by v zájmu zdraví dělnictva bylo žádoucno. Pasivní zájem o sport (přihlížení kopané atd.) se sice dosti projevuje, ale naprosto nedostupuje onoho zájmu, který vznítila v dělnictvu radiofonie.
Koncem r. 1923 bylo vydáno v ČSR. šest koncesí na stanice přijímací. Koncem r. 1924 jich bylo vydáno 1564, v prosinci 1925 měl česko-slovenský rozhlas 13000 platících posluchačů. Jakmile v prosinci 1925 zahájila provoz silná pětikilowatová stanice strašnická, počet abonentů rozhlasu rychle stoupá. V únoru m. r. bylo čsl. rozhlasu účastno 30722 posluchačů, v červnu již 101290; v prosinci 1926 bylo u nás 180000 platících amatérů. Dnes počet abonentů kolísá okolo 230000.
Státní úřad statistický vypracoval v poslední době statistiku abonentů rozhlasu co do povolání. Jako základ byla vzata data k 31. prosinci 1926. Koncem roku 1926 bylo napočítáno 174137 platících abonentů čsl. rozhlasu, z nichž bylo:
dělníků . . . . . . . . . . . . . . . . 33037
bankovních a soukromých úředníků . . . . . . 29050
řemeslníků, živnostníků a obchodníků . . . . . 28732
státních úředníků . . . . . . . . . . . . 14522
zemědělců, zemědělských úředníků a zřízenců . . 9648
soukromých zřízenců . . . . . . . . . . . 8888 učitelů a profesorů . . . . . . . . . . . 7929
státních zřízenců . . . . . . . . . . . . 7285
soukromníků a j. . . . . . . . . . . . . 6734
spisovatelů, žurnalistů, umělců a studentů . . . 6755
příslušníků vojska a četnictva . . . . . . . . 3971
techniků, inženýrů, architektů a stavitelů . . . . 3205
lékařů, zvěrolékařů, zub. techniků . . . . . . 2851
veřejných zřízenců (mimo státních) . . . . . . 2285
průmyslníků . . . . . . . . . . . . . . 2035
veřejných úředníků (mimo státních) . . . . . . 1989
lesníků a lesních zřízenců . . . . . . . . . 1174
advokátů a notářů . . . . . . . . . . . . 1004
kněží a řeholníků . . . . . . . . . . . . 882
škol . . . . . . . . . . . . . . . . . 511
ústavů a spolků platících . . . . . . . . . . 393
slepců a invalid . . . . . . . . . . . . . 122
ústavů a škol neplatících, státních podniků a ústavů 38
obcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Celkem . . . 174137
Jestliže nyní seřadíme abonenty rozhlasu dle jednotlivých skupin, pak statistika podává nám tento obraz:
Dělnictvo, zřízenci a j. vrstvy těmto na roveň postavené 51495 30%
Úřednictvo státní, bankovní, soukromé a veřejné . . 45561 26%
Řemeslníci, živnostníci, obchodníci a průmyslníci . . 30767 17,5%
Spisovatelé, žurnalisté, umělci, studenti, technikové, lékaři, inženýři (růz. oborů), advokáti a notáři . . 13815 8%
Jiná povolání, instituce atd. . . . . . . . . 13748 8%
Zemědělci, zeměděl. úředníci, zřízenci, lesníci a les. zřízenci 10822 6,3%
Učitelé a profesoři . . . . . . . . . . 7929 4,2%
Celkem . . 174137 100%
Zvláštní statistika se týká procentuálního složení poslucháčstva v obvodu každého zemského poštovního ředitelství. V obvodu pražském 19%, v obvodu brněnském 21% a bratislavském 11,5% veškerého poslucháčstva jest z vrstvy dělnické (bez zřízenců a jiných námezdných pracovníků).
Statistika nepraví, jak byl vymezen pojem dělníka, zřízence nebo úředníka. Proto jest možno míti vážné pochyby, že statistika jest přesná. Možno souditi, že číslo dělníků a zřízenců by mělo býti značně vyšší.
Zájem dělnictva o rozhlas rostl skokem od ledna 1926, když byl zahájen rozhlas přes novou silnou stanici pražskou a brzy na to stanici brněnskou. Příjem na krystalový přijímač jest neobyčejně levný. Možno říci, že v rodinách dělnických radio jest přínosem mládeže. Smysl dělnické mládeže pro praktickou práci se jeví zde měrou vrchovatou. Nadšení mladých se přeneslo i na otce. Položky na hostinec, kuřivo, knihu se zmenšují a jsou věnovány nákupu součástek atd.
Pro dělníka ještě dnes cena kompletní přijímací stanice (vyjma přijímače krystalového) jest příliš vysokou položkou. Proto jeho zájem se nese k amatérské výstavbě stanic. Od přijímače krystalového jde k lampovce. Přikupuje součásti a přijímač přestavuje dle nověji se objevujících schemat.
Dělník ale nepropadá nezdravé vášni pro rozhlas. Amatérství se tu tedy jeví prostředkem výchovným. Amatérství jest něčím zcela jiným, nežli vyřezávání, vypalování obrazů, ozdob atd. Vede k přemýšlení a touze po dalším sebevzdělání.
Byly vyslovovány obavy, že zájem o rozhlas utlumí v dělnictvu zájem o knihu, divadlo, film, přednášku. Jest nesporno, že v prvním období zájmu o rozhlas — 6 měsíců až rok, ale i více — interes o vše jiné poklesá na minimum, často toto nadšení utlumuje všechny ostatní zájmy; nicméně nemáme zpráv, že by snad — jako je tomu v Americe — zájem o radiofonii vedl k poklesu zájmu o rodinu a snad i k uskrovňování se na jídle atd., aby bylo možno zakoupiti lepší přijímač. Když r. 1926 počet posluchačů rozhlasu rapidně stoupal, rozpředla se v tisku denním i odborném debata o tom, zdali radiofonie způsobuje pokles zájmu o společenský život, zmenšení vydáni na hostinec, pokles zájmu o knihu, film, divadlo a zábavu, neb poučení všeho druhu. Na venkově, v malých městech a za periferií velkoměst nebylo pro dělníka zábav. Přednášek bylo málo, zábavy jen o svátcích — a to ještě jen tanec neb nějaká produkce potulné divadelní společnosti nebo ochotníků.
Jeví se velký pokles návštěvy hostinců. Pokles jest takový, že vzbuzuje nepokoj majitelů této živnosti. Pokles zájmu tohoto druhu by byl jen na prospěch rodinnému životu dělníkovu. Pokles zájmu o druhé zábavy, tedy o divadlo, film nebo knihu lze studovati pouze v městě. Nemáme však žádné statistiky, která by nám podávala přesných čísel o tomto bodě. Bylo sice konstatováno — v řadě států, i u nás — že období rozmachu rozhlasu zaznamenává pokles návštěvy kin, divadel a knihoven. Jest však zároveň správnou charakteristika, že po první době nezájmu o hudbu, knihu, divadlo a vášnivého zaujetí pro rozhlas, nastupuje stadium druhé; tehdy pozorujeme zvýšený zájem o divadlo, koncert a knihu. Rozhlas zvláště na venkově — ale i ve městě — způsobil pokles zájmu o přednášky. Tento pokles byl tak značný, že v debatách o krisi lidovýchovy byl pokles zájmu širokých vrstev lidu o kulturně-cenné přednášky přičítán řadou kulturních pracovníků rozhlasu. Mnozí lidovýchovní pracovníci konstatují, že rozhlas dává další ránu osvětové práci ve městě, stejně jako na venku. Jest však zajímavé, že co tak zvaná osvětová práce všeobecně prospěšná zapisuje silný pokles, kulturní organisace dělnické, na př. Dělnická Akademie, si stěžují na to, že by potřebovaly ještě více učitelů, aby mohly vyhověti poptávce. Kulturní organisace dělnické proto rozhlas uvítaly. Rychle vystihly, že nutno se věnovati šíření zájmu o rozhlas. Vystihly, že šířením amatérství způsobí zvýšení poslechu rozhlasu, tím zároveň vzbudí v posluchačstvu snahu blíže se seznámiti s tím, co rozhlasová přednáška může jen nastíniti a tak nejen, že zájem o rozhlas organicky učlení, ale zároveň získají nové poslucháčstvo pro své kursy.
Zájem dělnictva o radiofonii jest ve své podstatě dvojí. Jest to snaha malého člověka zvýšiti svoji kulturní úroveň a snaha dosáhnouti požitků, které mu jako příslušníku třídy odkázané na práci rukou byly příliš vzdáleny, ba často nedosažitelný. Zvýšením své kulturní úrovně se dělník snaží zlepšiti svoje hmotné postavení. Dělnictvo obývá chudé čtvrtě, periferii a venkov. Proto bylo dříve třídou kulturně vyděděných. Periferie neměla možnosti, aby se účastnila dobrého divadelního představení nebo hudebního večera; nemohla si poslechnouti cennou přednášku, pronesenou význačným pracovníkem-odborníkem, ale přece srozumitelnou prostému člověku. Osvětová činnost se dříve soustředila na větší místa. Příchodem rozhlasu osvěta se kolektivisovala a rozprostřela všude, kde byl zapojen krystalový nebo lampový přijímač.
Dělnické kulturní korporace věnují ve svých časopisech značně místa hlídkám radioamatéra. Dělnické deníky organisují radio-hlídky a neutuchající zájem dělnictva o rozhlas způsobil, že v lednu 1926 se po řadě předběžných poradních schůzí ustavilo kuratorium pro dělnický rozhlas. Do tohoto kuratoria posílají po dvou zástupcích tyto korporace: Dělnická Akademie, Ústřední škola dělnická, Svaz .družstev, Unie čsl. družstev, Odborové sdružení a čsl. obec dělnická. Dva zástupce delegovalo ministerstvo soc. péče a aktivní ministr sociální péče jest předsedou kuratoria. Kuratorium vstoupilo v jednání s Radiojournalem a 26. září 1926 byl zahájen dělnický rozhlas. Z ohromné odezvy, jakou dělnický rozhlas v řadách dělnické veřejnosti nalezl, bylo hned zřejmo, že dělnictvo, tvořící nejpočetnější složku čsl. rozhlasu — což již tehdy se tušilo — s uspokojením vzalo dělnický rozhlas na vědomí. Přednášky péčí kuratoria byly vysílány denně od 19. do 19.15 hod. Na jaře nedělní předvečerní relace byla posunuta na odpoledne od 16.30 do 17. hodin a organisována simultánně též pro Brno a Bratislavu. Na začátku července byly zahájeny relace tak zvaného trhu práce, vysílaného každou středu a sobotu po 13. hodině.
Obsah programového provolání kuratoria byl v hlavních rysech tento: Dělnický rozhlas měl nedělnické veřejnosti přiblížiti život a ideové snahy dělnictva, stejně jako pracovati k většímu pochopení dělnické veřejnosti pro otázky státní. Neúčastí na životě státu jest republika ochuzována. Moderní stát potřebuje konstruktivní a kritický zájem veřejnosti. Není třeba, aby rozhlas byl stranický. Jest naopak nutno, aby se postavil nad egoism stavů a nutil k přemýšlení hodnotným materiálem a mravními kvalitami lidí, kteří do něho budou mluviti. Dělnický rozhlas jest nutnou složkou celostátního programu rozhlasového. Má přiblížiti jedny k druhým v zájmu demokratické kontroly a pokrokového života republiky, vlády a lidu.
Velice instruktivním jest rozdělení programu dělnického rozhlasu co do obsahu za dobu od 26. září 1926 do 26. září tohoto roku. Bylo proneseno celkem 318 přednášek; v číslech v závorkách uvedeny jsou přednášky pro ženy.
Rozdělení programu od 26. IX. 1926 do 26. VIII. 1927 dle obsahu:
Přednášek:
Odborářské otázky (a trh práce) . . . . . . . 32 (1)
(Z toho připadá na trh práce 14 přednášek.)
Sociální politika, rodinné právo, vystěhovalectví, úrazová politika, pojišťovatelství . .
. . . . . . . . 31 (7)
Hospodářská a průmyslová politika, bankovnictví, dělnická politika, mzdy a daně . .
. . . . . . . . 27
Dělnický sport a Ď. T. J . . . . . . . . . . 22
(Z toho připadá na D. T. J. 16.)
Družstevnictví a družstevní politika . . . . . . . 22 (2)
Dělnická osvěta a dělnická kulturní činnost . . . . . . 20 (3)
Technicky-dělnické přednášky, průmysl . . . . . . . 12 (9)
Dělnická historie, sociologie, soc. vědy . . . . . . . 11 (10)
Dělnictvo a hospodářský život v cizině . . . . . . . 11 (3)
Dělnictvo a radiofonie . . . . . . . . . . 11 (1)
Dělnická domácnost, bydlení, rodina . . . . . . . 8 (3)
Skauting, hygiena, turistika . . . . . . . . . 8 (2)
Mezinárodní politika a dělnická mezinár. politika . . . . . 8 (1)
Literatura, umění a estetika . . . . . . . . . 8
Obrazy z dělnického života a práce . . . . . . . . 8
Náboženství, laická morálka . . . . . . . . . . 6
Vzpomínky a proslovy . . . . . . . . . . . 6
Remeslo . . . . . . . . . . . . . . 3
Samospráva . . . . . . . . . . . . . 3
Různé . . . . . . . . . . . . . . 17 (21)
Celkem . . . . 274 + (44)
Jak ukázaly debaty o krisi lidovýchovy v řadě osvětových revuí. kulturní korporace se obávají, že přednášky, pořádané v rozhlase, ubíjejí zájem o přednášky, kursy atd., organisované v rámci činnosti osvětových sborů a j. kulturních organisací. Zkušenost dělnických korporací kulturních však ukázala, že dělnická kulturní práce netrpí souběžnou činností dělnického rozhlasu. Bylo naopak pozorováno, že jména těch, kteří mluvili do . rozhlasu, přitahovala posluchače, když jmenovaný řečník se účastnil vyučování v rodinných školách na venkově. Kursy, cykly a školy v rozhlase — dle mínění předních dělnických pracovníků kulturních — naopak napomáhají práci kulturní.
Poněvadž se jeví čilý zájem o to, aby kursy a školy, pořádané rozhlasem, byly uchovány co studijní materiál pro školy, pořádané na venkově, a pro samouky, budou přednášky školy rodinné rozmnoženy. Tento materiál bude pro každého dělnického zájemce úvodem pro další studium. Princip sylabů se ukázal velice vhodným a zdá se, že nezklame ani zde. Ideou budoucnosti bude organisovati dělnickou universitu rozhlasem. Zatím materiál bude probírán v řadě škol a kursů, které zde jmenujeme:
Škola pro ženy (škola rodinná, škola organisace domácnosti, škola výdělečně činné ženy, škola politického vzdělání pro ženy), škola sociálně-politická, škola družstevní, Kurs mezinárodních otázek, Kurs komunálni politiky, Kurs umělecké výchovy, Kurs dělnické ideologie a filosofie, Kurs obchodní a průmyslové politiky, Kurs pro členy závodních rad, Kurs řečnický, Kurs pro spolkové pracovníky, Kurs pro sociální pracovníky, Kurs pro odborově organisovaného dělníka, Kurs radiomatérský.
Z nastíněného programu jest zřejmo, co znamená dělnický rozhlas pro využití volného času dělníkova. Vedle zábavného programu večerního, vedle kulturních přednášek, organisovaných Masarykovým lidovýchovným ústavem (pětkráte do týdne), dělnický rozhlas kráčí ruku v ruce s ostatními kulturními podniky dělnickými a plní tak program, který dostal do vínku.
Význam rozhlasu pro využití volných chvil dělnictva však nespočívá pouze v nasloucháni programu rozhlasu. V rámci šedesáti dvou svých odboček, na př. Dělnická Akademie dává podnět k organisaci kroužků dělnických amatérů. Obdobně pracují ostatní složky obou zájmových skupin. Tyto kroužky jsou další náplní kulturní práce v dělnictvu. Jsou místem, kde se zájemci scházejí, aby si poslechli přednášku neb koncert rozhlasem, aby se poučili o dalších novinkách a zlepšeních v oboru radiotechniky a konečně, aby si pod vedením zkušeného pracovníka, svého druha, postavili vlastní stanici. Je ale zajímavo, že dělnický posluchač rozhlasu není pouhým amatérem pro amatérství, jak to často pozorujeme jinde. Nepřestavuje svůj přijímač jen pro přestavbu samu. Jemu jde o dobrý poslech. Chápe sice plně potřebu přestavby na schemata lepši a dokonalejší, ale jeho prostředky finanční mu zřídka kdy dovolují, aby přijímač stále přestavoval a z programu neměl ničeho. Velmi významným jest při rozhlasu, že vede k družnosti, společné práci a nepřipouští samotářství. Z velké korespondence redakce dělnického rozhlasu jest zřejmo, že rozhlas způsobuje v dělnických rodinách opravdový převrat k lepšímu. V řadě míst dělničtí pracovníci naslouchají přednáškám předních osobností dělnických, na př. o sociálním pojištění, soc. problémech atd., činí si poznámky a pak referují ve schůzích; osvojují si tak řadu nových pracovních i myšlenkových námětů. Jinde (na Kralupsku atd.) někteří dělničtí amatéři organisovali pro své méně šťastně druhy radiové besídky, kde společně naslouchají koncertům a přednáškám dělnického rozhlasu.
Rozhlas dává dělnictvu, jednotlivci i rodině, podněty k zábavě, i poučení, činí pobyt v chudé domácnosti snesitelnějším a hledanějším. — Dělnictvo vidí v rozhlasu moc, která posilujte jedince, přece pracuje pro celé kolektivum lidské společnosti. Prostý člověk pochopí, že rozhlas jest nejmezinárodnějším prostředkem moderní technické kultury.

Citace:

Pojistná povinnost zaměstnanců v advokátních kancelářích. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 203-203.